Plukovník Josef Trojánek, který je v současné době velitelem 4. brigády rychlého nasazení (4.brn), má za sebou opravdu bohatou vojenskou kariéru. V rámci 4.brn vykonával téměř všechny velitelské funkce a několik funkcí štábních, má tedy jasnou představu, co která funkce vyžaduje a naopak přináší. Josef Trojánek má za sebou také několik zahraničních operací (Bosna a Hercegovina, Kosovo, Afghánistán), kde získal cenné zkušenosti. Brigádu brzy čeká změna v podobě odchodu jednoho praporu (43.vpr), který se v současné době transformuje do výsadkového pluku, tedy třetího manévrového prvku Armády České republiky, doplňujícího právě 4. brigádu rychlého nasazení a 7. mechanizovanou brigádu. Nejen v souvislosti s tímto tématem jsme se pana plukovníka zeptali na pár otázek.

Foto: Plukovník gšt. Ing. Josef Trojánek | archiv Josefa Trojánka

1) Pane plukovníku, jste velitelem celé „čtyřky“. Můžete nám představit strukturu 4.brn a co je jejím účelem?

4. brigáda rychlého nasazení Obrany národa má celkem čtyři prapory. Dva mechanizované v Žatci a Táboře. Lehký motorizovaný v Jindřichově Hradci a do 1. října tohoto roku výsadkový prapor v Chrudimi. Nesmím také zapomenout na Velitelství 4.brn, které je dislokováno v Žatci a kromě velení a štábu sem patří spojovací rota a rota podpory. Podrobnější strukturu si mohou najít Vaši čtenáři na internetových stránkách 4.brn, taktéž zde naleznou podrobné předurčení všech jednotek. Ale obecně jsme mechanizovaná nebo lépe motorizovaná pěchota. Naše mechanizované prapory jsou vyzbrojeny kolovými bojovými vozidly PANDUR, motorizovaný prapor operuje na lehkých obrněných vozidlech IVECO a výsadkáři mají svoje vozidla KAJMAN. Tato jistá nesourodost je i výhodou, protože zvyšuje spektrum použitelnosti brigády. Zjednodušeně lze říct, že společně se 7. mechanizovanou brigádou tvoříme hlavní bojovou sílu Pozemních sil Armády české republiky.

Foto: Naše mechanizované prapory jsou vyzbrojeny kolovými bojovými vozidly PANDUR (na snímku), motorizovaný prapor operuje na lehkých obrněných vozidlech IVECO a výsadkáři mají svoje vozidla KAJMAN. | archiv 4.brn

2) Brigáda se "zmenší" o jeden prapor (43.vpr). Dotkne se tato událost nějakým způsobem jejího dosavadního určení?

Určení určitě ne, ale ztratíme jeden prapor a s ním především unikátní schopnost, kterou tento prapor má. Na druhou stranu se zde bavíme o změně standardní struktury 4.brn. Ovšem nesmíme zapomínat, že 4.brn je především základem 4. brigádního úkolového uskupení, kde jsou jednotce přidělovány další prvky bojové podpory a bojového zabezpečení a v této struktuře výsadkový prapor zůstává. Pak je zde samozřejmě řada ostatních aspektů, výsadkový prapor byl prvním praporem, který se stal součásti nově vznikající 4.brn v roce 1994 a myslím, že jsme za těch 26 let urazili společně pořádný kus cesty. Takže v čistě osobní rovině odchází s praporem především řada kolegů, se kterými se známe a se kterými jsme úzce spolupracovali a pojí nás společné vzpomínky. Na druhou stranu jak jsem již zmínil, spolupráce bude pokračovat, v jiné oblasti, na jiném principu, ale bude pokračovat.

3) Zůstane u prvních rot mechanizovaných praporů 4.brn zachována schopnost výsadku?

Ne nezůstane. Pokud bude Armáda České republiky budovat výsadkový pluk, nemá zachování této schopnosti opodstatnění. Vím, že to vojáky mrzí, ale s potřebnou mírou sebereflexe víme, že toto byl přežitek z dob minulých, sice pro vojáky ve všech směrech příjemný, ale přežitek. Schopnost provádět padákové a aeromobilní výsadky nikdy zcela nezapadala do jejich taktického použití. První roty mechanizovaných praporů jsou vyzbrojeny kolovými bojovými vozidly PANDUR, budování této „záložní“ schopnosti byla poměrně umělá konstrukce. Nadále tuto schopnost mají prozatím průzkumné čety a skupiny odstřelovačů.

