Fungující systém vojenského zdravotnictví je důležitou součástí zabezpečení a bojeschopnosti armády, proto jsme si do dalšího dílu našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY pozvali ředitele Sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany, brigádního generála Zoltána Bubeníka, se kterým jsme hovořili nejen o úrovni českého vojenského zdravotnictví. Gen. Bubeník má za sebou bohatou kariéru vojenského lékaře, zastával také post předsedy zdravotnického výboru NATO COMEDS (Committee of the Chiefs of Military Medical Services (COMEDS) či hlavního zdravotnického poradce Vojenského výboru NATO. Prošel také misemi v Kosovu a Afghánistánu.

Video: Rozhovor s ředitelem Sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany, brigádním generálem Zoltánem Bubeníkem / CZ DEFENCE

Podle generála Bubeníka vychází vojenská lékařská péče z tzv. mírového modelu, resp. provozu center zdravotních služeb, které provádějí běžnou ambulantní činnost, starají se o preventivní očkování vojáků a vůbec o celkovou prevenci. Samozřejmě nemůže chybět systém vojenských nemocnic nebo speciální zařízení pro piloty, kterým je Ústav leteckého zdravotnictví, kde se řeší specializovaná péče, vyšetření a hospitalizace a posléze samozřejmě i nutné operace. Klíčem pro správně poskytnutou péči při výkonu služby je však pořád dobře připravený voják, který má v současnosti k dispozici nové pomůcky pro klíčovou první pomoc, jako je například zastavení krvácení. To podle generála Bubeníka představuje 90 % důvodů úmrtí na bojišti. Kvalitu této primární péče přitom podle generála nelze ovlivnit jen zavedením nových technologií a senzorů, primární stále zůstává a do budoucna i zůstane první pomoc jako taková. Tento moment se projevil zejména v zahraničních misích. „Vytvořili jsme koncept takzvaných bojových záchranářů, což jsou standardní vojáci, kteří velmi dobře ovládají svoji zbraň, svoji původní profesi a zároveň jsou školeni v algoritmech poskytování neodkladné první pomoci,“ upřesnil generál Bubeník. Všichni zranění byli na místě ošetřeni právě bojovými záchranáři nebo zdravotníky. Vyšším stupněm je pak vlastní nebo alianční polní nemocnice. „Poté přichází do úvahy strategická evakuace pomocí letadel do vlastního státu, kde je už přímá linka mezi lékaři a zdravotníky. Na místě je pomoc nakonfigurována přímo s Ústřední vojenskou nemocnicí nebo s jinou přijímací nemocnicí, aby tamní zdravotnický personál dopředu věděl, v jakém stavu zraněného vojáka dopravíme,“ doplnil generál. Existuje také výjimka, kdy k lékařskému zákroku dochází již za letu. Takové „létající operační sály“ mají k dispozici například Spojené státy a Velká Británie.

Velkou prověrkou pak byl pro armádu a její zdravotníky COVID-19. „Jak na národní, tak zejména na alianční úrovni to bylo zjištění, které bylo prakticky platné i pro civilní součásti zdravotnictví jednotlivých aliančních států, že nelze být plně závislý na východních trzích z hlediska základních zdravotnických prostředků a ochranných prostředků,“ uvedl generál. Proto vznikly i různé ad hoc pracovní skupiny, které řešily schopnost větší soběstačnosti aliančních států. Ale hlavním poučením bylo podle generála Bubeníka to, že vojáci a vojenská zdravotnická služba má stále co mluvit do krizového fungování civilního zdravotnictví. Armáda si také jak na národní, tak na alianční úrovni naostro ověřila celý systém pomoci. „Přijímali jsme opatření na taktické úrovni, jak se testovat, jak chodit do zaměstnání, jak zachovat nějaké distance, ale samozřejmě byla tam i koordinace na operační úrovni. To znamená nasazování jednotek do zahraničních operací a jejich primární ochrana proti covidu. Testování, očkování a tyto věci. No a samozřejmě strategické rozhodování vypovídalo nejenom o krizové připravenosti zdravotnických služeb jednotlivých států, ale právě o úspěšném propojení civilní a vojenské spolupráce,“ zavzpomínal generál.

