Nedávný rozhovor s náčelníkem dělostřelectva Ozbrojených sil SR, plukovníkem Romanem Bobaľem, potvrzuje význam dělostřelectva na moderním bojišti, které je dominantní součástí efektivního boje. Podle Bobaľa má dělostřelectvo, ačkoliv se jedná o finančně nákladný druh vojska, nejen svou historii a současnost, ale i budoucnost. Důležitost dělostřelectva, kterou opět potvrdily dosavadní boje na Ukrajině, by se tak obecně měla reflektovat (a v mnoha armádách se tak již děje) při rozvoji a modernizaci jeho schopností. Podívejte se na část zajímavého rozhovoru s plk. Bobaľem, který vyšel v listopadovém čísle měsíčníku Obrana.

Foto: Plk. Roman Bobaľ | Ministerstvo obrany SR

Jistě se těšíte, že po letech "ořezávání" dělostřeleckých jednotek opětovně dochází k jejich posilování i proto, že váš dědeček Zdeněk Zapletal, který skončil vojenskou kariéru v pozici náčelníka štábu vojenské střední odborné školy v Martině, byl plukovníkem dělostřelectva. No a váš otec František Bobaľ, také dělostřelec, do civilu odcházel jako plukovník a velitel 5. dělostřelecké brigády v Jelšavě.

Ano, oba sloužili v armádě v době, kdy dělostřelectvo bylo na vrcholu rozvoje. O to více si dnes nejen jako dělostřelci můžeme položit otázku, zda bylo moudré se rozloučit s trojicí tradičních dělostřeleckých kasáren. V první řadě s těmi v Jelšavě, kde bylo do roku 2006 umístěno pět dělostřeleckých oddílů, přičemž do modernizace se investovalo 1,5 miliardy korun, což bylo přibližně pět procent celoročního rozpočtu resortu obrany. V roce 2004 jsme přišli o kasárny 1. dělostřelecké brigády v Senici a v roce 2010 o kasárny 2. dělostřelecké brigády v Brezně. Ty první byly před časem převedeny do majetku ministerstva vnitra a jsou ve špatném stavu. Druhé dvoje jsou již zbourány.

Do jaké míry se v posledním období investovalo do dělostřelecké infrastruktury?

Do infrastruktury 21. shdo Michalovce a 54. rmo Rožňava se investovalo jen částečně. Šlo zejména o údržbu a opravy již existujících objektů. Ve 21. shdo jsou investice více viditelné, protože šlo o komplexní zateplení budov. Díky za to, těšíme se. Dlouhodobým velkým problémem obou oddílů však zůstávají garážové prostory bojové techniky a dílenská zařízení. Požadavky na rozvoj infrastruktury však zpracovány jsou, držme si palce. A to nejen proto, že dělostřelectvo je výkladní skříní zbrojařského průmyslu na Slovensku.

Jak vnímáte skutečnost, že nejnovější Zuzany, které by zřejmě skončily u vašich dělostřelců, nakonec výrobce prodal ukrajinským ozbrojeným silám?

Především jsme hrdí na to, že systém Zuzana 2 na Ukrajinu odešel, protože i to ukazuje na správnost směřování jeho vývoje. V roce 2018 totiž někteří lidé říkali, že je systém archaický a kritizovali jeho nákup. A to i přes to, že na všech aliančních jednáních byla Zuzana 2 prezentována a přijímána jako modelový systém děla budoucnosti.

Foto: Slovenské houfnice Zuzana 2 | Ministerstvo obrany SR

O jaké jednání šlo?

Pravidelně se účastním jednání skupiny nepřímé palebné podpory v Bruselu. Za poslední rok a půl, co působím na generálním štábu, jsem se zúčastnil i jednání ve Velké Británii či Francii. Na odborné úrovni zde vždy byla Zuzana 2 vnímána jako zbraň s unikátními schopnostmi při palebném ničení, což se ukazuje také na Ukrajině. Ovšem žádné obchodní či politické souvislosti nehodnotím, jsem jen velmi rád, že ji máme ve výzbroji.

A co další oblasti modernizace?

V rámci modernizace dělostřelectva byly zpracovány požadavky na pořízení speciálních druhů munice ráže 155 mm. Jedná se o osvětlovací, zadýmovací a přesnou munici. Ve střednědobém horizontu se plánuje přezbrojení 54. raketometného oddílu na modernější typ raketometu, který by byl schopen odpalovat střely kalibru 227 mm až do 150 km. S rozvojem palebných možností dělostřeleckých útvarů je nezbytné modernizovat výzbroj dělostřeleckých průzkumných jednotek. Bezpilotní systémy, radary a moderní optické přístroje jsou základem efektivní palebné podpory na bojišti. Přistupujeme i k přezbrojení minometných a protitankových jednotek. V minometných jednotkách se vracíme ke kalibru 120 mm. V rámci programu přezbrojení se nakoupí i speciální munice. Protitankové jednotky kromě moderních protitankových kompletů získají vyčkávací munici a průzkumné bezpilotní systémy. Systém řízení palby DELOSYS bude propojen se systémem řízení a velení celých OS SR se systémem pro řízení zaměřování. Automatizace procesů plánování a palebné podpory je jedním z rozhodujících faktorů včasné a adresné palebné podpory bojujícím jednotkám. Nesmíme zapomínat ani na ochranu proti dronům a bezpilotním systémům.

