Konference s názvem „Naše bezpečnost není samozřejmost“ je především místo pro sdělování a porovnávání zkušeností a možných východisek v oblasti obrany a bezpečnosti. Své zkušenosti, analýzy a postoje zde mohli prezentovat přední experti v oblasti obrany a bezpečnosti, zástupci vlády a armády a předsedové politických stran zastoupených v poslanecké sněmovně. Na letošní jubilejní 10. ročník přijeli také významní zahraniční hosté. Do Prahy dorazil velitel Nebraské národní gardy genmjr. Daryl L. Bohac a velitel Texaské národní gardy genmjr. Thomas M. Suelzer.

Foto: Do Prahy dorazil velitel Nebraské národní gardy genmjr. Daryl L. Bohac a velitel Texaské národní gardy genmjr. Thomas M. Suelzer. | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Podobně jako v loňském roce se konference nesla ve znamení války na Ukrajině. Úvodní panel s názvem „Válečný konflikt na Ukrajině: dopady na společnost“ oproti loňsku řešil cílený plán podpory a obnovy poničených území Ukrajiny. Vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný ve své řeči připomněl vývoj ve vnímání ukrajinského konfliktu. Zatímco v loňském roce byla téměř monotematická diskuse o pomoci Ukrajině, po roce trvání konfliktu se tato diskuse posouvá. „Zatímco ta loňská diskuse byla, řekněme, obecnější, spíš se definovaly regiony, ke kterým se mají vázat určití partneři, tak téma letošní diskuse je věnováno naprosto konkrétním tématům, a to jak skutečně začít obnovovat Ukrajinu ve velkém měřítku,“ uvedl vládní zmocněnec. Česká republika byla podle Kopečného  první zemí, která dodávala munici, těžkou bojovou techniku, tanky, houfnice, raketomety a zároveň byla jednou z prvních zemí, která začala systematicky dodávat také humanitární a další pomoc, kterou Ukrajina potřebovala. Za rok konfliktu nedopadly ruské rakety na vojenské cíle, ale především na ukrajinskou civilní infrastrukturu: „Byly to především ukrajinské nemocnice, školy a školky, na které Rusové útočili od loňského podzimu. Byla to hlavně kritická infrastruktura, energetické rozvodny, generátory a transformátory. A za třetí, logicky v každé válce trpí infrastruktura dopravní, takže právě na tyto tři sektory se nejvíc zaměřuje jak ČR, tak i mezinárodní pomoc. Z hlediska obnovy je to zdravotnictví, je to doprava, je to energetika,“ uvedl Tomáš Kopečný.

Foto: Podle Tomáše Kopečného je pro úspěšný projekt obnovy Ukrajiny klíčové, aby rekonstrukce této země byla atraktivní pro soukromý kapitál, aby obnova Ukrajiny byla atraktivní pro české, evropské a světové společnosti. (ilustrační foto) | Shutterstock

Ve všech těchto oblastech má Česká republika již definovány konkrétní projekty. „Kromě toho, že jsme byli první zemí, která začala dodávat těžkou bojovou techniku, také jsme byli první zemí, která začala dodávat těžké konstrukční mosty a pontony, nové mosty a dodali jsme jich stále nejvíce. Byli jsme první zemí, která začala vysílat naše lékaře přímo do ukrajinských nemocnic. Zatímco loňský rok jsme přijímali ukrajinské pacienty zde v ČR a bylo to pár desítek lidí, tak letos jsme se rozhodli, že chceme pomoci většímu množství lidí, a to přímo v ukrajinských nemocnicích,“ doplnil Kopečný, podle kterého je pro úspěšný projekt obnovy Ukrajiny klíčové, aby rekonstrukce této země byla atraktivní pro soukromý kapitál, aby obnova Ukrajiny byla atraktivní pro české, evropské a světové společnosti. „Nikde jinde na světě nenajdete čtyřicetimilionový trh, který bude masivně podporován ze strany mezinárodních finančních organizací, jako je Světová banka nebo Evropská rozvojová banka – nebo mezinárodních organizací, jako je OSN, Světová zdravotnická organizace a další. Tyto organizace již mají připravené programy v hodnotách desítek miliard dolarů. Ta celková potřeba jsou stovky miliard dolarů a rozdíl bude právě v tom, zdali se nám podaří nastartovat Ukrajinu jako trh, nikoliv jako místo pro bezbřehé dotace,“ dodal vládní zmocněnec Tomáš Kopečný.  

