Letošní rok je pro Armádu České republiky v mnoha ohledech zlomový. Nedávno bylo schváleno, že Česká republika bude od příštího roku plnit svůj dlouho slibovaný závazek vůči NATO v podobě výdajů 2 % HDP na obranu. V běhu jsou také pro AČR nezbytné strategické modernizační projekty a společnost si začíná uvědomovat nutnost zajištění obranyschopnosti státu. Armáda široce rekrutuje a snaží se tak naplnit svůj cíl mít 30 000 profesionálních vojáků v roce 2030 a k tomu 10 000 členů aktivní zálohy. Kromě zákona o financování obrany poslanecká sněmovna také schválila komplexní novelu branné legislativy. Vedle toho naše armáda, stejně jako i armády ostatních zemí, reflektuje nové poznatky z ukrajinského bojiště, které promítá do svého plánování výstavby AČR. V rámci aktivit Aliance naši vojáci působí v zahraničních misích, jsou tak např. součástí Mnohonárodního bojového uskupení na východní hranici Aliance na Slovensku, kde je AČR pověřena velením a řízením tohoto bojového uskupení. Vojenská policie ČR je připravena se podílet na vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině. Na stole je také úprava koncepce vývoje armády.

Foto: Letošní rok je pro Armádu České republiky v mnoha ohledech zlomový. Nedávno bylo schváleno, že Česká republika bude od příštího roku plnit svůj dlouho slibovaný závazek vůči NATO v podobě výdajů 2 % HDP na obranu. V běhu jsou také pro AČR nezbytné strategické modernizační projekty a společnost si začíná uvědomovat nutnost zajištění obranyschopnosti státu. | Ministerstvo obrany ČR

Výbor pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je pak klíčovým kontrolním orgánem, který na všechny uvedené aktivity dohlíží, proto jsme členům výboru pro obranu položili na první pohled jednoduchou otázku: Jakou armádu by měla mít Česká republika?

Lubomír Metnar (ANO), předseda výboru

Česká republika by měla mít profesionální armádu postavenou na dobře vycvičených a motivovaných profesionálních vojácích s kvalitní a moderní výzbrojí a výstrojí. Armádu, kde se budou průběžně zavádět nové moderní technologie, které umožní v rámci odstrašení technologickou převahu. Obecně lze říci, že Česká republika a občané České republiky si zaslouží armádu, která bude schopna zajistit jejich obranyschopnost a ochránit tak jejich životy, zdraví a majetek. Nelze také opomenout zásady obranného plánování Severoatlantické aliance, které by se měly promítnout do podoby Armády České republiky.

Josef Flek (STAN), místopředseda výboru

Tuto otázku si kladu od první chvíle, kdy jsem se stal místopředsedou Výboru pro obranu. Odpověď na ni ale není jednoduchá. Má více vrstev a různých úhlů pohledu.

Mělo by jít o armádu připravenou na výzvy 21. století. To zní jako klišé, ale je za tím hluboká pravda. A to ve smyslu, že bychom neměli uvažovat skrze staré koncepty, ale přemýšlet nově a jinak. 21. století je stoletím hemžícím se násilnými nestátními aktéry, typu různá teroristická hnutí. V první řadě se musíme zamyslet nad tím, proč vznikají a pokusit se odstranit příčiny jejich existence – často jde o rozpadlé státy, resp. státy na pokraji kolapsu (ekonomického, sociálního, enviromentálního), které dávají těmto teroristickým hnutím prostor pro působení. Řešme příčiny tam, kde vznikly. Neřešme jenom důsledky. Nemůžeme se pak divit, že jako Evropa jenom na různé krize /migrační, pandemická apod./ pouze reagujeme. Pokud nechceme teroristické útoky, migrační vlny apod., zaměřme se na to, jak pomoci lidem v těchto často slabých státních útvarech. Je také potřebné zabránit všemi prostředky, aby nedocházelo k proliferaci chemických, biologických a jaderných zbraní mezi další státy, natož ještě mezi nestátní aktéry. Zvláště mě děsí případný zisk biologických zbraní hromadného ničení, neboť je méně finančně náročný, než chemické a jaderné zbraně. Proto se také biologickým zbraní říká „atomovka pro chudé“. Vyvinutí nějakého rychle nakažlivého kmene bakterií je i v souvislosti s narůstající antibiotickou rezistencí potenciálním horkým tématem příštích desetiletí.