Foto: Cvičení 4. brigády rychlého nasazení | archiv 4.brn

4) Oproti jiným útvarům, například 7.mb, jste poměrně slušně vybaveni a vyzbrojeni. Nicméně kde vidíte hlavní mezery a nedostatky?

Neřekl bych, že 7. mechanizovaná brigáda je špatně vybavena. Zde musíme rozlišovat vybavení a výzbroj jednotlivce a následně výzbroj jednotek. Z tohoto pohledu na tom skutečně nejsme špatně. Hlavním kritériem je vždy vybavenost vojáka. Myšleno z hlediska bojového použití. Zde se stav výrazně zlepšil nebo alespoň víme, jak se bude vyvíjet. 4.brn bude v nejbližší době plně vybavena vestou ochrannou balistickou univerzální, smlouva na přilby byla podepsána, v oblasti ručních zbraní probíhají vojskové zkoušky a v průběhu příštího roku budeme plně přezbrojeni. Ostatní materiál mohou nakupovat velitelé dle potřeb jednotlivých útvarů, takže se domnívám, že situace se výrazně zlepšuje. V rámci přezbrojení bude nahrazena odstřelovací puška SVD DRAGUNOV puškou pro přesné střelce CZ BREN 2 BR. To je jedna z problematických oblastí, která nás trápila. Nicméně stále se bavíme o všeobecném standardu. Obecně si myslím, že jedním z rysů profesionála je, nebo by alespoň mělo být, že je schopen s tím co má k dispozici, splnit zadaný úkol tím nejlepším způsobem. Na to mnohdy zapomínáme. 

5) 44.lmopr Jindřichův Hradec by se měl přezbrojit na KBVP Pandur. Co to bude znamenat v praxi pro 4. brigádu?

Pokud k tomu v budoucnosti dojde, tak jednoznačně unifikaci v rámci 4.brn. Brigáda by měla tři identické prapory. Kromě výhod v bojovém nebo chcete-li operačním použití, se zjednoduší systém péče o techniku. V podstatě celé logistické zabezpečení se bude soustředit na jeden typ bojové techniky. Pravidelná údržba, opravy, dodávky náhradních dílů, to spektrum je vzhledem k jednotlivým modifikacím poměrně široké. Vozidlo PANDUR je ve výzbroji již více než dvanáct let, i přesto je to stále poměrně složitý zbrojní systém náročný na údržbu a opravy. Pokud se budeme soustředit jen na jeden typ, umožní nám to dělat věci kvalitněji.

6) Plánuje se v rámci 4.brn nahrazení dosavadních RPG-7 jinou ruční protitankovou zbraní, jak tomu bylo u někdejšího 43.vpr v Chrudimi?

Protitanková zbraň je u jednotky tohoto typu nutností. RPG – 7 je v tomto ohledu jedinou zbraní, která zůstala ve výzbroji z minulých dob. Zde nejde o 4.brn, ale celkově o celou Armádu České republiky. RPG – 7 bude v budoucnosti nahrazena, v tom je společný koncensus. O jaký typ protitankové zbraně se bude jednat a v jakém časovém horizontu toto bude realizováno, teď přesně nejsem schopen říct. My se v současnosti soustředíme především na přezbrojení na nové útočné pušky, pistole a pušky pro přesnou střelbu. Všechny kroky musí jít postupně a vše je otázkou priorit. Myslím, že Armáda České republiky má v současné době jako prioritu číslo jedna přezbrojení 7. mechanizované brigády na nové pásové vozidlo. 

Foto: Protitanková zbraň je u jednotky tohoto typu nutností. | archiv 4.brn

7) Bezpilotní prostředky (drony) v AČR jsou v poslední době často skloňovány. I 4.brn má k dispozici určité typy těchto strojů. Vidíte v nich budoucnost, třeba i v těch vyzbrojených, či jsou pro Vás stále základem lidské zdroje?

Lidské zdroje vždy byly, jsou a i do budoucna budou základem. Bezpilotní prostředky však jsou nedílnou součástí současného válčiště. Určitě jejich význam v budoucnosti bude mít vzrůstající tendenci. Ovšem to bude primárně hlavní náplní nově vzniklého 533. praporu bezpilotních prostředků. 4.brn v rámci úkolového uskupení disponuje přidělenými prostředky od 53. pluku průzkumu a elektronického boje. Jedná se o UAV RAVEN a SCAN EAGLE. Organicky disponuje 43. výsadkový prapor bezpilotním průzkumným prostředkem WASP AE. Takže jak je patrné, my se soustředíme především na senzorické prostředky, které poskytují informační podporu velitelům na taktickém stupni. Dle mého názoru je to cesta, kterou se budeme ubírat i v blízké budoucnosti. Ostatní použití bezpilotních prostředků bude na specializovaných jednotkách, které budou touto schopností disponovat a budou schopny ji v případě potřeby poskytnout dle specifičnosti úkolu.

