Armáda České republiky nastoupila cestu výrazné modernizace techniky a zbraňových systémů. Nedílnou součástí těchto nákupů je pak nejen schopnost vyškolit a připravit odpovídající počet vojáků pro obsluhu nových systémů, ale také včasné vybudování odpovídající infrastruktury. Nejedná se přitom pouze o jednoduché hangáry, haly, garáže a další stavby, ale o sofistikované objekty vybavené odpovídajícím technickým zázemím a adekvátní ochranou. 

V této souvislosti jsme členům Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a členům Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR položili následující otázky:

1. Je podle vás včasné vybudování potřebné infrastruktury, které je často součástí současných a budoucích akvizic vojenské techniky pro Armádu ČR, dnes zajištěno tak, aby tyto procesy nebyly zpožděny?

2. Měl by mít resort obrany opětovně svůj vlastní státní podnik pro výstavbu potřebné infrastruktury Ministerstva obrany ČR, respektive AČR? V minulosti to byl státní podnik Vojenské stavby.

Výbor pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Lubomír Metnar (ANO), předseda výboru

1. Velmi spekulativní otázka, ale abych byl konkrétní, co se týče budování infrastruktury uvnitř resortu obrany, potažmo AČR– věřím tomu, že se tyto projekty dají realizovat v předem stanovených harmonogramech. Ale je třeba si uvědomit, že obranyschopnost ČR není postavena pouze na objektech a infrastruktuře v rámci MO a AČR. Je nutno se na ní dívat v rámci celku, to znamená v rámci ČR. V obranyschopnosti území ČR je využívána infrastruktura, která je budována i jinými státními institucemi. A zde si nejsem jistý, zda vlivem byrokracie a komplikovanosti některých projektů je možné nějaké zpoždění vyloučit.

2. Dobrý historický exkurz, ale s ohledem na současnost se nedomnívám, že by v rámci struktury MO mělo dojít k rozšiřování státních podnikatelských subjektů. Víme, s jakými komplikacemi se stát, potažmo resort obrany, potýká při řízení stávající soustavy státních podniků, kde je zřizovatelem.

Josef Flek (STAN), místopředseda výboru

1. Budování nemovité infrastruktury je jednou ze zásadních částí akvizic. Při množství, v jakém mají být pro armádu realizovány, jsou nutné kapacity, kterých je bohužel nedostatek. Armáda dělá maximum, a to musí být vyžadováno i od agentur, které ji servisují.

2. Popravdě nevím, jestli by se podařilo sehnat dostatek kvalitních lidí a vybudovat v krátkém horizontu fungující podnik. Podle mých informací obnovit stavební vojsko není úplně reálné. Armáda o této variantě uvažovala, ale nakonec od ní zatím upustila.

Jan Hofmann (ODS), místopředseda výboru

1. Plán ministerstva obrany vždy počítá s budováním infrastruktury u určitých projektů, kde je to třeba, a to s dostatečnou časovou rezervou. Vždy záleží na projektu a jeho detailu. V tomto ohledu je trochu jiný projekt F-35, kde se předem neví, jak přesně bude infrastruktura vypadat, jen její rámec. I zde je však podle mě dostatečná časová rezerva.

2. Nejsem si jistý, zda jsou státní podniky zárukou kvality či rychlosti výstavby. Troufnu si rovnou říci, že spíše nejsou. Nedovedu si představit, jak by takový podnik u státních zakázek fungoval. Účastnil by se výběrových řízení? Jestliže ne, jaká by byla jistota, že cena dodávky je ta nejnižší? Byly by plněny termíny? Jakou techniku by takový podnik používal? Otázek je příliš mnoho, proto důvod ke zřízení nějaké formy státního podniku nevidím.

Pavel Růžička (ANO), místopředseda výboru

Jenom si připomeňme, že u Agentury pro hospodaření s nemovitým majetkem (AHNM) nedávno zasahovala policie. To moc důvěry nevzbuzuje, že se podaří infrastruktura, podotýkám nepředražená infrastruktura bez kriminální zápletky vybudovat.