V souvislosti s nestátními násilnými aktéry mě napadá také vzestup soukromých armád – Wagnerovci Jevgenije Prigožina, případně Blackwater Group v USA. Ztráta monopolu fyzického násilí může být pro státy, jak je známe dnes, fatální. Regulovat tyto skupiny bude v budoucnu důležité. A neméně důležité bude uvažovat o tom, proč vznikají a proč armády národních států jsou někdy vnímány jako méně schopné v porovnání se soukromými armádami.

Vždy si vzpomenu na dění v sahelské Africe – Mali, Niger nebo Burkina Faso, jako jedny z aktuálních hrozeb pro mezinárodní bezpečnost. Česká republika má v tomto směru vysoké renomé: posílá své vyškolené vojenské specialisty na zahraniční mise různého druhu, mj. teď nově i do Nigeru jako poradce. Musíme zabránit pádu dalšího afrického státu do rukou ruské sféry vlivu.

Možným řešením pro zvýšení bezpečnosti v Evropě by byla i samostatná celoevropská armáda, která by nekonkurovala NATO, ale byla jeho druhou nohou pro různé případy. Česká armáda by v takovém uskupení mohla díky svým speciálním silám hrát významnou roli.

Armáda ČR by dále měla, jako správná armáda 21. století, reagovat na kybernetické hrozby. Válka se bude čím dál víc odehrávat v kyberprostoru. Mám velkou důvěru ve Vrchní velitelství kybernetických ozbrojených sil. Dejme jim víc peněz, rozšiřme personál a hlavně budujme vzájemnou důvěru. Správná armáda by měla zahrnout do svých strategických úvah i poměrně hlučný a živelný nástup umělé inteligence. Jako v každém oboru lidské činnosti, i ve vojenství bude mít umělá inteligence nedozírné následky. Místo nadávání na neustálý pokrok, bychom měli držet krok a snažit se inovovat, abychom opět nezaspali.

Jan Hofmann (ODS), místopředseda výboru

K tomu, abychom měli armádu, jakou by měla mít Česká republika, je důležitých několik věcí. Ta první věc, a možná nejdůležitější, už čeká na třetí čtení ve sněmovně. Jde o 2 % HDP na obranu. Hodně se o tom mluvilo, ale až nyní se pro to našla vůle a za to patří resortu obrany velké uznání. Věřím, že vše dobře dopadne a zákon bude schválen.

Naši armádu musíme budovat v souladu s NATO. Nejde si budovat svoji vlastní armádu bez kontextu celé Severoatlantické aliance. Nevěřím ani ve vznik evropské armády. Máme strategickou Koncepci výstavby AČR 2030, kterou bychom jako důležitý dokument měli naplňovat. Zaměřit se musíme na klíčové vyzbrojovací a modernizační projekty (pásová bojová vozidla pěchoty a děla ráže NATO, protiletadlové raketové komplety SHORAD, mobilní radiolokátory MADR, tanky, nadzvukové letectvo).

Je důležité, aby armáda lépe pracovala s veřejností a nadále zvyšovala atraktivitu aktivní zálohy. V neposlední řadě by se mělo začít se systematickou přípravou občanů na krizové situace. Těší mě, že vše, o čem píšu, si vedení resortu MO i AČR uvědomuje a posun je viditelný.

