7. mechanizovaná brigáda „Dukelská“ oslavila letos 30. výročí svého založení. Za dobu své existence prošla tato dnes jediná „těžká brigáda“ Armády České republiky různými změnami. V současné době se skládá z velitelství (s rotou podpory a spojovací rotou) a čtyř podřízených útvarů, a to 71. mechanizovaného praporu „Sibiřského“ dislokovaného v Hranicích, 72. mechanizovaného praporu „generálmajora Josefa Buršíka“ a 73. tankového praporu „Hanáckého“, které oba sídlí v Přáslavicích a 74. mechanizovaného praporu „plukovníka Bohuslava Malečka“, jenž je umístěn v Bučovicích. O aktuálním stavu i výzvách naší těžké brigády jsme hovořili s jejím velitelem brigádním generálem Zdeňkem Mikulou.

Video: Rozhovor s velitelem 7. mb brigádním generálem Zdeňkem Mikulou / CZ DEFENCE

Pane generále, 7. mechanizovaná brigáda „Dukelská“ je naše jediná těžká brigáda. Jaký je aktuální stav jejího technického vybavení?

Pokud jde o páteřní bojovou techniku, tak pořád ještě používáme vozidla BVP 2. Ale co se týče třeba tankového vojska, už se nám blýská na lepší časy. Zavádíme tanky Leopard 2A4, které jsou sice staršího data, ale západní konstrukce, což je pro nás důležité. A chystáme se k pořízení dalších tanků, které navazují na tento typ a jsou dnes v podstatě nejmodernější. Je to verze Leopard 2A8. A jistě všichni vědí, že za dveřmi je podepsaný tendr na pásové bojové vozidlo pěchoty od firmy BAE Systems. Jedná se o vyzkoušenou, konflikty a operacemi prověřenou CV90.

Vy jste už měli možnost se s CV90 osobně seznámit. Jaké byly první zkušenosti a jaká je zpětná vazba od vojáků?

Já osobně znám CV90 už asi 10 let, protože jsem byl v celém tomto tendru úplně od začátku. My jsme dlouho našim vojákům slibovali, že jim dáme nová bojová vozidla a ono se tak nestalo. Čili to, že se nám podařilo spolu s BAE Systems dostat první CV90 do Přáslavic, tuto techniku vojákům nejen ukázat, ale také říci jak funguje, jaké má silné a slabé stránky, na co se musíme zaměřit při výcviku, byla úžasná věc. Naši vojáci to opravdu vnímali jako realitu, že tato bojová vozidla přijdou, a to, že se měli možnost seznámit i s některými technickými detaily, vnímali velmi pozitivně.

Dá se říci, že právě vozidlo CV90 bylo ve zmiňovaném tendru vaším favoritem v rámci celkové nabídky?

Můj favorit nebyl ani jeden, když probíhal tendr. Ale samozřejmě od začátku říkáme, že chceme ověřené vozidlo, a CV90 je ověřené vozidlo.

7. mechanizovaná brigáda – to nejsou jenom stroje, ale především lidé. Jak jste na tom personálně?

My jsme v rámci přípravy na CV90 navýšili naše tabulky počtů tak, abychom mohli začít rekrutovat nové vojáky, které budeme potřebovat právě na vyšší počet bojových vozidel oproti stávajícím. Tím nám samozřejmě opticky poklesla naplněnost, ale je to vlastně jenom kvůli tomu, že jsme si otevřeli tyto pozice a snažíme se zaujmout mladou generaci, aby k nám nastoupila. A myslím, že právě nová bojová technika je jedno z lákadel, které chceme použít k tomu, aby nám mladí lidé do armády přišli, vzali na sebe odpovědnost a udělali něco víc pro obranu České republiky.

I přes zmíněný umělý pokles jsme tedy zatím poměrně dobře naplnění. Aspektů, které nějakým způsobem ovlivňují vstup do armády, je víc. Je to generační změna. To znamená, že mladí lidé, kteří k nám chodí, jsou dnes jiní. Neříkám, že špatní, prostě jiní a my se jim musíme přizpůsobit. Nesmíme měnit naše standardy, kterých chceme dosáhnout, ale to, jak jich dosahujeme. Musí nastat určité změny. Mladí lidé preferují a oceňují kulturu organizace, jak se k nim chová, jaký je duch jednotky – v podstatě všechno, co jim umožní, aby dané povolání dělali rádi.

