V současné době se v médiích často probírá budoucí modernizace 21. základny taktického letectva Čáslav, a to nejen v souvislosti s plánovaným pořízením amerických letounů F-35 ale i s navýšením počtu nadzvukových letounů ze současných čtrnácti letounů (dvanáct jednomístných JAS-39 C, dva dvoumístné JAS-39 D) na celkem 24 kusů. V této souvislosti jsme požádali o rozhovor bývalého velitele čáslavské základny, brigádního generála Jaroslava Míku, který byl od 1. listopadu jmenován do funkce zástupce ředitele Sekce rozvoje sil MO.

Foto: Brigádní generál Jaroslav Míka | 21. zTL

Pane generále, můžete nám přiblížit současný stav 21. základny taktického letectva Čáslav? V poslední době se hovoří o potřebách modernizace základny včetně infrastruktury, a to nejen z důvodu potenciálního pořízení letounů F-35, ale i z důvodu obsluhy aliančních strojů.

21. základna taktického letectva Čáslav má jedinečnou úlohu v obraně vzdušného prostoru České republiky a tento úkol jsme v současné době schopni plnit beze zbytku tak, jak nám je uloženo. K tomu je samozřejmě potřeba i nějaká infrastruktura, která odpovídá faktu, že dnes operujeme s letounem čtvrté generace JAS-39 Gripen a L-159. Na konci devadesátých let, začátkem roku 2000 se vybudoval generel čáslavské základny a měla proběhnout její modernizace podle určitých standardů. Tato modernizace měla proběhnout ve třech fázích. Nakonec proběhla pouze fáze číslo jedna a pak bohužel došlo ke škrtům a následné fáze II a III se nerealizovaly. Díky pořízení letounů Gripen došlo oproti devadesátým létům k zásadní modernizaci, nicméně ta nebyla nikdy pořádně dokončena, a tak jsme sice dnes schopni zde na základně letouny provozovat, avšak je to bez nějakého rozvojového potenciálu. Vzhledem k tomu, že měla infrastrukturní modernizace proběhnout již před dvaceti lety, je skutečně potřeba fáze II a III dokončit. Takže bez ohledu na pořízení F-35 základna nutně potřebuje infrastrukturní investice tak, aby se dostala na úroveň standardní základny.

Foto: V průběhu mise eAP (Enhanced Air Policing) | 21. zTL

Máme samozřejmě nezbytnou roli v celém aliančním plánu obrany jako Host Nation Support základna, kdy bychom zde měli být schopni hostit dlouhodobě jednu taktickou letku západních letounů. Tím se oslím můstkem dostávám k letounům F-35, i kdybychom si je nakonec nepořídili, zásadní infrastrukturní výstavba musí stejně proběhnout, abychom mohli dál plnit svůj úkol, protože skončíme na dvou letkách nadzvukových letounů tak jako tak. Zásahy zde v Čáslavi tak budou nutné. V rámci zajištění Host Nation Support musíme předělat vzletovou a přistávací dráhu, respektive musíme vybudovat novou dráhu, protože ta stávající je postavena v padesátých letech minulého století. Klobouk dolů, jak to naši předkové udělali. Chlapi, kteří to tenkrát stavěli, udělali opravdu kvalitní práci, protože nám to tady vydrželo téměř 70 let. Dráha není jen o povrchu, který je kvalitní. Jedná se o beton podle receptury ze třicátých let. Důležité je však také podloží. To vše se musí znova vybagrovat a předpřipravit, protože podloží se hýbe, jsou tam prameny. V 50. letech 20. století nebyla ambice, aby dráha vydržela padesát let. Měla vydržet tak dvacet let a pak se počítalo s její rekonstrukcí, ke které však v 70. letech došlo jen částečně. Rekonstrukce dráhy je tak v letech 2026–2027 nezbytná. Takže vidíte, že investice do infrastruktury není s projektem F-35 přímo svázaná.

Foto: Na litevské základně Šiauliai | 21. zTL

Když jsme u vzletové a přistávací dráhy, v souvislosti s pořízením letounů F-35 se často hovoří o nutnosti jejího prodloužení. Bude nutné dráhu prodloužit?

Nějaké terénní úpravy tam budou. Ale musíme si říct, že pro letoun F-35 nepotřebujeme delší dráhu. My hlavně potřebujeme dráhu s větší únosností, než je ta současná. Mimochodem projekt na úpravu vzletové a přistávací dráhy se vytvářel ještě před tím, než vůbec vláda rozhodla, že se začne vyjednávat o F-35, byl tedy již dávno hotový a stejně tak i projektová dokumentace. Tento projekt byl vytvořen podle STANAG, tedy podle standardních norem NATO a mimo jiné počítá s tím, že se letouny F-35 budou provozovat napříč celou Aliancí. Samotný projekt tak vlastně splňuje i současné požadavky v rámci plánovaného pořízení F-35.