Pavel Růžička (ANO), místopředseda výboru

Já bych se pokusil zhodnotit nejprve uplynulé 30leté období. Pamatuji si dobu, kdy politici a zástupci armády veřejně říkali, že tankové vojsko nepotřebujeme, dělostřelectvo také nepotřebujeme, raketometné oddíly také nepotřebujeme a raketomety prodáme. Tomu odpovídala i dikce ministerstva obrany a generálního štábu, který říkal, že „potřebujeme jen malou, moderní a mobilní armádu“. Autorem tohoto nesmyslu byl, pokud se nepletu, Jaroslav Tvrdík. Teď se ukazuje, jaká to byla hloupost budovat pouze expediční armádu, která vznikala v euforii z úspěšných misí v Kosovu, Iráku a Afghánistánu. Jedna věc mi přijde kuriózní, totiž že ti stejní lidé, kteří se dnes vydávají za bezpečnostní experty a zasvěceně komentují vývoj v armádě, jsou ti, kteří chtěli onu expediční armádu. Myslím, že dříve než začne nákupní eldorádo, které s sebou nutně ponese i některé negativní momenty, tak bychom si měli říci, co nám o metodách současné války říká konflikt na Ukrajině. Nejsem zastánce hurá akcí. Chápu zbrojní koncerny, že chtějí využít situaci, ale my bychom si opravdu měli nejdříve říct, jakou armádu chceme. A to v průběhu 30 let.

Já čekám, že generální štáb řekne už konečně skoro po dvou letech nějakou svoji vizi, o které se bude politicky diskutovat. Že řekne oficiálně, jak silné chce mít třeba tankové vojsko, co bude hlavní tank armády. Vzpomínám si, že už před dvěma lety jsem na Výboru pro obranu říkal, že další modernizace T72 je hloupost a vyhazování peněz. Navrhoval jsem tehdy, ať si rychle pronajmeme třeba Leopardy a pak se v klidu rozhodneme co vlastně budeme chtít u vojsk provozovat. Ironií historie se tento plán vlastně podařil. Jenom místo pronájmu je to dar. Ale opravdu důležité je, aby si řekli vojáci. Jen doufám, že v armádě zůstal ještě nějaký skutečný tankista, který dokáže posoudit skutečnou potřebu armády.

Provozovat několik typů tanků mi přijde jako hloupost, bylo by to neskutečně drahé a složité na provoz, logistiku ale i na udržení životního cyklu. Podle mého bychom měli mít jeden typ tanků, který se bude vyrábět nebo alespoň v průběhu životního cyklu opravovat a servisovat na území ČR. Nevím, zda kromě Leopardů může nějaká jiná tanková technika být vyráběna nebo servisována na území ČR. U korejského tanku nás předběhli Poláci a Abramsy naši vojáci údajně nechtěli, i když ta možnost tady v minulosti byla.

Na nadzvukové letectvo mám od srpna 2022 pořád stejný názor. Musíme usilovat o prodloužení pronájmu gripenů nebo třeba o jejich odkoupení za nějakou symbolickou cenu a zároveň jednat s dalšími zájemci o modernizaci nadzvukového letectva. Tedy jak o nabídce Gripen E/F anebo F-35. Myslím, že takový postup by byl strategický. Místo toho jsme se zachovali ne úplně rozumně. Proč by nyní Švédové dělali jakékoliv ústupky v ceně pronájmu nebo případném odkupu za symbolickou jednu korunu, když politici a politické zadání jasně říká, jakou mají preferenci? Vojenské doporučení, které nám prezentovala armáda, vůbec s gripeny nepočítalo, což mi přijde – mírně řečeno – hloupé. Reálně riskujeme třeba to, že od roku 2027 do dodání oněch politiky vysněných F-35 budeme bez nadzvukového letectva. Konečně si to někdo z ministerstva obrany uvědomil a začal snad už i jednat.

Jak hnutí ANO, tak i já zastáváme názor, že máme mít to, co si můžeme dovolit a co zároveň splní i účel, pro který tato letadla kupujeme. Takže pokud se změní naše úkoly v rámci NATO a budeme opravdu potřebovat F-35 nebo letadlo 5. generace, tak se nějaké řešení určitě najde. Ale o tom, že by se měnila naše úloha v rámci NATO nevím a upřímně řečeno i s ohledem na velikost země si nemyslím, že bychom dostali na starost zrovna leteckou obranu. Především ale je třeba říci, že na ochranu našeho vzdušného prostoru je optimální gripen. A podívejte se jakou skvělou práci dělají v Pobaltí. Nechci zabíhat do technických detailů, ale buďme prostě efektivní. Naši piloti umí létat skvěle na gripenech. A mezi námi ani toto letadlo nyní neumíme využít na 100 %.