Jak se v tomto ohledu osvědčilo dobrovolné vojenské cvičení (DVC), které jste vy a 4. brigáda rychlého nasazení v létě organizovali?

Já si myslím, že je to velice dobrý nápad a velice dobrý počin, protože u mladé generace dneska chybí informace o tom, co armáda vlastně je, jak funguje a jaké je to být vojákem. Rodiče této generace už často vojenskou základní službu neabsolvovali, a tudíž pro tuto generaci je armáda něco, o čem nic neví a mají z toho možná trošku i zbytečný respekt a strach. A právě dobrovolné vojenské cvičení se středoškoláky nám umožnilo jim ukázat, jak armáda funguje. Myslím si, že ať už to cvičení udělá pozitivní nebo negativní reklamu nebo osvětu, je to pro ně určitě důležitá informace, podle které se naše mladá generace bude rozhodovat, jestli do armády vstoupit nebo ne.

Jak moc náročná byla příprava? Museli jste hodně slevovat ze standardního vojenského výcviku?

Já bych právě chtěl říct, že jsme z ničeho neslevili. My jsme je od začátku chápali trošku jako děti a spousta našich instruktorů si vzpomněla, jakým způsobem jedná doma se svými teenagery a těchto zkušeností využila. Podařilo se nám tak poměrně dobře navázat komunikaci, zaujmout je a motivovat je pro výcvik. A dosáhli jsme úplně stejných standardů, jako dosahujeme u standardního výcviku nebo kurzu základní přípravy ve Vyškově, který děláme.

Existují ještě nějaké jiné příležitosti kromě DVC, jak si mladý člověk může 7. brigádu takzvaně osahat?

Snažíme se o to, aby i rekrut měl možnost se do našich kasáren přijít podívat. My jsme tomu otevřeni, protože ne každý je pro tuto práci předurčen. Ne každý v tom vidí smysl svého života. Je dobré, abychom si už od začátku řekli, tady ta možná cesta bude nebo nebude. Snažíme se, aby se rekruti podívali, kam po absolvování základního výcviku nastoupí. A pokud tam tu cestu vidí, tak jsme rádi. Další příležitostí pro všechny jsou naše akce pro veřejnost, počínaje akcí Bahna, které jsou největší akcí pozemních sil. Podporujeme i vzdušné síly v rámci Dnů NATO v Ostravě. Sedmička je na těchto akcích poměrně často k vidění.

Je nějaká profese nebo odbornost, kterou byste potřebovali mít k dispozici ve větším počtu?

Dá se říct, že nám průřezově chybí všechny profese, počínaje některými důstojníky až po osádky vozidel nebo mechanizované roje, které vedou boj. Snažíme se cestou aktivních záloh identifikovat právě tyto místa, která v tuto chvíli nemáme naplněna nebo přesněji víme, že v případě našeho nasazení by byly nejvíce zatíženy bojovými ztrátami. Takže tam cílíme a stavíme tabulková místa pro naše aktivní zálohy. Aktivní zálohy jsou v podstatě nedílnou součástí 7. mechanizované brigády. Cvičí s námi, mají stejné standardy, cvičí na stejné technice.

V současnosti cvičíte na Leopardech 2A4. Cílovým stavem pro vaši brigádu je pořízení tanků Leopard 2A8. Jak náročný byl přechod na tento typ tanků? Co všechno jste museli změnit?

První a nejzásadnější změnou byla změna počtu vojáků v osádce. Máme tam člověka navíc. Dřív se mu říkalo nabíječ, dnes je to pro nás operátor, protože se nejedná o jednoduchou pozici. Musí zvládnout mnohem víc než jen nabít střelu do hlavně. Historicky u našich tanků tato pozice byla. Tanky T-72M4 CZ ve všech modifikacích, které dneska provozujeme, však mají nabíjecí automat, proto tam bylo o jednoho člověka méně.

