Přelomový vládní dokument nazvaný Obranná strategie ČR 2023 přichází s tím, co je potřeba udělat proto, aby obrana naší země byla silná a spolehlivá. Současně směřuje k celospolečenskému přístupu k obraně, který dnes vidíme například na Ukrajině nebo v Izraeli. Je to v podstatě nutná podmínka k tomu, aby dokument fungoval. Zajímalo nás, jestli si česká společnost dostatečně uvědomuje možné hrozby a jestli je na ně připravena, avšak tentokrát jsme na tento problém nepohlíželi z hlediska armády nebo resortu obrany, ale šlo nám o politologický a společenský úhel pohledu. Proto jsme si tentokrát do našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY pozvali zástupce vedoucího Katedry politologie, Fakulty sociálních věd, Univerzity Karlovy RNDr. Jana Kofroně, Ph.D. 

Video: Rozhovor se zástupcem vedoucího Katedry politologie, Fakulty sociálních věd, Univerzity Karlovy RNDr. Janem Kofroněm, Ph.D. / CZ DEFENCE

Host tohoto dílu pořadu CZ DIALOGY je absolventem Přírodovědecké fakulty UK v oboru Geografie a kartografie, dále absolvoval magisterský a doktorandský studijní program Regionální a politická geografie. Od roku 2013 je koordinátorem bakalářského programu Politika a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií UK. Věnuje se otázkám spojeným s faktory ovlivňujícími vojenskou efektivitu a predikcemi a teoriemi mezinárodních vztahů. Má velký podíl na zavedení volitelného předmětu „Praxe u Armády ČR (Aktivní záloha)“, v rámci kterého studenti Fakulty sociálních věd UK mohou získat kredity za to, že se jako členové aktivní zálohy účastní cvičení.

Pokud jde o v úvodu zmíněnou Obrannou strategii ČR 2023, Jan Kofroň se domnívá, že společnost musí znát základní východiska a zároveň si musí být vědoma toho, že obrana není něčím, co se týká jen nějaké velmi úzké skupiny lidí, jako například profesionálních vojáků nebo úředníků na ministerstvu obrany. „Nemůžeme to vnímat tak, že společnost a obrana jsou dvě řekněme zcela nespojitelné věci,“ říká Kofroň. Jako důležité vnímá snahy armády o propojení s vědeckou a akademickou obcí. „Generál Řehka se snaží být v kontaktu s lidmi z akademie s tím, že se to týká i lidí z Fakulty sociálních věd. Je to určitě posun oproti minulému období. Ne že by předtím armáda byla nějak antiakademická, ale samozřejmě tady ten zájem je vidět. Zároveň jsme na začátku procesu,“ říká Kofroň.

V našem pořadu CZ DIALOGY jsme již před časem měli možnost diskutovat s hlavním ekonomem J&T Banky Petrem Sklenářem pojem „národní obrana“ z ekonomického úhlu pohledu. Podle politologa Kofroně je jedno, jestli se na to díváme z pohledu ekonoma nebo politologa: „Samozřejmě asi budou nějaké body vypíchnuty o něco více. Z mé pozice je to klíčové pro obranyschopnost stejně na konci výše HDP. Chudé státy nejsou schopné dlouhodobě generovat silné armády. Technologicky vyspělé armády samozřejmě mohou mít velké počty lidí a pak je různě ztrácet. I když jsem primárně politolog, tak bych řekl, že ekonomická základna je extrémně podstatná. Myslím, že v tomto bych se příliš nelišil od kolegů ekonomů. Stejně tak budu říkat, že minimálně nějaká dílčí část obranného průmyslu je prostě nezbytná. Nejde si všechno koupit, zejména v krizích, na mezinárodních trzích. Samozřejmě to neznamená, že musíme mít obranný průmysl, jako jsme měli třeba v sedmdesátých letech. To už se nikdy nevrátí. Co bych možná více zdůraznil, je otázka aliancí. Je to možná i otázka právě řekněme základní společenské jednoty nebo základního společenského konsensu, že má smysl tuhle zemi bránit,“ říká v rozhovoru Jan Kofroň.