Nelíbí se mi současné hurá akce a nákupy bez jakéhokoliv rozmyslu. Skoro to vypadá, že armáda teď koupí všechno, co se hne. Ale vážně. O tom, že armáda potřebuje modernizaci a miliardové investice není debat. Ale to je také důvod, proč bych byl velice obezřetný a opatrný. Nemůže se stát, že investice do jedné části armády udělají nebojeschopnou tu další. Stejně tak by bylo krátkozraké koupit jedny z nejdražších strojů na světě a pak zjistit, že nemám na jejich provoz. Stačí se podívat k sousedům do Rakouska, jak jejich nadzvuková letadla nelétají nebo létají jenom omezeně, protože na provoz nemají peníze. Gripeny létají pořád a pořád také létat budou, protože je zde rozumný poměr a cena. A ještě jednu poznámku bych k tomu měl. Politici často říkají, jak je koupě těchto letadel výhodná, protože nám USA dá něco zadarmo. Jen si vzpomínám, že staré židovské heslo zní, zadarmo je to nejdražší.

Problémem armády je absence středních transportních letounů, o kterých teď začala hovořit paní ministryně obrany. Když jsem se na to ptal velení armády v minulém volebním období na Výboru pro obranu, tak mi řekli, že optimální je si sjednat leteckou dopravu přes alianční spojence. A dodali, že úvahy o nákupu transportních letounů nejsou teď na pořadu dne. Předpokládám, že se na tomto jejich názoru nic nezměnilo. Pokud změnilo, tak dělají generálové svoji práci hodně špatně, když nedovedou předvídat aspoň dva roky dopředu. Umím si ale představit, že existují určité politické tlaky na to, aby se některé transportní letouny koupily.

Podívejme se také na objednané vrtulníky H-1 (10+10). Tady se armáda také točí v kruhu a je na tom krásně vidět, že současná politická garnitura to řeší hodně spontánně. Znova, dokud velení vzdušných sil neřekne svojí strategii, tak je nefér cokoliv hodnotit. Obávám se ale trochu, že armáda bude psát onu strategii až podle nakoupených věcí, což není zrovna nejchytřejší. Každopádně opět a zase, u darovaných vrtulníků vládou USA zatím nevíme, kolik bude stát jejich uvedení do provozu. Takže se klidně může stát, že se z toho vyklube takový danajský dar.

V těch 30 letech se armádě hodně věcí povedlo, ale také hodně věcí dokázala pokazit. Třeba brigáda rychlého nasazení má smysl, ale vyčlenění výsadkového praporu mimo a udělat výsadkový pluk mi nepřijde rozumné. Nejsem příznivcem expediční armády a výsadkový pluk je jasným znakem tohoto již zastaralého směru. Peníze investované do výsadkového pluku bych raději investoval do logistické podpory, a to do schopnosti opravovat techniku a provádět kvalitní údržbu v opravárenských útvarech. Tam je návratnost financí a získání potřebného zázemí při opravách poškozené techniky v boji.

Když se podíváme na houfnice Caesar tak ODS např. v Událostech a komentářích 23. června 2021 je z opozice kritizovala a teď objednalo ministerstvo další dodávku. Byla velká chyba armády, že zavrhla modernizaci 152mm ShKH DANA. Já tyto houfnice opravoval, konstrukci nástavby, včetně nabíjecího automatu, si pamatuji dodnes. K houfnici Caesar jsem byl od začátku dost kritický. Vůbec nechápu, jak se mohlo stát, že s ohledem na požadovanou specifikaci a průzkum trhu, vyhrál Caesar. Já od začátku zastával původní návrh GŠ, a to modernizovat stávající 152mm houfnice, tak jak to udělali Poláci. Pak se zaměřit na domácí výrobu případně společnou výrobu se Slovenskem. Caesar je pro mě jako bývalého výzbrojáře trošku úlet. Asi bych Caesar poslal na Ukrajinu a nechal si to proplatit z aliančních zdrojů, tak jak to udělala třeba dánská armáda a koupil bych dělostřeleckou techniku, kde osádka bude chráněna, nebude muset mrznout a obsluha nebude muset tahat truhlík s dělostřeleckými náboji jako za první světové války. Ale je to můj teď už jen politický názor.