8) Co výstroj? Očekáváte nové přilby a nové balistické vesty? Občas je patrné, že se někteří vojáci dovybavují v armyshopech.

Již jsem tuto problematiku zmínil. To byla nutnost let minulých, teď se jedná o zcela jinou situaci. Ale znovu zdůrazňuji fakt, který je často opomíjen. Každá moderní armáda v návaznosti na možnosti pořizuje jistý standard. Ten musí umožnit použití v bojových podmínkách se zabezpečením jisté míry funkčnosti a ochranných vlastností. Pokud voják není s tímto standardem spokojen a chce si pořídit kvalitnější vybavení, nebráníme mu v tom. Tedy za dodržení jistých pravidel. Je to systém řady zahraničních armád. Ale zde se stále bavíme o doplňcích jako je obuv, rukavice, hraniče sluchu, brýle, různá pouzdra apod. Pokud jde o balistické prvky ochrany, zde jsou mantinely jasně dány. Především příslušníci bojových jednotek, kterým jde o maximální efektivitu použití výstroje, tuto možnost hojně využívají. Je nutné rozlišovat co je nutnost či nezbytnost a co je invence v rámci zodpovědného přístupu k výkonu funkce.

9) Není novodobých misí, kde by nebyla přítomna „čtyřka“. Bohužel to má dopad i na počet padlých. Domníváte se, že to co mise dávají, převažuje na tím, co mise berou?

Počet mrtvých není téma, o kterém by se každý velitel vyjadřoval s radostí. Veřejnost vidí čísla, my vidíme osudy lidí. V těchto případech navíc mladých lidí, kteří měli celý produktivní život před sebou. Měli své sny, plány, rodiny. Ale vidíme i okolnosti. Nejvíce obětí bylo v důsledku útoku sebevražedných atentátníků, navíc atentátníků, kteří nenosí uniformu a je velice obtížné je identifikovat. Cílem přípravy každého vojáka je být připraven na boj. Naštěstí se této situaci přibližujeme pouze v zahraničních operacích. Snažíme se, aby lidé odjížděli maximálně připraveni. Máme své postupy jak minimalizovat rizika a maximalizovat ochranu našich vojáků, ale to nejde provést vždy stoprocentně. Stále je zde riziko úspěšného útoku. Může to být člověk, kterého potká jednotka na patrole nebo vozidlo, které míjí konvoj, to je složité. Ale naši vojáci tomuto čelí zpravidla šest měsíců, což je pravidelná délka zahraniční operace. Po celou tuto dobu provádí vše, co se naučili s vědomím, že toto není hra, každá chyba, každý opomenutý detail může mít fatální následky. Pokud tímto projde úspěšně celá jednotka, posouvá ji to zcela na jinou úroveň profesně, ale také lidsky a to je ten benefit který zahraniční operace přinášejí. Nesmíme také zapomenout, že každá jednotka plní úkol, jehož úspěšné provedení v konečném důsledku přispívá ke stabilizaci regionu, omezení činnosti nepřítele, zvýšení ochrany koaličních partnerů. Toto se nedá vyčíslit, zde není pro matematiku místo. Zahraniční operace jsou pro nás nesmírně důležité, bohužel cena za všechna získaná pozitiva je někdy vysoká.

Foto: Není novodobých misí, kde by nebyla přítomna „čtyřka“ | army.cz

10) Kde jsou aktuálně nasazeni vojáci 4.brn?

Naši vojáci jsou v současné době součástí úkolového uskupení Armády České republiky v Afgánistánu a Mali a také součástí jednotek eFP v Lotyšsku. V řádu jednotlivců plní pozorovatelské mise rovněž na africkém kontinentu.

11) Co je prioritou pro vojáky 4.brn? Jak můžete popsat typického vojáka „čtyřky“?

