Bývalý náčelník Generálního štábu AČR Jiří Šedivý přináší podrobnou analýzu politicko-bezpečnostního podhoubí, které ovlivňuje podobu pomoci Západu Ukrajině proti ruské agresi, popisuje ukrajinské váhání s mobilizací, které může mít fatální důsledky, a varuje před vnitřními politickými rozbroji napadené země.

Jsme svědky toho, že počet konfliktů se zvyšuje a bezpečnostní situace nejen v Evropě, ale po celém světě se značně komplikuje. Naše pozornost, která je upřena především na Ukrajinu, jen s obtížemi akceptuje, že může být jinde než v Evropě významnější konflikt s větším potenciálem rozsáhlého válečného požáru. Od 7. října minulého roku sledujeme rozrůstající se konflikt na Středním východě, který se nedaří zastavit, ani se nesnižuje jeho intenzita. Zapojení jemenských rebelů do konfliktu na straně Hamásu vedlo k téměř úplnému zastavení obchodní plavby přes Suezský průplav. Útoky na americkou základnu v Jordánsku ke konci ledna znamenaly smrt tří amerických vojáků a vedly k rozhodnutí USA provést údery nejen na území Jemenu proti základnám Húsiů, ale i na území Iráku a Sýrie, možná i Íránu. Izraelcům se nedaří oproti původním předpokladům rychle vyřešit likvidaci bojového křídla Hamásu, což vytváří komplikovanou situaci nejen v Pásmu Gazy, ale i v samotném Izraeli. Počet civilních obětí v Pásmu Gazy neustále roste, přesto se nepodařilo osvobodit držená rukojmí, a i přes dílčí slibné informace se neblíží doba možného zastavení palby a začátku politického řešení krize. Spojené státy jsou zaměřené na tento region, což odpoutává pozornost od krize na Ukrajině, stejně jako nekončící dohady mezi demokraty a republikány v Kongresu nad zpřísněním imigrační politiky a odblokováním vojenské pomoci Ukrajině. 

Řada nejvyšších amerických generálů také upozorňuje na vzrůstající nebezpečí v Jihočínském moři a čím dál agresivnější prohlášení čínského prezidenta o historické povinnosti připojit zpět Tchaj-wan k pevninské Číně. Zvyšující se přítomnost čínského vojenského námořnictva v Jihočínském moři zároveň zvyšuje nebezpečí přímého vojenského konfliktu USA a Číny. Existuje několik solidních studií, které tuto konfrontaci očekávají v horizontu deseti až dvaceti let. Urgentnost situace podtrhuje úkol čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, daný čínským ozbrojeným silám v listopadu 2022, aby se připravily na válku. V roce 2027 by měla být čínská armáda na světové úrovni, aby mohla plně zajišťovat zahraniční zájmy Číny.

Pod povrchem doutnají problémy 

Evropa je v situaci, kdy se přeme o tom, jak se postavit ke konfliktu na Středním východě, a kdy Evropou zmítají demonstrace na podporu Palestiny, ale především na podporu Hamásu, což je kouřící doutnák u sudu se střelným prachem, který může vybuchnout v podobě konfliktu ve společnostech především v západní Evropě.  A může být doprovázen i další vlnou teroristických útoků. Nekritičtější situace je zřejmě v Německu. Podobné tendence ale vidíme i ve Švédsku, Holandsku a v menší míře i v dalších státech. Rusům by vyhovovalo, kdyby se tyto potencionální krize rozhořely podobně, jako se to stalo na Středním východě v říjnu minulého roku. Ačkoli je dnes Německo největším podporovatelem Ukrajiny v Evropě, jeho ekonomika se potýká s krizí a její výkon klesá. Stejně tak i další velké ekonomiky: Francie a Itálie. Velká Británie je záchranou, ale nelze předpokládat (pokud se nepodaří vyřešit problém v USA), že jejich kapacitu nahradí. Navíc je i problém ve struktuře pomoci. Některé druhy zbraní, techniky nebo munice, dodávané USA, nejsou evropské státy vůbec schopné nahradit.  