Další téma jsou raketomety. Já si myslím, že raketomety jsou velice důležitá, a hlavně konstrukčně jednoduchá technika, která rozhodně do výzbroje armády patřila a dál patří. Zrušení byla obrovská chyba, ale to se neslo v již zmiňované euforii devadesátek, že nepotřebujeme dělostřelectvo, nepotřebujeme tanky, ale potřebujeme jen malou moderní a mobilní armádu. To byla ta zásadní chyba.

Doufám, že se armáda do dalších let poučí a konečně bude umět značné finanční prostředky z rozpočtu smysluplně vynakládat na to, co opravdu potřebuje.

Stanislav Blaha (ODS), člen výboru

Letos si připomínáme 30 let od vzniku naší armády. Myslím si, že to bylo pro armádu turbulentní období – mnoho věcí se měnilo a zdokonalovalo za běhu. Armádní složky procházely transformací, po rozdělení federace byla situace dost složitá. Jeden z velkých počátečních problémů byl i v důvěře společnosti. Zcela zásadní změna ve vývoji podle mě nastala v roce 1999 vstupem ČR do NATO. Bez toho bychom armádu dnes neměli takovou, jaká je, co se vybavenosti týče, ale i co se týče silné důvěry veřejnosti. Byl to ale dlouhý proces, který je podle mě důsledkem dlouhodobého podfinancování armády a podcenění její modernizace. Tento dluh nás dohání dodnes, kdy zažíváme zhoršené bezpečnostní prostředí a vidíme, jak jsou armáda a obrana pro stát důležité.

Zásadní výzvou pro čtvrté desetiletí AČR je bezesporu dokončení její modernizace, a to především v co nejrychlejším přechodu od sovětské techniky na techniku využívanou ostatními státy NATO. Probíhající konflikt na Ukrajině jasně ukazuje, že moderní technika západní výroby má převahu nad tím, s čím dnes bojuje ruská armáda. Zároveň ale i ukazuje, že některé druhy vojsk, které AČR v uplynulých letech zrušila, jsou i dnes stěžejními složkami v přímém ozbrojeném konfliktu, například raketové dělostřelectvo a systémy protivzdušné obrany.

Dojít by mělo i na revizi strategických dokumentů, ve kterých budou zkušenosti a poznatky ze současného válečného konfliktu zohledněny a které se promítnou do dalšího rozvoje armády. Myslím si, že si musíme uvědomit, že pro středně velký stát uprostřed Evropy nemůže být ambicí mít armádu, která bude schopná samostatně bránit území státu neomezenou dobu neomezenými prostředky. Naše strategie musí odpovídat schopnostem a kapacitám, které naše armáda má. A to musí platit zejména při důkladném posouzení nákupů výzbroje a techniky.

Také bychom se měli zaměřit na pokračování modernizace infrastruktury a aktivních záloh – tyto oblasti byly v minulosti velmi zanedbávány, což je další výzva pro nadcházející období. Naším cílem je proto mít armádu technicky moderní a lidsky zkušenou, odborně vycvičenou a motivovanou. To vše závisí na zajištění finanční podpory ze stran států. Jsem rád, že uzákonění 2 % HDP na obranu je důležitým tématem napříč politickým spektrem a máme naději na schválení ještě v letošním roce.

Dlouhodobou ambicí je proto mít takovou armádu, která bude vybavená moderními technickými prostředky a bude schopna jednotlivými druhy vojsk přispívat do aliančních bojových uskupení, ale zároveň bude tato armáda úměrná velikosti státu. Z tohoto pohledu je proto důležité oproti minulosti udržet vyrovnané a dlouhodobě stanovené financování armády, aby právě nedocházelo k výkyvům, které vedly k rušení dříve naplánovaných projektů.