Já doufám, že prioritou je dobře odvedená práce. Nevím co si představit pod pojmem typický voják. Spektrum funkcí, které zahrnuje 4.brn je natolik široké, že typický voják jako jednotlivec neexistuje. Určitě se liší výkon služby příslušníků bojových jednotek a jednotek bojové podpory nebo bojového zabezpečení. Ale bojové jednotky nedokáží plnit úkoly bez technické podpory rot logistik, bez palebné podpory minometných baterií. Pokud selžou štáby pří plánování a řízení boje, budou následky katastrofální. Z globálního pohledu jde o složitý mechanismus, který musí bezchybně fungovat. Nebo alespoň s minimální mírou chybovosti. Pokud se budeme bavit o typickém vojákovi, doufám, že je to každý příslušník 4.brn, který se snaží přistupovat k úkolům iniciativně, poctivě s cílem odvést v co nejkratším čase co nejlepší výsledek. Pokud takto pracují následně jednotky jako celek, vytváří to všeobecně standard, který se snažíme udržet co nejvýše. Vždy jsme šli do všeho takříkajíc „po hlavě“. Tah na bránu, to je to, co brigádu charakterizuje asi nejlépe. Odtud také slogan „tam, kde jiní nestačí“. 

Foto: Vždy jsme šli do všeho takříkajíc „po hlavě“. Tah na bránu, to je to, co brigádu charakterizuje asi nejlépe. Odtud také slogan „tam, kde jiní nestačí“. | archiv 4.brn
    
12) Co rivalita? Třeba „červení“ (4.brn) versus „zelení“ (7.mb)?

V této armádě, kde jsou hlavní bojovou silou dvě brigády, pro rivalitu není místo. Nesmí se toto plést se zdravou soutěživostí. Pokud mohu situaci hodnotit osobně, a to jsem u 4.brn od jejího vzniku, jde o skutečnost, kterou vytváří a následně živí paradoxně lidé mimo obě brigády. Samozřejmě, že vojáci citlivě vnímají příslušnost k jednotce a jsou na ni hrdí a soupeří s ostatními jednotkami. Jde o proces, který byl, je a bude ve všech armádách, ale toto nesmí vyústit v něco nezdravého, v tomto okamžiku je místo a čas pro činnost velitelského sboru. Na jednom válčišti jsme všichni kolegové. Pokud mohu soukromě, jeden z bývalých velitelů 7. mechanizované brigády byl můj spolužák a kamarád a vycházeli a vycházíme velice dobře. Se současným velitelem řadu problému diskutujeme a snažíme se je řešit jako celek. Myslím, že hlavním rysem plnění úkolů v současné době je dynamika, zde není na malichernosti místo. Naštěstí.

13) Jak, pane plukovníku, vypadá Váš běžný den? Co Vám zabere nejvíc času?

Stále tvrdím, že moji velitelé praporů jsou plně kompetentní plnit zadané úkoly a je jejich osobní prestiží je plnit na co nejvyšší úrovni. Velitelství 4.brn má v takto nastaveném systémů zejména usměrňující koordinační roli. Typický den neexistuje stejně jako typický voják. 4.brn je organizace která má přibližně 3000 vojáků, stovky kusů techniky a zázemí v nemovité infrastruktuře. A tuto organizaci je nutné řídit v oblasti personální, ekonomické, logistické apod., zde se nelišíme od komerčního prostředí. Pak jsou zde specifika přípravy, tedy výchovy, vzdělávání a výcviku a všech aktivit, které s tímto souvisí, ať jde o výcvik v posádkách nebo cvičení na území České republiky nebo mimo něj. Já se snažím spíše určovat směr a stanovovat základní systémová opatření. Moji podřízení toto následně překlápí do praxe. Takže typický den? Soubor porad, jednání objasňování, řešení běžných „provozních problémů“. To spektrum je široké od řešení dopravních přestupků, nákupu materiálu, tvorby výcvikových materiálu až po internetové stránky brigády. Je nutné si uvědomit, že i naši vojáci jsou obyčejní lidé s obyčejnými problémy. Následně nezbytně nutná administrativa, jako statutární orgán musím řadu věcí schvalovat osobně a s tím souvisí i studium předkládaných materiálu, což je upřímně časově velice náročné. Pokud bych měl vybrat jednu věc, která mě v současné době zabere nejvíce času, tak by to bylo personální zabezpečení 4.brn. Proces získávání kvalitního personálu, jeho udržení a stabilizace celkové personální situace v této oblasti je nejvíce namáhavá. Takže pokud se dostanu „do terénu“ mezi vojáky neberu to pouze jako kontrolní činnost, ale naopak jako příjemné osvěžení.

Foto: Medailování 1. kontingentu eFP Litva, vojáci 41. mpr | archiv 4.brn

14) Jak vypadalo nasazení „čtyřky“ v boji s pandemií koronaviru? Jak celkově ovlivnil koronavirus běžný chod brigády?

