Aktuální strategický vývoj v souvislosti s rozmístěním nových amerických střel v Německu může mít významný dopad na evropskou bezpečnost a obranyschopnost. Evropské státy by na to měly velmi rychle reagovat, zejména pak v oblasti protivzdušné a protiraketové obrany.

Americká vláda ve shodě s německou vládou nedávno oznámila, že v následujících letech postupně dojde k rozmístění nejnovějších amerických střel na území Německa v rámci budování a rozmisťování tzv. Multi-Domain Task Force. Dít se tak bude od roku 2026, a zpočátku se bude jednat o krátkodobá přerušovaná nasazení zmíněného úkolového uskupení. Podle vyjádření Bílého domu konkrétně připadá v úvahu rozmístění ze země odpalovaných střel Tomahawk, střel SM-6 původně určených k sestřelování balistických střel a nových, prozatím neznámých hypersonických střel. 

Tímto krokem tak pokračuje soupeření USA a Ruska po tom, co v roce 2019 Spojené státy odstoupily od původní Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu podepsané v roce 1987. Tato smlouva oběma státům (USA a Sovětskému svazu) nařizovala likvidaci ze země odpalovaných střel s doletem od 500 do 5 500 km. Spojené státy odstoupily na základě tvrzení, že Rusko soustavně porušuje smlouvu vývojem a testováním střel s doletem větším než 500 km. Je však otázkou, jestli v rámci soupeření s Čínou nebyl pro USA pravým důvodem spíše rozvoj tohoto typu střel ve zmíněné asijské zemi, která není signatářem celé řady zbrojení omezujících smluv, což jí poskytuje volné pole působnosti v rámci nynějšího strategického soupeření s USA. 

Prozatím není jasné, jak bude Rusko na rozmístění amerických střel na území Německa reagovat. Podle ruského prezidenta Vladimira Putina může Rusko zareagovat rozmístěním podobných systémů na svém území. Náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov zmínil také možnost rozmístění dalších jaderných zbraní. Je pravděpodobné, že toto prohlášení směřovalo na taktické jaderné zbraně. Na sociálních sítích se také šíří zprávy o možnosti dokončení vývoje projektu mezikontinentální rakety RS-26 Rubež, který byl v minulosti pozastaven ve prospěch ostatních projektů, zejména pak hypersonických systémů. Projekt Rubež zřejmě vychází z mezikontinentální balistické střely RS-24 Jars, kdy podle nejnovějších informací došlo k jejímu testování na vzdálenosti mezi výše zmíněným limitem 500–5 500 km.

Rusko tedy může zareagovat zmíněným rozmístěním balistických střel či střel s plochou dráhou letu s takovým doletem, který by mohl ohrozit většinu evropských hlavních měst. Může také rozmístit další jaderné zbraně na běloruském území nebo se může jednat o častější patroly prostředků ruského námořnictva v Atlantickém oceánu.

V kontextu zkušeností s ruskými balistickými střelami a se střelami s plochou dráhou letu a taktikou jejich nasazení se musí mít Evropa na pozoru. Ačkoliv se prakticky od začátku války na Ukrajině ve veřejném prostoru čas od času objevují výzvy k výraznému a velmi rychlému posílení kapacit a schopností protivzdušné a protiraketové obrany (PVO/PRO), rozvoj těchto schopností napříč Evropou vázne, a to i vzhledem k potřebě dodávek prostředků PVO/PRO na Ukrajinu. Na druhou stranu ruská armáda, navzdory mnoha nepodloženým tvrzením o nedostatku balistických střel resp. střel s plochou dráhou letu, dokázala obnovit jejich produkci a nadále tyto střely využívá proti širokému spektru cílů napříč celou Ukrajinou, což klade vysoké nároky na dodávky prostředků PVO/PRO včetně munice pro tyto prostředky na Ukrajinu. 

Právě extenzivní nasazení ruských střel společně s nedostatkem prostředků PVO/PRO v kontextu změny strategického prostředí v podobě rozmístění amerických a následně ruských střel může být poměrně nepříjemnou kombinací pro evropskou obranyschopnost. Ačkoliv byly např. do ČR v minulých týdnech dopraveny první součásti osvědčených izraelských systémů protivzdušné obrany Spyder a Armáda ČR obdrží také nové střely I-Derby Long Range, tyto systémy budou v naší armádě operačně nasaditelné až v roce 2028. Je pak celkově otázkou, jak a kam se budou v následujících letech schopnosti protivzdušné obrany AČR i dalších evropských států ubírat. Každopádně je jasné, že evropské armády po dlouhých letech strádání začínají postupně opět zahajovat tolik potřebné modernizační projekty související i s protivzdušnou obranou.

Strategické prostředí se mění poměrně výrazným tempem, na což by měly evropské státy velmi rychle reagovat a právě ve světle posledních událostí by mělo mít posílení prostředků PVO/PRO jednu z nejvyšších priorit, jelikož právě tyto prostředky mohou, jak vidíme na Ukrajině, rozhodnout o záchraně mnoha lidských životů. V případě ČR, která v hypotetickém konfliktu s Ruskem bude důležitým logistickým centrem, pak bude role prostředků PVO/PRO umocněna právě z důvodů nutnosti maximální ochrany těchto center a tras. 

Zdroj: DW, Missile Threat, White House