Válka na Ukrajině poukázala nejen na strategické a vojenské rozdíly mezi profesionálními vojáky a mobilizovanými civilisty (tzv. „mobíky“), ale také na složité problémy spojené s efektivním nasazováním těchto kategorií personálu na moderním bojišti. Mobilizace civilistů, zejména v tak dlouhém konfliktu, jako je válka na Ukrajině, vyvolává otázky týkající se nejen vojenské účinnosti, ale i sociálních, psychologických a logistických výzev. 

Typy vojenského personálu

• Profesionální vojáci tvoří páteř moderní armády. Mají pravidelný výcvik, zkušenosti z různých typů operací a jsou obvykle specializováni na konkrétní vojenské oblasti. Jejich schopnost rychle reagovat na nové hrozby a koordinovat složité operace je neocenitelná. V případě Ukrajiny jsou profesionální vojáci přítomni ve všech klíčových bojových složkách, včetně elitních jednotek. Profesionální vojáci mohou rychle přizpůsobit taktiku podle vývoje situace, a to díky své rozsáhlé přípravě a zkušenostem.
• Vojáci v záloze jsou jednotlivci, kteří za sebou mají vojenskou kariéru, ale nejsou aktivními členy armády. Tento typ vojenského personálu je jeden z prvních zdrojů nového personálu, kam armáda sáhne v případě mobilizace, kdy je třeba doplnit ztráty nebo rozšířit síly. Vojáci v záloze jsou rychle nasaditelní, ale mohou potřebovat dodatečný výcvik, který zvýší jejich připravenost.
• Aktivní záložáci jsou členové armády, kteří pravidelně absolvují cvičení a udržují svůj vojenský výcvik na relativně vysoké úrovni. Tento typ personálu je flexibilní a připravený k rychlému nasazení. Na bojišti se mohou prokázat jako efektivní, ale stále mohou mít problémy s moderními technologiemi a rychlými změnami taktiky.
• Mobilizovaní civilisté jsou ti, kteří nikdy neprošli žádným vojenským cvičením, ale jsou povoláni do armády během mobilizace. Tento typ personálu je v mnoha ohledech nejproblematičtější, protože jeho vojenský výcvik je minimální, v zemích s menší společenskou senzibilitou na lidské ztráty dokonce nulový, což může vést k nízké či dokonce nulové bojové efektivitě. 

Sociální a psychologické aspekty mobilizace

Na začátek je důležité zmínit, že v podmínkách válečného konfliktu vysoké intenzity se rezervy z řad vojáků v záloze či aktivních záloh rychle vyčerpají a dříve nebo později se hlavní tíha války přenese na civilní obyvatelstvo. Mobilizace civilistů má hluboké sociální a psychologické důsledky. Pro civilisty, kteří nikdy nezažili vojenský výcvik, může být přechod na vojenský režim obrovskou výzvou. Jejich integrace do vojenských jednotek je často velmi náročná, a to nejen kvůli technickým dovednostem, ale i kvůli adaptaci na stresové bojové podmínky. K tomu se přidávají rodinné a sociální problémy, protože mobilizovaní muži a ženy často opouštějí své rodiny a pracovní místa. Civilisté mohou mít psychické problémy, jako jsou stres, úzkost a deprese, které se zhoršují v důsledku náročného vojenského výcviku a neustálého nebezpečí na bojišti. Tento faktor může výrazně ovlivnit jejich bojovou efektivitu, morálku a schopnost reagovat na stresové situace. 

Při mobilizaci by měl být kladen důraz na vyvážený výběr mobilizovaných ročníků. Udržování rovnováhy mezi mladými a staršími povolaných do armády je klíčové pro zajištění dostatečné dynamiky a zkušeností v nových jednotkách. Válka na Ukrajině ukázala, že mohou být mobilizovány i starší věkové skupiny za účelem ochrany perspektivních ročníků, ale stále častěji se zaměřují na mladší jedince, kteří mají větší fyzickou výdrž a snadnější adaptaci na vojenský výcvik. Tato praktika má i svá závažná negativa. Mobilizace a hypotetická ztráta významné části mladých lidí v produktivním věku může v budoucích desetiletích vyvolat vážnou demografickou krizi. 

