Mobilizace. Slovo, které zejména v posledních měsících v nepravidelné frekvenci rezonuje v mediálním prostoru a které různé "pacifisitické", "chcimírové" i otevřeně proruské kruhy využívají k iracionálnímu strašení veřejnosti. Schopnost efektivně mobilizovat ozbrojené síly k obraně státu přitom patří v první řadě k základním prvkům odstrašení případného útočníka, a tím k zajištění míru a bezpečnosti. K tématu se často vrací náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Karel Řehka. Nejnověji během významné tradiční konference, jejíž název hovoří sám za sebe: Naše bezpečnost není samozřejmost. „Pokud slovo mobilizace či konstatování zjevného faktu, že válku v budoucnu nelze zcela vyloučit, vyvolá ve společnosti paniku, koledujeme si o to, aby se taková společnost ve vážné krizi opravdu zhroutila,“ uvedl generál Řehka. Zejména v souvislosti s probíhajícím konfliktem na Ukrajině západní země, včetně České republiky, přistupují k aktualizaci svých strategických dokumentů. Patří mezi ně také Koncepce mobilizace ozbrojených sil ČR z roku 2012, která po jedenácti letech v novém bezpečnostním prostředí vyžaduje aktualizaci. 

Foto: Schopnost efektivně mobilizovat ozbrojené síly k obraně státu přitom patří v první řadě k základním prvkům odstrašení případného útočníka, a tím k zajištění míru a bezpečnosti. (ilustrační foto) | Mjr. Ladislav Kabát

Samozřejmě to neznamená, že do týdne začnou odvody a do měsíce budou čeští vojáci mašírovat na frontu. Česká republika musí umět mobilizovat především proto, aby nemusela mobilizovat, stejně jako musí mít moderně vyzbrojenou armádu, aby tyto moderní zbraně nemusela v ostrém konfliktu nasazovat – přesně podle známého rčení „Si vis pacem, para bellum“ (Chceš-li mír, připravuj válku). Jakýkoli jiný přístup je z dlouhodobého hlediska iracionální a sebevražedný. Současně platí, že schopnost mobilizovat ozbrojené síly musí mít jakýkoli státní útvar jakéhokoli politického zřízení, chce-li mít šanci v případné konfrontaci obstát. 

V letech relativně klidných, tedy do roku 2014, kdy proběhla ruská anexe Krymu, přes významné, byť geograficky vzdálené ozbrojené konflikty (Afghánistán, Irák) nebo regionálně omezené konflikty (občanská válka a konflikty v zemích bývalé Jugoslávie), se u části společnosti rozmohl dojem, že symetrický konflikt vysoké intenzity v našich zeměpisných šířkách ani v dlouhodobé perspektivě nehrozí, a že na rizika plynoucí zejména z mezinárodního terorismu případně masové migrace ze zemí třetího světa postačuje do struktur NATO integrovaná početně velmi malá profesionální Armáda České republiky. Noc z 24. na 25. února 2022 však byla překvapením nejen pro širokou veřejnost, ale i mnohé odborníky, kteří nevěřili, že Putin skutečně svou armádu přiměje k vojenskému "řešení" svých politických ambicí a spustí od druhé světové války v Evropě dosud nevídaný konflikt, jen pár stovek kilometrů od naší východní hranice.

Stali jsme se svědky okamžité ukrajinské reakce, kdy tato země neměla jiné východisko než mobilizovat veškeré své zdroje – lidské i materiální, a s významnou zahraniční pomocí se ruskému agresorovi postavit. Z událostí v podobě ruského vyhrožování a náznaků, které předcházely samotnému ruskému útoku, je třeba se poučit, vyhnout se jim, a napnout dostatečné síly k tomu, aby stav českých ozbrojených sil a současně schopnost státu převést mírovou armádu na armádu válečnou prostřednictvím mobilizace byla důvěryhodnou a nezpochybnitelnou. Jen tak může Armáda České republiky plnit svůj primární úkol – odstrašit potenciálního agresora. Jistou výhodou je, že zatímco Ukrajina musí spoléhat na čistě dobrovolnou pomoc spřátelených států, Česká republika nebude jako člen Aliance v případě napadení osamocena. 

Nadstavbou pro Koncepci mobilizace ozbrojených sil ČR je především dokument Bezpečnostní strategie ČR, který má v gesci Ministerstvo zahraničních věcí, a dokument Obranná strategie v působnosti Ministerstva obrany, který souvisí s Koncepcí výstavby AČR. Všechny tyto klíčové dokumenty procházejí aktualizací právě s ohledem na zkušenosti z 24. února 2022, a to u všech členských států NATO (nedávno byla například schválena a publikována nová německá bezpečnostní strategie).

V úvodu platné Koncepce mobilizace ozbrojených sil ČR z roku 2012 čteme: „Koncepce mobilizace nepostihuje pouze provedení mobilizace, tedy způsob hromadného doplnění vojenských útvarů, vojenských zařízení a vojenských záchranných útvarů (dále jen „útvar“) osobami, vojenským materiálem a majetkem. Popisuje také způsob doplnění ozbrojených sil České republiky (OS ČR), velikost mobilizačních příprav v míru a navrhuje nezbytný proces přípravy pro převedení OS ČR z mírové do válečné organizační struktury včetně využití mimořádných opatření v rámci ČR před vyhlášením stavu ohrožení státu (dále jen „mimořádná opatření“) a předběžných opatření v rezortu MO.“ Avšak již v roce 2012 bylo řečeno, že systém mobilizace postupně zastarává. Zásadním problémem platné koncepce je pak aktuální dramatická změna bezpečnostního prostředí. Dnes již neplatí úvodní věta koncepce: „ČR se nachází v relativně příznivém bezpečnostním prostředí.“ Česká republika ani další spojenecké země se dnes nenacházejí v příznivém bezpečnostním prostředí, a musejí tuto na změnu patřičně reagovat.

