Civilní obrana se ve Finsku netýká pouze armády nebo bezpečnostních složek – je to celospolečenský přístup, který je hluboce zakořeněný v historii země i v její současné bezpečnostní kultuře. Finsko systematicky buduje svou odolnost vůči krizím, ať už jde o vojenské hrozby, přírodní katastrofy nebo kybernetické útoky. Důležité je zaměřit se na vývoj a současnou podobu finského modelu civilní obrany, jeho klíčové prvky a strategický význam v kontextu dnešního bezpečnostního prostředí, včetně nedávného vstupu země do Severoatlantické aliance.

Historické kořeny finské civilní obrany

Finský přístup k civilní obraně je hluboce zakořeněn v historických zkušenostech země, která byla po staletí vystavena geopolitickým hrozbám. Během Zimní války (1939–1940) se Finsko muselo bránit před sovětskou agresí, což vedlo k posílení myšlenky tzv. totální obrany, která zahrnuje nejen armádu, ale i celou společnost. Tento koncept se v průběhu let vyvíjel a byl systematicky zaváděn do vládních strategií. Podle finského Národního institutu pro obranu byl tento přístup klíčovým faktorem přežití finského státu během druhoválečného konfliktu.

Po druhé světové válce si Finsko udrželo neutralitu, ale jeho civilní obrana se nadále rozvíjela s ohledem na možné hrozby ze strany SSSR. V období studené války byla infrastruktura civilní obrany systematicky budována a udržována, což zahrnovalo nejen sklady potravin a zdravotnických potřeb, ale i masivní síť bunkrů a podzemních krytů, které dnes patří mezi nejvyspělejší na světě. 

Po rozpadu Sovětského svazu se Finsko nadále soustředilo na civilní obranu jako na klíčovou součást národní bezpečnosti. Přestože se vojenské hrozby dočasně snížily, Finsko nikdy neupustilo od přípravy na možné krize a hybridní hrozby. Ukázalo se to jako strategicky prozíravé v současné geopolitické situaci. Výzkumy provedené Finským institutem pro mezinárodní vztahy deklarují, že hybridní hrozby, jako jsou dezinformační kampaně a kybernetické útoky, jsou jedním z hlavních bezpečnostních rizik, kterým země čelí.

Současná organizace civilní obrany ve Finsku

Finsko provozuje jeden z nejpropracovanějších systémů civilní obrany v Evropě. Tento model zahrnuje koordinaci mezi různými složkami státu, včetně vládních agentur, armády, samospráv a soukromého sektoru. Klíčovými institucemi, které se na civilní obraně podílejí, jsou Finské ministerstvo vnitra, Záchranná služba (Pelastuslaitos) a Finsko-ruské centrum pro krizovou připravenost.

Jednou z největších priorit finské civilní obrany je zajištění funkčnosti společnosti i v případě rozsáhlé krize. To znamená nejen vojenskou obranu, ale také zajištění dodávek potravin, energie, zdravotní péče a kybernetické bezpečnosti. Systém zahrnuje pravidelná krizová cvičení, která simulují různé druhy hrozeb, od přírodních katastrof po kybernetické útoky. Příkladem je cvičení „Valmius 22" z roku 2022, které testovalo připravenost státních složek na rozsáhlý výpadek dodávek elektrické energie.

Nezbytnou součástí je také informovanost obyvatel. Každý občan Finska je včasně informován o tom, jak postupovat v případě nouze. K tomu slouží síť nouzových vysílačů, SMS varovné systémy a školení pro veřejnost, které jsou součástí školního vzdělávacího programu. Podle průzkumu Finského statistického úřadu z roku 2023 až 85 % obyvatel deklaruje, že vědí, jak reagovat v případě národní krize. 

Jedním ze základních kamenů finské civilní obrany jsou úkryty civilní ochrany, které jsou rozmístěny po celém území země. Většina z nich se nachází v obytných nebo veřejných budovách a jsou konstruovány tak, aby odolaly účinkům radiace, toxických látek, tlakových vln a zřícení staveb. Všechny kryty musí být schopné uvedení do provozu do 72 hodin. 

Vedle běžných krytů existuje v Helsinkách i síť velkokapacitních úkrytů vytesaných do skalního podloží. Prostory jsou v době míru často využívány k jiným účelům, například jako sportovní haly, parkoviště nebo stanice metra, ale v případě krize se dokáží rychle transformovat na plně funkční ochranná zařízení. Tento systém zajišťuje vysokou odolnost města v době války i přírodních katastrof. Za stav a provoz krytů odpovídají jednotliví vlastníci nemovitostí, bytová družstva nebo město Helsinky. Finské zákony jasně stanovují povinnosti týkající se údržby a připravenosti úkrytů. Navíc existují proškolené osoby, které mají správu krytů na starosti, a které úzce spolupracují se záchrannými složkami na zajištění funkčnosti těchto prostor. 

V roce 2022 mělo Finsko 50 500 krytů civilní obrany s prostorem celkem pro 4,8 milionu lidí, a přitom celé Finsko má 5,6 milionu obyvatel. Většina z nich (přibližně 85 %) jsou soukromé, železobetonové objekty v jednotlivých budovách. Podle údajů finské vlády existuje v Helsinkách přes 5 500 veřejných krytů, které mohou pojmout více než 900 000 lidí. Nezanedbatelnou zajímavostí je, že budování objektů civilní obrany je celorepublikově povinná. Zákon stanoví, že musí být úkryt civilní obrany vybudován v každé budově nebo ve skupině budov v rámci jednoho pozemku, pokud má podlahovou plochu alespoň 1 200 metrů čtverečních a je využíván pro bydlení nebo jako komerční prostor. V případě průmyslových budov je spodní hranice 1 500 metrů čtverečních.

Finsko a jeho vstup do NATO

Po desetiletí si Finsko udržovalo politiku neutrality, avšak ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 vedla k historické změně v jeho obranné strategii. Vstup Finska do NATO v roce 2023 znamenal nové výzvy pro tamní národní bezpečnost a zároveň nutnost posílení nejen vojenské, ale také v oblasti civilní obrany. Finsko se nyní podílí na aliančních programech zaměřených na odolnost společnosti a krizovou připravenost. Analytici NATO považují finský systém totální obrany za jeden z nejvyspělejších v rámci aliance a slouží jako model pro ostatní členské státy.

Integrace do NATO přinesla i další výzvy, včetně nutnosti synchronizovat svou strategii s aliančními standardy. Příkladně to znamená sdílení informací s partnery, spolupráci na hybridní obranné strategii a zapojení do mezinárodních krizových operací. Přesto si Finsko zachovává svou unikátní filozofii totální obrany, která se ukazuje jako efektivní model i pro další členské státy NATO.

Závěrem lze říci, že finský systém civilní obrany představuje komplexní a promyšlený model, který propojuje historické zkušenosti, moderní technologie i aktivní přístup veřejnosti. Díky důrazu na prevenci, připravenost a spolupráci mezi státními i nestátními aktéry dokázalo Finsko vytvořit jednu z nejodolnějších společností v Evropě. V kontextu rostoucích globálních hrozeb nabízí finský přístup cennou inspiraci pro ostatní státy, které hledají efektivní způsoby, jak ochránit své obyvatelstvo a infrastrukturu v době krize.