Aircraft Industries, bývalý Let Kunovice, spadl do ruských sankcí. Najde se cesta, jak tomuto a podobným podnikům umožnit při dodržení všech sankcí tuto krizi překonat a případně se dostat do českého vlastnictví, ptá se v následujícím komentáři prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky (AOBP) Jiří Hynek.

Při vyslovení slovního spojení „český letoun“ si značná část naší nejen odborné veřejnosti automaticky vybaví proslulé výrobky Aero Vodochody (L-29, L-39 nebo L-159 v různých verzích), letouny Zlin či L-410 z Aircraft Industries, dříve známých pod původním názvem LET Kunovice. O dalších letounech vyráběných licenčně ani nemluvě. Všechny tyto stroje si vysloužily díky své kvalitě a spolehlivosti obrovskou popularitu v nejrůznějších zemích celého světa.

Foto: Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky (AOBP) Jiří Hynek | AOBP

V posledních dnech se často mluví o sankcích namířených nejen vůči Rusku, ale i o krocích proti ruským majitelům společností v jiných zemích. Jedním z těchto subjektů je také již zmíněná společnost Aircraft Industries.

Společnost Aircraft Industries během své existence po roce 1990 několikrát změnila majitele. Aktuálně ji vlastní ruský majitel, s čímž se samozřejmě pojí další sankce navazující na ty již dříve vyhlášené a týkající se zákazu vývozu leteckých dílů do Ruska. Aktuálně probíhající diskuzi o konkrétních jménech a posuzování, kdo je největší nepřítel nebo naopak přítel, bychom rádi protentokrát nechali stranou, abychom ze zřetele neztratili jiné a neméně důležité téma. S ruským majitelem přirozeně souvisí v posledních letech téměř výhradní orientace výroby této firmy na ruské zákazníky – provozovatele regionální letecké dopravy nebo záchranné složky Ruské federace. Nejen ve světle nynějších mezinárodních vztahů se tato nedostatečná diverzifikace trhů ukazuje jako ne příliš šťastná.

Ale… Jedná se o firmu s více než osmdesátiletou tradicí zaměstnávající téměř tisíc vysoce kvalifikovaných zaměstnanců, na jejichž práci je závislá více než další tisícovka rodinných příslušníků. Letecký průmysl je velmi specifický svým zaměřením a odborná a technická praxe zaměstnanců je záležitostí mnoha let. Proto jsou tito lidé na trhu vysoce ceněni a při jejich současné ztrátě by se v budoucnu noví jen těžko hledali. Na finalistu v leteckém průmyslu je logicky také navázáno mnoho subdodavatelů, kteří by po ne zcela šťastných dvou letech jistě také nepřivítali další ztráty.

Vybudovat sofistikovanou leteckou výrobní společnost v takovém rozsahu, jako je Aircraft Industries a s takovým renomé po celém světě, je záležitostí několika desetiletí. V případě omezení nebo dokonce ukončení její působnosti by se stěží mohla podobná společnost v takovém objemu znovu otevřít. Nemluvě o dlouhodobě budované kvalitě a tradici se silným odkazem pro další generace.

Foto: Vybudovat sofistikovanou leteckou výrobní společnost v takovém rozsahu, jako je Aircraft Industries a s takovým renomé po celém světě, je záležitostí několika desetiletí. | Aircraft Industries

Nezbývá než doufat, že se podaří leteckou výrobu v Aircraft Industries udržet. Není to totiž jenom o obchodech s ruskými zákazníky, ale i o servisu letounů L-410 provozovaných civilními a vojenskými uživateli u nás i v zahraničí. Dále jsou tu v poslední době také snahy s legendární „čtyřistadesítkou“ i ve speciálních verzích proniknout také na trhy mimo země bývalého Sovětského svazu.

Celkově vzato tu máme firmu, která sídlí v ČR, zajišťuje regionální zaměstnanost, je v dobré kondici a zaměřuje se na strategické odvětví s vysokou přidanou hodnotou. To by znělo pozitivně, kdyby této společnosti, aniž bychom chtěli sankce jakkoli zpochybňovat, nebyl zakázán vývoz na stěžejní trh a nadto nebyla vlastněna ruským majitelem a nepřišla tak o veškerou případnou finanční podporu jak od vlastníků, tak od českého státu.

Otázka je nasnadě. Najde se cesta, jak tomuto a podobným podnikům umožníme při dodržení všech sankcí tuto krizi překonat a případně se dostat do českého vlastnictví, nebo je radši bez náhrady zavřeme? Hledá stát a vláda cesty, jak nepotrestat zaměstnance, kteří si své zaměstnavatele podle národnosti obvykle nevybírají a nepřijít o fungující průmysl?