Aktuální konflikt na Ukrajině ukazuje, jak důležitou roli hraje v obraně státu protivzdušná obrana, kterou tvoří jak stíhací letouny, tak pozemní systémy protivzdušné obrany. K tomu, aby Ukrajina dokázala čelit ruským vzdušným útokům, byly vybrané státy Severoatlantické aliance požádány, aby dodaly Ukrajině své systémy PVO. Jednou z těchto zemí bylo i Slovensko, které Ukrajině poslalo systém S-300 sovětské provenience. Jelikož Slovensko nemá za systém S-300 žádnou náhradu, vyjednalo v rámci aliance na svém území přítomnost německých, amerických a nizozemských vojáků se systémy Patriot. Jelikož se nedá předpokládat, že výše uvedení zástupci zahraničních armád budou na Slovensku napořád, je potřeba řešit otázku budoucnosti slovenské PVO. 

Se stále rychlejším rozvojem nových vzdušných bojových prostředků, zejména bezpilotních letounů, se stále víc požadavků klade i na systémy protivzdušné obrany. To platí nejen pro stíhací letouny, ale také pro pozemní systémy PVO. Ve velké míře se prostředky protivzdušné obrany využívají v právě probíhajícím konfliktu na Ukrajině. Na Ukrajinu poslalo svůj systém S-300 PMU i Slovensko, kterému tento systém vyrobený v roce 1987 připadl po rozdělení Československa. Obecně se dá říci, že Slovensko od rozdělení Československa svou protivzdušnou obranu nijak zásadně nemodernizovalo a dodnes jsou páteří protivzdušné obrany systémy vyrobené ještě v dobách studené války. 

Foto: Slovensko poslalo Ukrajině svůj systém S-300 PMU | Ministerstvo obrany SR

Z hlediska protivzdušné obrany je možné říct, že jedinými modernizačními projekty v této oblasti od rozdělení Československa byla akvizice 17 radiolokátorů z Izraele a nákup nových stíhacích letounů F-16. Protiletadlová raketová brigáda v Nitře dodnes používá protiletadlové raketové systémy 2K12 Kub a přenosné protiletadlové raketové komplety 9K38 Igla. Donedávna byl ve výzbroji Vzdušných sil OS SR zaveden i systém S-300 PMU, který byl však v dubnu tohoto roku poskytnut Ukrajině. Na jedné straně je poskytnutí systému S-300 Ukrajině logické, protože jde o systém, který Ukrajina v bojích využívá a má s ním zkušenosti. Zároveň je však do určité míry možné pochopit i kritiku tohoto rozhodnutí, jelikož Slovensko jako takové přišlo o páteřní systém PVO.

Ministerstvu obrany Slovenské republiky se podařilo v návaznosti na poskytnutí systému S-300 PMU vyjednat přítomnost německých, amerických a nizozemských jednotek se systém protivzdušné obrany Patriot na slovenském území. I když je nasazení systémů Patriot na území Slovenska výrazným posílením ochrany slovenského území, nedá se předpokládat, že by kontingent aliančních vojáků se systémy Patriot na Slovensku dlouhodobě zůstal.

Foto: Ministerstvu obrany Slovenské republiky se podařilo v návaznosti na poskytnutí systému S-300 PMU vyjednat přítomnost německých, amerických a nizozemských jednotek se systém protivzdušné obrany Patriot na slovenském území. | Ministerstvo obrany SR

