Podplukovník Ivo Zelinka, který je v současné době pověřen vybudováním nového výsadkového pluku, už ve druhém ročníku na gymnáziu věděl, že chce být výsadkářem. Studoval vysokou vojenskou školu, obor průzkumník a vojenské vědy ve Spojených státech. Na Univerzitě námořní pěchoty získal po dvou semestrech titul magistr vojenských věd. Ivo Zelinka byl také nasazen na Balkáně a v Afghánistánu, kde získal mnoho cenných zkušeností. Nejen v souvislosti se vznikajícím výsadkovým plukem jsme se pana podplukovníka zeptali na pár otázek.

Foto: Podplukovník Ivo Zelinka | archiv Ivo Zelinky

1) Pane podplukovníku, čeká vás nelehký úkol naplnit nový pluk, vybudovat jej od základů. Jde zatím vše podle plánu i přes nepříznivou situaci ohledně koronaviru?

I přes skutečně vysoké operační tempo našich výsadkářů ve prospěch republiky za nouzového stavu nemůžu říct, že by to jakkoliv negativně ovlivnilo přípravné práce na vznik 43. výsadkového pluku. Je to dáno i tím, že drtivá část současných úkolů, zejména součinnost s Policií České republiky při kontrole státní hranice, nasazení našich odběrových týmů v rámci chytré karantény a výpomoc lékařů a záchranářů našeho útvaru ve prospěch Fakultní nemocnice Hradec Králové, jde za současným výsadkovým praporem. Organizačnímu jádru výsadkového pluku (které je ze své podstaty určeno především pro koncepční činnost v souvislosti s přechodem na výsadkový pluk) tedy zůstaly volné ruce. 

Minulý týden tak byla ukončena první vlna personálních pohovorů na pluk, stavební práce (i při letmém pohledu ze silnice) v kasárnách běží dle plánu. Nezapomínáme ani na výcvikové úkoly – v uplynulém týdnu jsme v součinnosti s 24. základnou dopravního letectva dokončili fotografickou dokumentaci různých konfigurací letounů C-295M CASA pro úkoly padákového výsadku i operačního transportu, bez vozidel i s nimi. To vše bude základem stálého operačního postupu pro případné operační nasazení.

2) Jaký je úkol a účel nového pluku při jakých počtech?

43. výsadkový pluk dostal do vínku 10 doktrinálních úkolů: vzdušně-výsadkové operace, operace v týlu nepřítele, boj na zdrženou, operace najdi a znič, taktickou záchranu leteckých osádek (TRAP), přepadové operace, operace s využitím léček, operace na ovládnutí, evakuace nekombatantů (NEO) a stabilizační operace. Některé úkoly jsou shodné se současnými úkoly výsadkového praporu, některé jsou nové – například operace na evakuaci nekombatantů či taktická záchrana leteckých osádek. Nadále trvá závazek České republiky vůči NATO na bojovou připravenost schopnosti „výsadkového praporu“ (tedy „Airborne Light Infantry Battalion, INF-L-ABN-BN“). Tento závazek již ale není možné, kvůli zpřísňujícím se standardům, naplnit pouze v současné struktuře 43. vpr.  Nad tím vším bude stát schopnost působit jako národní síla okamžité reakce, přičemž se dá zjednodušeně říct, že to bude i hlavní účel pluku. 

Audit národní bezpečnosti z roku 2016 totiž mimo jiné jasně konstatoval, že Armádě České republiky chybí schopnost reakce adekvátní silou v extrémně krátkém čase. Svět se změnil a Armáda České republiky se musí měnit spolu s ním. Výsadkový pluk proto není jedinou novou schopností AČR, ale součástí tzv. „nových schopností AČR“ mezi které patří – velitelství kybernetických sil a informačních operací, prapor HNS a právě výsadkový pluk. Ten je tedy jen tou nejviditelnější součástí triády nových schopností AČR. U výsadkového pluku tak oproti praporu dojde nejen ke změně kvantitativní (bude ho tvořit řádově dvojnásobek výsadkářů), ale zejména kvalitativní. Výsadkové roty budou transformovány na komanda s vyšší funkční samostatností a dojde i ke vzniku nových jednotek (středisek) se schopnostmi, které současný prapor doposud organicky neměl.      

