Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha (ÚVN) je klíčové zdravotnické zařízení, které v Praze zřizuje Ministerstvo obrany České republiky. V současnosti máme tři vojenské nemocnice: ÚVN v Praze a vojenské nemocnice v Brně a Olomouci. Vedle těchto institucí existuje ještě Ústav leteckého zdravotnictví, který se zaměřuje na leteckou medicínu a má svoje specifické postupy. Do čela ÚVN na začátku července nastoupil plukovník MUDr. Václav Masopust, Ph.D., MBA, LL.M., DBA, se kterým vám nyní přinášíme zajímavý rozhovor v dalším pokračování našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY.

Video: Rozhovor s ředitelem ÚVN plk. MUDr. Václavem Masopustem / CZ DEFENCE

Ačkoliv má ÚVN ve svém názvu „vojenská“, 90 % jejích služeb je určeno civilnímu obyvatelstvu. „Snažíme se, aby obory korespondovaly s tím, co armáda potřebuje, ale neovlivňuje to péči jako takovou. Nemůžete operovat a nemít za tím následnou péči, rehabilitaci, nemůžete nemít lůžka dlouhodobé péče, protože jinak se celý ten proces léčby nějakým způsobem zasekne. Takže musíte mít k dispozici kompletní strukturu,“ říká v úvodu rozhovoru ředitel ÚVN Masopust.

Praxe v celé šíři lékařských oborů je pro vojenské lékaře ten nejlepší způsob výcviku. „Vy potřebujete, aby chirurg byl takzvaně vyoperovaný, aby věděl, jak zacházet se základními výkony, aby se uměl pohybovat v traumatologii, ale k tomu potřebuje spoustu dalších výkonů. Narážíme tady na jinou otázku, a to otázku super specializací. To znamená, že dneska máte odborníka na určitý postup. Dneska víte, že máte skvělého odborníka například na pravé koleno. Dneska je super specializace taková, že ani v těch základních oborech všichni nedělají všechno. Ale v krizové situaci, tím nemyslím válku, ale například povodně, zemětřesení a další katastrofy, nebo při nějakém hromadném zranění, potřebujete do té oblasti poslat odborníka, který umí téměř všechno, a takových odborníků ubývá,“ říká plk. Masopust a dodává, že se jedná o přirozený vývoj, kdy se zdravotní zařízení snaží mít odborníky na konkrétní výkon. V případě vojenské medicíny se však musejí hledat komplexnější řešení. Jde o udržení obecné specializace.

Plukovník Václav Masopust je mimo jiné také předseda sboru hlavních odborníků vojenské zdravotnické služby Společnosti vojenské medicíny. Tato organizace, sestávající z odborníků ze všech možných oborů, má pro vojenskou medicínu zásadní význam. „Dnes už máme čtyřicet odborníků, kteří se na tom podílejí. Jsme schopní se vyjádřit k problematice téměř všech chorob. Pro nás je to hrozně důležité, protože za prvé, když se vyjadřujete k tomu, jestli je voják schopen, není schopen služby nebo se vyjadřujete k různým úrazům, tak ti odborníci jsou na místě. Nebo teď, když jsme tvořili novou vyhlášku o zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské činné služby, tak je dobré, aby k tomu vyjádřilo co nejvíce těchto odborníků, aby nedocházelo k chybám. Je jednoduše výborné, že máte takový kolektiv, kdy se na ně můžete kdykoliv obrátit,“ říká ředitel ÚVN plk. Masopust.

V rozhovoru jsme se dále dozvěděli, že v současnosti probíhá elektronizace rekrutačních procesů. „Doufám, že do konce roku se nám podaří, aby ty rekrutační body byly přímo napojeny na odborníky u nás na přezkumné komisi, aby vlastně online dostávali informace o výsledcích zdravotních zpráv z těch odvodů,“ plánuje plukovník Masopust. Další změnou je i nový psychologický program, který bude také plně online.

Největší změnou nejen v chodu ÚVN je pak nová vyhláška o zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské činné služby. „Všichni čekáme, co se stane, až přijde do praxe. Protože je to tak revoluční změna, která tady doposud nebyla. Berte to, že předtím jsme měli pouze výsledek schopen a neschopen. A najednou tady máte 5 kategorií, jak moc schopen ten člověk je, v čem je omezen, protože nejenom že říkáme, že je třeba málo, hodně a téměř neschopen, ale vy tam říkáte ano, on má určitá omezení,“ popisuje nový systém ředitel ÚVN. Daný systém zdravotních prohlídek by měl umožnit maximální využití schopností osob, které chtějí sloužit v armádě a mají i přes komplikace ve svém zdravotním stavu co armádě nabídnout svými schopnostmi. „V armádě potřebujete spousty odborníků, jako jsou třeba právníci, inženýři, počítačoví odborníci, kde vám určitý typ handicapu vlastně nevadí,“ doplňuje plk. Masopust. Navíc je potřeba stále intenzivněji brát v potaz civilizační choroby, které dnes procházejí celou společností a podle Václava Masopusta je pak škoda omezovat někoho, kdo má zájem o práci v armádě právě kvůli těmto handicapům.

