V návaznosti na současné dění na Ukrajině a celkové zhoršení bezpečnostní situace v Evropě se v poslední době začíná hovořit o otázce, jakou cestou by se mělo ubírat české vojenské letectvo. Právě ve světle událostí poslední doby se totiž vzdušné síly AČR jeví jako příliš slabé, poddimenzované. O tom se samozřejmě vědělo už léta, teprve nyní však tento dlouhodobě přehlížený problém vyvstal v plné nahotě a začíná se konečně řešit, nebo se alespoň o něm začíná vážněji diskutovat.

Nejvíce diskusí se samozřejmě vede kolem otázky nadzvukového letectva, tedy klíčového prvku naší obrany. Vždyť právě dnes se jasně ukazuje potřebnost nadzvukových letounů – do jisté míry jako výsměch těm, kteří o smysluplnosti českého nadzvukového letectva pochybovali či dokonce navrhovali jeho zrušení.

Foto: Právě ve světle událostí poslední doby se totiž české nadzvukové letectvo jeví jako příliš slabé, poddimenzované. O tom se samozřejmě vědělo už léta, teprve nyní však tento problém vyvstal v plné nahotě. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

V současné době Armáda České republiky disponuje čtrnácti letouny JAS-39 Gripen, z toho dvanácti v jednosedadlové verzi (JAS-39C) a dvěmi dvoumístnými JAS-39D. Současná smlouva o pronájmu těchto stíhaček končí již v r. 2027, tedy za pouhých 5 let. Uvážíme-li, jak dlouho se vlečou rozhodování o pořízení tak významného (a také drahého) bojového systému, jakým jsou nadzvukové stíhačky, pak je zřejmé, že pro tuto diskusi je přímo ideální čas.

Jaký typ nadzvukového letounu pro české taktické letectvo Vzdušných sil AČR?

Jako první a zřejmě nejjednodušší možností je dál pokračovat s letouny JAS-39 Gripen. Situace však není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Předně lze konstatovat, že letouny Gripen se České republice osvědčily. Letouny Gripen nabízejí poměrně unikátní kombinaci vysokých výkonů a špičkového software v kombinaci s nízkou hmotností. V důsledku toho mají letouny Gripen nižší cenu a hlavně nízké provozní náklady, což je výhoda, kterou bychom neměli přehlížet.

Určitým problémem je, že ony stávající letouny Gripen slouží již od roku 2004. Mají tedy za sebou již téměř dvacet let intenzivní služby, což se kdysi považovalo za dobu vhodnou k vyřazení letounu. V posledních letech se však ukazuje, že díky použití moderních materiálů a technologií mohou nadzvukové letouny sloužit mnohem déle. V některých případech mohou letouny sloužit i třicet, čtyřicet let, a leckdy i déle. Proto jednotlivá letectva své letouny opakovaně modernizují, a mnohá letectva si pořizují i letité olétané letouny (např. rumunský nákup F-16). Obdobnou cestou by se teoreticky mohla vydat i Česká republika. Určitou možností je tak pokračovat dál s pronájmem stávajících letounů Gripen, kdy by mohla být uzavřena třetí smlouva o pronájmu (otázkou ovšem je, na jak dlouho).

Další možností je pak odkup stávajících letounů Gripen s tím, že by je již plně vlastnila a provozovala AČR. Výhodou je, že cena těchto již olétaných letounů by byla relativně nízká. O jejich osudu bychom si navíc již rozhodovali sami. Bylo by však nutné počítat s tím, že by AČR vzrostly nároky na technické zabezpečení těchto letounů, které dosud zabezpečovala firma Saab.

Určitou nevýhodou obou výše uvedených variant je fakt, že dosavadní letouny JAS-39 Gripen sloužící v AČR by musely v blízké době projít modernizací, která samozřejmě s sebou ponese určité náklady. Pokud by došlo na modernizaci stávajících letounů na standart C+ byly by tyto stroje, co se vybavení týče, přibližně na úrovni novějších strojů generace 4+ například v podobě letounů F-16C/D Block 70.

Další, velice lákavou možností by byla akvizice nové verze letounů JAS-39, tedy verze generace 4+ JAS-39E/F, které mají celou řadu prvků letounů 5. generace. Díky tomu by české nadzvukové letectvo navýšilo své možnosti, a to při zachování stávajících počtů. Dodávky těchto letounů by navíc mohly snadno navázat na ukončení stávající smlouvy o pronájmu letounů JAS-39 C/D.