Problémy, s nimiž se dosavadní koncepce mobilizace v praxi potýká či potýkat může, se týkají řady oblastí. Systém byl nastaven tak, aby v době míru minimalizoval finanční náročnost na přípravu, doplňování a mobilizaci a tuto finanční náročnost přesunul do období realizace mimořádných opatření a do samotné realizace mobilizace. Tento princip tzv. odložené potřeby je obecně správný, avšak slabým místem jeho aplikace se ukázaly být parametry. Ozbrojené síly ČR dodnes trpí dlouhodobým podfinancováním a vlečou s sebou obrovský vnitřní dluh na vybavení, výzbroji, stavu a kvalitě zásob, infrastruktuře i lidech. Minimalizovat finanční náročnost systému lze a je to žádoucí, avšak minimální úroveň musí být nastavena racionálně a nesmí být z různých politických či populistických důvodů "podstřelována".

Nervozita, která provází veřejnou diskusi o principech mobilizace, je z určité části dána tím, že realizace zmíněných mimořádných opatření již nemůže spoléhat jen na princip dobrovolnosti, který je vlastní jak doplňování profesionální armády, tak aktivních záloh, a nejnověji vtělen také do mechanismus tzv. dobrovolného předurčení, ale musí dojít k realizaci výkonu branné povinnosti na základě povinnosti uložené občanům (ve věku 18-60 let) zákonem. Dnes jde přibližně o 6 milionů mužů a žen, na které se v ČR branná povinnost vztahuje, z toho odhadem 1,6 milionu je skutečně služby schopných, ze kterých si pak armáda musí umět vybrat v odpovídajícím počtu ty nejvhodnější, a to nejen po stránce zdravotní připravenosti. Aby toho však byla schopna, musí mít o populaci a jejích vlastnostech/schopnostech relevantní informace. Prostředkem k jejich získání jsou rovněž diskutované odvody, kdy schopnost efektivně provádět odvody, ačkoliv dnes již nikoli plošně a pravidelně, si musí armáda zachovat. Materiální zajištění se pak v mírovém stavu doplňuje v rámci akvizičního procesu a podléhá pravidlům hospodářské soutěže upraveným především zákonem o zadávání veřejných zakázek.

Ve stavu ohrožení státu jsou zahájena odvodní řízení a branná povinnost je realizována na základě povinnosti, a materiální zajištění je již z části realizováno formou tzv. mobilizačních dodávek. Zásadní roli pro efektivní realizaci mobilizace hraje stav zásob výstroje, výzbroje a munice, bez nichž nelze odvedené a do útvarů armády začleněné vojáky cvičit a bez nichž nemohou plnit stanovené úkoly.

V souvislosti se zmíněnou potřebou aktualizace Koncepce mobilizace ozbrojených sil ČR jsme se obrátili na Generální štáb AČR s následujícími dotazy, na které nám odpověděla pplk. Vlastimila Cyprisová:

V jakých ohledech by se měla revidovaná koncepce mobilizace od té stávající lišit především?

Je nezbytné legislativní úpravou umožnit a posílit schopnost včasného a plnohodnotného převedení Ozbrojených sil ČR na válečnou organizační strukturu.

Inspiruje se ČR při stanovování koncepce mobilizace zkušenostmi a úpravou této oblasti v zahraničí, u našich spojenců?

Ano, při stanovení koncepce mobilizace je přihlíženo ke zkušenostem ze zahraničí u našich spojenců v míře, kterou umožňuje naše legislativa.

Existuje obecný předpoklad, jakého početního stavu a v jaké struktuře by měly dosáhnout ozbrojené síly ČR plně rozvinuté ve válečném stavu? KVAČR 2030 hovoří o 30 tisících profesionálech a 10 tisících příslušnících aktivní zálohy do roku 2030, tedy v mírovém stavu.

Ano, válečná organizační struktura Ozbrojených sil ČR (početní stav, struktura, počty materiálu a vybavení) je schválená, jedná se o informace v utajovaném režimu.

Válka na Ukrajině spotřebovává obrovské množství zásob států, které ji podporují. Náčelník generálního štábu gen. Řehka opakovaně uvedl, že pomoc Ukrajině nijak neohrožuje bojeschopnost AČR, přesto bude nepochybně zásoby třeba obnovit. V jakém časovém horizontu lze očekávat, že budou stavy zásob na žádoucí kvalitativní i kvantitativní úrovni?

Zpravidla se jedná o darovaný  materiál, techniku a zbraně/zbraňové systémy ze skladů armády, který bude nahrazen novými strategickými projekty, a to včetně munice. Nové zbraně a zbraňové systémy se pořizují včetně jejich munice.

Je podle vás potřeba zajistit schopnost mobilizovat ozbrojené síly vysvětlována široké veřejnosti žádoucím způsobem? Nevzbuzují některá prohlášení, zpravidla vytržená z kontextu, spíše zbytečné averze a nervozitu?

Je žádoucí a vhodné rozšířit povědomí o povinnostech vyplývajících z branné legislativy nejen na mládež, ale na všechny občany České republiky.

Zdroj: AČR