Určitě by stačilo, kdyby začala konečně fungovat agentura AHNM, protože od září 2023 je bez ředitele. Poslední ředitel, kterého tam protlačil manžel jedné političky Prahy 2, se moc neosvědčil. A paní vrchní ředitelka Kopecká, která je za fungování AHNM zodpovědná, se také zatím moc neosvědčila a agentura nefunguje tak, jak má. Teď se dělalo výběrové řízení a muž, který měl usednout na místo ředitele, skončil až na 8. místě v pořadí, tak se výběrové řízení raději zrušilo.

2. Zřizovat opětovně něco jako "Vojenské stavby" mi připadá nelogické.

Stanislav Blaha (ODS), člen výboru

1. Infrastruktura je samozřejmě nezbytnou součástí armády, která je neustále ve výstavbě a modernizuje se. Je tak zcela logické, že s nákupy zcela nové techniky musí jít výstavba ruku v ruce. Uzákonění odpovídajících výdajů na obranu tak zabezpečuje, že s novou technikou bude vždy dostatek prostředků na vybudování potřebné infrastruktury. Většina současných i budoucích tendrů je velice dobře rozložena v čase, což zároveň dává prostor se na novou techniku připravit. Z mého pohledu je tak modernizace potřebné armádní infrastruktury nastavena a naplánována v souladu s obměnou techniky. Nedomnívám se, že by kvůli nepřipravenosti infrastruktury hrozilo zpoždění plánovaných tendrů.

2. Dlouhodobě zastávám názor, že ne. Bylo by zcela neefektivní a myslím si, že i nerealistické, aby resort obrany disponoval vlastním podnikem pro výstavbu infrastruktury. V České republice máme desítky malých i velkých stavebních firem, které vytváří konkurenční prostředí. Díky tomu můžeme cenu i časový horizont výstavby tlačit dolů. Vybudování takového podniku je zcela mimo jakoukoliv ekonomickou logiku. Aktuálně se stavební sektor potýká s nedostatkem personálu a my bychom hledali stovky kvalifikovaných i nekvalifikovaných lidí do státního podniku. To je prostě nesmysl. Stát má z hlediska obrany státu zajišťovat právě obranu státu, ale rozhodně nemá suplovat schopnosti, které mají v tržním prostředí vykonávat soukromé subjekty.

Jiří Horák (KDU-ČSL), člen výboru

1. Budování infrastruktury zaměřené na potřeby armády a její propojení se stávající silniční či železniční sítí, čelí podobným výzvám jako jakékoliv jiné infrastrukturní projekty. Z mého pohledu je hlavním problémem často nedostatečná koordinace a komunikace mezi různými orgány státní správy a státních institucí.
Sám vidím v mém regionu zásadní problémy v koordinaci takových projektů mezi jednotlivými složkami armády, správou železnic, silnic a podobně. Je zřejmé, že je nezbytné vylepšit sladění a koordinaci v procesu plánování a povolování takovýchto staveb. To považuji za aktuálně největší výzvu v oblasti infrastruktury. Problém tedy spatřuji v projektové přípravě, nikoli v samotné výstavbě.

Karel Krejza (ODS), člen výboru

2. Nejsem pro obnovu tohoto podniku. Už v minulosti jsem kritizoval hospodaření státního podniku VOP, který končil v červených číslech, když ostatní soukromé zbrojovky přemýšlely, kam investovat miliardové přebytky. Od toho máme NBÚ, který uděluje prověrky stavařským firmám.

Petr Liška (STAN), člen výboru

1. Mít zajištěnou potřebnou infrastrukturu pro budoucí akvizice techniky a vybavení, považuji za klíčové a nezbytné. Procesy přípravy těchto investic jsou na počátku, a je tedy zatím příliš brzy hodnotit rizika. Nicméně je a bude v budoucím období důležité kontrolovat, zda nedochází ke zpoždění navazujících investic, a je rozhodně na místě využití kontrolních mechanismů k zajištění včasnosti jejich dokončení.

