Česká armáda zoufale potřebuje modernizaci, ale její akviziční procesy zůstávají zkostnatělé, pomalé a neefektivní. Problém nespočívá v legislativě, ale v byrokratických překážkách a vnitřních procesech. Chybí experti, kontinuita i jasná strategie, což vyplývá z různých rozhovorů v podcastu 10:35, kde toto téma opakovaně zaznělo. V rámci spolupráce s 10:35 vám přinášíme následující článek, ve kterém se dozvíte, jaké absurdity brzdí inovace, proč se armádní nákupy vlečou roky a co je potřeba změnit, aby česká obrana držela krok s realitou.

Akviziční procesy v české armádě jsou podle náčelníka Generálního štábu AČR genpor. Karla Řehky „zoufalé, neprůhledné a nedostatečně digitalizované“. Hlavní problém nevidí v legislativě, ale ve vnitřních mechanismech Ministerstva obrany: „Myslím si, že víc než zákon jsou špatné interní procesy,“ říká. Státní správa podle něj dělá proces složitější, než musí být.

Ministryně obrany Jana Černochová zase upozorňuje na nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců a pomalé zaškolování nových lidí: „Nejsou na trhu práce.“ Generál Řehka popisuje, že na akvizicích často pracují vojáci bez specializovaného vzdělání, kteří se v systému jen krátce „protočí“ a nevytvářejí tak potřebnou kontinuitu. „Přijdou tam lidi, kteří třeba veleli na útvarech, a najednou mají dávat dohromady technické specifikace. Přitom psaní specifikací nebo investičních programů je u nás v podstatě samostatný vědní obor,“ popisuje náčelník generálního štábu. Zásadním problémem je absence centralizované instituce, která by investice systematicky řídila, jako je tomu v jiných státech. 

Pejsek a kočička vařili dort: Hledání perfekcionismu vede k paralýze

Akvizice vojenské techniky často naráží na problém příliš specifických či přehnaných požadavků, které vedou k průtahům a komplikacím. Příkladem může být kauza vrtulníků z éry Karly Šlechtové. Armáda se tehdy snažila spojit vlastnosti různých strojů do jednoho víceúčelového modelu, který reálně neexistoval. Výsledkem bylo přepracování celého tendru a další zpoždění. „Když se tady řešily vrtulníky, to jsem byl ještě na speciálních silách, bylo to jako, když vařila kočička s pejskem dort. Každý si tam něco řekl, pak se to sesypalo na hromadu a vzniklo z toho něco, co neexistuje, když to přeženu," popisuje náčelník generálního štábu genpor. Karel Řehka.

Armáda by se podle odborníků měla zaměřit na osvědčené systémy, které už prokázaly svoji funkčnost v zahraničí, například v americké, britské nebo francouzské armádě. „Nemyslím si, že je dobré vytvářet originály, které se pak těžko zapojí do logisticko-opravárenského ekosystému,“ dodává Jakub Landovský, bývalý velvyslanec ČR při NATO. Národní bezpečnostní poradce Tomáš Pojar pozitivně hodnotí připojení k německému tendru na nákup tanků Leopard 2A8: „Jsem rád, že teď když budeme nakupovat tanky, tak se připojíme k německé smlouvě na nákup tanků, které si objednává Bundeswehr.“

Co se týče inovace, Pojar doporučuje zaměřit se jen na oblasti, kde má Česko skutečný potenciál, například elektronický boj: „Z takovýchto produktů může vzejít nějaké řešení, které si ostatní budou kupovat a budou kopírovat. Ale u běžného tanku to prostě nebude možný, my český tank nevyrobíme, českou stíhačku nevyrobíme a českou ponorku taky ne. Musíme zůstat střízlivě při zemi.“

Rigidita systému a kriminalizace politických rozhodnutí

Systém akvizic vojenské techniky byl dlouhodobě paralyzován, což zásadně brzdilo modernizaci armády a oslabovalo obranyschopnost státu. Podle Tomáše Pojara k tomu významně přispěl případ exministryně Vlasty Parkanové, který ochromil rozhodování o obranných investicích na dlouhé roky. „Kdybych trpěl konspiračními teoriemi, tak řeknu, že to celé zinscenovali Rusové, aby paralyzovali české rozhodování a investice do obrany a zmrazili nás někde na tom jednom procentu výdajů,“ poznamenává Pojar, dodává však, že za tento stav si Česko může samo. Ačkoliv za tím podle něj nestál cizí vliv, výsledek byl stejný – roky stagnace a minimální investice.

Modernizační projekty se začaly opět více rozbíhat s nástupem současné vlády: „Jestli něco pro ty vojáky je strašně pozitivní signál, tak je to to, že je tady nějaká politická reprezentace, která se nebojí rozhodnutí udělat, byť častokrát v minulosti ti politici byli kriminalizováni za ty rozhodnutí,“ uvedla ministryně Černochová. Zdůraznila, že na ministerstvo nepřišla jen kvůli ceremoniálním povinnostem, ale aby reálně modernizovala armádu a napravila roky zanedbávání investic.

