Trvalý růst významu komunikačních technologií již několik desetiletí zásadně ovlivňuje řadu každodenních činností, mění způsob mezilidské komunikace a má vliv na proměnu celého spektra kritérií, která utvářejí lidskou společnost jako celek. Součástí této společenské proměny je též podoba moderních válečných konfliktů a jiných forem soupeření bezpečnostních aktérů, které mají již ze své podstaty nutně společenský charakter a odrážejí moderní trendy ve vývoji lidské populace.

Foto: Součástí společenské proměny je též podoba moderních válečných konfliktů a jiných forem soupeření bezpečnostních aktérů, které mají již ze své podstaty nutně společenský charakter a odrážejí moderní trendy ve vývoji lidské populace. (na snímku ředitel Ústavu zpravodajských studií Univerzity obrany plk. doc. Mgr. Ing. Libor Kutěj, Ph.D.) | UNOB

V bezpečnostní oblasti používání nových forem společenské komunikace vytváří širokou platformu pro vznik pokročilých hrozeb, z nichž většina se pohybuje mimo tradiční pohled na válčení formou nasazených vojenských jednotek na teritoriálně vymezeném bojišti. Tyto nové bezpečnostní fenomény jsou odborné i laické veřejnosti představovány pod rozličnými pojmy jako například hybridní hrozby, dezinformace, hoaxy a jiné, přičemž záměry jejich eliminace se ukrývají pod všeobjímajícími teoretickými návody k tomu, jak čelit hybridním hrozbám a boji s dezinformacemi. V dnešní době je ovšem nesnadné rozlišit, nakolik se ještě jedná o rozšířený koncept psychologických či informačních operací, jelikož rozsah působení nových hrozeb má podobu operací pozměňujících a narušujících běžný chod a vnímání světa jednotlivých společenských segmentů. Naznačená situace je pak charakteristická podprahovými aktivitami zaměřenými na nejslabší článek systému – člověka, jeho mysl, schopnosti zpracování informací, získávání obecných poznatků a procesů chápání.

Takto komplexně pojatý fenomén v moderním soupeření bezpečnostních aktérů se označuje jako kognitivní válčení. Jedná se o poměrně nový koncept, který není ve své složitosti v České republice dosud nijak uceleně zpracován. Jsou však monitorovány jeho projevy a znám destruktivní potenciál přetváření názorů a parametrů hodnotového systému širokých společenských skupin.

Problematice kognitivního válčení se v podmínkách českého obranného výzkumu jako jedné ze tří oblastí jeho akademického zájmu věnuje Ústav zpravodajských studií Univerzity obrany. Epistemologická složitost problematiky předpokládá multidisciplinární přístup založený na široké spolupráci českých a zahraničních akademických a vědecko-výzkumných pracovišť. Aplikačním garantem je v českých podmínkách předpokládán Generální štáb Armády České republiky. Má-li být ovšem koncept kognitivního válčení uchopen v celé jeho šíři, bude se muset jednat o využití výzkumných poznatků také jiných resortů státní a veřejné správy, a to nikoli pouze těch, které se svou zákonnou kompetencí přímo dotýkají problematiky bezpečnosti a obrany.

Kognitivní válčení

Pokud má být představen koncept kognitivního válčení a s ním spojený pojem kognitivní bezpečnosti, nutno konstatovat, že neexistuje jednotný pojmový výklad. Nekonvenční operace a další podvratné aktivity cizích aktérů v této dimenzi se dějí již po desetiletí, nicméně v řadě případů bez hlubší teoretické, normotvorné, a především adekvátní praktické obranné reakce té části světa, kterou jsme si navykli označovat Západ.

Základní charakteristikou kognitivního válčení je, že probíhá ve zcela odlišném prostředí, než na jaké jsme v souvislosti s představou boje a války zvyklí, a to v lidské mysli.