Další změnou je změna v myšlení, a to zejména v oblasti vedení výcviku. My se musíme naučit mnohem víc pracovat na simulátorech tak, jak to dělá například německá armáda. Je skvělé, že jsme navázali spolupráci s rakouskou armádou, která provozuje přesně ten samý typ tanků, který máme v tuto chvíli my.

Další stránkou, kterou musíme řešit, je údržba těchto vozidel. Prostě už to není jednoduché vozidlo. Je to vozidlo, které má mnohem víc schopností, a musíme se mu víc věnovat v rámci údržby a oprav. Když se mu věnujeme, tank nám poskytne spolehlivost, kterou potřebujeme. A když ne, tak vás nechá na holičkách. Je to změna v myšlení a změnit myšlení lidí občas trošku bolí.

Je vyšší počet členů osádky tanku Leopard také otázka jiné taktiky? Přeci jen je rozdíl mezi automatickým a manuálním nabíjením specializovanou osobou – nabíječem/operátorem.

Trošku ano, ale nemyslím si, že by to úplně zásadně změnilo taktiku. Změnil se nám počet tanků, kdy má četa už čtyři tanky. Velitel roty a zástupce velitele roty má navíc svůj tank velitelský. Tohle nám umožní provádět manévr v rámci tankové roty mnohem lépe, než to šlo předtím.

Jednou z předností tanku Leopard je přesnost střelby

Ano, je to tak. Samozřejmě u tanků Leopard je to jednoznačně německá preciznost. Tohle byly věci, ze kterých naši vojáci opravdu zůstali koukat. To, jak byli schopni přesně zasahovat cíl a jak je stabilizován kanón, bylo něco, co na to hleděli s úžasem. Musím upřímně říct, že první pocity našich vojáků, když se dozvěděli, že tento tank dostanou, byl takový despekt – je to starší tank, dostáváme něco, co už nikde není. Ale když si do toho tanku pak sedli, udělali první střelby, udělali si nějakou první taktiku, tak velmi rychle změnili své myšlení.

Jak je na tom 7. brigáda s mobilitou tanků Leopard? Myslím tím přesuny na větší vzdálenosti.

V Armádě České republiky máme už pořízené podvalníky, na kterých je můžeme vozit, včetně tahačů. Z hlediska efektivity využití jsou tyto prostředky u pluku logistické podpory a když je potřebujeme, tak tuto přepravní kapacitu na vyžádání dostaneme.

BVP CV90 a tanky Leopard, to je spousta nové techniky. Bude potřeba změnit dosavadní systém údržby techniky?

V první řadě se snažíme učit od států, které tuto techniku již provozují. Jsme součásti klubu LEOBEN, což se týká tanků Leopard a všech jeho modifikací. A jsme i členy uživatelského klubu CV90. Díváme se nejen na údržbu ostatních uživatelů, jak mají nastavené jednotlivé cykly a jednotlivé etapy údržby, ale týká se to celého systému logistiky. Díváme se samozřejmě i na systém výcviku. A to je to, co jsem už zmiňoval, kdy řekněme řádově 70 % výcviků je vedeno na simulátorech a 30 % je výcvik na samotné technice. To umožní šetřit prostředky, šetří to bojovou techniku a na druhou stránku umožňuje velitelům efektivněji vést výcvik. Tento moderní způsob výcviku, který je v armádách NATO zvykem, v podstatě přijímáme v takové podobě, jak je nastaven.

Vzpomněl jste LEOBEN. Co vám spolupráce s tímto klubem přinesla? 

Přínos toho, že jsme členy v uživatelských klubech techniky, kterou provozujeme, je vidět spíš ze střednědobého nebo dlouhodobého pohledu. Týká se to samotného životního cyklu techniky a umožňuje nám to spoustu věcí, například sdílet výcvikové kapacity, sdílet zkušenosti, sdílet logistické kapacity. Na druhou stranu nám to umožňuje i vyvíjet tlak na samotného dodavatele systémů, protože je rozdíl, pokud takto činí jeden stát, nebo několik států.