Foto: Úvodní panel s názvem „Válečný konflikt na Ukrajině: dopady na společnost“ oproti loňsku řešil cílený plán podpory a obnovy poničených území Ukrajiny. | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Poradce vlády pro národní bezpečnost Tomáš Pojar shrnul pozici České republiky v rusko-ukrajinské válce do několika příležitostí. „Příležitost spočívá v tom, že jsme se mohli jasně zařadit zase mezi země Západu, kam si, myslím, dlouhodobě patříme a že jsme mohli ukázat patřičný leadership,“ uvedl Pojar hned v úvodu. Zároveň poukázal na fakt, že český postoj vůči napadené Ukrajině pomohl rozhoupat jiné země, které pak měly daleko větší odhodlání něco udělat. „Zmohou více než jsme my, jakožto desetimilionový národ. Jde o země jako je Velká Británie, USA a Německo. Další příležitostí je již několikrát zmiňovaná modernizace české armády. Já myslím, že mohu garantovat to, že za pět let česká armáda bude vypadat úplně jinak, co se týká vlastního vybavení,“ uvedl Tomáš Pojar. Je to podle něj obrovská příležitost pro český obranný průmysl. „Rusko má 20 procent světového trhu, který nedokáže obhospodařovat. Vakuum nebude vytvořeno, to vakuum okamžitě někdo zaplní. Je naším zájmem, aby to byla ČR, respektive Západ, abychom to nenechali našim soupeřům nebo chcete-li některým nepřátelům. A musíme se této příležitosti také chopit naprosto chladnokrevně a aktivně. Je to koneckonců obrovská příležitost naučit se, jakým způsobem stát může spolupracovat s průmyslem nebo s byznysem a jakým způsobem byznys může spolupracovat se státem v dané situaci, v daném světě. V daném globálním propojeném světě státy ztratily částečně svoji suverenitu a musí spolupracovat s průmyslem, který má nějakým způsobem vztah k té dané zemi,“ shrnul Pojar, podle kterého tu existuje ještě jedna dimenze, a to je ukrajinská pracovní síla v ČR. „To je obrovská příležitost. Pracovní sílu ze zahraničí potřebujeme a budeme potřebovat, bez ní se neobejdeme, jinak budeme mít daleko větší problémy. A Ukrajinci jsou pracovití, jsou vzdělaní a jsou nám kulturně blízcí. Nemůžeme si představovat lepší pracovní sílu pro český pracovní trh, než jsou Ukrajinci, buďme za to rádi,“ uvedl v závěru svého vystoupení poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar.

Téma umělé inteligence je stále intenzivnější oblastí, která zasahuje do práce a rozhodování strategických orgánů státu, proto se tomuto fenoménu věnoval další z panelů konference, ve kterém hovořili poradce pro kosmický průzkum a bezpečnost v centrále NATO Ladislav Stahl a ředitel a spoluzakladatel společnosti SpaceKnow Jerry Javornicky. Stahl hned v úvodu uvedl, že oblast kosmického průzkumu jako taková je pro aplikaci umělé inteligence přímo stvořená. „V tomto případě se bavíme o aplikacích, které mají za úkol analyzovat satelitní snímky zájmových prostor nebo o aplikacích autonomního rázu, jež mají za úkol získávat satelitní snímky, respektive úkolovat družice podle vlastních potřeb,“ řekl Stahl. Jerry Javornicky následně konstatoval, že společnost SpaceKnow již přes 10 let vyvíjí softwarový produkt, který je schopný brát všechny data ze satelitních senzorů z celého světa a ty potom analyzovat plně automaticky pomocí umělé inteligence. „Každý den sledujeme skoro 250 000 lokalit po celém světě a pomocí dlouhých časových řad vyhodnocujeme tyto data a umožňujeme našim zákazníkům vědět, co se v těch daných lokalitách děje,“ prozradil Javornicky. Moderátor tohoto odborného panelu a stratég Vojenského zpravodajství České republiky Daniel Bagge uvedl, že každý umělou inteligenci vnímá trošičku jinak. „Paradoxně stát vnímá soukromý sektor pouze jako dodavatele nějakých služeb, nějaké technologie. Nicméně soukromý sektor se stal v podstatě nikoliv pouze výrobním dodavatelem, ale stal se partnerem pro diskusi o technologickém rozvoji,“ uvedl Bagge.