Jiří Horák (KDU-ČSL), člen výboru

V první řadě si myslím, že by naše armáda měla být dobře financovaná, což se dlouhou dobu nedařilo a na jejím stavu je to bohužel vidět. Vojáci pak nemají dlouhodobě kvalitní výzbroj ani výstroj. Je třeba plnit výdaje na obranu ve výši 2 % HDP, ale stejně tak je třeba plnit tabulkové stavy armády. Abychom toho dosáhli, musí být armáda pro vojáky přitažlivá, ať už finančně nebo celkovým prostředím. Je nezbytné, aby armáda měla k dispozici kvalitní vybavení, techniku a taktéž moderní zázemí. Za důležité, a svým způsobem nenahraditelné, považuji pokračování společných vojenských cvičení s našimi aliančními spojenci, jak na našem území, tak v zahraničí. Co se týče připravenosti samotných vojáků, tak ta je již nyní na vysoké úrovni a čeští vojáci jsou na zahraničních misích a cvičeních skvěle hodnoceni.

V neposlední řadě považuji za nezbytné budování technické infrastruktury. Tím nemám na mysli pouze zázemí pro novou vojenskou techniku, ale je třeba taktéž investovat do logistického napojení na dopravní infrastrukturu, zejména pak na silniční a železniční síť. Cílem musí být, aby armáda byla více akceschopná a flexibilní a aby mohla mnohem efektivněji využívat svoji techniku, ať už při vojenských cvičeních nebo při přírodních katastrofách.

Je taktéž třeba sledovat nové trendy a věnovat pozornost tomu, aby na ně armáda byla schopná rychle reagovat – to je zřejmé na využívání dronů ve válečných konfliktech, sledovacích satelitních systémech apod.

Karel Krejza (ODS), člen výboru

Naše armáda, s ohledem na velikost a umístění naší země, se musí v prvé řadě opírat o dobrou diplomacii, která ji zaručí, že už nikdy v životě nebude stát proti nepříteli sama. Už nikdy Mnichov! Zaplať pánbůh, že doba sovětské techniky končí a naše armáda se už opírá a dále se bude opírat o moderní zbraně a zbraňové systémy, plně kompatibilní s NATO. Musíme být schopni kdykoli plnit spojenecké závazky kdekoli na světě, a s tímto ohledem musí budoucí politici přistupovat k rozpočtu ministerstva obrany.

Michaela Opltová (STAN), členka výboru

Myslím, že můžu hrdě říci, že naše země má výbornou profesionální armádu, takže přesně takovou, jakou by měla mít. Tím zároveň neříkám, že není prostor kam se posouvat. Armáda ČR by se měla dle nastavené strategie i nadále rozvíjet, modernizovat a rozšiřovat své stavy, ať už profesionálních vojáků, tak i členů aktivních záloh. V rámci toho by měla i nadále dodávat pocit bezpečí českým občanům a stejně tak si udržovat vysokou důvěru, a to jak doma, tak v zahraničí u našich partnerů. Neboť naše armáda je tak silná, jak silné je naše provázání s koaličními zeměmi. Armáda by se také měla přizpůsobit moderní době a s ní souvisejícím kybernetickým hrozbám. Proto věřím, že Velitelství kybernetických sil a informačních operací bude základním pilířem naší obrany v nové dimenzi bitevního pole. V neposlední řadě bych si především přála, aby ČR měla takovou armádu, která nepřijde o jediného svého člena.

Michal Ratiborský (ANO), člen výboru

Rád bych nejdříve naší armádě poděkoval, že celých 30 let dává klid všem našim občanům svojí profesionalitou, připraveností a celkovým významem v naši společnosti. Po prvních 10 letech, kdy jsme zde měli ještě předrevoluční model „část profesionálové, část základní vojenská služba”, se armáda v posledních cca 20 letech výrazně změnila – kvalitativně se posunula výrazně dopředu, počtem vojáků i techniky se naopak snížila. Dlouhé roky se zdálo, že není důvod k jakékoliv změně. Že to, jak je nastaven počet vojáků i celá organizační struktura včetně vybavení, je a bude dostačující. Konflikt na Ukrajině bohužel ukázal, že roky uvažované směřování k „profesionálnímu expedičnímu sboru zaměřenému na určitou specializaci” nemůže v současné situaci obstát. Navíc máme dané závazky k dalším členům NATO, ať už jde o těžkou brigádu, další rozvoj v chemickém vojsku atd. Další směr vidím jednoznačně ve zvýšení počtu vojáků, dořešení roky nedotažených projektů – BVP, tanky, rozhodnutí o budoucnosti nadzvukového letectva atd. A na závěr – současný konflikt jasně ukazuje, dovolte mi parafrázovat podle názvu jednoho filmu, „Co je doma, to se počítá, pánové”. Náš obranný průmysl má skvělé jméno ve světě, nevím proč je stále problém pro ministerstvo obrany, aby VŠE, co lze, nakupovalo doma!