Foto: Výsadková operace SABRE JUNCTION (s Američany), 2017 | archiv Ivo Zelinky     

3) Současná mladá generace není fyzicky zcela v nejlepší kondici. Kde tedy brát schopné vojáky bez dalších ústupků?

Tady si dovolím nesouhlasit. Rozdíl mezi současnou generací a řekněme mladými lidmi před 20 lety je ten, že se oslabil „střed tabulky“. Fenomén kluků, kteří přijdou ze školy, hodí tašku do předsíně a za domem si až do večera čutají s kamarády fotbal, dnes prakticky neexistuje. Myslím, že dnešní generace se víc rozdělila na ty, kteří fyzicky nedělají vůbec nic a naopak na ty, kteří vědomě aktivně sportují, ať už v rámci nějakého oddílu anebo sami svědomitě ve svém volném čase. Přičemž do armády, a k výsadkářům obzvláště, to táhne především ty druhé. 

Výběrové řízení máme v současné podobě již více než 8 let a nedá se říct, že by fyzická úroveň uchazečů šla dolů. Právě naopak – poslední 2 roky mírně stoupá úspěšnost. Hlavní posun vidím úplně jinde – v úrovni sociálních dovedností a celkové mentální vyzrálosti, která je u dnešní mladé generace podle mne skutečně nižší. Déle dozrává, s tím je třeba počítat.          

4) Co se týká techniky. Je armáda v současné době podle Vás dostatečně vybavena a myslíte si, že letouny Casa jsou dostatečným pomocníkem, když vezmeme v úvahu, že se do jednoho stroje vejde zhruba 35 plně vybavených výsadkářů? A co pozemní technika?

Co se pozemní techniky u výsadkářů týče, tak v kategorii lehkého výsadkového vozidla disponujeme vozidly LR-130 Arm4 Kajman, které budou ve střednědobém horizontu nahrazeny modernějším typem. A to jak co se týče balistické ochrany, tak zbraňové výbavy, či prostředků spojení. V kategorii ultralehkých výsadkových vozidel, tedy do hmotnosti 1.000 kg, dojde postupně k nahrazení současných čtyřkolek a šestikolek 43. výsadkového praporu jedním nástupnickým typem. A nesmíme zapomínat ani na kategorii lehkých výsadkových vozidel, tedy mezityp, který v současné době není u nás zaveden, ale u našich aliančních partnerů se masivně rozvíjí. Takové vozidlo musí být snadno přepravitelné letounem C-295M CASA a vhodné jak pro přepravu osob, tak materiálu. Typově si představme třeba polský výsadkový speciál Aero 4x4 anebo americký MRZR D4.  

V případě letecké techniky je situace podobně komplexní. K současné čtveřici letounů C-295M přibyde brzy další dvojice letounů C-295MW, což zvýší kapacitu nejen pro padákové výsadky o 1/3. Je třeba mít na paměti, že kapacita letounů C-295 se dramaticky liší podle konfigurace a typu úkolu (například taktický padákový výsadek, taktický transport, operační přeprava, MEDEVAC…) přičemž je vyšší, než si většina lidí myslí. Máme to ve spolupráci s 24. základnou dopravního letectva zdokumentováno, nazkoušeno a je to součástí našich stálých operačních postupů. Nicméně nespoléháme se jen na vlastní prostředky, a právě dokončujeme poslední fázi certifikaci našich padáků OVP-12 SL1 na alianční letouny C-130. 

Foto: Seskoky Mi-171Š, 2020 | archiv Ivo Zelinky

A vzhledem k tomu, že každá výsadková jednotka je dle aliančních standardů i jednotkou aeromobilní, tak nesmíme zapomínat ani na zasazení vrtulníky. Nosným typem bude i nadále 15 středních vrtulníků Mi-171Š a k nim v dohledné době přibude 8 moderních vrtulníků UH-1Y Venom, přičemž (nejen) na palebnou podporu výsadků bude sloužit čtveřice vrtulníků AH-1Z Viper. Situace ohledně letecké techniky je tedy, v porovnání s velikostí výsadkového vojska, plně porovnatelná s našimi partnery.               