Foto: V tomto díle našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY jsme si popovídali s ředitelem Sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany, brigádním generálem Zoltánem Bubeníkem | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Pro správné a včasné fungování zdravotnické pomoci je klíčová dobře zajištěná logistika. A zdravotnická služba je podle Zoltána Bubeníka uváděna jako součást logistiky. „Logistika a zdravotnictví jsou součástí základních pilířů tzv. udržitelnosti při nasazení. Na zdravotnický materiál, krev nebo léčiva jsou uplatňovány přísné logistické principy. Pořízení materiálu, naskladnění, vyskladnění, použití v poli, případně u nějakých přístrojů nebo techniky jejich opravy a naskladnění nazpátek a poté vyřazení. Tento univerzální logistický princip se uplatňuje podobně jako u pohonných hmot nebo munice, ovšem s tím rozdílem, že zdravotnický materiál má menší životnost,“ upozornil generál.  

Ani vojenským zdravotníkům a lékařům se nevyhýbá modernizace. Všechny modernizační projekty vznikají v úzké spolupráci se Sekcí průmyslové spolupráce se zapojením domácího průmyslu. „Na rozdíl od obranného průmyslu my to propojujeme s Asociací výrobců a dodavatelů zdravotnických prostředků tak, abychom získali pro svoje portfolio činností co nejvíce firem, které mají nějaký specifický zájem, ať již z hlediska biologické ochrany, transportu pacientů za specifických podmínek nebo právě využití prostředků, které potřebujeme pro první pomoc v poli,“ poznamenal generál Bubeník. Stranou však nezůstávají také ostatní modernizační projekty 21. století. V rámci armády to znamená digitalizace, kdy na bojišti jde například o využití senzorů. Do tohoto procesu se zapojují nejen složky vojenského zdravotnictví při řešení tzv. polní problematiky, ale i třeba vojenské nemocnice, Ústav leteckého zdravotnictví nebo Fakulta vojenského zdravotnictví. „Fakulta vojenského zdravotnictví je stále takový unikátní projekt propojení vojenského a civilního zdravotnictví. Vojenské lékaře nebo i farmaceuty a zubaře vychovává Fakulta vojenského zdravotnictví ve spolupráci s Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Lidé, kteří projdou přijímačkami i na civilní fakultu se pro vojenskou službu mohou rozhodnout později při studiu,“ uvedl Bubeník. Lékařská fakulta v Hradci Králové si za celou dobu své existence udržela vysokou odbornou úroveň a prestiž mezi ostatními školami. Vojenskou částí studia může ročně projít zhruba 30 studentů z celkového počtu 200 až 250 studentů. „Pokud si uvědomíte, že na civilní fakulty se hlásí zhruba 1500 až 2000 lidí, tak projít sítem 200 studentů a být mezi těmi 30, je i ukázka stále trvající prestiže vojenské fakulty, kam se hlásí ti nejlepší,“ upozornil generál.

I v rámci vojenského zdravotnictví se pracuje s Aktivními zálohami, které jsou využity například v případě nutnosti zprovoznění vojenské nemocnice v Těchoníně, kde se počítá s využitím 130 záložáků. Vojenská zdravotnická služba je podle generála pro civilní pracovníky, zdravotníky i lékaře možná trochu atraktivnější než ostatní jednotky. „Během tří let se nám povedlo dostat se na 80% naplněnost. V civilní službě připadá na jednoho lékaře zhruba pět až deset podpůrných zdravotnických pracovníků, sester, laborantů. Ambicí armády je umísťovat takto vytvořené týmy k polním nemocnicím, někteří členové týmů dokonce slouží ve štábních zdravotnických funkcích. „Příkladem je ředitel pražské záchranky Petr Kolouch, který absolvoval před necelými dvěma až třemi lety misi v Afghánistánu. A teď máme Aktivní zálohy, tedy lékaře, nasazené v misi na Slovensku. Takže i bojové nasazení nebo operační nasazení není výjimkou a lékaři a zdravotníci o to mají zájem,“ upřesnil Bubeník.

V našem rozhovoru jsme si také s generálem Bubeníkem povídali o pomoci vojenského zdravotnictví v rámci války na Ukrajině, probírali jsme spolupráci s Integrovaným záchranným systémem, řešili jsme současný stav vojenského zdravotního personálu nebo propojení vojenských lékařů a zdravotníků s civilními zaměstnanci.

Zdroj: CZ DEFENCE