Útočník se tak pokouší ovlivnit psychické a kognitivní schopnosti člověka ve vztahu k vybraným tématům a situacím. Dochází k manipulaci lidského vnímání, myšlení, pocitů a emocí, důvěry a víry, předsudků, hodnot a ukotvených principů. Takové změny poté nezbytně vedou ke změně chování jedinců a části lidské společnosti, jelikož cíle kognitivního působení svým chováním ovlivňují také další osoby, které jsou členy určité společenské skupiny. Nebezpečnost oproti jiným formám psychologického válčení jako jedné části informační války spočívá v ovlivňování nikoli toho, co si cíl myslí, ale jakým způsobem myslí, vysvětluje si realitu, vnímá a cítí.

Ziskem útočníka je možnost ovlivňovat základní společenské vzorce, trendy, historickou paměť, přijímanou a dále sdílenou ideologii. Může tak narušit jednotu a soudržnost, vynutit změnu společenských norem či dokonce systémového nastavení společenské jednotky, která tyto vzorce smýšlení a hodnotový základ sdílí.

Aby manipulace ze strany útočníka byla úspěšná, využívá veškeré dostupné prostředky a pokouší se přímo ovlivnit co nejvíce podnětů, se kterými se jedinec potkává a jež formují jeho názor a náhled na život. Dochází tak k užití psychologických, informačních, kybernetických, právních, politických a dalších influenčních faktorů. Za kognitivní zbraně lze považovat technologie a informačně-psychologické nástroje. Ke změně veřejného mínění je pak užívána cílená propaganda, šíření falešných a škodlivých teorií, paradigmat a dekonstrukce národních symbolů. Pro demokracii tak kognitivní válčení představuje zvláštní hrozbu, jelikož svoboda projevu je zneužívána a podkopávána masivním šířením nejistoty a tematicky cílenými dezinformačními kampaněmi.

Někteří se domnívají, že kognitivní válčení jako samostatný fenomén neexistuje a jedná se pouze o informační, psychologické operace a dezinformace. Není tomu tak. Zatímco v informační válce bojujeme, zjednodušeně řečeno, o informace jakožto zdroj, cíl i nástroj, a v psychologické válce o manipulaci vůle a chování cíle k dosažení konkrétního účelu, v kognitivním válčení soupeříme přímo o nadvládu v mysli jedince, tedy o to, jak uvažuje a následně jedná. Tato forma má časově mnohem delší a svým působením mnohem hlubší podstatu
než ostatní dimenze konfliktu.

Komplexnost a multioborovost fenoménu

V problematice kognitivního válčení se přirozeným způsobem potkávají tři základní vědecké oblasti, jejichž provázané chápání je potřebné pro řešení tématu jako celku.

Neurologicko-biologická sféra: V každém konfliktu představuje kruciální aspekt poznání prostředí, ve kterém ke střetu dochází. V kontextu kognitivního válčení je proto nutné disponovat znalostmi o fungování mozku člověka, jakým způsobem reaguje, na jaké stimuly a podněty, a jak se liší od ostatních. V tomto případě je důležité pochopit mysl jako takovou, stejně jako to, na základě jakých faktorů se tvoří lidská psychologie, hodnoty, víra, předsudky, emoce, pocity či duševní stav člověka v určitém prostoru a společnosti. Také je nutno chápat, jakým způsobem jedinec přijímá a pracuje s informacemi. Zkoumání tohoto atributu je výzvou pro neurovědní výzkumná pracoviště.

Sociokulturní sféra: Jedná se o faktory, které vnímání a jednání člověka ovlivňují. Je potřeba hluboce znát cílovou společnost, její společenské vzorce, hodnoty, historii a její odkaz, politické, bezpečnostní, geopolitické a právní nastavení státu, náboženství, kulturu, ekonomické podmínky, psychologii občanů a environmentální stav prostředí. Jednu z nejpodstatnějších součástí představuje informační a psychologická oblast, které bývají nejčastěji zneužívány pro manipulaci lidí. Tento velice široký záběr při zkoumání kognitivního válčení je logickou doménou společenskovědních a humanitně zaměřených pracovišť.

Technologická sféra: Poskytuje a rozšiřuje prostor a nástroje pro manipulaci. Ať už se jedná o kyberprostor, internet, nanotechnologie, biotechnologie, informační či kognitivní technologie, software, umělou inteligenci nebo virtuální realitu, jejich potenciál ovlivňovat lidský svět je již nyní nezměrný a nedozírný. Přirozené řešitele této části představují technické a technologické fakulty a výzkumné instituce.