Jak dlouhá tedy bude dráha po rekonstrukci?

My máme nyní dráhu dlouhou 2 400 metrů, po rekonstrukci by měla měřit 2 450 metrů. Vidíte tedy, že nedochází k žádnému zásadnímu prodlužování.

Foto: Po příletu z eAP | 21. zTL

Pokud se bavíme o změně infrastruktury 21. základny v Čáslavi, máte zde dostatek prostoru pro její případné rozšíření?

U gripenů zatím fungujeme v režimu tajné. Pokud se však budeme bavit o letounu F-35, popřípadě jiném letounu, který by vyžadoval stupeň utajení přísně tajné, je potřeba, aby všechna zařízení, respektive prostory měly určitý odstup od hranic samotné základny. Budovy se systémem přísně tajné nemůžeme „nalepit“ na hranici pozemku. Musejí být hlouběji uvnitř základny. Měli jsme zde tým Site Assessment pro letoun F-35 a jejich závěr byl takový, že čáslavská základna je prostorově schopná zajistit řešení pro přísně tajné prostory. S příchodem nových nadzvukových letounů, nezávisle na tom zdali to bude F-35 nebo ne, se některé starší budovy stejně budou muset renovovat nebo budou muset být zbourány na úkor budov nových. Počítá se tedy s velkými infrastrukturními zásahy,
ale ty by zde nastaly tak jako tak. Faktem je, že pokud bychom pořídili letoun F-35, náklady na vybudování přísně tajných prostor pak budou vyšší, než kdyby se jednalo o jiný letoun.

Bude v Čáslavi i nadále jedna vzletová a přistávací plocha, nebo uvažujete o druhé dráze?

Tady bude jenom jedna přistávací plocha.

Myslíte, že je bezpečné mít celé naše taktické letectvo na jedné základně? Navíc se počítá s dvojnásobným počtem nadzvukových letounů než mají Vzdušné síly AČR k dispozici nyní. Neuvažujete tak o druhé základně?

Samozřejmě pokud soustředíme síly do jednoho bodu, je vždy jednodušší pro protivníka toto soustředění zrušit. Podívejme se na Ukrajinu. Když Rusové soustředí munici do velkých skladů, jak to pak vypadá? Pokud se bavíme o operačním nasazení, s letouny F-35 nebo gripeny lze operovat i z jiné základny než jen z Čáslavi. Podívejme se do Bulharska, kde Američani posílili s letouny F-35 východní křídlo Aliance, určitě tam nemají vybudovanou další základnu pro trvalý provoz F-35. U nás máme pořád Náměšť nebo Pardubice a v případě válečného konfliktu můžeme uvažovat i o civilní infrastruktuře Ruzyně nebo Mošnova. Nyní rozhodně nejsme ve fázi, kdy by se dalo seriózně říci, že by resort uvažoval o vybudování dvou základen taktického letectva. Nebo o tom alespoň nevím. 24 letounů není tak velký počet, abychom měli letouny rozdělené a dlouhodobě je v mírových podmínkách provozovali ze dvou základen.
Takže se opravdu neuvažuje, že by se letouny F-35 provozovaly z jiné základny než z Čáslavi. Nejsme geograficky někde na hranicích. Nejsme na tom stejně jako Finové, možná i Švédi, pobaltské země nebo Poláci. My jsme už přeci jen trošku v hloubi.

Jestli je něco pro region střední Evropy zásadní, pak je to integrovaná protivzdušná obrana ve smyslu ani ne tak hrozby ze strany protivníkova letectva, jako spíš jeho raketových schopností. Missile defense bude v příštích letech mnohem důležitější než air diference. Jestli se budeme bavit o missile defense, tak se musíme bavit o nějakém evropském raketovém deštníku, který má tři vrstvy – nejmenší, což je něco jako izraelský Iron Dome, dále se jedná o objektovou obranu ve smyslu Spideru až po velké rakety s velkým dosahem, které jsou schopné ničit protivníkovy balistické rakety pokud možno co nejdál.

Počítá se v současnosti s tím, že by v případné krizové situaci mohly letouny AČR využívat určité úseky českých dálnic pro svůj provoz tak, jako tomu bylo v minulých letech?

I když se budeme bavit o dvou letkách, naše letectvo je co do počtu stále tak malé, že je výhodnější využít současnou letištní infrastrukturu než dálnice. Nicméně dokážu si představit, že bychom na dálnicích mohli v nějaké nouzové situaci operovat. Stálo by to však hodně úsilí (technika, komunikační prostředky), proto mi přijde jednodušší případně využít civilních letišť.

