Pomáhá vojákům, ale i válečným veteránům a jejich rodinám. Řeč je o Vojenském fondu solidarity, společném projektu ministerstva obrany a Charity České republiky. Impulzem pro jeho založení bylo úmrtí pěti českých vojáků v Afghánistánu v červenci 2014 po útoku sebevražedného atentátníka. Ve světle této tragédie vyplynulo, že zde chyběl systémový nástroj schopný pružně reagovat na podobně závažné události. Vojenský fond solidarity byl založen 9. března 2015 jako prostředek přímé a hlavně okamžité pomoci vojákům, kteří čelí závažným životním okolnostem. Loňský rok přinesl další klíčový milník, protože se pomoc fondu rozšířila i o podporu vojáků do pěti let po ukončení služby, válečné veterány a jejich rodinné příslušníky.

Ať už se jedná o uhrazení specifické léčby, pořízení nadstandardních kompenzačních pomůcek nebo pomoc při živelných katastrofách, Vojenský fond solidarity (VFS) je připraven tuto situaci okamžitě řešit. V mimořádně závažných případech je výbor VFS schopen jednat dokonce v řádu dní a po schválení žádosti a podpisu smlouvy je jen minimální prodleva, než klient obdrží peníze na účet. Podnět může podat kdokoliv. Konzultace či upřesnění jsou schopni poskytnout sociální pracovníci Oddělení péče a podpory Odboru pro válečné veterány a válečné hroby Ministerstva obrany. Ti zároveň provádějí i místní šetření, které je nedílnou součástí celého procesu. Často pomáhají zprostředkovat i další formy podpory a pomoci, jako například právní nebo psychologické služby.

Programy pomoci

Pro lepší přehlednost jsou oblasti podpory rozděleny do čtyř kategorií, které jasně stanovují nejen účel pomoci, ale i její maximální výši. „Překlenutí“, patrně nejčastěji využívaný program, je určen k zajištění finanční stability po dobu, kdy žadatel řeší závažnou osobní či rodinnou situaci, ať už se jedná o výpadek příjmu v důsledku úmrtí v rodině, vážné nemoci nebo úrazu. Program „Výbava“ pomáhá klientům nakoupit či dofinancovat zdravotní vybavení jako jsou speciální vozíky, tzv. schodolezy nebo automobily pro imobilní klienty. Tento program lze využít i na vybavení domácnosti poškozené v důsledku živelné katastrofy.

Program „Zdravotní péče“ využívají především klienti, u kterých je nutné financovat specifickou léčbu, která je pro ně vhodná, ale nehradí ji zdravotní pojištění. Velký smysl má například při léčbě onkologických onemocnění. Poslední ze čtyř okruhů pomoci je program „Nezaopatřené dítě“, jehož cílem je podpořit děti, kterým zemřel jeden z rodičů. 

Stoupající zájem

Zvyšující se povědomí o VFS dokládá rostoucí počet žádostí. „Do konce roku 2023 fond schválil přibližně 70 případů. V letošním roce se toto číslo radikálně navýšilo. Jen do listopadu jsme schválili 40 žádostí a dalších 14 je v procesu zpracování. Dohromady jsme letos vyplatili téměř 7 milionů korun,“ říká ředitel Odboru pro válečné veterány a válečné hroby plk. Robert Speychal, který je zároveň předsedou výboru VFS. „Klientům jsme z této částky uhradili speciální zdravotní pomůcky, podpořili je při nečekaném výpadku příjmu, uhradili jsme rehabilitace a v jednom případě i nadstandardní zdravotní péči při velmi závažné diagnóze. Bohužel jsme ve velmi krátké době řešili i sedm žádostí o podporu v důsledku náhlého úmrtí jednoho z rodičů malých dětí. Nesmíme zapomenout ani na pomoc při řešení následků povodní. Tu jsme poskytli v devíti případech a několik dalších je ve fázi šetření,“ uzavírá plk. Speychal.

Žádosti přicházejí z řad válečných veteránů, ale stále více i od vojáků v činné službě, a to prakticky napříč všemi útvary. Z podpořených žádostí je letos osm od válečných veteránů, ve dvaceti případech jde o vojáky v činné službě. Dvě schválené žádosti byly od vojáků, kteří jsou do pěti let po odchodu z armády. Devět podpořených žádostí připadlo na vojáky ve službě, kteří mají zároveň status válečného veterána. Díky cílené podpoře kontaktních pracovníků péče o válečné veterány ministerstva obrany si o podporu zažádala dokonce i veteránka z druhé světové války. Jako mladá dívka se zapojila do pomoci partyzánům na Valašsku. Navzdory ohromnému riziku jim se svou rodinou zajišťovali potraviny, oblečení či léky. Ve svém úctyhodném věku 97 let je nyní již delší dobu odkázaná na lůžko. VFS podpořil uhrazením zdravotních pomůcek odhodlání jejího syna pečovat o maminku v domácím prostředí a umožnit jí prožít závěr života s milující rodinou.