5) Současná situace armádním nákupům nepřeje a předpokládáme, že budování nového pluku vyžaduje nemalé finanční náklady. Myslíte si, že můžete dosáhnout cílů ve stanoveném čase dle KVAČRu?

Jsem o tom plně přesvědčen. Jednou z výhod výsadkového vojska totiž je, že je to jeden z nejlevnějších druhů vojska vůbec - což pro většinu lidí není moc intuitivní. Stojí a padá totiž na lidských zdrojích - na jednotlivých výsadkářích. Ve srovnání s jinými druhy vojsk nepotřebujeme drahou bojovou techniku, zato potřebujeme výjimečně motivované, pečlivě vybrané a skvěle vycvičené vojáky i důstojníky. Dokud začíná procento naplněnosti našeho útvaru číslovkou „9“, tak nemám obavy, že bychom nedokázali stanovených cílů dosáhnout. 

Při výstavbě 43. výsadkového pluku je naší ohromnou výhodou, že nezačínáme na zelené louce, ale pluk stavíme na útvaru, který funguje na stejném místě, se stejným určením, již od roku 1987. Zájem o službu u výsadkářů je obrovský, přičemž konečně budeme moci dát možnost těm, kteří na svou šanci čekali, ale nemohli ji z důvodu naší vysoké naplněnosti využít.

6) Domníváte se, že jsou výsadkáři, resp. červené barety, elitou armády nebo nikterak nerozlišujete mezi výsadkáři a ostatními útvary armády?

Současný 43. výsadkový prapor v Chrudimi bezpochyby elitním útvarem je. „Elitní“ znamená „výběrový“, přičemž pro službu u výsadkářů musí uchazeč, lhostejno zda od jiného útvaru nebo z civilu, projít třídenním výběrovým řízením, přičemž úspěšnost uchazečů se za poslední roky pohybuje kolem 50 %. 

Problém slova “elitní” je, že se mnohdy zaměňuje s pojmem „speciální“ nebo „fakt dobře vycvičený“. Každá speciální jednotka je ze své podstaty elitní, ale ne každá elitní jednotka je jednotkou speciální. A samozřejmě platí, že i jednotka, která není elitní, může být (a mnohdy taky je) „fakt dobře vycvičená.“ Rovněž je třeba si uvědomit, že od určité úrovně odlišnosti nemá smysl jednotlivé útvary srovnávat mezi sebou. Jaký má smysl porovnávat výsadkáře a protiletadlovce, když úloha obou by byla v boji naprosto odlišná? S oblibou říkám, že armáda je jako orchestr – každý nástroj je důležitý, ale nejdůležitější je jejich vzájemná souhra.        

7) Jste poměrně mladým vyšším důstojníkem. Co považujete za průlom ve Vaší kariéře? Co Vás posunulo vpřed a kdy Vás naopak armáda zklamala?

Je docela obtížné určit jen jednu věc v mé dosavadní kariéře, která měla pro její směřování největší význam, ale myslím, že bych dnes nesloužil u výsadkářů, pokud bych ve svých 22 letech neabsolvoval kurz amerických speciálních jednotek US Army Ranger School. Vzhledem k tomu, že čeští výsadkáři byli již na samém konci 90. let transformováni z klasické výsadkové jednotky na jednotku typu komando/ranger, tak ještě před ukončením důstojnické školy padla proto moje volba právě na výsadkový prapor. Do té doby jsem, jakožto student průzkumného oboru, zvažoval víc variant. V Americe jsem se nejen naučil taktiku lehké elitní pěchoty, ale zejména se přesvědčil, že dokážu fungovat jako velitel i za naprosto extrémních podmínek, což mi dodalo sebevědomí.