Foto: Téma umělé inteligence je stále intenzivnější oblastí, která zasahuje do práce a rozhodování strategických orgánů státu, proto se tomuto fenoménu věnoval další z panelů konference, ve kterém hovořili poradce pro kosmický průzkum a bezpečnost v centrále NATO Ladislav Stahl a ředitel a spoluzakladatel společnosti SpaceKnow Jerry Javornicky. | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Nadcházející summitu NATO v Litvě byl dalším odborným tématem konference. Velvyslanec při NATO – vedoucí Stálé delegace ČR Jakub Landovský v úvodu sdělil, že summit ve Vilniusu bude probíhat v situaci, kdy nebudeme znát výsledek procesu, který podstatným způsobem ovlivní fungování světového řádu. „V případě, že Rusko dosáhne nějakého zisku ve svých očích, tak se budeme posunovat ke světovému řádu, který preferuje užití síly a etnického čištění následně schváleného falešným referendem,“ uvedl Landovský, který dodal, že pokud se nám podaří tuto bezprecedentní agresi odrazit, máme šanci postupně znovu vybudovat a nastolit systém, který je založený na pravidlech a je zároveň vybalancovaný. Ve hře jsou podle něj 4 otázky: Jak se summit ve Vilniusu vyjádří k Ukrajině po stránce praktické pomoci, ale i politického jazyka směřujícího ke členství Ukrajiny v Severoatlantické alianci? Kdy vstoupí Švédsko do Severoatlantické aliance? Jak bude vypadat skutečný výsledek plnění závazků z Walesu, tedy závazku dvou procent HDP v nynější interpretaci činící podlahu, a ne strop snažení států Aliance. A poslední téma: Kdo bude novým nebo staronovým generálním tajemníkem Aliance? Vrchní ředitel Sekce bezpečnostní a multilaterální Ministerstva zahraničních věcí ČR Martin Povejšil uvedl, že doposud každý summit byl interpretován jako velevýznamný, zlomový, klíčový a při jeho hodnocení samozřejmě také mimořádně úspěšný, který posouvá Alianci směrem vpřed. „Faktem ale je, že když se podíváme retrospektivně do zrcadla těch minulých summitů, tak asi ne úplně všechny je možné hodnotit jako skvělý úspěch a byly spíše udržovací v mnoha aspektech,“ vyzdvihl v úvodu panelu Povejšil. „Ve veřejném prostoru a v médiích to vypadá, jako kdyby budoucnost Ukrajiny byla tím jediným tématem summitu. Ale tak tomu samozřejmě není, byť i z pohledu ČR je toto politicky mimořádně důležité a klíčové téma, ke kterému máme jasný postoj a který se budeme snažit prosazovat v rámci budování konsensu celé Aliance,“ uvedl Povejšil. „Každému je ovšem jasné, že po dobu trvání ruské agrese k rozšíření aliance o Ukrajinu nedojde a dojít nemůže,“ doplnil. „My chceme dosáhnout toho, aby došlo k podstatnému, hmatatelnému a velmi praktickému rozšíření podpory Ukrajiny, včetně spuštění víceletého plánu, který by se soustředil na udržení, modernizaci a upgrade ukrajinských ozbrojených sil, které v tomto směru dělají obrovské pokroky. A pak samozřejmě potřebujeme a chceme prosazovat maximální dlouhodobou podporu Ukrajiny tak, aby se vypořádala s výsledky a důsledky války, ať už ta válka skončí kdykoli a jakkoli,“ uvedl Povejšil. Vrchní ředitel Sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany ČR Jan Jireš se ve své řeči věnoval odstrašení a obraně spojenců jako nejdůležitějším úkolům NATO na nadcházejícím summitu ve Vilniusu. „Aliance v roce 2014 v souvislosti s napadením Ukrajiny Ruskem na Krymu a v Donbase obrátila svou pozornost zpět ke kolektivní obraně. Po skončení studené války se spojenci domnívali, že podobné kroky již nebude nutné činit a že hlavním úkolem Aliance je příspěvek k nějaké stabilizaci mimoevropských oblastí. Po roce 2014 vlastně Aliance postupně přijímala sérii dílčích rozhodnutí,“ uvedl Jireš s tím, že jde o návrat k principům, které byly opuštěny po roce 1990. Klíčový byl v roce 2014 summit NATO ve Walesu, kde byl přijat závazek investic do obrany ve výši 2 % HDP. Došlo ke zřízení bojových uskupení posílených předsunutou přítomností ve čtyřech zemích. Summit Severoatlantické aliance ve Vilniusu by měl podle Jireše schválit všechny nové zastřešující dokumenty a závazky, které se týkají operačních plánů, které řeší, jakým způsobem kolektivní obranu chceme dělat a jaké síly k tomu potřebujeme. „To jsou dva hlavní komponenty, které se v čistě vojensko-obranné oblasti na velitelském summitu objeví a budou tam rozhodnuty definitivně. To znamená, jakým způsobem chceme odstrašení a naši kolektivní obranu v rámci NATO realizovat a co všechno k tomu potřebujeme – jaké síly, v jaké struktuře, v jakém počtu a co všechno potřebujeme k tomu, abychom mohli provést úspěšnou operaci kolektivní obrany,“ uvedl Jireš. „Česká republika je právě v procesu tvorby nových vládních strategických dokumentů. To znamená, ministerstvo zahraničí připravilo novou bezpečnostní strategii, ministerstvo obrany pracuje na nové obranné strategii, kterou už máme v zásadě interně hotovou. A nyní se začneme postupně scházet s relevantními stakeholdery, abychom diskutovali jednotlivé aspekty a elementy obranné strategie. Ale vlastně v téhle nové české obranné strategii už bude nutné, aby tam byly zakotveny hlavní prvky alianční vojensko-obranné reformy. Tzn. obranná strategie ČR bude postavena na tom, že naše obrana v kontextu alianční kolektivní obrany vyžaduje, abychom pro společnou alianční obranu dodali síly, které jsou dobře vycvičené, personálně naplněné, secvičené se spojenci, interoperabilní, dobře vybavené vším, co je potřeba, včetně munice a v boji udržitelné,“ uzavřel vrchní ředitel Sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany ČR Jan Jireš.

