Méně poučený divák si jistě nejen v posledních týdnech klade otázku, proč Egypt dlouhodobě odmítá přijímat palestinské uprchlíky a bránu mezi Egyptem a Pásmem Gazy drží neprodyšně uzavřenou. Bývalý zpravodajský důstojník a diplomat Jaroslav Kuchyňa v následujícím článku vysvětluje, proč egyptský režim již před lety vyhlásil radikálním islamistům válku a rozhodně si ji nenechá Palestinci znovu importovat.     

Po teroristickém útoku Hamásu v jižním Izraeli 7. října 2023 a otevřeně deklarovaném úmyslu teroristů, Palestinců i jejich podporovatelů definitivně zničit stát Izrael, přistoupila napadená strana k odvetné operaci. Ta stále probíhá a ještě nějaký čas probíhat bude. Cílem Izraele je definitivní zničení Hamásu. Je to cíl logický a srozumitelný. 

Po tom, co se 7. října stalo, nemohl židovský stát postupovat jinak. Mírnější postup by vážně ohrozil jeho existenci. S izraelskou projekcí síly v Pásmu Gazy byla v mezinárodním společenství okamžitě nastolena otázka plánu B a s ním spojená obava o osud téměř dvou miliónů Palestinců žijících v Hamásem zcela ovládaném prostoru. Od chvíle, kdy izraelské tanky nastartovaly a nabraly směr Gaza, bylo zároveň zřejmé, že ty státy, které se postavily na palestinskou stranu, nechtějí mít v zásadě s Palestinci na svém území nic společného.

Jsme s vámi, ale rozhodně vás tu nechceme

Pozici arabských zemí lze formulovat asi takto: „Bratři – jsme s vámi, máte naši podporu, váš boj je spravedlivý, ale u nás vás nechceme.“ Zkušenosti s palestinskými uprchlíky, které má historicky Jordánsko či Libanon, jsou varovné. Palestinci s sebou do těchto zemí přinesli svůj palestinský problém a hlavně svůj nejznámější vývozní artikl – teror. Egypt, který tak velký exodus Palestinců na svém území nezažil, ale který jako jediný přímo s Gazou hraničí, není výjimkou. Představa, že Káhira otevře v Rafahu hraniční přechod lidem z Gazy, je pro presidenta Sísího děsivá. Abdel Fatáh as-Sísí a jeho bezpečnostní aparát vědí, co dělají, když drží přechod v Rafahu hermeticky uzavřený, a to ve směru na Sinaj. Egypt má zkušenost s Muslimským bratrstvem a uvědomuje si, že právě Hamás má jeho DNA. Zakladatel Hamásu šejk Ahmed Jásin ho hned v roce 1988 označil za politickou odnož Muslimského bratrstva pro Gazu a v Egyptě po jeho deklaraci okamžitě zpozorněli.  

Muslimské bratrstvo (MB) bylo založeno v roce 1928 v egyptské Ismájlii. Jeho zakladatel Hassan al-Banná tím reagoval na britskou správu v Egyptě. Okamžitě po vzniku se do programového prohlášení MB dostala otázka návratu k islámským kořenům a výzva k zavedení práva šaría. Po izraelsko-arabské válce v roce 1948 se MB začíná radikalizovat až do podoby páchání atentátů a teroristických útoků po celé zemi. Několikrát bylo označeno za teroristickou organizaci, a to v období vlád presidentů Násira, Sadata, Mubaraka a dnes i Sísího.

Vládu Muslimského bratrstva v Egyptě raději ukončila armáda

Cesta MB novodobou egyptskou historií tak vedla přes charitativní činnost, zakládání islámských škol či nemocnic, deklarace o spravedlnosti, svobodě a rovnosti až k vytváření islámských bojůvek útočících proti Koptům a skončila u teroru proti všem. MB mělo i svou vlastní zahraniční politiku. Ta m. j. vyzývala k přehodnocení vztahů s Izraelem. Po arabském jaru přišlo MB s heslem „Islám znamená řešení“ a jím zřízená politická strana (Strana svobody a spravedlnosti) vyhrála volby. Její šéf Muhammad Mursí se v roce 2012 stal presidentem a MB se tak dostalo v Egyptě k moci. Prosazovaná silná islamizace státu od počátku jeho vlády změnila atmosféru v zemi natolik, že už po jednom roce egyptská armáda v čele se Sísím Mursího svrhla. MB bylo znovu označeno za teroristickou organizaci. Pakliže pro pád Mubarakova režimu demonstrovaly v egyptských městech milióny, tak po roční vládě MB desítky miliónů Egypťanů podpořily vojenský převrat. Umírněný egyptský sunitský islám měl už MB tak akorát dost. Muslimští bratři během své krátké vlády rychle převzali veřejnou správu včetně universit – nejenom Al-Azhar, ale i Káhirskou universitu a universitu Ain Shams. Neopanovali však armádu. V období vlády Bratrstva přijížděli do Káhiry pravidelně emisaři Hamásu a Mursí s nimi diskutoval i o zrušení blokády Gazy. Ve stejném období dav islámských radikálů napadl izraelskou ambasádu v Káhiře a vnikl do jejích prostor. B. Netanjahu tehdy žádal o intervenci B. Obamu a hrozil, že je připraven poslat nad Káhiru F-16. Incident vyřešila egyptská armáda. Stalo se i to, že Mursí propustil z vězení řadu radikálních stoupenců MB. Ti zmizeli především na Sinaj. Někteří se připojili k tamním teroristickým skupinám, jiní se tam ztratili v tunelech a objevili se až v Gaze.