Moje druhá zkušenost z Ameriky, magisterské studium na Univerzitě námořní pěchoty, mě zase naučila přemýšlet v širších souvislostech a nenechat se zastrašit těmi, kteří vás přesvědčují, že se něco musí dělat nějak jen proto, že „to tak přece bylo vždycky“. Ne náhodou byl jedním z mých volitelných předmětů na univerzitě „Inovace ve vojenských organizacích“ a pokaždé, když jsem při transformaci výsadkového praporu na pluk narazil na překážku, tak jsem si k té volbě v duchu gratuloval.           

8) Jak hodnotíte současné mise AČR. Afghánistán je prakticky u konce, v Mali přebíráme otěže, Irák, řekněme, stagnuje. Co dál?

Myslím si, že pro rozvoj Armády České republiky bylo dlouhodobé nasazení v Afghánistánu naprosto určující. Armáda, která se z něj vrací, je úplně jiná než ta, která do něj odjela. Lépe vybavená, sebevědomější, se zkušenějšími vojáky i důstojníky. Vidím to jak na svých výsadkářích, tak sám na sobě. Dlouhodobě tvrdím, že nejlépe se voják na obranu Bílých Karpat připraví nasazením na Hindúkuši. Je to samozřejmě trochu nadsázka, ale obtížné operační nasazení nic nenahradí. 

Foto: Aeromobilní operace (jednání s představiteli místní šury), Azra (Afghánistán), 2009 | archiv Ivo Zelinky

Budoucnost bude podle mě menší nasazení v Afghánistánu, ale o to větší v Africe. Ta se totiž stává čím dál důležitějším regionem pro evropské státy NATO z hlediska bezpečnosti a Česká republika jistě nebude chtít zůstat opodál. Tohle teritorium je výsadkářům dlouhodobě známé - koneckonců první rotace AČR v Mali byla postavena právě chrudimskými výsadkáři. 

Foto: Poradní tým ANA (útok na konvoj) , Wardak (Afghánistán), 2011 | archiv Ivo Zelinky

9) Jste velmi činný na sociálních sítích i v mediální sféře. Najdou se tací, kteří na to hledí s despektem. Lze skloubit Vaší činnost se „zápřahem“ na sociálních sítích? Není to úkol spíše tiskových informačních důstojníků?

Nejen, že to možné je, ale myslím, že by tomu tak být mělo. Každý velitel si samozřejmě určuje míru své „expozice“ v mediálním prostoru sám, ale měl by jí být schopen. Tady je zřejmě určující moje zkušenost z Univerzity námořní pěchoty. Při mediálním tréninku nám mimo jiné vysvětlovali, že u nich není do hodnosti plukovníka povýšen nikdo, kdo není schopen komunikovat s médii. Vyšší důstojník by podle nich měl, a já se s tím plně ztotožňuji, být schopen o cílech své organizace přesvědčovat nejen své podřízené, ale i širokou veřejnost. Představa, že toto za velitele „zařídí“ tiskový mluvčí, je úplně lichá. 

Informační oblast je totiž jen další z oblastí zodpovědnosti velitele – podobně jako třeba velení a řízení, zpravodajské zabezpečení, nebo logistika. Troufnu si říci, že většina lidí, která negativně hodnotí naši přítomnost v mediální doméně, vůbec nechápe, jakých cílů chceme dosáhnout. Tím neříkám, že není prostor pro zlepšení, a právě teď pracujeme na vylepšení hned několika oblastí, ale zpětná vazba od cílové skupiny je dominantě pozitivní.   

10) Jak jde skloubit armáda a osobní život?

Není to vždycky jednoduché, ale jde to. Nechci mluvit jako kniha, ale když se podívám na řady výsadkářů, kteří jsou starší než já, a jsou šťastně ženatí a mají třeba už i dospělé děti, tak zřejmě ten recept našli. Za sebe si myslím, že je to o dobré organizaci času a pochopení potřeb toho druhého. A asi i trochu o štěstí. Ale to výsadkář potřebuje tak jako tak.