V průběhu roku 2023 se vzdušné síly NATO ocitly v přední linii obrany před rostoucí hrozbou ruských vojenských letadel. Vyžadovalo to nejen preventivní zásahy, ale také důkladnou analytickou reflexi nad strategiemi a implikacemi této nové bezpečnostní reality. Tento článek se věnuje analytickému rozklíčování ústředních událostí, strategických opatření a výzev spojených s rozšířeným vzdušným hlídkováním NATO v evropském kontextu.

V průběhu roku 2023 byly vzdušné síly NATO aktivovány více než 300krát, aby reagovaly na ruská vojenská letadla, která se přibližovala k vzdušnému prostoru Aliance. Většina těchto zásahů se odehrávala nad Baltským mořem. Rozšířené vzdušné hlídkování bylo vyvoláno nejen v rámci ruské invaze na Ukrajinu, ale také zvýšenou nepravidelností pohybů ruských letadel v prostoru NATO.

NATO standardně provádí stálé vzdušné hlídkovací mise, které požadují okamžité odstartování spojeneckých stíhaček při podezřelých nebo neočekávaných letech ruských vojenských letadel. Zvláště na východním křídle NATO je u ruských vojenských letounů historicky běžné nevysílání kódu transpondéru, nezadávání letového plánu a nekomunikování s leteckými dispečery.

Většina vzdušných setkání mezi stíhacími letouny NATO a ruskými letadly probíhala bezpečně a profesionálně. Porušení vzdušného prostoru NATO ruskými vojenskými letadly zůstávala ojedinělá a obvykle značně krátkodobého charakteru. Dylan White, mluvčí NATO, označil ruskou válku proti Ukrajině za nejnebezpečnější bezpečnostní situaci v Evropě za poslední desetiletí. Tato situace zdůrazňuje nutnost trvalé pohotovosti a efektivní ochrany vzdušného prostoru spojenců.

Na opakovaná ruská vniknutí do severoatlantického prostoru NATO reagovalo posílením svých vzdušných obran na východním křídle, což zahrnovalo zvýšení počtu stíhacích letounů, průzkumných letů a pozemní protivzdušné obrany. Tato opatření byla podniknuta po opakovaných ruských útocích na infrastrukturu Ukrajiny blízko území NATO. V následném období byly nasazeny další nadzvukové letouny do Rumunska, a v říjnu po zničení podmořských plynovodů v Baltském moři byly kapacity posíleny ještě více.

V roce 2023 se také uskutečnilo největší letecké cvičení NATO Air Defender 23, kdy více než 250 spojeneckých letounů trénovalo kolektivní obranu Aliance. Tato akce byla dalším důkazem závazku NATO k udržení bezpečnosti a stability v regionu.

V rámci udržování bezpečnosti vzdušného prostoru NATO sehrály klíčovou roli i stíhačky F-35 italského Task Force Air 32nd Wing, které odstartovaly (na základě „Aplha Scramble“) z letecké základny Malbork v Polsku poté, co alianční radary zachytily 2 ruské letouny Su-30 nacházející se v mezinárodním vzdušném prostoru nad Baltským mořem v blízkosti hranic NATO. Jednotka, vybavená nejmodernějšími americkými stíhačkami, se stala optimální volbou pro společné vzdušné hlídkovací mise díky svým schopnostem a zkušenostem, které získala během společných operačních cvičení.

Bezpečnostní situace v Evropě v minulém roce, hlavně v kontextu ruské agresivity a války na Ukrajině, tak zdůrazňuje neustálou potřebu ochrany vzdušného prostoru NATO, kdy zvýšená frekvence a nepravidelnost pohybů ruských vojenských letadel si vyžádala resolutní reakci Aliance. Posílení vzdušných sil na východním křídle a nasazení moderních stíhaček ukazuje, že NATO bere tuto bezpečnostní hrozbu vážně.

NATO se také snaží reagovat nejen na přímé vojenské akce, ale také na nečekané události, jako jsou útoky na energetickou infrastrukturu či havárie plynovodů. Tyto události zvyšují komplexnost bezpečnostní situace a potřebu flexibilních a efektivních opatření.