Foto: Příprava k letu | 21. zTL

Je čáslavské letiště v tuto chvíli schopno přijímat spojenecké drony, jako např. MQ-1 Predator?

Technicky ano. Zhruba tak jako Náměšť. Největší problém s provozem dronů v evropském kontextu je legislativní.

Jaké klade budoucí rozšíření nadzvukového letectva ze 14 na 24 strojů personální nároky oproti současnému stavu? Řeč je nejen o pilotech, ale také o pozemním personálu, technickém zabezpečení apod. Bude mít AČR dostatek personálu k obsluze uvedeného počtu strojů?

V současné době na základně provozujeme celkem tři pilotní letky, což je v číslech 14 gripenů a 24 L-159. Pokud pořídíme dvě nadzvukové letky, a je jedno jestli F-35, gripeny nebo cokoliv jiného, snížíme počet letounů L-159, takže v konečném důsledku budeme operovat se stejným počtem letounů jako před navýšením nadzvukových letounů. AČR dlouhodobě operuje s nedostatečným počtem nadzvukových letounů. Vezměte si, že už v roce 2002 se tehdejší vedení armády rozhodlo pořídit 24 letounů, kdy se tehdy plánovalo koupit 24 gripenů. Tento záměr však neprošel parlamentem, proto se hledalo nějaké dočasné řešení, které mělo trvat 10 let. Pronájem jedné letky měl trvat od roku 2005 do roku 2015, aby se během této doby připravil celý proces. Realita je však taková, že v roce 2027 budeme se systémem JAS-39 Gripen operovat již 22 let. I když by pak došlo k přezbrojení, tedy pokud bychom dospěli k závěru, že pořídíme letouny F-35, budeme s gripeny nakonec operovat pomalu třicet let.

Nyní personál pro obsluhu 24 letounů samozřejmě nemáme, avšak první stroj v rámci nákupu nových letounů by k nám stejně přišel třeba v roce 2029 nebo 2030, což je dostatečný čas pro to, abychom si personál dostatečně dopředu připravili, a to i z těch lidí, kteří ještě dnes ani nejsou v armádě. Můžeme to chápat v podstatě tak, že dnes by nejmladší piloti L-159 a gripenů čistě teoreticky tvořili budoucí velitelské jádro pro F-35.

Změnila by se v rámci zavedení další letky nadzvukových letounů potřeba výzbroje z důvodů případného rozšíření operačních úkolů?

Do budoucna se počítá s úplně standardní výzbrojí NATO ve smyslu Air to Air a Air to Ground s tím, že dvě letky pokryjí jak současné úkoly, tak obranu vlastního území, na což se v minulosti nekladl velký důraz. Nyní máme stále exponovanou jednu letku, která dennodenně 24/7 stráží a každé 3 roky letí někam do zahraničí. Podzvuková letka si dělá svoji práci spočívající v podpoře pozemních jednotek, popřípadě v posílení protivzdušné obrany státu. Také můžete sledovat, že ani jedna letka si v úkolech nemůže nijak vypomoci nebo dané úkoly sdílet. Proto potřebujeme dvouletkové řešení, abychom mohli přejít do klasického cyklu příprava, nasazení a řekněme regenerace. My jsme nyní vlastně pořád v nasazení. Dvouletky jsou tak řešením, abychom mohli plnit své úkoly smysluplně a nebyli neustále na hraně se všemi schopnostmi jak lidskými, tak technickými.

Schopnosti se samozřejmě rozšíří, nehledě na to, zda je konkrétní letoun sám o sobě platforma, která nepotřebuje speciální kontejnery a vše má na palubě. Druhá věc je, že díky svým vlastnostem, komunikačním a informačním technologiím je dnes moderní stíhací letoun schopen plnit také funkci potlačení protivzdušné obrany protivníka, na což jsou dnes využívány specializované letouny. U nového nadzvukového letounu tuto schopnost však budeme mít už jen díky vlastnostem toho letounu.

Jak by při přechodu na americké stroje vypadala příprava a adaptace našich pilotů? Kolik času by bylo potřeba pro získání osvědčení, typového přeškolení apod.?

Přesné odpovědi nemám, nicméně tento proces je dnes standardizovaný. Bylo by to samozřejmě ve spolupráci s U.S. Air Force, které je zodpovědné za prvotní výcvik personálu všech partnerských zemí. Následně již dané země cvičí doma. Neobávám se toho, že by to naši lidé nezvládli. Nejsme nezkušené letectvo, které by např. z MiGů rovnou skočilo do páté generace. My jsme zkušené letectvo, takže nemám obavy z toho, že by přeškolení bylo obtížné. Bude standardní jako pro každou jinou západní zemi.

Jaký je v současné době nejnižší možný věk pilota pro to, aby mohl obsluhovat F-35?