Foto: Nadcházející summitu NATO v Litvě byl dalším odborným tématem konference. Velvyslanec při NATO – vedoucí Stálé delegace ČR Jakub Landovský v úvodu sdělil, že summit ve Vilniusu bude probíhat v situaci, kdy nebudeme znát výsledek procesu, který podstatným způsobem ovlivní fungování světového řádu. | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Jubilejní 10. ročník konference „Naše bezpečnost není samozřejmost“ s sebou přinesl i jednu zajímavou vzpomínku. Před 10 lety se konference věnovala především připomenutí vstupu České republiky do NATO, zhodnocení jejího působení a předestření výzev a priorit, které naši republiku čekají v následujících letech. V jejím průběhu rovněž předsedové všech stran a hnutí (kromě KSČM) zastoupených v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR podepsali bezprecedentní společnou deklaraci k zajištění obrany České republiky. Ke splnění 2 % HDP výdajů na obranu pak dojde příští rok, tedy po deseti letech. V této souvislosti jsme položili předsedovi spolku Jagello 2000, který konferenci „Naše bezpečnost není samozřejmost“ spoluorganizuje, Zbyňkovi Pavlačíkovi následující dvě otázky:

Společnost Jagello 2000 je hlavním českým subjektem veřejné diplomacie v oblasti bezpečnostní politiky a členství České republiky v Severoatlantické alianci. Když se ohlédnete, jak se postupem času toto důležité setkání proměnilo?

„Naše bezpečnost není samozřejmost“ se konala poprvé 12. 3. 2014 při příležitosti 15. výročí vstupu ČR do NATO. Původně jsme konferenci plánovali jako jednorázový, nikoliv pravidelný projekt, nicméně následné pozitivní reakce nám ukázaly poptávku po národní, nikoliv mezinárodní, bezpečnostní konferenci, kde by docházelo k expertně-politické interakci a těší nás, že si NBNS postupně vybudovala status nejprestižnější domácí akce v této oblasti.

Příští rok oslavíme 25. výročí vstupu do NATO. Jak se tento významný den projeví v programu této konference?

Na 12. 3. 2024 plánujeme akci k 25. výročí vstupu ČR do NATO, kterou plánujeme tematicky zaměřit na další směrování NATO v aktuálních bezpečnostních podmínkách.

Zdroj: Naše bezpečnost není samozřejmost