V této souvislosti lze vnímat rozšířené vzdušné hlídkování NATO jako klíčový prvek celkové strategie bezpečnosti v regionu. Schopnost rychle a flexibilně reagovat na různorodé hrozby je v dnešní geopolitické realitě nezbytná. Zároveň je důležité udržovat otevřený dialog a spolupráci mezi členskými státy NATO, aby bylo dosaženo optimální úrovně vzdušné bezpečnosti v Evropě.

Jednou z reakcí evropských zemí na pokračující válku na Ukrajině je i vytvoření společné robustní, vícevrstvé protivzdušné obrany. Tuto ideu, kterou svým spojencům v rámci NATO představilo Německo, podpořilo loni v říjnu celkem 15 zemí. Myšlenka komplexní evropské protivzdušné obrany nese název European Sky Shield Initiative (ESSI). Cílem je společně nakoupit prostředky PVO krátkého, středního a dlouhého dosahu, které budou sloužit jako ochrana proti možnému ruskému raketovému útoku. V rámci ESSI se mají obstarat tři konkrétní systémy: německý IRIS-T, americký Patriot a izraelský Arrow 3. Právě poslední jmenovaný systém dnes úspěšně chrání lidské životy v Izraeli.

Ve prospěch vytvoření společného „evropského“ řešení PVO se v průběhu setkání ministrů obrany zemí NATO 13. října 2022 vyslovilo celkem 15 zemí. Konkrétně šlo o Německo, které je zároveň i iniciátorem tohoto plánu, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Rumunsko, Bulharsko, Norsko, Finsko, Nizozemsko, Belgii a Velkou Británii. V letošním roce se pak k těmto zemím přidalo Rakousko, Švýcarsko, Dánsko a Švédsko.

Jak v souvislosti s projektem ESSI uvedl německý kancléř Olaf Scholz, díky ESSI se výrazně zvýší úroveň protivzdušné obrany na evropském kontinentu a rovněž je takovéto řešení levnější, než kdyby si každá země budovala vlastní komplexní systém PVO. Výsledkem ESSI má být vytvoření dostatečné ochrany proti možným ruským útokům, zejména pak proti ruským střelám různých typů. Evropský protivzdušný a protiraketový štít má být tvořen systémem krátkého dosahu IRIS-T německé provenience, americkým systémem Patriot a izraelským kompletem Arrow 3. Pořízení izraelského kompletu Arrow 3 v hodnotě 4,2 miliardy dolarů nedávno schválil rozpočtový výbor německého parlamentu a Německo se tak stane prvním evropským uživatelem tohoto systému. Německý systém Arrow 3 bude zároveň integrován do struktur ESSI. Dodávky prvních odpalovacích zařízení se odhadují na rok 2025.

Ochrana vzdušného prostoru NATO

Detekce letadel v evropském vzdušném prostoru je prováděna spojeneckými radary, které každodenně monitorují 30 000 leteckých pohybů. V případě, že sledovaný letoun nepoužívá transpondér, nenavázal radiový kontakt s civilním leteckým řízením nebo nesdělil letový plán, informace o jeho trase je předána jednomu ze dvou leteckých operačních center NATO. Následně velitel příslušného centra rozhoduje, zda vyslat letadla rychlé reakce k zachycení a vizuální identifikaci letadla. Speciální letecké základny s piloty a letadly na pohotovosti jsou připraveny nepřetržitě, tedy 24/7/365. Pokud jsou pověřeny úkolem, spojenecké letouny vzlétají zpravidla během několika minut, kdy řízeny centrem pro řízení a hlášení co nejrychleji směřují k neidentifikovanému letadlu. Po přiblížení se k cíli zaujímají letouny specifickou pozici. Piloti musí dodržovat pravidla Mezinárodní organizace pro civilní letectví. V případě potřeby mohou alianční letadla eskortovat zachycené letadlo na letiště nebo zpět z prostoru NATO. Po potvrzení situace se letadla rychlé reakce oddělují a hlášení o operaci je předáváno do centra NATO, kde jsou evidovány všechny informace o zachycených subjektech.

Zdroj: NATO, NATO, NATO