Bylo by ale chybné soustřeďovat se jen na letouny Gripen, jelikož zde jsou i další možnosti. Zřejmě nejvážnější a nejčastěji zmiňovanou možností je akvizice amerických letounů F-35. Letouny F-35 představují letoun 5. generace se všemi jejími přednostmi. Letoun nabízí pokročilý software, a především vynikající situační povědomí, což je klíčová výhoda letounu F-35.

Důležitý je i fakt, že po překonání určitých počátečních obtíží se letoun F-35 ukazuje jako velice spolehlivý a ověřený typ. Po světě již létají stovky těchto pokročilých letounů u různých letectev a zájemci o ně stále přibývají, což také vypovídá o kvalitách tohoto typu. Důležité je i to, že si je pořizují i evropské státy jako např. Polsko, Švýcarsko, Řecko, Finsko a nově i Německo. A zřejmě přibudou i další státy, což ve výsledku nabízí snazší dostupnost náhradních dílů, možnost koordinace mezi jednotlivými provozovateli atd.

Velkou výhodou letounu F-35 je, že jeho výroba je již plně zaběhnutá, a probíhá ve velkých sériích a výrobce dokonce uvažuje o jejím navýšení. Nicméně i tak je třeba počítat s tím, že případná výroba letounů F-35 pro české letectvo by nějakou dobu trvala včetně výcviku pilotů. Zde je navíc třeba brát v potaz fakt, že čeští piloti by s přechodem na zcela jiný typ letounu museli absolvovat rozsáhlejší výcvik. Akvizicí F-35 bychom navíc posílili naši euroatlantickou vazbu, což se v kontextu s dnešní válkou na Ukrajině jeví jako rozhodně nemalá hodnota.

Letouny F-35 mají i své nevýhody, mezi které patří jejich vyšší cena. Jak ukazuje nedávný finský tendr, letoun F-35 zřejmě není zas tak o moc dražší než letouny JAS-39 E/F Gripen, přesto se jedná o nemalé částky. Snad ještě větší nevýhodou pořízení letounů F-35 jsou vyšší provozní náklady – především ve srovnání s menším gripenem – což by do budoucna mohlo provoz těchto nových strojů velmi komplikovat.

Existují však i další možnosti, jak posílit české nadzvukové letectvo, byť tyto letouny jsou dostupné až ve vzdálenější budoucnosti. Jednou z těchto možností je nový evropský letoun NGFA, jehož vývoj v současné době probíhá ve spolupráci Německa a Francie, resp. i Španělska. Podle všeho půjde o velmi výkonný letoun, který by možnosti českého letectva výrazně navýšil, a to i při zachování stávajících počtů. Je ale třeba počítat s tím, že letoun NGFA bude drahý, a vzhledem k svým výkonům a rozměrům půjde o letoun provozně náročný. Je také třeba brát v potaz to, že u letounu NGFA teprve probíhá vývoj (je však možné, že vzhledem k stávající situaci bude tento urychlen). Letouny NGFA tak budou přicházet do služby až někdy po roce 2030; lze navíc předpokládat, že první dodávky budou směřovat do Francie a Německa. Letouny NGFA by si proto Česká republika mohla pořídit až někdy po r. 2035 či ještě později.

Prakticky totéž se dá říci i o další evropské konstrukci, letounu Tempest, který primárně vyvíjí Velká Británie, ale který po zapojení Itálie do tohoto programu výrazně posílil svůj evropský rozměr. Letoun Tempest je zhruba srovnatelný s NGFA, kdy jde opět o velmi výkonný, ale také drahý a provozně náročný letoun. I zde navíc platí, že dodávky těchto letounů by mohly být realizovány až někdy po r. 2035.

Letouny NGFA a Tempest tak nemohou řešit stávající situaci českého vojenského letectva, resp. to, s jakým letounem by ČR měla disponovat po roce 2027. Přesto je třeba brát i tyto letouny v potaz. Vždyť jak již bylo zmíněno, české letouny Gripen mají dostatečnou životnost, a mohou sloužit i po vypršení stávající smlouvy platící do r. 2027. Jejich životnost lze prodloužit minimálně do r. 2035. Proto pokud by se Česká republika rozhodla o prodloužení smlouvy či odkupu letounů JAS-39 Gripen, na ukončení jejich služby by mohla navázat právě akvizicí letounů NGFA či Tempest. Česká republika by se navíc vzhledem ke svému tradičnímu leteckému průmyslu mohla zapojit do některého z těchto programů, což by přineslo ekonomický a technologický profit.