Jedním ze zásadních problémů je i životnost systémů protivzdušné obrany. Podle Závěrečné zprávy revize výdajů na obranu z roku 2020 je sto procent techniky Protiletadlové raketové brigády v Nitře po době životnosti. Jedná se o systémy 2K12 Kub, přenosné komplety 9K38 Igla a donedávna také o systém S-300 PMU. S tím souvisí i nedostatek náhradních dílů, jelikož se jedná o systémy sovětské provenience. Překážkou jsou také sankce vůči Rusku a ruským společnostem, z nichž některé jsou v platnosti od roku 2014. To se ukázalo jako problém v roce 2015, kdy chtěl tehdejší předseda slovenské vlády Robert Fico modernizovat systém S-300, jehož výrobcem je společnost Almaz-Antej. Ta je však od roku 2014 na sankčním seznamu Evropské Unie. Uvedené problémy podtrhuje i nejnovější Komplexní hodnocení obrany SR za rok 2021, které upozorňuje zejména na nízkou bojeschopnost a provozuschopnost letecké a radiolokační techniky a systémů PVO právě v důsledku vysoké poruchovosti a ukončené technické životnosti samotných systémů nebo jejich komponentů.

Protivzdušnou obranu nelze dál přehlížet

Aktuální konflikt na Ukrajině mimo jiné ukazuje, jak důležitá je protivzdušná obrana ve vojenském konfliktu. Je o tom přesvědčen například i polský ministr obrany Mariusz Błaszczak, který v jednom ze svých prohlášení uvedl, že v souvislosti s probíhajícím konfliktem na Ukrajině, Polsko urychluje dodávky systémů PVO krátkého dosahu Narew pro svou armádu. Jedná se o projekt, na kterém spolupracují britská pobočka MBDA a polské konsorcium PGZ-Narew. První dvě baterie systému Narew by měla podle nového plánu urychlených dodávek polská armáda obdržet již v následujících měsících – první baterii v průběhu září a druhou na přelomu roku 2022 a 2023. Systém Narew má nahradit zastaralé systémy 2K12 Kub a mobilní systém PVO velmi krátkého dosahu 9K33 Osa. V nedávné minulosti se rozhodla své systémy PVO modernizovat i Česká republika (systémy Spyder, krátce před tím i systémy RBS-70NG) nebo Litva (NASAMS).

Jak již bylo zmíněno, žádný nákup moderních systémů PVO nebyl Slovenskem zatím realizován, avšak spekuluje se o možném nákupu systémů Patriot. O tom, že Slovensko může o nákupu tohoto systému vést jednání, informoval nedávno slovenský Denník N. Nákup systémů Patriot by samozřejmě byl významným kvalitativním krokem vpřed, ovšem nemělo by se zapomínat ani na další prostředky PVO, které by Slovensko mělo zvážit, pokud chce efektivně čelit hrozbám 21. století.

Slovensko by kromě možného nákupu systémů Patriot mělo jednoznačně přemýšlet nad náhradou přenosných systémů 9K38 Igla sovětské provenience. Například Česká republika se v roce 2018 rozhodla nakoupit systémy RBS-70NG jako náhradu za dosluhující systémy S-10 M2D Strela sovětské výroby. Dá se samozřejmě uvažovat o několika dalších podobných systémech, například o britských kompletech Starstreak, které mohou být, stejně jako komplety RBS-70NG, osazeny na různých typech bojových obrněných vozidel. S rostoucím využitím bezpilotních prostředků je také možnost uvažovat i o systémech PVO, které k zneškodnění bezpilotních prostředků používají mikrovlny, lasery, nebo dokážou efektivně narušit komunikaci mezi drony a vyřadit je tak z provozu. V tomto směru hrají důležitou roli i systémy elektronického boje. 

Obecně lze říci, že systémy protivzdušné obrany jsou nezastupitelným prvkem v bojových operacích. Stejně jako v případě pozemní techniky, i systémy PVO musejí reagovat na aktuální bezpečnostní hrozby a trendy, které jsou stále více sofistikované. Jelikož je Slovensko členem NATO, mělo postupně přecházet na techniku jiné, než sovětské/ruské výroby. Ve prospěch nahrazení dosluhující techniky hraje i fakt, že v důsledku nedostatku náhradních dílů, vysoké poruchovosti a sankcí vůči Rusku, jsou možnosti modernizace systémů PVO z dob studené války značně omezené.

Zdroj: MF SR, MO SR, Breaking Defense, Denník N