Jednou ze základních schopností moderního letectva je tankování za letu, které umožňuje strávit letounům delší čas ve vzduchu a prodloužit dolet bez nutnosti přistání pro tankování paliva. Závislost Evropy na Spojených státech v této oblasti je však evidentní a je pravděpodobné, že s vývojem mezinárodní bezpečnostní situace se bude nadále prohlubovat.

Je známo, že Spojené státy přesouvají svou pozornost směrem k Číně, která nadále velmi rychlým tempem rozvíjí své ozbrojené síly a netají se možností využití síly např. proti Tchaj-wanu nebo, dle strategických dokumentů, také „při ochraně námořních a jiných práv“. Vzhledem ke vzdálenosti Spojených států a amerických základen od Tchaj-wanu nebo oblasti Jihočínského moře lze předpokládat, že americké letectvo při přesunech do těchto oblastí využije vzdušné tankery, kterých má podle studie CSIS k dispozici celkem 447 kusů.

Je také nutné podotknout, že jakéhokoliv potenciálního ozbrojeného konfliktu ve východní Asii se téměř jistě zúčastní tamní američtí spojenci, kteří vzdušnými tankery disponují pouze v několika kusech či vůbec. Jako příklad lze z ročenky The Military Balance 2023 uvést fakt, že americký spojenec Japonsko má pro více než 300 ks svých bojových letounů (v ročence započítány jako kategorie Fighter a Fighter/Ground Attack) k dispozici pouze 8 ks vzdušných tankerů.  Na základě výše uvedených faktů je tak velmi pravděpodobné, že by v případě potřeby zapojení amerických vzdušných tankerů v Evropě mohly nastat problémy s jejich nedostatkem.

Dalším argumentem je fakt, že v následujících letech se standardním letounem Severoatlantické aliance stane F-35, kterých má po roce 2030 v Evropě létat 500-600 kusů. F-35A však disponuje pouze ráhnovým systémem tankování a jakkoliv konvertovat či „přidávat“ tomuto letounu schopnost tankovat pomocí hadicového systému není prakticky možné.

V rámci pořizování samotných letounů je tak třeba uvažovat také nad vylepšením podpůrných schopností, například právě v kategorii vzdušných tankerů, jelikož státy napříč Aliancí kromě letounů F-35 disponují také dalšími typy strojů, které umožňují tankovat pouze pomocí ráhnového systému nebo se na tyto letouny chystají přejít.

Níže uvedená tabulka pak ilustruje, kolik vzdušných tankerů s ráhnovým systémem mají evropské státy k roku 2023 k dispozici*.

Z tabulky lze jasně vyvodit žalostně malou flotilu evropských aliančních vzdušných tankerů schopných tankovat pomocí ráhnového systému a je tak třeba počítat s faktem, že vzhledem k budoucímu počtu letounů F-35 (a dalších letounů schopných tankovat pouze ráhnovým systémem) bude obecně vzdušných tankerů nedostatek. Francie a Velká Británie mají navíc své zájmy i v jiných regionech, a proto nelze příliš spoléhat na jejich stoprocentní pomoc a připravenost poskytnout vzdušné tankery A-330 MRTT v rámci koaličních operací v Evropě.

V rámci Multinárodního programu sdílené flotily létajících tankerů pro doplňování paliva za letu „Multinational MRTT Fleet“ (využívá Belgie, Česko, Lucembursko, Německo, Nizozemsko a Norsko)  pak ke konci srpna 2023 společnost Airbus dodala již 7 kusů letounů A330 MRTT z celkového počtu 10 kusů. Za zmínku stojí ještě Španělsko, které objednalo 3 kusy letounů A330 MRTT pro potřeby vlastních vzdušných sil. Na tomto místě je třeba poznamenat, že nový člen Aliance – Finsko, sice do společné alianční flotily přinese 64 kusů letounů F-35, avšak nepřinese ani jeden vzdušný tanker. Podobným případem je také Švédsko, o jehož členství v Alianci není dosud rozhodnuto.

Řešením této situace může být jak výrazné navýšení počtu vzdušných tankerů v mnohonárodní iniciativě na minimálně vyšší desítky kusů, tak přenos odpovědnosti k jednotlivým státům, které například již mají s provozováním vzdušných tankerů zkušenosti (např. Německo). Do budoucna však nelze vyloučit ani nutnost přímého zapojení dalších aliančních států (zejména evropských), které se sice již podílí na mnohonárodní iniciativě, ale samy dosud nemají s provozem vlastních vzdušných tankerů zkušenosti. 

Tankování za letu je jednou z velmi významných kapacit, která může schopnosti jakýchkoliv vzdušných sil posunout vpřed. Naopak neřešení současných nedostatečných kapacit může v kontextu možného vývoje bezpečnostního prostředí do budoucna přinést velmi významné problémy, které v konečném důsledku mohou omezit bojeschopnost evropských vzdušných sil. 

Zdroje: Airbus, Air University, CSIS, IISS