V roce 2004 započala důležitá transformace Armády ČR na profesionální armádu. V rámci tohoto strategického projektu měla proběhnout komplexní strategická i operační optimalizace ozbrojených sil ČR s cílem dosažení koncových operačních schopností v období 2010-2012. V roce 2005 započal i proces strategické i operační optimalizace Bezpečnostního systému ČR. V roce 2025 se ukazuje, že i přes řadu relativně úspěšných dílčích optimalizačních kroků se nepodařilo dosáhnout původních cílů a kvůli zásadním turbulentním změnám ve strategickém a bezpečnostním prostředí jsme nuceni znovu otevřít zásadní diskusi o řadě strategických dilemat pro další zajišťování bezpečnosti a obrany ČR.

Tento článek se chce věnovat především zdrojovým otázkám dalšího zajišťování bezpečnosti a obrany, a to hledání odpovědí především na otázky kolik finančních zdrojů budeme muset alokovat do dalšího procesu zajišťování bezpečnosti a obrany ČR a jaké personální zdroje potřebujeme pro další zajišťování bezpečnosti a obrany ČR a jak je zajistíme?

Finanční výdaje na zajišťování bezpečnosti a obrany ČR

Vzhledem k aktuálnímu vývoji bezpečnostního prostředí nelze bohužel vyloučit účast ČR v nějakém ozbrojeném konfliktu, a to především v evropském prostoru či v jeho blízkém okolí. Konflikty vždy přinášejí ekonomické náklady, které jsou rozloženy do tří hlavních fází: předválečné, válečné a poválečné.

• Předválečné období se vyznačuje přípravami na válku, zbrojením a mobilizací zdrojů.
• Válečné období zahrnuje přímé výdaje na vojenské operace a destruktivní dopady na ekonomiky zúčastněných stran.
• Poválečné období vyžaduje masivní investice do obnovy, stabilizace a zajištění trvalého míru.

Ekonomickou strukturu potenciálních nákladů lze přehledně specifikovat i následující tabulkou:

Historické zkušenosti ukazují, že nedostatečné předválečné výdaje obvykle vedou k řádově vyšším nákladům dalších fází konfliktu. Tento argument by měl být důležitou komponentou současné diskuse o budoucích obranných výdajích ČR. V současné době by samozřejmě bylo vhodné investovat především do oblasti odstrašení, které dokáže eliminovat potenciální konflikty (ČR v současné době bohužel disponuje jedinou schopností odstrašení – a tou je naše členství v NATO a EU). Zde je nutné poznamenat, že Evropa je bez amerického jaderného deštníku a bez odstrašení vytvářeného přítomností cca 100 000 amerických vojáků v Evropě z hlediska vznikajícího globálního multipolárního uspořádání nyní v situaci slabšího globálního hráče. 

Proto je aktuálním primárním evropským i národním (ČR) strategickým cílem udržení obranné aliance NATO, což také znamená trvalé plnění Capability Targets NATO. Dnes je také důležité zajistit adekvátní vojenskou a humanitární pomoc Ukrajině a dalším ozbrojenými konflikty postiženým (jistou část této pomoci mohou státy realizovat v kapitálové formě a tím zajistit její jistou rozumnou návratnost).

Dnešní diskuse o tom, kolik procent HDP mají státy věnovat na zajištění své obrany, je jistě zajímavá – zejména pro makroekonomy. V rámci diskuse se často operuje srovnáváním mezi jednotlivými státy a aktuálně i tlakem USA na růst výše obranných výdajů členských států NATO minimálně na úroveň 5 % HDP. Často se vyskytuje i argument, že tento tlak USA není adekvátní, když samotné USA aktuálně vynakládají pouze 3,4 % HDP – zde je nutné ale poznamenat, že takové obranné výdaje USA realizují již několik desítek let, což postupně vedlo k obrovské dlouhodobé vojenské dominance USA oproti jiným státům. Zanedbání dlouhodobé zdrojové finanční stability při zajištění bezpečnosti a obrany pak většinou vede k nutnosti obrovských mimořádných finanční injekcí k eliminaci „vnitřního dluhu“ v rámci ozbrojených sil, což může být velký problém z hlediska fiskální stability a ekonomické výtěžnosti pro většinu států.