Do jisté míry obdobnou možností je pořízení jihokorejského letounu KF-21 Boramae. I v tomto případě se jedná o moderní, špičkovou konstrukci, vybavenou západními technologiemi. Ačkoliv není vývoj letounu KF-21 Boramae dosud dokončen, přesto se nachází ve výrazně pokročilejším stádiu než letouny NGFA a Tempest. Na první pohled by se jihokorejský letoun mohl zdát až příliš vzdálenou, exotickou konstrukcí. Opak je však pravdou. Letoun KF-21 Boramae je technickým pojetím typickým západním letounem, obsahuje západní technologie. Letoun KF-21 Boramae si patrně vzhledem k jeho atraktivitě pořídí i některé evropské státy. Případná spolupráce s Jižní Koreou a vyspělým jihokorejským průmyslem by mohla Českou republiku výrazně posílit.

Je však potřeba opět připomenout, že všechny tři výše zmíněné letouny – NGFA, Tempest, KF-21 Boramae – budou dostupné až ve vzdálenější budoucnosti, hluboko za hranicí roku 2027 a nemohou tak řešit stávající situaci AČR.

Kolik letounů pro české vojenské letectvo?

Právě v dnešní situaci se jasně ukazuje, jak jsou počty českého nadzvukového letectva (12+2 letouny) nedostatečné, a že je třeba je posílit. Zde lze připomenout, že oněch nadzvukových letounů mělo být původně pořízeno více, uvažovalo se o akvizici 24-36 letounů. Bohužel, tyto plány se nepodařilo naplnit. Jistě, původní plány nebylo možno dodržet kvůli katastrofálním povodním z r. 2002. Přesto měly české vlády od té doby spoustu času (20 let) na navýšení počtu nadzvukových letounů.

Jednou možností je pořízení jednoho dalšího roje, tedy 4 letounů. Zde lze podotknout, že toto řešení bylo svého času Ministerstvem obrany ČR zvažováno, bohužel však nebylo realizováno. Pouhé čtyři letouny navíc by se mohlo zdát jako směšné číslo, přesto by i toto navýšení znamenalo pro české nadzvukové letectvo posilu. Letectvo by tak mělo tolik potřebnou rezervu a nepohybovalo by se neustále na hranici svých možností. Mohlo by rozprostřít provoz na víc letounů, čímž by prodloužilo jejich životnost a v neposlední řadě by toto navýšení umožnilo vycvičit větší počet vojenských pilotů.

Jako mnohem lepší řešení se ovšem nabízí pořízení celé další bojové letky, tedy de facto zdvojnásobení dnešního stavu. AČR by tak měla k dispozici celkem 28 letounů, respektive 24+4 letounů. I nadále by české nadzvukové letectvo v porovnání s ostatními armádami patřilo k těm menším, přesto se však toto navýšení jeví jako dostatečné.

Lze si samozřejmě představit i ještě vyšší navýšení početních stavů, hypotetických scénářů se nabízí celá řada. Můžeme si také připomenout, že vojenské letectvo někdejšího Československa mělo na začátku devadesátých let 345 letounů, a to se již jednalo o stav, kdy došlo k redukci početních stavů. Měli bychom však k navyšování přistupovat co nejrealističtěji. Je třeba počítat s tím, že český rozpočet je omezený. Současná vláda sice slibuje navýšení výdajů na obranu, reálně se toho však zatím moc neděje. České nadzvukové letectvo tak zatím nemůže počítat s nějakým razantnějším navýšením finančních prostředků, které by dovolily pořízení většího počtu bojových letounů. Je také třeba počítat s tím, že s pořízením dalších letounů stoupnou i provozní náklady. AČR by si proto měla pořídit jen tolik letounů, kolik bude schopna reálně provozovat. Při dalším rozvoji schopností vojenského letectva by tak měla AČR, resp. MO ČR postupovat s maximálním důrazem na ekonomiku.

Zdroj:  Czech Air Force, DVO 2035, KVAČR 2030