Jak vnímáte skutečnost, že ve válce na Ukrajině hraje na obou stranách dělostřelectvo stěžejní roli?

Když mě v roce 2009 vyslali na desetiměsíční odborný kurz v americké Oklahomě, už tehdy se s velkým důrazem mluvilo o tom, že dělostřelectvo jako odbornost nezaniká, ačkoli jeden čas bylo zejména v rámci mezinárodních stabilizačních operací do jisté míry přehlíženo. O jeho redukování u nás ani nemluvě. I stabilizační operace v Iráku či Afghánistánu však ukázaly, že dělostřelectvo je i nadále základní prostředek palebné podpory pro každého vojáka v poli. Ukrajina, ale také předtím konflikt Arménie a Ázerbájdžánu ukázaly, že dělostřelectvo je jednou z nosných schopností vedení úspěšné bojové činnosti v terénu. Ukrajina otevřela oči všem i v objemu množství denně vypálené munice a nezbytnosti přiměřených zásob. Zároveň nám ukazuje, že se vzhledem k hustotě osídlení zvyšuje požadavek na přesnost munice, aby se minimalizovalo ohrožení životů civilních obyvatel a občanské infrastruktury. Takže ačkoli je dělostřelectvo finančně dost nákladný druh vojska, má nejen svou historii a současnost, ale i budoucnost.

Dělostřelectvo AČR

Význam dělostřelectva je tedy nesporný, což potvrzuje i výše uvedený rozhovor. Pojďme se podívat na stručný přehled dělostřeleckých systémů, kterými disponuje naše armáda.

Současná AČR má ve výzbroji samohybné kanónové houfnice vz. 77 DANA ráže 152 mm. Naši dělostřelci však již brzy obdrží nové houfnice, a to 155mm samohybné houfnice Caesar od francouzské firmy Nexter. Armáda si tento systém vybrala v červnu 2020 a následně 13. září 2021 Vláda ČR nákup francouzských houfnic podpořila. Armáda ČR celkem obdrží 52 děl Caesar postavených na českém podvozku Tatra. Přechodem na 155mm houfnice tak česká armáda v rámci dělostřelectva navýší své schopnosti, což potvrzuje i Ukrajinské bojiště, kde je převahu západních 155mm houfnic nad 152mm zbraněmi sovětské konstrukční školy evidentní, zvláště co se týče dostřelu, přesnosti či možnosti používání „chytré“ munice. Systém Caesar s hlavní o délce 52 ráží pak s nejlepšími typy granátů dosahuje maximálního dostřelu okolo 40 km. Caesar byl také prvním typem 155mm samohybné houfnice, který Ukrajina převzala, kdy Paříž tyto houfnice poslala Kyjevu z arzenálu svých ozbrojených sil.

Foto: Samohybné kanónové houfnice vz. 77 DANA | Ministerstvo obrany ČR

Armáda České republiky dále využívá pár kusů 120mm samohybných minometů PRAM-S na prodlouženém podvozku bojového vozidla pěchoty BVP-1. Tato technika je však již dnes zastaralá, proto by náhradou za tuto techniku mohl v budoucnu být např. švédský samohybný minomet Grkpbv 90 Mjölner na podvozku pásového vozidla CV90, což by vzhledem k současnému vyjednávání o nákupu BVP CV90 MkIV pro 7. mb dávalo smysl. Minomet se vyznačuje dvouhlavňovým uspořádáním a poloautomatickým nabíjením, a je schopný dosáhnout rychlosti palby až 16 ran za minutu. Je však otázkou, zdali se AČR nerozhodne pro samohybné minomety, se kterými naše armáda v budoucnu počítá, pouze na kolovém podvozku.  

Foto: 120mm samohybný minomet PRAM-S | Ministerstvo obrany ČR

AČR disponuje také systémem PRAM-L, což je vezený 120mm minomet vz. 82 na podvozku Tatra 815-7. Tento systém byl již od počátku deklarován jako dočasné řešení a v budoucnu se počítá, jak již bylo výše zmíněno, s plnohodnotným samohybným minometem.

Foto: Systém PRAM-L | Jan Juřica / CZ DEFENCE

Součástí výzbroje AČR jsou také lehké minomety ANTOS ráže 60 mm, minomety vz. 52 ráže 82 mm a střední minomety ráže 81 mm Expal MX2-KM s dostřelem až 6900 metrů.

Konflikt na Ukrajině mimo jiné také ukazuje, že rozhodně nepatří do starého železa a stále má na současném bojišti smysl také raketové dělostřelectvo. Salvové raketomety mimochodem hrály významnou roli také v konfliktu mezi Arménií a Ázerbajdžánem v roce 2020. Ačkoliv se AČR této schopnosti zbavila bez náhrady, určitě by nyní bylo vhodné o případném návratu k této schopnosti opět uvažovat.

Zdroj: Obrana 11/2022, AČR