Rusko a Čína již aktivně jednají

Samotné kognitivní válčení není jednoduché. Jedná se o dlouhodobou, komplexní a propracovanou záležitost, vedenou s jasnou strategií a s užitím promyšlených taktických nástrojů. Případná obrana proti tomuto tlaku je ovšem ještě náročnější, ještě komplexnější a ještě dlouhodobější. A můžeme konstatovat, že země tzv. Západu, včetně České republiky, se již nyní nacházejí v dosažení kognitivní obranyschopnosti značně pozadu.

Na úrovni NATO se o dané problematice začalo hovořit v roce 2020 (o samotném konceptu poprvé separátně hovořily USA v roce 2017). A přestože se momentálně již dnes jedná o jedno z nejvíce diskutovaných témat na poli bezpečnosti, které bylo označeno za životně důležité pro ozbrojené síly i společnost jako takovou, k finální konceptualizaci by mělo dojít snad v létě 2024.

Například Čínská lidová republika (ČLR) má koncept kognitivního válčení již po několik let ukotven, přičemž jej přirovnává ke komplexním vlivovým operacím, jejichž výsledkem je vítězství bez boje. Hlavní cíl pak představuje dosažení nadřazenosti mysli nad jednotlivcem, skupinou, zemí i lidstvem celkově. Pojetí a praxe kognitivního válčení ze strany ČLR představuje určitý „vzor“ daného působení, jelikož jej lze do určité míry mapovat a identifikovat užívané postupy s ním souvisejícími. Již byly prokázány účinné kognitivní operace vedené ze strany ČLR vůči Tchaj-wanu, kde dlouhodobě využívá vojenského zastrašování a psychologickou manipulaci, ovlivňuje prostředí bilaterálními výměnami a sociokulturními benefity, náboženským vměšováním a dezinformačním působením. Projevy čínských aktivit v tomto směru lze však registrovat i v jiných regionech.

Našemu civilizačnímu okruhu a historické zkušenosti je blízká teorie reflexivní kontroly Vladimira Lefebvreho, ze které teorie kognitivního válčení vychází. Její hlavní myšlenku naplňuje fakt, že lidé se nachází v neustálém konfliktu a (dnešní) Ruská federace (RF) musí být posílena oslabením Západu a demokracie, jakožto existenčních hrozeb. Toho má být docíleno šířením nejistoty a prohlubováním vnitřní polarizace západních společností. Pro úspěch ruského kognitivního působení je pak stěžejní znalost cílových skupin a jedinců v kombinaci s využitím nástrojů masivního šíření informací. S pokrokem technologií a sociálními sítěmi tak nastal zlatý věk těchto postupů, které se překlenuly v klasické praktiky RF, jak jsme toho v posledních letech ve střední a východní Evropě svědky. Pro ruské politické vedení je pojetí moderní války de facto synonymem pro tzv. hybridní válku. Kognitivní válčení a kognitivní zbraně pak vidí jako její součást.

Kognitivní bezpečnost jako neoddiskutovatelná nutnost

Kognitivní válčení se stalo reálnou a aktuální hrozbou. Pro mnohé tradiční „válečníky“ představuje něco jen velmi obtížně představitelného a těžko uchopitelného. Ve skutečnosti se ovšem jedná o hrozbu, která je mnohem více destrukční, než je tomu v případě konvenčních zbraní používaných v tradičních konfliktech vysoké intenzity.

Operace kognitivního válčení mají potenciál deklasovat společenské jednotky, ruinovat státní a veřejné instituce a proměňovat hodnotový systém, a to aniž by začaly probíhat vojenské operace tak, jak je v tradičním vojenství známe. S jistou mírou intelektuální flexibility lze takové působení nazvat genocidou myšlení vybraných cílů. A prvními takovými cíli již jsou a dále budou společnosti s fungujícími principy liberální demokracie. Ignorovat či snižovat riziko působení tohoto bezpečnostního fenoménu ze strany demokratických zemí by bylo bez nadsázky loterií o samotnou existenci těchto společenských zřízení.

Zdroj: Ústav zpravodajských studií Univerzity obrany