Radovan Vích (SPD), člen výboru

Nejdříve tedy jakou armádu Česká republika má. V čele ministerstva obrany se za 30 let vystřídalo 19 ministrů obrany, přičemž každý měl jinou vizi a koncepci. Někteří z nich se dopustili řady neuvážených kroků a rozhodnutí, které mají za následek fatální následky, se kterými se armáda potýká dodnes. Za všechny jmenujme jenom neuvážený nákup 72 ks bitevníků L-159. Za těch uplynulých 30 let došlo k destrukci obranných schopností České republiky. Součástí procesu ztráty suverenity je proces přeměny armády v malý expediční sbor, který ztratil schopnost samostatně bránit vlast. Armáda ČR je dnes redukována a reorganizována pro potřeby společných operací, a nikoliv pro obranu teritoria. Dnes je Armáda ČR malá, neúplně vybavená a bez záloh. Neexistuje jasná koncepce jejího rozvoje pro potřeby boje na vlastním území a rovnoměrné obrany země. V šesti krajích nejsou vojáci vůbec, pokud pomineme Krajská vojenská velitelství. Některé složky armády dlouhodobě neinvestují do rozvoje svých schopností, z důvodu nedostatku finančních prostředků. Některé vojenské útvary jsou naplněny na pouhých 60 %, což ohrožuje jejich bojeschopnost. Hlavním důvodem současného neutěšeného stavu naší armády jsou naprosto nedostatečné početní stavy vojáků a klíčových druhů vojenské techniky, neexistující systém přijímání a výcviku záloh, špatné logistické zabezpečení a malé zásoby základních druhů výzbroje a munice. Nedochází v plném rozsahu k plánované průběžné obměně výzbroje, techniky a materiálu po dosažení konce jejich životního cyklu. Budovány jsou prioritně pouze jednotky určené pro nasazení do zahraničních operací na úkor ostatních složek armády. Názorným příkladem je výsadkový pluk. Armáda ČR není průběžně modernizována, technicky dlouhodobě stárne a potřebné strategické a významné akvizice se odsouvají anebo ruší. To vede k postupné ztrátě bojeschopnosti a demotivaci toho nejcennějšího co armáda má, svých lidí.

Jakou armádu by Česká republika měla mít? 1) Strategické obranné dokumenty (Bezpečnostní strategie a Obranná strategie ČR) je potřeba podrobit podrobné revizi a na základě toho nově definovat úkoly pro armádu, podle kterých je potřeba upravit Koncepci výstavby Armády ČR (KVAČR). (Na základě analýzy válečného konfliktu na Ukrajině je evidentní, že je potřeba mj. mít schopnosti silné PVO a zároveň získávat informace na všech úrovních z různých zdrojů, včetně využití dronů. Je také evidentní, že děla a obrněná technika s obrovskými zásobami munice jsou i nadále základním předpokladem úspěšného vedení bojové činnosti.)

2) Je potřeba posilovat vlastní obranné schopnosti. Cílem by měla být 30 000 armáda s 90 000 zálohami s moderní výzbrojí, technikou a dostatečnými zásobami materiálu v mobilizačních zásobách a skladech. Armáda tím získá schopnosti a kapacity pro případné mobilizační rozvinutí vojsk v případě stavu ohrožení státu anebo válečného stavu. K tomu je potřeba zajistit průběžnou modernizaci technického vybavení armády tak, aby byla zajištěna účinná obrana České republiky, s prioritou maximálního využití domácího potenciálu obranného průmyslu, a nikoliv nakupovat předraženou výzbroj a techniku ze zahraničí způsobem „každý pes, jiná ves“. K tomu musí být rozpočet ministerstva obrany ve výši, která bude v souladu s dopředu připravenými strategickými a významnými akvizičními projekty.

Zdroj: Výbor pro obranu