Historické příklady vynakládaných % HDP:

První světová válka (1914–1918)

• Spojené království: Náklady války dosáhly přibližně 37 % HDP (v nejvyšším bodě roku 1918).
• Francie: Výdaje dosáhly až 55 % HDP (1918), přičemž Francie utrpěla rozsáhlé ztráty infrastruktury.
• Německo: Na vrcholu války činily náklady přibližně 50 % HDP.
• USA: Zapojení bylo relativně krátké, náklady se odhadují na 13 % HDP (1918).

Druhá světová válka (1939–1945)

• USA: Mezi lety 1942–1945 dosáhly válečné výdaje až 41 % HDP. Mobilizace ekonomiky zvýšila růst průmyslu a zaměstnanosti.
• Spojené království: Náklady překročily 53 % HDP (1943). Válečné úsilí způsobilo vysoké zadlužení země.
• Německo: Výdaje dosahovaly přibližně 70 % HDP v roce 1944, což vedlo k vyčerpání zdrojů a ekonomickému kolapsu.
• Japonsko: Náklady války dosáhly až 50 % HDP, přičemž zničení průmyslové infrastruktury způsobilo dlouhodobé ekonomické škody.

Korejská válka (1950–1953)

• USA: Výdaje činily přibližně 4 % HDP ročně, což vedlo k posílení obranného průmyslu.
• Jižní Korea: Zničení infrastruktury a ekonomického systému vedlo k poklesu HDP až o 80 %.

Válka ve Vietnamu (1955–1975)

• USA: Náklady se pohybovaly mezi 2–3 % HDP ročně. Celkové výdaje USA na konflikt dosáhly 168 miliard USD (v dobových cenách, dnes odpovídá více než bilionu USD).
• Severní Vietnam: Náklady byly mnohem vyšší, dosahující až 70 % HDP, což vedlo k masivní ekonomické devastaci.

Irácko-íránská válka (1980–1988)

• Írán a Irák: Náklady války dosáhly přibližně 25–30 % HDP ročně v obou zemích. Oba státy utrpěly ztráty na infrastruktuře, což mělo dlouhodobé ekonomické dopady.

Válka v Perském zálivu (1990–1991)

• Irák: Ztráty na infrastruktuře a sankce vedly ke kolapsu ekonomiky, náklady války a rekonstrukce dosahovaly více než 50 % HDP.
• USA: Výdaje byly nižší, přibližně 1 % HDP, díky mezinárodní podpoře financování konfliktu.

Občanská válka v Sýrii (2011–současnost)

• Sýrie: Konflikt způsobil ekonomický pokles přesahující 60 % HDP (2015). Devastace infrastruktury a emigrace pracovní síly vedly k masivním dlouhodobým škodám.

Ukrajinská krize (2014–současnost)

• Ukrajina: V roce 2022 se přímé válečné výdaje a ztráty na infrastruktuře odhadují na více než 30 % HDP, přičemž zahraniční pomoc částečně zmírňuje ekonomický dopad.

Tyto příklady ukazují, že válečné konflikty mají často devastující ekonomické dopady, zejména na menší nebo méně rozvinuté ekonomiky, kde válečné výdaje a škody mohou snadno přesáhnout více než polovinu HDP.

Z pohledu praktického zajišťování bezpečnosti a obrany je mnohem důležitější konkrétní specifikace bezpečnostních schopností, které potřebujeme, a absolutní částka finančních prostředků, kterou budeme mít pro jejich tržní zajištění, a to vše s respektováním pravidel ekonomické účelnosti a efektivnosti (v této souvislosti musí pokračovat strategická diskuse o budoucím válčení a adekvátní absorpci dnešního nevídaného technologického rozvoje do tvorby schopností pro budoucí válčení. Strategickou výhodou a důležitou komponentou strategické autonomie každého státu je schopnost vlastní produkce zbraňových aktiv na svém území. Stejně důležitá je ale i tvorba kolektivních schopností pro budoucí válčení.