Relativně často se v poslední době připomínají historické paralely, zejména z 20. let minulého století. Ty podle Kofroně však úplně neplatí. „Rovnováha moci v Evropě není tak extrémně vychýlená, jako byla tehdy. Na druhou stranu, samozřejmě si umím představit, že třeba v USA si zvolí takového prezidenta, který bude mít tendenci, řekněme, opustit NATO nebo zmenšit jeho význam. A to by pro nás bylo samozřejmě velmi extrémní a blížili bychom se potom nějakému scénáři z dvacátých a třicátých let. Říkám blížili, nemyslím si, že bychom tam byli,“ zdůrazňuje Jan Kofroň, který zároveň dodává: „Vezměte si, kolikrát třeba vzpomínáme rok 1938, do nějaké míry je to v pořádku. Zároveň ono to potom vypadá, že appeasement nefunguje nikdy. Ale to není pravda. Prostě v řadě situací appeasement byl pro dané mocnosti relativně rozumnou strategií, k žádné válce nedošlo. Třeba za deset, patnáct, dvacet let, až přijde nějaká nová krize, bude třeba appeasement smysluplnou strategií a někdy naopak tu situaci jenom zhorší. To je samozřejmě velmi těžké odhadovat.“ 

Důležitou součástí veřejné diskuse jsou bezpečnostní a obranná témata, nebo v současnosti veřejně probírané modernizační nákupy pro armádu. Podle Jana Kofroně je těžké vést veřejnou diskusi, protože tato témata jsou extrémně emocionálně nabitá. „Všimněme si třeba debaty o F-35. Z nějaké, řekněme, technicko-ekonomické debaty se stala podivná a překřikovaná debata. Lidé jsou podle mě absolutně nekompetentní, mají na to velmi často extrémně silný názor. A tím nikomu neberu názor pro nebo proti gripenu nebo F-35. Debata někdy podle mě zcela postrádá rozum, ale je emotivní. To letadlo si každý představí. Kdybychom se ale bavili o menších věcech, jako třeba kolik máme v zásobách dělostřelecké munice, což se teď na Ukrajině ukazuje jako docela zásadní věc, tak ty bedny s municí v zásadě nikoho nezajímají. Někdy jsou však ty menší věci výrazně podstatnější než větší,“ říká politolog Jan Kofroň, který doplňuje, že na druhou stranu hlavní věci přichází v okamžiku, kdy přijde krize: „My dneska máme zájem o armádu. Proč? Protože žijeme oproti předchozím třem dekádách v extrémně neklidné době.“

Zajímalo nás, do jaké míry je důležité řešení komunikace významných akvizic v podobě efektivně vedené strategické komunikace ze strany státních institucí, ministerstva obrany, vlády, která by priority a témata nastavovala tak, aby společnost měla kvalitní výchozí informace. Rozsáhlé spekulace na sociálních sítích a debata, která se vede mimo klasický mediální prostor, je podle Jana Kofroně mizící rolí tradičních médií, kdy tradiční kanály, které by nějakým způsobem moderovaly debatu a řekněme i selektovaly ty, kteří se k tomu vyjadřují, skutečně mizí. „I když se třeba Česká televize nebo soukromé televize či platformy snaží nějakým způsobem debatu odborně uchopit, tak stejně na konci vidíte, že ten „cvrkot“ na sociálních sítích, který často mnohonásobně přebíjí řekněme tradiční kanály. Možná jsem v tomhle trošku skeptický, co ministerstvo může dělat. Může se snažit víc komunikovat některé věci,“ říká Jan Kofroň.

Problém komunikace nákupu strategické výzbroje pro armádu je důležité také vnímat v souvislostech a prostředích. „Třeba když si Finové pořizovali F-35, šlo o sedm let dlouhý rozhodovací proces. Byl to velmi důkladně provedený výběr, kdy se nakonec z řady důvodů rozhodli pro F-35. A asi nikdo ve Finsku nepochybuje, že ten výběr byl, řekněme, velmi racionální. U nás došlo k tomu, že se tu uvažovalo samozřejmě o obnově stíhacího letectva. Ale to bylo ještě v době před válkou. Přišla válka, přišly obrovské tlaky na výrobní kapacity. Vláda byla v situaci, kdy musí rozhodnout relativně rychle. Je podle mě dobře, že rozhodla teď, než kdyby to rozhodnutí odsunula třeba o rok a půl, protože pak by to bylo předmětem předvolebního boje a nikdo neví, jak volby dopadnou a jak dlouho bude trvat sestavování nové vlády. A vzhledem k těm dodacím lhůtám by se také mohlo stát, že bychom ty letadla neviděli dalších deset let. Toto je trošku specifická situace. Určitě ale souhlasím s tím, že minimálně v těch nejgigantičtějších zakázkách šlo některé věci komunikovat lépe. Armáda se však v posledních zhruba pěti letech snaží víc a víc komunikovat,“ říká zástupce vedoucího katedry politologie, Fakulty sociálních věd, Univerzity Karlovy RNDr. Jan Kofroň, Ph.D., se kterým jsme probírali i další zajímavá témata. Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.

Zdroj: CZ DEFENCE