V Evropě také nepanuje jednota, která by umožňovala rychlá a zásadní rozhodnutí. Ani Německo není politicky tak stabilní a za politickými prohlášeními lze tušit obavy z toho, co bude, až válka skončí, a kdy by se měl znovu nastartovat vztah k Rusku, který by umožnil alespoň nějakou míru spolupráce. Německo je proexportní ekonomikou a potřebuje velké teritorium pro uplatnění vlastní výroby. Ztráta ruského trhu je pro Německo bolestná, nejen kvůli ztrátě zásobování levným plynem.  

V Polsku se změnila politická reprezentace, ale polská veřejnost je čím dál citlivější na různé úlevy, které Ukrajina dostává. Protesty zemědělců a dopravních firem určitě nejsou posledními nesouhlasnými vystoupeními této společnosti. I když nejsou Slovensko a Maďarsko největšími státy, postoje nejvyšších představitelů narušují evropskou jednotu a ukazují na tendence, které nejsou pro Ukrajinu příznivé. Vyjádření slovenského premiéra ve slovenském rozhlase 27. 1. 2024 na adresu Ukrajiny, že „není suverénním státem“ a že je „pod totálním vlivem USA“, popř. že „vstup Ukrajiny do NATO nepodpořím“ jsou varující a ukazují na posun v názorech na konflikt na východě Evropy. Představitelé krajní pravice v Maďarsku pak již prohlašují, že v případě zániku ukrajinské státnosti by si Maďarsko nárokovalo připojení Zakarpatí. Podobné hlasy byly slyšet i z Rumunska.  

V tomto prostředí se odvíjí předehra ruské jarní ofenzívy na Ukrajině. Není vše černobílé a ne vše, co udělali Ukrajinci, je špatně. Je to i naše chyba. Ještě v září většina bezpečnostních analytiků věřila ve vítězství Ukrajiny, dnes ti samí Ukrajinu zatracují. Ukrajincům se daří zlepšovat vojenské technologie, nebo se s moderními technologiemi naučili docela dobře zacházet. Stále více jsou schopni nahrazovat nedodané zbraně a techniku. Snaha převést výrobu zbraní na území Ukrajiny se může jevit jako složitý úkol, ale může některé výpadky dodávek z Evropy nahradit. V každém případě může zaměření se na urychlené zavádění standardů NATO do ukrajinské armády a soustředění se na moderní technologie pomoct řešit palčivý problém snižující se podpory Západu. Sice plnohodnotně nenahradí požadované zbraně s dlouhým dosahem, ale poslední ukrajinské údery do hloubky ruského území (až 1 200 km) dávají naději na změnu stavu a vytváří tlak na ruský logistický zásobovací řetězec nehledě na to, že to celkově vyčerpává schopnosti Ruska podporovat svá vojska na Ukrajině. Vedle toho to má dopad i na ruskou společnost, která pociťuje přímé dopady války.

Je to správná taktika, ale má určitá omezení. Předně je limitována možnostmi Ukrajiny a schopností vyrábět větší množství prostředků. Ze současného rychlého vývoje je jasné, že by to bez pomoci západních expertů nebylo možné.  

V jakém prostředí se tedy blíží Ukrajina do rozhodující bitvy? Mimo výše uvedeného existuje až příliš mnoho signálů, že se situace nevyvíjí pro Ukrajinu dobře. Předně, neutuchající politické sliby a deklarace politické podpory evropských spojenců nejsou v dostatečné rychlosti naplňovány materiální podporou. Ukrajinským vojákům se tak snižuje „příděl“ munice a dalšího potřebného vojenského materiálu. Bohužel do současné doby jsme neviděli pověstné letouny F 16, které měly být už dávno na bojišti. Výcvik pilotů je totiž složitý a poměrně dlouhý. Nejprve probíhala nekonečná politická vyjednávání o tom, zda Ukrajina F 16 vůbec dostane, a kvůli tomu došlo k pozdnímu zahájení přípravy pilotů a technického personálu. Jejich nasazení do boje stále neproběhlo.  Jedním z problémů je i to, že se Ukrajinci v po sobě jdoucích vlnách soustřeďují na „zázračnou zbraň“, aby později zjistili, že nenaplnila jejich očekávání. To je případ MiG-29, tanků Leopard, houfnic 155 mm, západních raketometů (reprezentant HIMARS), bezpilotních prostředků Bayraktar apod. Systémové řešení zjevně pokulhává za realitou, což prohlubuje deficit naší podpory. 