Ústřední vojenská nemocnice projde dalšími změnami, kdy dojde například k rozšíření některých oborů. „Některé byly na ústupu. Neměli jsme třeba lůžkovou dermatologii. Teď se snažíme, aby lůžková dermatologie byla, protože my nemáme třeba popáleniny. Ale to, co je tomu nejblíž, je právě dermatologie, protože je naprosto jasné, že musíme být připraveni na zbraně hromadného ničení, chemické zbraně. To nikdy vyloučit nemůžete. Chceme dále rozvíjet infekci, máme tady biologické zbraně, takže s tím se také nějakým způsobem musíme vypořádat. To je vždycky příznivé i pro civilní obyvatelstvo, protože je spousta onemocnění, které budeme schopni pokrýt. Chtěli bychom rozvíjet rekonstrukční chirurgii,“ plánuje ředitel ÚVN Masopust. V současnosti rekonstrukční chirurgie funguje v ÚVN například pod klinikou ORL, kde se zabývají obličejem, nebo v rámci ortopedické kliniky. Do budoucna by pak tento obor měl existovat v rámci nemocnice samostatně.

Důležitou součástí práce Ústřední vojenské nemocnice je výcvik vojenských lékařů, kteří musejí být připraveni zejména na práci v mimořádných podmínkách v terénu. „Musíte je připravit na to, že není jenom chirurgie, není jenom interna, ale že se mohou dostat do bojových podmínek. Snažíme se, abychom dodržovali ten výcvikový rok, abychom cvičili v terénu a udržovali i fyzickou schopnost, protože dnešní doba není taková, že dáte prostě červený kříž na nemocnici a nikdo si toho nevšimne, naopak,“ říká plk. Václav Masopust. Proto vojenští lékaři absolvují například střelecký výcvik a další potřebný dril, který jim umožní pracovat v bojových podmínkách. K tomuto účelu bylo nedávno také otevřeno Centrum bojové medicíny, kde se výcvik lékařů dělí na simulace a výcvik v terénu. Právě simulační centrum umožňuje díky svému vybavení vytvořit téměř dokonalé situace, ve kterých se mohou lékaři následně ocitnout v terénu. K tomuto typu výcviku slouží figuríny, na kterých se dá simulovat téměř cokoliv. „Do budoucnosti bychom chtěli přidat k tomuto centru ještě virtuální realitu,“ plánuje Masopust. Právě zapojení virtuální reality by umožnilo zlepšit výcvik lékařů nejen o navození prostředí, ale i stresových a dalších limitujících situací. Jde o to, aby se lékaři naučili pracovat pod tlakem s minimem možných chybných rozhodnutí. Vojáci totiž musejí cvičit nejen procesy vlastní záchrany zraněného, ale celý systém fungování na bojišti, včetně přenosu pacienta z bojové linie na bezpečné místo a další transport do bezpečné zóny. „Ta doba se prodloužila, protože je něco jiného, když můžete někam poslat vrtulník a okamžitě toho člověka naložit a převézt, nebo když ho dostáváte pryč nějakým improvizovaným prostředkem,“ říká v rozhovoru ředitel ÚVN.

Mezi vojenskými lékaři je stále používaný pojem „zlatá hodina“. Jde o koncept, který je považován za jeden ze stěžejních kamenů ošetření pacienta se závažným traumatem již více než 30 let. Vychází z odhadu, že 60 minut je zhruba ten čas, po který je zdravý organismus schopen více či méně kompenzovat zátěž závažného traumatu a který mají záchranné služby na to, aby dopravili postiženého do místa definitivního ošetření. V posledním desetiletí se navíc začal objevovat pojem „platinová čtvrthodina“, symbolizující čas na tu nejakutnější pomoc, zajišťující kvalitní obnovu životních funkcí v přednemocniční péči. Tyto myšlenky však nebyly opřeny o data, ale spíš o „zkušený odhad“ expertů. „Zlatá hodina je nádherný termín. Stále se ještě používá, ale v našem prostředí je nepoužitelný. Čas hraje obrovskou roli. Třeba z krvácení do hlavy. Když máte krvácení a jste schopni ho do dvou hodin ošetřit, tak máte šanci na přežití osmdesát procent. Ale do čtyřech hodin máte už jenom dvacet. Protože jak tam rychle vzniká tlak na mozek, nastávají nevratné procesy. Takže moc času nemáte,“ popisuje situaci plk. Masopust. Jistým řešením v těchto situacích by mohlo být spojení s kamennými nemocnicemi na dálku. „Třeba přes 5G sítě a podobně. Na tisíce kilometrů se na lékaře v poli napojit, spolupracovat s ním, radit mu. A na tom teď pracujeme, abychom toto ošetření dostali co nejblíže k nemocnicím,“ říká v diskusním pořadu CZ DIALOGY ředitel Ústřední vojenské nemocnice plukovník Václav Masopust. Celý rozhovor můžete zhlédnout v úvodu tohoto článku.

Zdroj: CZ DEFENCE