V roce 2014 se Sísí stal presidentem, ale už předtím zahájil destrukci tunelů u Gazy. V prvním období jeho prezidentství (2014-2018) se „hrála“ v Egyptě teroristická Liga mistrů.  MB se začalo mstít za odstavení od moci. Jeho teroristické skupiny jako např. Ansar Bayt Al Maqdis spolupracovaly s Al Kajdou, Hamásem a poměrně rychle si našly partnera v Islámském státu. Na místní teroristické scéně se stal nejsilnějším hráčem Islámský stát provincie Sinaj. Teroristé útočili na infrastrukturu i na ozbrojené složky egyptské armády a policie. Později se cílem jejich útoků stávali politici a nakonec i zahraniční turisté. Největší boje mezi islamisty a armádou probíhaly v severní části poloostrova Sinaj v těsné blízkosti Gazy. Do Gazy již předtím proudily skrze egyptskou Západní poušť zbraně i zahraniční bojovníci. Později se zbraně z Gazy staly nástrojem teroristických útoků páchaných nejenom na Sinaji, ale i v celé zemi.

Desetiletá egyptská válka proti teroru

Za první čtyři roky Sísího vlády došlo ke stovkám teroristických útoků. Desítky z nich byly velmi vážné a zhruba pět bylo gigantických. Jednalo se například o útoky na koptské kostely v Káhiře a Alexandrii s velkým počtem obětí, o bombový útok na italský konzulát v centru Káhiry nebo o atentát na generálního prokurátora Hishama Barakáta v hlavním městě. V Káhiře docházelo k teroru i v Gize v blízkosti největší památky – velkých pyramid. Cestou smrti se stala výpadovka z Káhiry na Jih tzv. „Sakkárská cesta“ (Asuan Western Agriculture Road), která vede k pohřebištím v Abúsíru, Sakkáře a Dahšúru. Tam byly několikrát rozstříleny policejní check-pointy, a to i nedaleko místa, kde působila a dodnes působí expedice českého Egyptologického ústavu. Zbraně z Gazy byly použity i v Horním Egyptě u chrámu v Karnaku a na dalších místech stovky kilometrů vzdálených od Gazy.  V bojiště se proměnila celá oblast severu Sinajského poloostrova. V roce 2015 se Islámský stát přihlásil k sestřelení letadla s ruskými turisty letícího z Sharm al-Sheiku do Petrohradu – 224 mrtvých. V roce 2017 došlo k vystřílení sufijské mešity Al-Rawda ležící nedaleko hranice s Gazou asi 50 kilometrů od egyptského města Aríš. Přes 300 modlících se muslimů vystříleli teroristé hlásící se k jedinému pravému islámu reprezentovaném Islámským státem provincie Sinaj. Oblast v blízkosti Gazy, zvláště v okolí měst Aríš – Sheikh Zuweid – Rafah se stala nejnebezpečnějším místem celého Egypta. Někteří teroristé po spáchání útoků zmizeli v horách na severu Sinaje, jiní našli úkryt v tunelech nebo přímo v Gaze.

President Sísí, armáda i Muchabarát (General Intelligence Service) vyhlásili radikálním islamistům válku. Severní Sinaj se stal polygonem pro operace egyptské armády a byl v podstatě odstřižen od zbytku země. V pevninském Egyptě zpravodajské služby a policie vyhledávaly aktivisty MB, u kterých bylo podezření z podpory terorismu. Věznice po celé zemi se plnily islamisty, a to bez ohledu na protesty západních intelektuálů, NGO či vybraných zemí EU. Kritika se týkala především omezování lidských práv zadržených a vězněných. Usvědčení z terorismu se podle Sísího o svá práva připravili sami. Na Sinaji byla většina tunelů vedoucích z Egypta do Gazy postupně zatopena či zničena. Vyčištěn od teroristů byl i prostor kolem měst v blízkosti Gazy – zejména již zmíněného Rafahu a Aríše.  Armáda minimalizovala pašování džihádistů a zbraní do Gazy a jejich případné přesuny k operacím zpět do Egypta.

Sísímu se podařilo radikální islamisty napojené na Islámský stát, MB i na Hamás neutralizovat. Trvalo to téměř deset let! Po celou tu dobu egyptská armáda a bezpečnostní složky spolupracovali m. j. s izraelskými partnery. Z Jeruzaléma nikdy nezazněla žádná kritika směrem ke Káhiře, která by zpochybňovala legitimitu i způsob vedení egyptského boje s terorismem. Egypt v boji s radikálními islamisty ztratil příliš mnoho vojáků, policistů, zpravodajců a měl i mnoho civilních obětí. President Sísí si je toho vědom a ví velmi dobře, že otevření brány z Gazy se pro egyptskou bezpečnost rovná otevření brány z pekla.

Jaroslav Kuchyňa

Bývalý diplomat a zpravodajský důstojník. Před rokem 1989 byl spolupracovníkem rozhlasových stanic Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Aktuálně se soustřeďuje na problematiku střední Evropy a také na problematiku teroristických hrozeb z oblasti Blízkého východu.