Nikdy jsem o nic nežádal

Vojáci či váleční veteráni jsou v drtivé většině zvyklí čelit náročným situacím a nežádají o pomoc. Mnohdy z jejich úst zaznívá, že ostatní jistě potřebují pomoc víc, přestože jsou často v situaci, kdy sami věnovali službě velkou část života a na zahraničních misích prošli extrémně náročnými situacemi, jako třeba štábní praporčík Martin Kocourek. Ani on by si o pomoc sám neřekl, ale když mu kamarádi z armády nabídli, že by mu fond mohl přispět na speciální auto na ruční ovládání, úplně ho to dostalo. Vlivem nečekaného neurologického onemocnění totiž skončil upoután na kolečkové křeslo. Díky mimořádné životní vůli se sice zvládá pohybovat na krátké vzdálenosti, speciálně upravené auto mu však může vrátit tolik potřebnou nezávislost. 

Právě z těchto důvodů často o pomoc žádají vrchní praporčíci a kaplani. Mezi válečnými veterány pak mnohdy dokáží závažný problém zachytit i kontaktní pracovníci péče o válečné veterány Ministerstva obrany. Od nich nejen že přichází velká část podnětů, ale zároveň jsou takzvaně „k ruce“ v průběhu celého procesu. „Občas zjišťujeme, že v minulosti nebyly některé žádosti dotaženy, protože žadatel nebyl třeba z důvodu rakoviny schopen celý proces dotáhnout. Teď už ale má k ruce naše lidi,“ říká nprap. František Němec z Odboru pro válečné veterány a válečné hroby. Ale i když se jedná „jen“ o zvýšení kvality života, je přesvědčen, že má smysl tuto možnost využít. To ostatně dodává i jeden z válečných veteránů, který získal speciální vozík pro syna: „V systému AČR jsem třicet let. Nikdy jsem nic nechtěl a teď přišla nabídka s pomocí, díky které může náš syn zase udělat o krok víc.“

Nejtěžší zkouška přišla po návratu z mise

Zdravotnice Veronika Rosická si v africkém Mali prošla těžkou zkouškou, když málem zemřela na malárii. Přesto svůj nejtěžší boj absolvovala až po návratu. Její syn William se narodil v šestém měsíci těhotenství s váhou půl kila a vešel se jí do dlaně. Prvních šest měsíců s ním Veronika strávila v nemocnici, kde William několikrát bojoval o život. Po propuštění měl mnoho zdravotních komplikací, narušenou imunitu, opožděný psychomotorický vývoj a především nebyl schopen přijímat potravu jinak než břišní sondou. Pro Veroniku jako matku samoživitelku to bylo extrémně náročné období, ale její syn je pro ni ohromným hnacím motorem. Vojenský fond solidarity jí pomohl v nejtěžších chvílích, ať už se jednalo o speciální výbavu domácnosti, kočárek, stravu pro nedonošená miminka či finanční podporu, která jí umožnila věnovat se náročné péči o vážně nemocné dítě a jeho rehabilitacím. V letošním roce mohl její syn díky další podpoře VFS absolvovat speciální zdravotní terapie, cvičení a rehabilitační pobyty. 

Pravidelná podpora

Fungování Vojenského fondu solidarity není možné bez pravidelné podpory. Trvalý příkaz, byť jen na symbolickou stovku měsíčně, může v množství lidí, kteří jsou v armádě, zajistit dostatečnou finanční rezervu pro všechny budoucí žadatele. „Vážíme si podpory našich donátorů, ať už z řad firem, útvarů, organizací, ale i individuálních dárců. Často vznikají krásné projekty na podporu fondu, jako o charitativní běhy, motorkářské akce, benefiční trička, kalendáře či různé dobročinné dražby,“ uzavírá plk. Speychal. Nelze opomenout ani letošní kampaň ke Dni válečných veteránů a sbírku pro naše válečné veterány spojenou s Vlčím mákem České republiky. Veškerý výtěžek sbírky, do které se zapojilo ohromné množství útvarů, spolků, institucí, státních podniků a Ligová fotbalová asociace, jde totiž právě do Vojenského fondu solidarity.