My jsme se primárně podíleli na spolupráci s Policií České republiky na zabezpečení státní hranice v rámci operace OKO a následně odběrovými týmy na zabezpečení Chytré karantény. Na státní hranici jsme měli 10 rotací v desetidenních cyklech, tedy naši vojáci zde strávili téměř sto dní. Ale jinak to byla standardní operace, snažili jsme se k tomu přistoupit jako ke každému bojovému úkolu. Přece jen plánování a organizace by měly být doménou vojenských jednotek. A jak nás situace ovlivnila? Zásadně. Vše se zastavilo, veškeré úsilí se věnovalo tomuto úkolu, vytíženost byla v počátku extrémní. Na státní hranici jsme posílali i příslušníky štábu, protože celá operace s karanténními opatření byla velice náročná na lidské zdroje.  Rušil se výcvik, vojenská cvičení, měnila se pravidla pobytu v posádkách. Jak jsem zmínil výše, není od věci přirovnání k velké firmě o několika pobočkách. Jen u nás se výroba nemohla zastavit.

Osobně mě mrzí některá zrušená cvičení, s jejichž přípravou bylo poměrně velké penzum práce a toto úsilí nenašlo naplnění. Ale pokusíme se tyto věci definitivně nerušit, ale spíše posouvat v čase. V neposlední řadě je zde dopad v osobní rovině na samotné vojáky. Z počátku trávili v karanténě určité období před nasazením, dále byli nasazeni na státní hranici a poté byli opět v karanténě. Mnohým se tyto periody slily v jeden celek. Takže mnozí neviděli svoje rodiny a blízké několik týdnů. Jen doufám, že s jistou stabilizací situace ve společnosti si stabilizují i privátní životy. Za práci, kterou odvedli, si to jistě zaslouží.

15) Jak jste spokojen s naplněností brigády, jak pohlížíte na nábor a nováčky? Jsou nováčci dostatečně psychicky a fyzicky zdatní, či je znát jistý pokles?

S naplněností brigády spokojen nejsem. Potýkáme se s nedostatkem personálu. V rekrutačních cílech to však není, jde především o střední a vyšší velitelský sbor. Zde se nám nedaří dostatečně rychle cvičit, vzdělávat a vychovávat odborníky nebo je následně udržet. To je jeden z nejpalčivějších problémů 4.brn. Co se týká nováčků, z logiky věci nemohou být po základním výcviku na stejné úrovni jako profesionálové s několikaletou praxí. Máme však nastaven systém doškolovacího výcviku tak, aby se jejich integrace mezi organické jednotky maximálně zefektivnila. Jejich fyzická a psychická odolnost je poplatná celkovému společenskému vývoji. Nemá cenu srovnávat dobu minulou, kdy byli všichni formováni povinnými masovými sportovními aktivitami a všeobecně situace ve společnosti byla „tvrdší“ nebo přinejmenším jiná. Beru to pragmaticky, personální potenciál je pro všechny hráče na trhu stejný. Je následně na nás, jak rychle a jak kvalitně dokážeme nové vojáky připravit a jaká k tomu přijmeme opatření.

Foto: Plukovník gšt. Ing. Josef Trojánek | archiv Josefa Trojánka

16) Myslíte si, že současné, ale i budoucí generace, zvládnou plnit požadavky a celkový nápor? Zvyknou si na potřebnou míru poslouchání nadřízených a celkové respektování autorit? Setkáváte se u nováčků s frázemi typu „nejde, nemohu, nedá se“?

Budou muset. Zde se, ale přece nebavíme o ochotě něco zvládnout, či ne. Bavíme se v nějakém společenském kontextu. My něco nabízíme, za nastavených podmínek. Ty si myslím, že jsou více než transparentní. Vojáci absolvují základní výcvik, který jim dá první impuls. Jeho ukončení a zařazení na útvary chápu, jako akceptovaní nabízených podmínek. Pak je již z mého pohledu veškerá diskuse zbytečná a mimo téma. Zde si spíše myslím, že jsme zatíženi jistým pečovatelským syndromem. Jistá pospolitost, pomoc kamarádovi, kolegovi to jsou zásady, na kterých staví všechny ozbrojené síly a logicky se musí princip, který následně buduje duch jednotky podporovat. Ovšem my mnohdy tento princip implementujeme napříč systémem velení a řízení.

Někdy se pak prvotně dobře míněná péče o vojáky transformuje v prosazování individuálních požadavků při opomíjení základních, organizací tedy zaměstnavatelem daných povinnosti. Prostě nechováme se jako běžný zaměstnavatel. Následně je pak paradoxně pro vojáky  obtížnější  prosadit se mimo ozbrojené složky, protože ostatní se takto standardně, nebo chcete-li komerčně chovají.