2. Pamatuji si dobu, kdy existovaly podniky jako Vojenské stavby, a dokonce i vojenské stavební útvary, které zajišťovaly armádě výstavbu a rekonstrukce objektů. To ale patří do doby pozůstatků plánovitého socialistického hospodářství a způsobů výstavby poplatné této době. Dnešní doba však má tu výhodu, že existuje nepřeberné množství profesionálních firem s vybudovanou infrastrukturou a vybavením. Ty navíc mají řadu zkušeností a týmy pracovníků, kteří jsou odměňováni v režimu podnikatelských subjektů, nikoli v platových tarifech státní správy, které často nedokáží konkurovat na pracovním trhu. Pracovníků je na trhu nedostatek a neumím si představit, že by vůbec bylo reálné naplnit pracovní pozice ve státním stavebním podniku. Podle mě je lepší využívat nabídku stavebních firem na trhu, a ty prověřit z hlediska technických požadavků na specifické vojenské stavby.

Radovan Vích (SPD), člen výboru

1. Je potřeba hned na úvod zdůraznit, že Operační příprava státního území (OPSÚ) je dlouhodobě opomíjená, přičemž se jedná o jednu z hlavních podmínek pro úspěšnou obranu našeho státu. Budování potřebné infrastruktury pro armádu může přinést několik problémů, včetně finanční náročnosti a technologických výzev. Důležité je také zohlednit ekologické dopady a veřejné mínění. Dalšími problémy mohou být realizace stavebního řízení, tedy zpoždění ve výstavbě, nedostatečná koordinace mezi různými organizačními jednotkami a potenciální bezpečnostní rizika spojená s budováním jednotlivých zařízení. Je třeba také řešit otázky související s údržbou a modernizací infrastruktury v dlouhodobém horizontu, aby byla schopna splnit budoucí potřeby a výzvy. Vše nasvědčuje tomu, že dochází k dlouhodobému zpoždění, ale pro ministerstvo obrany jsou jiné priority, zejména nákup stíhacích letounů F-35 za stovky miliard korun, které po nás nikdo nepožaduje a nepotřebujeme je.

2. Armáda často potřebuje různé typy vojenských staveb, včetně základen, kasáren, cvičišť, hangárů pro letadla, skladišť pro munici a vybavení, a také strategicky umístěných záložních velitelských stanovišť, komunikačních center a podobně. Tyto stavby mají trvale určitý stupeň utajení a jsou klíčové pro úspěšné plnění zajištění bezpečnosti a obrany země. Vojenské stavby jsou jednou z možností řešení, ale nabízí se i možnost reorganizovat některé útvary armády a vytvořit z nich ženijní silniční vojsko, které se těmto úkolům může věnovat trvale.  

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky

Pavel Fischer (Nezávislý), předseda výboru

1. U každé akvizice vojenské techniky je nezbytnou součástí i potřeba vybudovat odpovídající infrastrukturu. Nemusí jít tedy rovnou o akvizici jako F-35, bojová vozidla nebo tanky, které jsou nejvíce na očích. V těchto třech případech se jedná o tak rozsáhlé projekty, že je nezbytné budovat nejen hlavní řešení, ale připravovat i alternativy nebo záložní varianty. Pokud vím, na resortu obrany s tím počítají. Konkrétně o infrastruktuře pro projekt F-35 jsme byli jako výbor detailně informováni, a to včetně kalendáře a nákladů. Odcházel jsem z této schůzky s pocitem, že vedení ministerstva přesně ví, co je třeba dělat. A o tom, jak se to daří, se necháme informovat.   

2. Ne, obnovovat Vojenské stavby v současnosti nevidím jako hospodárné. Trh práce je totiž napjatý a chybějí experti. Státní podnik by musel vynaložit obrovské mzdové náklady na získání i těch základních profesí, natož do managementu. A to ještě dříve, než by poprvé vůbec kopli do země. Navíc je tu velká soutěž už mezi stávajícími aktéry na trhu a mám za to, že by vstupní náklady byly neúměrné tomu, co by stát chtěl získat. Na druhé straně je práce pro stát v oblasti obrany podřízena požadavkům na bezpečnostní prověrky a vyžaduje vysoce kvalitní týmy i pro odborné řízení projektů. V tomto smyslu nelze svěřit vše jenom trhu. A tady musí ministerstvo obrany mít k ruce kvalifikované týmy, což s ohledem na situaci ve státní službě není vůbec samozřejmé. Bude nás ve výboru zajímat, jak se tyto věci daří.