U 7. mechanizované brigády také cvičíte ukrajinské vojáky, že?

Ano, to je pro nás unikátní zkušenost. Máme možnost pomoci našim kolegům z ukrajinské armády získat schopnosti tak, aby lépe čelili ruské agresi. A na druhou stránku nám to přináší poznatky z tohoto konfliktu. Máme to, jak se říká, z první ruky. Každý výcvikový cyklus, který jsme cvičili, jsme požádali o informace o dosavadním průběhu války. Snažíme se z toho vyvodit závěry –  nejen pro naši potřebu, ale i pro potřeby celé armády.

Na začátku války na Ukrajině se říkalo, že tanky jsou tak trochu překonaná věc. Nicméně ukrajinské bojiště následně jasně ukázalo, jak významný nástroj tank je. 

Na Ukrajině se mísí v podstatě dva přístupy. Jeden jsou technologie, které jsou používány, ale také se ukazuje, že noha pěšáka stále musí vstoupit na území, aby bylo skutečně dobyto a ovládnuto. Takže musíme propojit a najít synergii v obou těchto oblastech. To se týká zejména používání dronů – i těch levnějších, a platí to i pro protidronovou ochranu. Na druhou stranu to jsou právě mechanizované jednotky, tankové jednotky, které ve finále územím prostě musí projet a vstoupit na něj.

Změnil se kvůli vzdušným bezpilotním prostředkům nějak způsob dosavadního výcviku? Využíváte drony ve vlastní taktice? A co protidronová ochrana?

Cvičíme a vždycky jsme cvičili. Trošku nás pokřivilo naše dlouhodobé nasazení v asymetrických konfliktech, kde tyto věci tolik nehrozily a my se k tomu teď vracíme. Ono to není jenom o té vlastní technologii. Je to v podstatě zapojení všech opatření, které máme v taktice. To znamená rozptýlení techniky, maskování techniky, změna bojové sestavy, nezůstávat někde delší dobu na jednom místě a tak dále. To jsou prostě věci, které jsme už kdysi dělali. Na nějakou dobu jsme je opustili a dneska jsme se k tomu vrátili a nějakou dobu to cvičíme. Vrátili jsme se k těmto parametrům symetrického konfliktu. Pokud jde o sofistikovanější i ty levnější drony, tak tady již v podstatě obranné technologie existují a v reakci na danou situaci se vyvíjí nové systémy, které se budou v budoucnu implementovat. My tyto trendy sledujeme.

Podílíte se jako brigáda na vývoji těchto systémů?

Nemůžu říct, že přímo my. On v podstatě ten samotný konflikt definuje hrozby. Čili my samozřejmě říkáme, co to pro nás znamená, co potřebujeme chránit, ale primárně to je samotné používání dronů na ukrajinském bojišti, které definuje, jak by elektronická ochrana nebo systémy, které ji zabezpečí, měly vypadat.

Důležité a potřebné pro udržení schopností brigády jsou samozřejmě také různá cvičení v rámci Aliance. Jak si na těchto cvičeních 7. mechanizované brigáda vede? 

Když člověk projde více zahraničních cvičení a vidí ostatní armády, tak s hrdostí řekne: „My na tom opravdu nejsme zas tak špatně.“ A to používáme pořád ještě starou techniku, ale schopnost našich vojáků z této staré techniky dostat maximum je něco úžasného. Řekl bych, že naše deviza je právě v lidech, kteří jsou motivovaní, připravení a mají vůli tohoto dosáhnout.

Na nová BVP či tanky se čeká. Jak je na tom ostatní technika a výzbroj u 7. mechanizované brigády?

Možná to vypadá tak, že jsme pořád zastaralou jednotkou, ale není tomu tak. I když páteřní bojová technika je zastaralá, všechny ruční zbraně byly u celé brigády vyměněny. Máme je kompatibilní s ráží NATO. A co nás těší ještě víc, že je to z produkce České zbrojovky. Je to národní výrobce a jsme na ty zbraně hrdí. Osvědčili se už i v rámci našich nasazení. Spolu s Českou zbrojovkou se tyto zbraně dál modifikují a připravujeme další verze.