Velmi důležitá je i forma financování obranných výdajů. Obranné výdaje lze považovat za investice nebo za provozní výdaje – a financovat je dluhem nebo z daní. Optimální řešení je samozřejmě závislé na ekonomickém stavu dané země a na transakčním rámci realizace obranných výdajů.

Ekonomické náklady konfliktů se neomezují na samotné válečné období, ale ovlivňují státy dlouhodobě. Předválečné investice i jen do zbrojení mohou zničit ekonomické priority, válečné konflikty devastují průmysl i společnost a poválečné období vyžaduje enormní výdaje na obnovu. Pochopení těchto fází je klíčové pro racionální prevenci konfliktů a efektivní plánování poválečné rekonstrukce.
Zajišťování personálu na zajišťování bezpečnosti a obrany ČR

Zajišťování bezpečnosti a obrany státu vyžaduje poměrně rozsáhlé personální zázemí v řádu minimálně statisíců osob. Prvky Bezpečnostního systému ČR jsou dnes zprofesionalizovány a personál získávají na konkurenčním trhu pracovních sil. Z důvodů provozních úspor mimo řešení krizových situací bylo u jednotlivých prvků realizováno pouze tzv. operační jádro s tím, že pro řešení krizových situací budou doplňovány o aktivní zálohy resp. mobilizační zálohy (mimochodem v ČR je stále branná povinnost obyvatelstva).

Dnes se ukazuje, že máme zásadní problém s personálním zajištěním většiny operačních jader prvků Bezpečnostního systému ČR. NGŠ AČR aktuálně mluví už o strategickém problému pro zajištění normálního fungování ozbrojených sil ČR – a to se týká jak plnění závazků vůči NATO (aktuální capability targets), tak i zajištění územní ochrany a obrany ČR.

V rámci aktuální diskuse by měla být znovu otevřena i otázka adekvátní kapacity mírové a válečné armády:

• Personální kapacita AČR před počátkem profesionalizace byla cca 250 000 osob (mírová armáda-profesionální a branecká armáda) a cca 1 000 000 osob (válečná armáda po mobilizaci).
• Personální kapacita AČR po profesionalizaci je aktuálně cca 24 000 vojáků (mírová armáda–rekrutační cíl do roku 2035 podle CT 2025 je 39 000 vojáků a cca 5000-7000 osob pro aktivní zálohy).

Vzhledem k vývoji bezpečnostního prostředí (roste pravděpodobnost vojenských konfliktů) je otázkou, jaká by měla být velká reálná optimální personální kapacita operačního jádra AČR i personální kapacita válečné AČR.

Zde by možná bylo vhodné zvážit i nějaké další rozšíření rekrutačního bazénu pro AČR, a to např. o osoby v rámci dobrovolné vojenské služby (českých občanů nebo i „nových“ českých občanů–osoby, které by získaly české občanství za závazek časově limitované služby v českých ozbrojených silách). 

Vzhledem k rostoucí konkurenci na pracovním trhu v ČR i vzhledem k trvale rostoucím požadavkům na technologickou kompetenci vojenského personálu bude nutné i znovu posoudit motivační nástroje pro podporu vstupu osob do služby v ozbrojených silách (ale i do dalších bezpečnostních prvků) v ČR. Nelze vyloučit ani znovu otevření diskuse o výsluhových rentách, armádním bytovém fondu apod.

Výsluhové renty vojáků představují důležitou součást sociálního zabezpečení ozbrojených sil, která odráží zvláštní povahu jejich služby. Výsluhové renty (nebo penze) jsou pravidelné finanční příspěvky, poskytované vojákům po skončení aktivní služby. Jejich účelem je:

• Kompenzace za náročnost služby: Fyzická a psychická zátěž vojáků během služby.
• Motivace pro vstup do armády: Atraktivní výhody mohou přilákat kvalifikované kandidáty.
• Sociální zajištění: Podpora vojáků, kteří často čelí obtížné reintegraci do civilního života.

Vzhledem k trvalému růstu počtu poživatelů výsluhových rent a dlouhé době vyplácení (20-30 let) trvale porostou i sociální náklady AČR (dnes cca 5 mld. ročně). Možná by bylo vhodné nahradit neproduktivní výsluhovou rentu spíše aktivní rizikovou prémií.