Prohlubující se rozkol v ukrajinském vedení

Zásadní ovšem je již několikaměsíční prohlubující se rozkol v samém nejvyšším vedení Ukrajiny. Určitě je zveličován i ruskou propagandou, ale nejdříve nesoulad v hodnocení výsledku protiofenzívy a v těchto dnech i neschopnost rozhodnout se a pohnout se vpřed v případě nutné mobilizace ukazují na vážnost situace. Přetrvávajícím problémem je mobilizace. (Článek byl napsán 30. ledna 2024, tedy v době, kdy Rusové upevňují svoje pozice na směru Charkov, kdy se jim podařilo ovládnout Marinku a bojuje se o doněcké městečko.) Diskuse, kdo vlastně mobilizaci až 500 tisíc vojáků potřebuje, zda prezident (V. Zelenskyj), nebo velitel ozbrojených sil (g. Zalužnyj) je absolutně zbytečná a komplikuje zahájení mobilizace. Do současné doby ukrajinský parlament po vrácení zákona o mobilizaci nedostal opravenou verzi, nebo o ní ještě nerozhodl. Doplnění ukrajinských vojsk je kruciálním úkolem, který ve svém důsledku rozhodne o úspěchu nebo prohře v očekávaných jarních bojích. 

Komplikovaná situace na frontě a problémy s mobilizací

Rusům se daří krok za krokem připravovat jarní ofenzívu a vyčerpávat ukrajinská vojska. Jedná se o systematickou aktivitu, která je únavná pro obě strany, ale ta ruská je dotovaná obrovskou zálohou sil a prostředků, které má Rusko k dispozici. V pozičním vedením boje ne vždy hraje zásadní roli nejmodernější zbraň. Příkladem je používání Rusy přiměřeně modernizovaného tanku, který se stává dostatečně účinnou zbraní a ve velkém množství svoji roli splní. To je např. debata o tancích T-55 a T-62, které byly převezeny v květnu 2022. Statická fáze bojů dovolovala tyto tanky zakopat do palebných postavení a chránit je proti úderu z horní polosféry. Ačkoli většina tanků byla určitě zničena, svoji roli splnily. Posměšky na adresu takových tanků nebyly úplně oprávněné. Na fotografiích byly vidět tanky s namontovaným systémem řízení palby Volna. Tento systém známe i z doby, kdy byl přímým konkurentem československého systému Kladivo, a jeho kvality jsme v první polovině osmdesátých let zkoušeli ve vojenském prostoru Boletice v tzv. srovnávacích zkouškách. Ku prospěchu našich výzkumníků lze s jistotu uvést, že Kladivo „soutěž“ vyhrálo, ale také je potřebné uvést, že ve střelbě z místa dostřelem a přesností se jednalo o systém, který významně zlepšil bojovou hodnotu starých tanků T-54/55 a tanků T-62.  Ve srovnání s dodanými tanky Leopard je to zbraň relativně účinná. 

Že je nutné vojáky na frontě vystřídat a nahradit je novými, ale vycvičenými vojáky, je opakovaně uváděno ve svědectvích ukrajinských vojáků z fronty. (Průměrný věk ukrajinských vojáků na frontě 52 až 54 let je alarmující). Důraz je kladen na slovo „vycvičenými“. Ale i kdyby dnes ukrajinský parlament o mobilizaci rozhodl, je již téměř pozdě. Čas je neúprosný a proces povolání záloh, jejich zařazení do jednotek, vystrojení a vyzbrojení, následný buď základní nebo zdokonalovací výcvik a výcvik s technikou musí být zakončen slaďováním jednotek a útvarů, a to jak vševojskových, tak odborných. To není otázka jednoho měsíce. 