Nové jednotky vs. nahrazování ztrát

Vytváření nových jednotek z mobilizovaných civilistů je časově náročný proces. Mobilizovaní civilisté se potřebují nejen adaptovat na nové vojenské prostředí, ale také se naučit pracovat s moderními technologiemi a vojenskými systémy, které jsou v současnosti na bojištích stále běžnější, pokud je daná jednotka má. Příkladem na ukrajinské straně právě probíhajícího konfliktu jsou jednotky (nejčastěji brigády) teritoriální obrany. Jedná se ve své podstatě o lehkou pěchotu bez vlastních vozidel a dělostřelectva – o tancích nemluvě. Až později se ukrajinské velení zaměřilo na budování nových mechanizovaných a motorizovaných jednotek. Výcvik těchto „páteřních“ brigád je často komprimován nedostatkem kvalitních instruktorů, což může znamenat, že nově vytvořené jednotky mají nižší úroveň připravenosti než stávající zkušené síly. Strategie zaměřená na formování nových brigád může být snahou o vytvoření iluze rozrůstající se a sílící armády, i když ve skutečnosti její průměrná bojová síla výrazně slábne. 

Na druhé straně nahrazování ztrát u frontových jednotek, které již mají zkušenosti a jsou vysoce specializované, se může ukázat jako efektivnější. Významné ztráty mohou být pokryty zálohami z řad mobilizovaných. Takové počínání by zamezilo situacím, které se na ukrajinské straně často stávají. U ostřílené jednotky z důvodu nedostatečného či žádného nahrazování ztrát čerstvými vojáky může vyústit v situaci, že daná jednotka úplně ztratí svoji bojeschopnost a zůstane tak útvarem, který bude existovat jen na papíře. 

Dalším zajímavým poznatkem v oblasti využití mobilizovaného personálu je distribuce „mobíků“ během částečné mobilizace, kterou Rusko provedlo v prvním válečném roce a nabralo do armády nespecifikovatelný počet mužů. Využití bylo v zásadě trojí: Byly doplněny počty personálu u již existujících jednotek, které až do mobilizace byly v zásadě na mírových stavech. Dále došlo k formování nových „samostatných“ jednotek (nejčastěji motostřeleckých brigád a za třetí došlo také k formování mobilizačních pluků (taktéž nejčastěji motostřeleckých). Pravděpodobným důvodem pro vznik „samostatných“ pluků, a nejen čistě brigád, může být potřeba vojenských útvarů, které mohou sloužit jako zdroj vojáků pro nahrazování ztrát u frontových jednotek. Případně důsledkem nedostatku podpůrných zbraní, vybavení či specializovaného personálu pro vytvoření podpůrných jednotek, které jsou neodmyslitelnou součástí každé brigády. Zcela konkrétně se to dá také vyjádřit tak, že brigáda bez podpůrných a týlových jednotek je „pouhým“ plukem.

Velmi zajímavý způsob nahrazení lidských ztrát v armádě právě teď praktikuje ruská strana konfliktu, jenž by se dal nazvat jako kapitalistická mobilizace spočívající v náboru dobrovolníků motivovaných vysokými finančními odměnami. Ačkoliv štědře „honorovaný“ nábor může být v určitém objemu nemalou zátěží pro ekonomiku státu, má i několik výhod. Tou první je vyhnutí se „násilné mobilizaci běžného typu“, díky čemuž není široká veřejnost tak masivně vystavena negativním dopadům války, jako je to třeba na straně Ukrajiny. Druhou výhodou je skutečnost, že jedinci, kteří se nechají mobilizovat, často patří mezi okrajové skupiny obyvatelstva. Typickým příkladem jsou jedinci s dluhy, kteří kývli na nabídku armády s představou, že se svého finančního břímě zbaví.

Zdroj: International Centre for Defence and Security, CNA, Radio Free Europe