Miroslav Balatka (zvolen za STAN), místopředseda výboru

1. Nemám informace o tom, že by hrozilo zásadní zpoždění vybudování infrastruktury jako součásti akvizic AČR. Předpokládám, že kdyby hrozilo, na výboru by nám to určitě někdo ze zástupců armády prezentoval. Návštěv a předkladatelů z řad AČR máme na našem výboru mnoho. I na jejich základě jsme se třeba dozvěděli o potřebě vyjmout lokalitu Líně z takzvaného liniového zákona, protože se na něm nachází pro armádu strategicky významné letiště.

2. Nemyslím si, že by státní podnik pro výstavbu infrastruktury MO nebo AČR bylo řešení problému. Nemyslím si, že by stát nebo armáda měl provozovat stavební firmu.

Tomáš Jirsa (ODS), místopředseda výboru

1. Vybudování potřebné infrastruktury je pro nově pořízenou výzbroj podmínkou nejenom pro kvalitní garážování, výcvik, údržbu a veškerý servis, ale i pro její rychlý přesun k nasazení do plánovaných operačních scénářů na území ČR i v rámci Aliance. Věřím, že příslušné infrastrukturní projekty jsou nedílnou součástí všech programů modernizace výzbroje AČR.  Včasnost jejich realizace však bude zásadním způsobem záviset na momentálně aktualizovaných koncepcích, plánech a prioritách jednotlivých projektů. Zásadním předpokladem je rovněž zvýšení efektivnosti akvizičního systému ministerstva obrany. Přijetím zákona č. 177/ 2023 Sb. o financování obrany ČR garantujícího výrazný nárůst obranných výdajů již rokem 2024 na úroveň 2 % HDP jsou k tomu ze strany státního rozpočtu vytvořeny dobré podmínky.

2. Rozvoj nemovité infrastruktury resortu obrany, podobně jako modernizace výzbroje, vykazuje výrazný deficit způsobený zejména nedostatečným financováním v posledních létech. Problematika infrastruktury resortu MO je součástí systému obrany státu i ochrany obyvatelstva a více či méně se dotýká i působností ostatních resortů i orgánů státní správy a samosprávy. Resort MO má ve své řídící struktuře řadu prvků, které se výstavbou a rozvojem infrastruktury zabývají. Z výkonných organizací má k této problematice asi nejblíž příspěvková organizace Armádní Servisní, která například zajišťuje i správu vojenských vleček. Zřízení státního podniku nebo příspěvkové organizace MO typu „Vojenské stavby" by vzhledem ke specifice výstavby a údržby vojenské infrastruktury bylo přínosné, avšak v současné situaci to považuji z mnoha důvodů za problematické. Spíše bych doporučil systemizovat (centralizovat a koordinovat) problematiku obranné infrastruktury na stávající řídící i výkonné úrovni resortu obrany a dle potřeby doplnit další kompetence a výkonné schopnosti.

Patrik Kunčar (KDU-ČSL), místopředseda výboru

1. Chtěl bych věřit, že je vše v procesu tak, aby se vybudování veškeré potřebné infrastruktury stihlo. Ale ve světle problémů, se kterými se stavebnictví a oblast veřejných zakázek v posledních letech potýká, je nutné mít i záložní plán pro případ, že by se všechno včas nestihlo. Mohou se vyskytnout problémy s průtahy staveb, nekonečným odvoláváním neúspěšných uchazečů, chybami zadávacího řízení i prodražování o vícepráce. Realizační firmy se budou muset vypořádat s kritickým nedostatkem některých základních surovin (zejména štěrk) a také personální krizí oboru.

2. Nemyslím si, že by to bylo reálné a smysluplné. Pokud by se to i podařilo, nebyl by takový státní podnik konkurenceschopný.

Ladislav Faktor (Nezávislý), člen výboru

1. Rád bych odpověděl ano, ale tyto informace nemám k dispozici.

2. Je zajímavé, že se tyto úvahy vždycky vyskytnou v neklidných dobách. Určitá část populace je postaru přesvědčena o tom, že se stát o všechno postará, přestože jsme se už tolikrát přesvědčili o tom, že stát je ten nejhorší hospodář. Byla o tom napsána spousta knih, studií, dokonce byla na toto téma udělena Nobelova cena za ekonomii, a přesto se pořád někdo domnívá, že je to „lepší" řešení. Takže odpověď zní NE.