Výcvik vojáků z povolání a příslušníků Aktivní zálohy již dnes není pouze o drilování taktiky, střelbách a dalších oblastech. Jelikož je AČR čím dál častěji nasazovaná do jazykově a kulturně diametrálně odlišného prostředí, je potřeba zvážit, jak jsou dnešní vojáci jazykově vybaveni. Lepší jazykové schopnosti vojáků mohou pomoci jak AČR samotné, tak jejich pracovnímu uplatnění v civilním životě.

Inspiraci lze najít u amerických Zelených baretů. Jak známo, tyto armádní speciální jednotky byly a jsou určeny k působení za nepřátelskými liniemi, kde často komunikují s místními a v době studené války měli příslušníci Zelených baretů  za úkol např. organizovat a cvičit partyzány. V dnešní době se ani Zelené barety nevyhnou spolupráci s aliančními a ostatními partnery, takže své jazykové znalosti mohou naplno využít i v rámci společného výcviku a operací. Pro příklad lze uvést, že například 7th Special Forces Group se specializuje na oblast Střední a Jižní Ameriky, a proto se členové této jednotky učí španělsky, zatímco 10th Special Forces Group je zas nasazována zejména v Evropě a její členové tak ovládají němčinu, francouzštinu nebo ruštinu.

Vzhledem k tomu, o jaký typ jednotky jde, jsou její příslušníci v drtivé většině velmi dobře jazykově vybaveni a hovoří cizím jazykem zcela plynně a bez přízvuku. V případě AČR samozřejmě nelze z kapacitních a finančních důvodů uvažovat o tom, že by každý voják nebo příslušník Aktivních záloh hovořil plynně dvěma cizími jazyky, a to ještě bez přízvuku. Faktem ale je, že jak ve vojenské, tak i civilní oblasti již dnes nestačí pouze základní znalost angličtiny. Vzhledem k neustále se rozšiřujícímu působení AČR je tak třeba pracovat na zlepšování jazykových schopností vojáků z povolání a příslušníků Aktivních záloh tak, aby vojáci ovládali angličtinu na úrovni B2-C1 podle CEFR a minimálně jeden další cizí jazyk na úrovni A2-B1.

Podle nejnovější Koncepce přípravy personálu pro potřeby resortu Ministerstva obrany vydané v roce 2019 je jazyková příprava jednou z klíčových součástí vzdělávání vojáků z povolání a znalost angličtiny je základním kvalifikačním požadavkem. Nicméně v dokumentu je zmíněn i fakt, že vojáci jsou do jazykových kurzů vysíláni na základě požadavků resortu. Je třeba se zamyslet, zda je tento přístup, vzhledem k množství interakcí s aliančními a jinými partnery, zcela vhodný. V případě studentů Univerzity obrany – budoucích důstojníků – se nejedná o významný problém, jelikož univerzita výuku angličtiny a jednoho dalšího cizího jazyka (francouzštiny, němčiny nebo ruštiny) zajišťuje. Otázkou pak zůstává jazyková vybavenost lidí příchozích z civilu a příslušníků Aktivních záloh.

Dobrým příkladem může být například francouzština, kterou čeští vojáci případně mohou využít nejen jako jeden ze dvou jednacích jazyků NATO, ale také v zahraničních misích v oblasti Sahelu. AČR je momentálně nasazena v Mali, nicméně francouzština je úředním jazykem čtyř z pěti zemí zmíněného Sahelu. V případě nasazení v dalších těchto zemích tak mohou čeští vojáci využít francouzštinu při komunikaci s místním obyvatelstvem, což může mít pozitivní vliv na vnímání českého působení (v duchu hearts and minds operací). Druhým pozitivem může být snadnější komunikace s místními bezpečnostními složkami a také například jejich snadnější výcvik, při kterém naši vojáci nebudou potřebovat tlumočníky. Francouzštinu naši vojáci mohou také využít například při zahraničních cvičeních v Kanadě apod.

Foto: Dobrým příkladem může být například francouzština, kterou čeští vojáci případně mohou využít nejen jako jeden ze dvou jednacích jazyků NATO, ale také v zahraničních misích v oblasti Sahelu. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

Co se týče civilní sféry, znalost jazyků se vojákům může hodit po odchodu z armády. Právě jazyky jsou dnes na pracovním trhu ceněné. Možnost rozšiřování jazykových znalostí a kompetencí také může pomoci armádě v náboru nových lidí, kteří uvidí, že armáda je moderní institucí, ve které lze získat i jiné dovednosti a schopnosti než čistě vojenské. To z armády učiní konkurenceschopnou instituci na trhu práce, což se může odrazit i v kvalitě uchazečů o službu v ozbrojených silách. Čím kvalitnější lidé do armády přijdou, tím bude kvalitnější armáda jako taková. AČR pomáhá do značné míry budovat dobré jméno České republiky po celém světě. Dobře jazykově vybavení vojáci tak mohou přispět k dalšímu budování dobrého jména ČR.

Proto je nutné uvažovat o změnách v jazykové přípravě vojáků. Je pak otázkou, zda by nebylo vhodné do podmínek pro vstup do AČR zařadit jasně definované jazykové schopnosti, jelikož úroveň výuky jazyka na středních a vysokých školách je v ČR rozdílná. Druhou možností, jak zvýšit jazykové kompetence, je motivovat samotné vojáky například proplácením jazykových kurzů nebo zkrátka tím, že velitelé budou nakloněni zvyšování jazykových schopností vojáků a ocení takovou snahu. Třetí a poslední možností je motivovat civilní uchazeče, kteří ovládají dva a více cizích jazyků (s přihlédnutím k potřebám resortu) ke vstupu do AČR.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, Koncepce přípravy personálu pro potřeby rezortu Ministerstva obrany