Logistika a zejména otázka dopravního letectva se ve veřejném prostoru živě diskutuje již od pandemie COVID-19 a toto téma opětovně nabralo na významu v souvislosti s válkou na Ukrajině, kdy se evropské státy chystají k nákupům nových dopravních resp. transportních letounů. Podobné snahy lze pozorovat také u Vzdušných sil Armády České republiky.

Pokud nepočítáme vlastní, do značné míry omezené, přepravní kapacity v podobě 6 letounů CASA C-295M a C-295MW, má Česká republika k dispozici mezinárodní iniciativy SALIS (Strategic Airlift Interim Solution) a MRTT-C (Multi Role Tanker Transport Capability). V prvním případě se jedná o sdílenou kapacitu dopravních letounů An-124 Ruslan, zatímco druhá iniciativa je zaměřena spíše na schopnost tankování ve vzduchu s omezenou přepravní kapacitou.

Foto: Vykládka nákladního vozidla Tatra slovenské armády z transportního letounu Antonov An-124 v rámci iniciativy SALIS | NATO

V obou projektech má však Česká republika pronajatý pouze omezený počet hodin (v projektu MRTT-C se jedná o 100 hodin), proto jak uvádí portál Czech Air Force „je velice naivní si myslet, že ČR se svým malým podílem dostane přednost před dalšími uživateli, kteří platí větší část režie a mají vyčleněné mnohem větší počty hodin. Z tohoto důvodu je možná na místě se zamyslet nad jiným řešením v podobě pořízení vlastních letounů.“

Výše uvedené tvrzení potvrdily i události během pandemie COVID-19, zejména pak v roce 2021 při potřebě okamžité evakuace osob z nebezpečného prostředí v Afghánistánu, kdy se ukázalo, že sdílení kapacit není tou optimální volbou pro krizová období. V souvislosti s válkou na Ukrajině navíc vyvstává  otázka, zda je provozování přepravních letounů An-124 Ruslan nadále udržitelné a zda tyto letouny dokáží plnit ve střednědobém resp. dlouhodobém výhledu zadané úkoly.

Autor článku rozhodně nezavrhuje společné inciativy, které např. v době po skončení operace Unified Protector v Libyi měly zajisté svůj smysl, avšak na tyto iniciativy se nelze spoléhat navždy. Současná válka na Ukrajině navíc ukazuje, že je třeba posílit všechny obranné kapacity všech členů Aliance. Proto by bylo vhodné uvažovat o vybudování dostatečných národních kapacit a k nim pak budovat společné alianční kapacity sloužící k doplnění či nahrazení kapacit národních.

Cílem je nalézt udržitelný a vyvážený model vlastních národních kapacit a doplňkových mezinárodních iniciativ. Česká republika má díky členství v Alianci na výběr ze širokého spektra možností, nicméně je třeba vzít v úvahu některá omezení. Vzhledem k ekonomickým možnostem České republiky i jejímu členství v Alianci je pak třeba uvažovat o co nejvyšší míře sjednocení postoje s ostatními členskými státy Aliance.

Dále je třeba vzhledem k reáliím České republiky vhodné uvažovat o víceúčelovosti takovéhoto  letounu, který by mohla využívat nejen Armáda České republiky k dopravním/přepravním účelům, ale také například k nácviku tankování za letu. Stranou by nemusely zůstat ani složky Integrovaného záchranného systému. Například Hasičský záchranný sbor by daný letoun mohl využít k hašení rozsáhlých požárů nebo např. v případě nutnosti přepravit USAR (Urban Search and Rescue) tým do zahraničí, čímž by odpadla nutnost české hasiče přepravovat civilními aerolinkami tak, jak tomu bylo v případě jejich přesunu do Bejrútu nebo později do Turecka.

Přesné požadavky na nové transportní letouny resort obrany dosud nesdělil, avšak požadovaný dolet letounu by měl být minimálně 3000 kilometrů a letoun by měl mít schopnost přepravit minimálně dvacetitunový náklad. Jako logická se pak jeví případná schopnost přistání a vzletu letounu na nezpevněných plochách, či vlastnost STOL (Short Take Off and Landing).

Pokud bychom uvažovali např. o pořízení letounu americké provenience C-17 Globemaster III, mějme na paměti, že se tento stroj podle informací z roku 2018 již nevyrábí (poslední stroje byly údajně vyrobeny v roce 2015). Podle magazínu Defense News americké Air Mobility Command zpracovalo několik studií zabývajících se budoucími potřebami v oblasti mobility, ze kterých vyplývá, že americké ozbrojené síly budou muset do roku 2030 svou flotilu dopravních letounů rozšířit, což na jedné straně skýtá jistou naději na obnovení výroby letounu, nicméně je velmi pravděpodobné, že v tomto případě výrobce spíše upřednostní americké ozbrojené síly a do zmíněného roku 2030 nebude schopen dodat letouny jiným zákazníkům. Problematickým se jeví také fakt, že tento letoun z evropských států používá pouze Velká Británie (pokud nepočítáme iniciativu Strategic Airlift Capability).

Foto: C-17 Globemaster III | U.S. Air Force

Transportní letouny C-130 Hercules americké provenience používá sice více evropských států (např. Německo, Francie, Dánsko, Itálie, Norsko, Velké Británie apod.), nicméně také u tohoto stroje je otázkou jeho případná dostupnost ve střednědobém a dlouhodobém výhledu vzhledem k navyšování americké vojenské přítomnosti v Indo-Pacifiku a s tím spojená očekávaná potřeba navýšení stavu amerického transportního letectva v reakci na zvyšování čínské vojenské přítomnosti v regionu či v důsledku přímého ozbrojeného konfliktu s Čínou.

Foto: C-130J Super Hercules | U.S. Air Force

Dále přichází v úvahu evropský přepravní letoun Airbus A400M Atlas. Právě o tyto letouny se podle informací webu Defense News české ministerstvo obrany v roce 2017 zajímalo, kdy se mělo jednat o společný pronájem 13 kusů se Švýcarskem. Letounem A400M jsou v rámci NATO vybavena letectva Německa, Francie, Velké Británie, Španělska, Belgie a Turecka.

Foto: Airbus A400M Atlas | German Air Force

V rámci budoucího pořízení transportních letounů pro Vzdušné síly AČR zmiňme také brazilský letoun Embraer KC-390 Millennium, který z evropských zemí používá či bude používat Maďarsko, Nizozemsko či Portugalsko. V České republice se tento stroj předvedl již dvakrát, naposledy v červnu minulého roku za účasti ministryně obrany Jany Černochové. Armáda při loňské ukázce mimo jiné úspěšně vyzkoušela naložení KBVP Pandur II 8x8.

Foto: Prezentace letounu Embraer KC-390 Millennium - naložení vozidla Pandur II 8x8 | Jan Schejbal / Ministerstvo obrany ČR

Ať už si naše armáda vybere jakýkoliv stroj, bylo by vhodné brát v úvahu jak ekonomické, tak i technické, ale také geopolitické parametry. Na mezinárodní úrovni má pak smysl hledat udržitelný model kombinující budování národních kapacit transportního letectva a doplňkové mezinárodní iniciativy. 

Zdroj: Czech Air Force, DefenseNews, NATO