Nevyhnutelnou součástí války je propaganda a v ostrém konfliktu o Karabach, který začal 27. září a skončil mírovou dohodou mezi Arménií a Ázerbájdžánem 9. listopadu, jela na plné obrátky. Jedním z tvrzení arménské strany bylo, že na ázerbájdžánské straně bojují i islámští džihádisté. Renomovaná západní média i někteří významní politici, konkrétně francouzský prezident Macron, potvrdili informaci, že syrští bojovníci v konfliktu skutečně na ázerbájdžánské straně působí. Odlišit pravdu od propagandy je ale extrémně těžké a tvrzení o džihádistech má trhliny.

Foto: Nevyhnutelnou součástí války je propaganda a v ostrém konfliktu o Karabach, který začal 27. září a skončil mírovou dohodou mezi Arménií a Ázerbájdžánem 9. listopadu, jela na plné obrátky. (ilustrační foto) | Shutterstock

Na prvním místě je třeba dát prostor argumentům druhé strany, tedy Ázerbájdžáncům, kteří po celou dobu války přítomnost bojovníků ze Sýrie a jejich angažmá na frontě tvrdě popírali, a to s racionálními argumenty:

• Ázerbájdžán s populací 3x silnější než Arménie a se stotisícovou pravidelnou armádou rozhodně neměl problém s lidskými zdroji. Neměl důvod používat zahraniční bojovníky jako ´cannon fodder´.
• Ázerbájdžán vedl válku s moderními zbraněmi. Hlavní roli sehrál precizní průzkum zejména prostřednictvím průzkumných dronů a ničení arménské živé síly i techniky palbou dělostřelectva či prostřednictvím kamikadze dronů. Na co by tedy byly syrští vousáči s kalašnikovy?
• Válka s Arménií měla v Ázerbájdžánu širokou lidovou podporu. Morálka armády i civilního obyvatelstva, zejména v situaci, kdy Ázerbájdžánská armáda od začátku úspěšně postupovala do nitra Karabachu, byla vysoká. Nebylo třeba používat žoldáky motivované penězi.
• Nasazení mnoha stovek Syřanů v konfliktu se nedá utajit. Proč by Ázerbájdžán riskoval mezinárodní poškození svojí pověsti jejich nasazením, nota bene v situaci, kdy se dlouhodobě úspěšně prezentuje jako multietnický a nábožensky tolerantní stát?

Je třeba zdůraznit, že ani západní média a politici nepřevzali narativ arménské strany zcela. Média vesměs nepsala o nasazení džihádistů, ale elementů bývalé Syrské svobodné armády, kteří do Karabachu nejeli válčit z ideologických či náboženských důvodů, ale čistě pro peníze, konkrétně za 1500 USD měsíčně, což představuje ve zbídačené Sýrii značný příjem.

Důkazy mají vesměs formu mobilních videí nebo citací příbuzných. Na žádném videu ale není zachycen jediný ázerbájdžánský voják či technika, žádné video neobsahuje jednoznačný důkaz, že se jedná o místo v Ázerbájdžánu, i když prostřednictvím technik geolokace a porovnávání mapových podkladů se podařilo identifikovat možné ázerbájdžánské lokace. Část videí je pořízena v Sýrii a mají dosvědčovat údajnou přípravu na nasazení v Karabachu, i když ani jednou není zachyceno slovo Ázerbájdžán. Je také otázka, proč by se Syřané svěřovali, že působí jako žoldáci v cizí válce.

Koho odpověď na otázku, zda v Karabachu bojovali Syřané, zajímá, ať si udělá vlastní názor na základě studia existujících ´důkazů´. Dobrým východiskem je tento článek, který obsahuje odkazy na celou řadu dalších, již původních zdrojů.

Je třeba zmínit, že zahraniční bojovníci působili i na straně Arménie, a to zcela otevřeně. Jako dobrovolníci se do Karabachu vydali dobrodružně a vlastenecky naladění příslušníci arménské diaspory, a to i ze západních zemí. V této souvislosti je třeba uvést, že většina Arménů nežije ve svém národním státě, který má stagnující až snižující se populaci tří miliónů lidí, ale v diaspoře, ke které se hlásí až 12 miliónů lidí, byť někteří z nich už arménsky nemluví. Jejich motivaci pro účast ve válce lze sice pochopit, ale byla ilegální vzhledem k tomu, že civilizované státy vesměs zakazují službu v cizím vojsku. 

Arméni také oficiálně vítali do svých řad bojovníky z Abcházie, odštěpeného regionu a quasi státu na území Gruzie.

Pokud tedy došlo k nasazení zahraničních bojovníků, sáhli k němu obě strany konfliktu. Tvrzení o masovém nasazení džihádistů do Karabachu je ale jednoznačně tvrzení arménské propagandy, na které je třeba nahlížet s velkou rezervou.