Zajištění komplexní bezpečnosti státu a jeho obyvatel je již dlouhou dobu základním cílem existence a primární povinností moderních (vestfálských) států. K zajištění konkrétního stavu bezpečnosti využívají státy bezpečnostní schopnosti a z nich vycházející bezpečnostní činnosti, které si vybudovaly a pomocí nichž realizují potřebné adekvátní bezpečnostní cíle a operace.

Z pohledu možných bezpečnostních operací státu je jistě tou nejnáročnější bezpečnostní operací válčení, jehož cílem je obrana proti různým, zejména vnějším, bezpečnostním hrozbám, které ohrožují stabilitu, funkčnost či dokonce samotnou existenci takového státu. Aby stát byl schopen válčení, musí vytvořit poměrně robustní a udržitelný válečný systém, který mu dává šanci v rámci válečných operací uspět (proto vytváří v národním i mezinárodním měřítku zejména vojenské ozbrojené síly, jejichž cílem je realizace válečných operací daného státu).

Vytváření adekvátních ozbrojených sil je vzhledem k požadovaným schopnostem a kapacitám, které státu dávají přiměřenou šanci uspět v rámci válečných operací, vždy dlouhodobý proces. A to zejména proto, že mezi procesem plánování a procesem vytvoření reálných ozbrojených sil a prostředků může být dlouhé časové období (10-20 let). Abychom v dané budoucí době mohli konat potřebné válečné operace, musíme mnoho let před tím přemýšlet o potřebných budoucích ozbrojených silách a prostředcích. Dalším důvodem pro včasné zvažování adekvátních válečných operací je i ekonomika válčení, jež nás nutí pracovat s alokací omezených zdrojů, které budou mít vliv na časovou disponibilitu potřebných sil a prostředků nezbytných pro realizaci válečných operací státu.

Z výše uvedených důvodů je jistě možné velmi ocenit, že generálporučík Karel Řehka jako současný náčelník Generálního štábu Armády České republiky rozhodl o tom, že bude zpracován strategický dokument, který se bude věnovat otázkám budoucího válčení AČR. Po roce práce armádních struktur, konaných především v roce 2023, byl v únoru 2024 dokončen, schválen a zveřejněn dokument „Vize budoucího válčení AČR po roce 2040“. V rámci šestnáctistránkového dokumentu se rozebírají východiska, prognóza činností AČR a prognóza potřeby vojenských schopností AČR pro válčení po roce 2040. 

Vzhledem k tomu, že tento dokument je volně dostupný a každý si jej může přečíst, nemá smysl v rámci tohoto článku podrobně popisovat obsah armádního dokumentu. Tento článek chci proto věnovat spíše diskusi vybraných metodických a implementačních otázek souvisejících s otázkami budoucího válčení. V rámci této diskuse bude představena (ve formě 9 tezí) i moje představa o budoucím válčení, která doufám přispěje k obohacení další diskuse otázek týkajících se budoucího válčení.

Nejprve si ale dovolím diskutovat 4 metodické otázky spojené s vytvářením podobných dokumentů.

První otázkou je to, jakou formu mají mít podobné dokumenty. Určitě jde o dokumenty strategického charakteru, jejichž forma i obsah by měly být v souladu s všeobecnými pravidly tvorby strategických dokumentů. Pokud by to měl opravdu být např. dokument typu vize, pak by mělo jít o poměrně velmi stručný dokument, který v sobě shrnuje základní popis strategického a bezpečnostního prostředí pro budoucí válčení, cíle budoucího válčení, charakter budoucího válčení a formu budoucího válčení. Také by mohl obsahovat respektované hodnoty při budoucím válčení. Jiná forma takových dokumentů by mohla být blíže ke strategické analýze (Strategic Foresight Analysis), k misi (Mission) nebo ke koncepcím (variabilní pohled na budoucí válčení). Každopádně je nutné si uvědomit, že to musí být dokument, který musí být schopen se svým obsahem zapojit do tvorby následných strategických plánovacích dokumentů.

Druhou otázkou je to, zda podobné dokumenty mají být veřejně dostupné nebo mají být chráněny systémem státního tajemství. Pokud to budou veřejné dokumenty, může nám to totiž výrazně omezit nebo i zcela uzavřít prostor k vytváření budoucích strategických a operačních výhod.    

Třetí otázkou je to, jaká by měla vytváření podobných dokumentů předcházet analytická činnost, o kterou se budu moci argumentačně opřít. Nepochybně by to měla být komplexní zpravodajská analýza, která nám zejména poskytne adekvátní popis a predikci vývoje budoucího strategického a bezpečnostního prostředí. Čím vzdálenější a delší bude časový rámec takových úvah, tím horší bude ale naše schopnost provádět takové úvahy v současném komplexním a turbulentním strategickém i bezpečnostním prostředí. Již nyní je vidět naše omezená schopnost něco předvídat, nejsme schopni v rámci současného prostředí formulovat více než vývojové trendy, nedaří se nám postihnout jejich stále rostoucí dynamiku ani odhadovat vznik efektů tzv. černých labutí nebo motýlích křídel, jejichž význam zejména v oblasti bezpečnosti a válčení mohou hrát klíčovou roli (zejména technologická oblast je nyní plná takových efektů).