Podařilo se nám implementovat do armády také kolová obrněná vozidla TITUS ve verzích spojovacích a štábních, vozidla jsme už zapojili do našeho výcviku a staly se součástí míst velení, které podporují. S tím souvisí i jedna zkušenost právě z Ukrajiny, kde největší slabinou jsou místa velení a jejich schopnost manévrů. Připravujeme ještě další projekt, který se jmenuje „Mobilní místa velení“. Měl by nám „zeštíhlit“ tato místa s využitím moderních prostředků velení a zvýšit tak tolik důležitou mobilitu, protože když sedíte delší dobu na jednom místě, stáváte se jasným cílem.

Když porovnáte vojenskou techniku 7. brigády s technikou jiných armád, se kterou se potkáváte na zahraničních cvičeních – je to velký rozdíl?

Když se podíváte na okolní státy, třeba V4, tak jdou úplně stejnou cestou. Polsko je asi největší leader v přezbrojení. Ti to opravdu vzali od podlahy, pokud jde o tankové vojsko. Mají několik typů tanků, což je zas samozřejmě velkou výzvou pro logistiku. Maďarsko pořídilo Leopardy, pořizuje nová pásová bojová vozidla. Slovensko jde podobnou cestou. Nemyslím si, že bychom v tomhle směru někde vybočovali nebo dělali něco jinak. Když se podíváme na tradiční státy, které jsou delší dobu členem Aliance, tak zjistíte, že například velká část z nich používá CV90. 

Zmínil jste Polsko a jeho užívání vícero typů tanků. Je to výhoda nebo komplikace pro armádu, když má ve výzbroji různé typy tanků?

Je to určitě logistická výzva, ale na druhou stránku ty tanky mohou být, řekněme, vhodně rozděleny k jednotlivým jednotkám. Tam se pak trochu ta logistická výzva stírá. Polsko bylo donuceno takto jednat, protože poptávka po vozidlech, ať to jsou tanky nebo bojová vozidla, je velká a trh nemá takovou schopnost tyto stroje nabídnout. To znamená, pokud si Poláci pořídili tanky typu Abrams a další už na trhu nebyly, museli se obrátit na Korejce. Tím nechci říct, že K2 je špatný tank, naopak to je jeden z nejlepších tanků.

Jakých cílů, které jste si jako velitel brigády předsevzal, když jste nastupoval do této funkce, již dosáhl?

Ono je to složitější. Ty cíle, které máme, nejsou v tuto chvíli krátkodobé. My máme před sebou jeden zásadnější cíl a toho jsme v podstatě dosáhli. Přecházíme na nový model sil, a s tím spojené regionální plány aktivní od 1. ledna příštího roku. Tam dokončujeme všechny věci, které jsou s tím spojené. Co nás čeká dál, je ta obrovská výzva přezbrojení. Vedle toho jsou věci jako třeba živelné pohromy, které postihly Moravskoslezský a Olomoucký kraj v září tohoto roku a kde jsme nasazovali naše vojáky. A jsme připraveni znovu vojáky nasadit tam, kde bude potřeba.

Na začátku našeho rozhovoru jsme zmínili, že „sedmička“ letos oslavila třicáté výročí svého vzniku. Co jste při oslavách popřál svým vojákům a co byste jim popřál do budoucna?

Je to v podstatě stejné jako výročí v lidském životě. Vždycky je to příležitost podívat se trochu do historie, co se všechno událo. Nezapomenout na naše kamarády, kteří se nevrátili z operací, vzpomenout na ty, kteří už neslouží a sejít se, popovídat si. Ale na druhou stranu je to i čas, kdy se díváme do budoucnosti. Já jsem našim vojákům řekl, že to, co je čeká, určitě nebude jednoduché. Co jim přeji, je, abychom si udrželi náš týmový duch. Abychom si udrželi tu schopnost motivovat jeden druhého, tu schopnost mít připravené lidi na správném místě. A pokud k tomu dostaneme novou techniku, tak si myslím, že je to přesně, co si sedmá mechanizované brigáda přeje.