Poslat nevycvičené vojáky na frontu bude znamenat velké množství ztrát, které mohou vyústit v porážku nebo ztrátu dalšího ukrajinského území. V tomto zimním období Rusové zvyšují své bojové aktivity, vědomi si uvedených ukrajinských slabin. Taktickými bojovými operacemi vylepšují své pozice a připravují se k rozsáhlé jarní ofenzívě. K řadě úspěchů jim napomáhají výše uvedené problémy ukrajinské armády. Pro Ukrajinu hraje to, že Rusové i nadále trpí nedostatkem kvalitního velitelského sboru. I přes jisté zlepšení je stále znát povrchnost, lajdáctví a nezájem o prosté vojáky. To přirozeně ukazuje i taktika vedení boje: opakující se útoky bez naděje na úspěch nebo jen s malou nadějí, že prostí vojáci přežijí špatně připravený útok. Kritika nadřízeného se neodpouští. Jak může dopadnout voják, dokonce vysoce postavený velitel, pokud si bude stěžovat, ukazuje osud generála Popova, velitele 58. armády. I přes velké ztráty ale Rusko v těchto dnech pomalu, ale přece postupuje v přípravě ofenzívy. 

Je reálná obava z další ruské agrese vůči Evropě? 

V poslední době řada politiků, ale i vojáků varuje před další ruskou agresí. Údajně můžeme očekávat ruský útok již v roce 2025. Dovolím si tvrdit, že je to hodně nadnesené. Tyto scénáře totiž přehlíží řadu logických faktů. Například to, v jakém stavu je dnes ruská armáda a to, že není stále schopna razantně překonat ukrajinskou obranu. Ruská ekonomika se sice nezhroutila pod sankcemi, ale bezesporu strádá. A to i díky tomu, že se postupně přeorientovala v segmentu obranného průmyslu a navazujícím průmyslu na válečnou výrobu. Z ekonomiky odešly statisíce mužů do války, desetitisíce z nich se už nevrátí a další desetitisíce jsou a budou poznamenány válkou fyzicky nebo psychicky. Další ruský útok by se mohl odehrát jen tehdy, kdyby se rozpadlo NATO nebo kdyby se neuplatnil Článek 5 Washingtonské smlouvy. Do tohoto scénáře by muselo být vsunuto i to, že USA se k obraně Evropy nepřipojí. (Zatím bychom měli vyjádření bývalého prezidenta Trumpa o budoucím vztahu USA k NATO brát s rezervou). I tak by ale měla Evropa dostatek sil se Rusku ubránit. Logicky s podmínkou, že budeme věnovat své obraně odpovídající pozornost. Ale taková vyjádření bez řádného komentáře mohou vést k opačnému efektu. Když nebude v tomto roce Rusko mobilizovat, (údajně už v únoru), aby se připravilo na válku s NATO a když se v roce 2025 nic nestane, může se pozornost politiků a obyvatelstva západních států odvrátit od záležitostí obrany a Evropa opět upadne do letargie, což by byl právě ten okamžik, na který by Rusko čekalo. 

Proto by odpovědní představitelé měli dobře zvažovat, co je uvolňováno do sdělovacích prostředků a jak některé informace prezentovat. Obecně totiž platí, že se NATO na takovou situaci připravovalo od svého založení, a tedy takové scénáře vždy existovaly. I přes vážnost dnešní reality je nutné si uvědomit, že přehánění možného konfliktu s Ruskem v podobě masového vojenského napadení má své hranice. Tou je naše připravenost a obrovský potenciál, a to včetně potenciálu vojenského, který NATO má. Měli bychom tedy s klidnou hlavou zlepšovat náš obranný val na východě a nevytvářet psychózu, která ve svém důsledku může odvrátit pozornost od pomoci Ukrajině. 

Ukrajina a my s ní jsme v kritickém bodě války, kdy se jakékoli chyby naše i Ukrajinců můžou stát důvodem pro celkové selhání. Už dnes je mnohdy téměř pozdě, ale dá se i hodně věcí napravit. Pokud se budou prohlubovat rozpory v nejvyšších patrech ukrajinského vedení, ztratí Ukrajinci „kompas“ a důvěru v to, že společně jsou schopni ruské agresi odolat. V krátké době už potřetí cituji největšího stratéga, o kterého se opírá naše válečné umění, Mistra Suna z jeho Knihy o důmyslném útoku: „Obecná pravidla vedení války: Hlavní je zachovat jednotu vlastního státu, až na druhém místě je rozprášit cizí vojsko“…