Technologická převaha, věda, výzkum a překážky inovacím

Armáda se snaží přizpůsobit modernímu způsobu vedení války, přičemž se zaměřuje na technologickou převahu namísto masivního počtu vojáků: „ Neměli bychom stavět naší strategii na masivních počtech lidí. Chceme se ubírat směrem k dosažení technologické převahy.“ 

Ministerstvo proto podniká kroky k podpoře inovací – na generálním štábu vznikl inovační hub, který se zaměřuje na přelomové technologie a spolupracuje s akademickou sférou. „Máme tam nějaké oddělení, kde se věnují některým těm novým doménám a vytipovali jsme si lidi, kteří k tomu mají nějaký předpoklad,“ vysvětluje Řehka. Spolupráce probíhá například s ČVUT, kde se diskutuje o zapojení výzkumníků do vojenských cvičení.

Přesto však modernizační snahy narážejí na limity v podobě nedostatku specializovaných kapacit, které by se inovacím věnovaly na plný úvazek. „Upřímně řečeno to žádná velká sláva není. Nemáme na to prostě žádnou samostatnou organizaci, jsou to lidi, kteří u toho dělají tisíc jiných věcí,“ přiznává Řehka.

Plnění rozpočtu a (ne)spolehlivost dodavatelů

Plnění rozpočtu zůstává jednou z hlavních výzev. Přestože vůle ke změnám nechybí ani na civilní, ani na vojenské úrovni, problémem nadále zůstává neefektivní nastavení mechanismů, které by umožnily pružně reagovat na vzniklé komplikace. „Je potřeba, abychom měli nějaké včasné varování, když nějaký projekt z důvodu prodražení nebo že se nám někdo nepřihlásil do výběrového řízení, spadne pod stůl,“ upozorňuje ministryně. I pokud se problém podaří odhalit včas, často chybí možnost rychle alokovat prostředky jinam.

Zdlouhavé procesy v akvizičním systému ilustruje případ nákupu batohů, který se protáhl na neuvěřitelných šest let. Ministerstvo obrany uzavřelo v roce 2021 smlouvu se společností Husky CZ na dodávku 12 600 velkých a stejného množství menších batohů za 273 milionů korun. Kvůli rostoucím nákladům však dodavatel požadoval navýšení ceny, což vedlo ke zrušení kontraktu. Nové výběrové řízení bylo vyhlášeno až v roce 2024 a první dodávky jsou plánovány na červenec 2025. „Věci jdou šíleně pomalu. Nakoupit batohy trvalo šest let. Je to skoro stejné jako kupovat nadzvukový letoun,“ komentoval situaci Řehka na velitelském shromáždění na konci února.

Významným faktorem ovlivňujícím plnění rozpočtu je i spolehlivost dodavatelů, a to jak domácích, tak zahraničních. Ministerstvo obrany se snaží maximálně zapojovat český obranný průmysl, ten však naráží na své kapacitní limity. Čeští dodavatelé se navíc často spoléhají na své privilegované postavení, což podle ministryně vede k tomu, že ministerstvo obrany odsouvají na vedlejší kolej. „A to se mi hrubě nelíbí, protože jestli by měl někdo plnit závazkové vztahy na prvním místě, tak právě vůči domácím, tedy vůči ministerstvu obrany,“ zdůrazňuje Černochová.

Výrobci se přitom často odvolávají na vnější faktory, jako byla pandemie COVID-19 nebo válka na Ukrajině. „Já tomu rozumím. Na druhou stranu, ta válka je tady už delší dobu a oni měli možnost ty závazkové vztahy buďto upravit, nebo prostě nemůžou brát všechny zakázky z celého světa, když vědí, že jejich kapacita je, jaká je,“ říká ministryně obrany.

Podle Pojara zůstává český obranný průmysl díky své nezávislosti na státních zakázkách konkurenceschopný. „Český stát nikdy moc nenakupoval, takže firmy jsou zdravé právě proto, že nejsou závislé na nákupech českého státu,“ vysvětlil. Stát by měl však domácí průmysl podporovat a vyžadovat od něj vyšší investice do výzkumu a vývoje. Klíčové je zajistit, aby co největší část výroby s vyšší přidanou hodnotou zůstala v České republice. „Snažíme se, aby v každé zakázce byl nějaký domácí komponent v rozumné míře tak, jak to dává smysl,“ dodává Pojar.

Projekt 10:35

10:35 je čas, který měli na hodinkách Gabčík a Kubiš, když se v kobyliské zatáčce objevil automobil, který vezl zastupujícího říšského protektora Heydricha. Zakladatelé projektu si tento střípek historie vypůjčili jako název podcastu, který se zaměřuje na obranu a bezpečnost. Pro čtenáře CZ DEFENCE je nyní akce v podobě 20% slevy na první měsíc členství na Patreonu 10:35 po zadání slevového kódu: 2C576.