Čtvrtým problémem je fakt, že realizace budoucího válčení bude vyžadovat mnoho zdrojů, a my nemáme schopnost je ani předvídat, natož pak je vytvářet. Vytváření obrazu budoucího válčení se tak stává často spíše sněním, a ne reálným vytvářením základu budoucích válečných úspěchů. Pokud nejsme schopni ani alespoň rámcově kvantitativně odhadovat zdrojové potřeby budoucího válčení, pak ani další strategické a operační plánování nebude stát na takových základech, které by nám zajistily aspoň minimální pravděpodobnost úspěchu budoucího válčení.

Budoucí válčení – teze

Teze 1

Základní rámec (aktéři, cíle, schopnosti a činnosti) pro budoucí válčení bude vytvářet další vývoj strategického a bezpečnostního prostředí, zejména pak jeho pokračující transformace na multipolární architekturu.

Teze 2

Cíle budoucího válčení: válčení o území, válčení o prostředí, válčení o strategická aktiva, válčení o svrchovanost, válčení s teroristickými skupinami.

Teze 3

Bez obnovení globálního garančního systému pro zajištění (udržení, obnovení) bezpečnosti pro všechny státy budou pokračovat války jako prostředek naplňování zájmů států (současný systém vzniklý po II. světové válce v prostředí bipolárního světa se ukazuje v současném multipolárním světě jako jemně řečeno nefunkční) i nestátních aktérů.

Teze 4

Bez nalezení globálních nástrojů pro zamezení válečného řešení k dosažení zájmů jednotlivých států, budou muset státy nadále udržovat obrovské síly a prostředky pro budoucí válčení (velké bezpečnostní systémy, velké aktivní a mobilizační personální zálohy, velké materiální operační a mobilizační zásoby, velký domácí válečný průmysl).

Teze 5

Válečným odstrašením budou už nejenom ZHN, ale i kybernetické a informační a možná i další schopnosti, pokud dosáhnou potřebného destrukčního účinku, což otevírá možnost pracovat s odstrašením i jiným státům, než pouze jaderným velmocem.

Teze 6

Budoucí válčení se bude pravděpodobně vyznačovat:

• Hybridním charakterem: Kombinace konvenčních a nekonvenčních taktik, včetně kybernetických útoků, informační války, terorismu a guerillové taktiky. Rozostření hranic mezi válkou a mírem, s rostoucím významem "šedé zóny" konfliktů.
• Využitím technologií: Významná role autonomních zbraní, dronů, kybernetických zbraní a umělé inteligence. Válčení v informačním prostoru s cílem ovlivnit veřejné mínění a narušit infrastrukturu protivníka.
• Nepřímými konflikty: Větší důraz na proxy války a podporu povstaleckých hnutí. Využití nestátních aktérů k oslabení protivníka.
• Globalizací konfliktů: Větší propojenost světa usnadní šíření konfliktů do globální roviny. Zapojení více států a nestátních aktérů do konfliktů.
• Zvýšenou destrukcí: Nové technologie povedou k větší destrukci a ztrátám na životech. Větší hrozba pro civilní obyvatelstvo.

Teze 7

Řízení budoucího válčení bude vycházet:

• Z integrovaného modelu multidoménového bojiště
• Ze synergického modelu realizace válečných činností
• Z kolektivního (rojového) modelu realizace válečných činností

Teze 8

Některé klíčové faktory, které především ovlivní budoucí válčení:

• Vývoj technologií: Nové technologie, jako je umělá inteligence, robotika a kybernetické technologie, budou mít zásadní vliv na způsob vedení války.
• Geopolitické změny: Vzestup nových mocností a změny v globální mocenské rovnováze povedou k novým konfliktním liniím.
• Změna charakteru války: Válka se stává stále komplexnější a méně konvenční, s rostoucím významem nestátních aktérů a hybridních konfliktů.

Teze 9

Doporučení pro přípravu na budoucí válčení:

• Investice do vývoje moderních technologií a navýšení vojenských kapacit
• Rozvoj strategií pro boj s hybridními hrozbami
• Posilování mezinárodní spolupráce a diplomacie
• Zvýšení odolnosti společnosti vůči konfliktům
• Implementace zvláštních fondů pro přípravu státu na budoucí válčení

Na tyto teze je možné navázat konkrétní vojenské i nevojenské doktríny a koncepce zajištění budoucího válčení ČR – zajištění válčení je totiž úkolem nejenom armády daného státu. Pokud se podaří do diskuse zapojit i co nejvíce subjektů bezpečnostního systému státu a různých inovačních představ, bude přirozeně stoupat i hodnota naší připravenosti na budoucí válčení.

RNDr. Pavel Štalmach, MBA

RNDr. Pavel Štalmach, MBA vystudoval fyziku na MFF UK, bankovnictví na VŠE a MBA na PIBS. V 90. letech působil na kapitálovém trhu a jako konzultant pro strategické řízení a Business Intelligence v korporátním sektoru. Posléze pracoval 15 let v rezortu Ministerstva obrany v různých rolích (náměstek ministra obrany, předseda krizového štábu MO, specialista pro strategické zpravodajství a pro strategické a krizové řízení zpravodajských služeb atd.). V posledních letech se věnuje systémovým analýzám v oblasti bezpečnosti a jejího řízení, novým technologiím a inovacím v oblasti bezpečnosti a obrany. Posledních 15 let se také věnuje výuce bezpečnostního managementu v různých formách studia především na Vysoké škole CEVRO Institut. Nově působí v roli Senior Fellow institutu Future Advanced Technologies, z.ú. a jako poradce pro inovační technologie projektu FUTURE FORCES FORUM.

Zdroj: Vize budoucího válčení AČR po roce 2040