Musíte složit maturitu, vystudovat vysokou školu a mít za sebou nějaký výcvik, takže když to spočítáme, může vám být 25, 26 let. Pokud pak máte potřebnou kvalifikaci, můžete usednout do kokpitu F-35.

V případě pořízení F-35 by se první piloti měli školit přímo v Americe, následně by pak měli školit další piloty již u nás. Je to reálné?

To je předmětem jednání. Určitě zhodnotíme i zkušenosti evropských partnerů, ale určitě budeme chtít co největší část tréninků realizovat doma, a to nejen v Pardubicích, ale i tady na základně v Čáslavi s letouny L-159. Pokud by pak v Evropě vzniklo nějaké výcvikové centrum pro letouny F-35, určitě v něm budeme chtít hrát roli. Uživatelů F-35 v Evropě bude hodně a je jasné, že kapacita Spojených států je jasně daná. Proto je na čase, aby si Evropa vytvořila své výcvikové centrum pro letouny F-35, což si myslím, že je daleko reálnější než základní pilotní výcvik.

Co našim pilotům účast na ochraně vzdušného prostoru nad územím a teritoriálními vodami baltských republik přináší a jaké to na ně klade nároky?

Jako člen NATO se musíme spolupodílet na ochraně vzdušného prostoru celé Aliance, v tomto případě Pobaltí. Jedná se vlastně o burden sharing. Pobaltí je prostor, kde země nedisponují svým vlastním nadzvukovým letectvem. Je to strategická message, kterou Česká republika dává vůči NATO: „Podívejte, tady je zodpovědný partner, který se podílí na kolektivní ochraně, i když má jen jednu nadzvukovou letku.“

Další věcí je pak samozřejmě taktická úroveň. S těmi čtrnácti letouny a daným personálem musíme velmi precizně plánovat každou letovou hodinu tak, abychom danou misi mohli splnit. Proto se mise účastníme jednou za tři roky. Nejsme úplně flexibilní, protože máme jen jednu letku, ale i tak máme obdiv ostatních partnerů, kteří většinou říkají, že oni by to vůbec nezvládli.

Foto: Odlet do Pobaltí v rámci integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO (NATINAMDS) | 21. zTL

Účast v Pobaltí našim pilotům dává cenné zkušenosti, přece jen létají v neznámém prostředí. Zkušenosti z cizího prostředí jsou pro piloty moc důležité pro případ, kdyby mělo dojít k nasazení. Když létáte na mezinárodní cvičení a do misí, u pilotů se postupně obrušuje nervozita z toho, že operujete v cizím prostředí. To je důležité, protože nervozita je pro pilota omezující faktor hlavně pro první až třetí den nasazení. Díky těmto zkušenostem, zvlášť když se pak opakují, piloti faktor omezení výkonnosti v prvních fázích jakéhokoliv konfliktu
snižují.

Co vše by podle vás měl umět nadzvukový letoun určený pro bojiště 21. století s ohledem na současné dění ve světě?

V rámci vlastností letounu bychom se neměli soustředit jen na jeho výkony ve smyslu rychlosti či dostupu. Tahle doba už je pryč. Letoun by měl mít standardně určitou nadzvukovou rychlost a měl by dokázat operovat z našich základen. Co je dnes důležité je informační technologie na palubě a velkou roli hraje samozřejmě i čitelnost. Když vezmeme, že by symetrický protivník měl dobře vybudovaný systém protivzdušné obrany včetně prostředků s raketami země – vzduch, stealth konfigurace letounu by pak měla pomoci se skrz takový systém dostat. Systémy se sice nějak překrývají, ale aby nevznikla nějaká díra, muselo by jich být hodně vedle sebe. Technologie stealth neznamená, že je stroj neviditelný, je však hůř zjistitelný. Druhou důležitou vlastností je pak interní komunikační propojitelnost, a to nejen v rámci letounů flotily F-35, ale také v rámci komunikace vesmír a země. Samotný letoun není samospásný, avšak informační síť je velmi důležitá pro to, aby mohl letoun ve 21. století operovat. V tomto ohledu je pak vzhledem k vysokému počtu strojů a jejich networkingu, F-35 zatím nejdál.

Foto: Rozhovor s generálem Míkou | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Poslední otázka směřuje k vám. Na jakých strojích jste létal a létáte ještě nyní?

Momentálně jsem ještě pořád v letounu JAS-39 Gripen, a to již od roku 2006. Předtím jsem létal s letounem L-159. Byl jsem vlastně mezi prvními, kteří přešli na tento letoun a zaváděli ho, což bylo v roce 2001. Předtím jsem prošel klasicky cvičnými stroji Zlín Z-142, L-29 Delfín a L-39 Albatros. Nicméně létat jsem začal již ve čtrnácti letech na větroních.