V létě loňského roku vláda rozhodla o zahájení jednání s vládou USA o podmínkách akvizice 24 letounů Lockheed Martin F-35A Lightning II. Rozhodnutí bylo podložené doporučením, které vypracovala Armáda České republiky. Jeho obsah není veřejný. F-35 má armádě přinést nové schopnosti; zdůrazňována bývá jeho schopnost stealth, ale zřejmě podstatnější je jeho role "datového centra", které multiplikuje efektivitu všech nasazených systémů, nejen ve vzduchu, ale také na zemi. Jednání vede za českou stranu tým vrchní ředitelky Sekce ekonomické Blanky Cupákové. Veřejná diskuse se přirozeně točí kolem pořizovací ceny letounů a nezbytných s tím spojených nákladů ve výši v současné době odhadované na více než 100 miliard korun, relativně značných provozních nákladů, a nově také, ač trochu překvapivě, kolem malého potenciálu zapojení českého obranného průmyslu do zakázky. Kromě přímých nákladů bude znamenat zavedení letounů F-35 také obtížně odhadnutelné nepřímé náklady - aby AČR mohla využít všech schopností, které letoun poskytuje, musí se s ním naučit komunikovat a využít jeho předností prakticky všechny její složky.

Foto: V létě loňského roku vláda rozhodla o zahájení jednání s vládou USA o podmínkách akvizice 24 letounů Lockheed Martin F-35A Lightning II. | Lockheed Martin

Letoun F-35 se stává páteřním bojovým letounem vzdušných sil států NATO a jeho spojenců. Jeho izraelská varianta F-35I nazvaná Adir je v operačním nasazení IAF od prosince 2017. Aktuálně jich v Izraeli létá 36 (z 50 objednaných) ve třech perutích, v květnu 2018 byl právě v Izraeli letoun také poprvé bojově nasazen. V Japonsku je 27 letounů F-35A v operačním nasazení od března loňského roku. Celkem Japonsko objednalo 147 strojů (z nich 42 kusů varianty F-35B pro své námořnictvo, jde o letouny STOVL, schopné krátkého vzletu a vertikálního přistání). Celkem 60-80 letounů zařadí do své výzbroje také letectvo a námořnictvo Jižní Koreje. Podle Lockheed Martin by v Evropě v roce 2030 mělo létat na 500 těchto letounů, včetně strojů z výzbroje jednotek amerického letectva.

Zejména důvěra, kterou v tento "systém systémů" vkládá právě izraelské letectvo, může být jedním z hlavních argumentů potvrzujících jeho kvality a potenciál. Z technicko-taktického hlediska je ostatně málokdo zpochybňuje. Výhrady zaznívají především vůči značným provozním nákladům a jejich nasaditelnosti, které zatím  nedosahují žádoucích parametrů, což je dáno v první řadě značnou technologickou náročností stroje. Objevují se problémy s motory, pro něž se hledají odpovídající řešení. Celkovou statistiku přitom poněkud zkreslují výsledky variant B a C (pro operace z paluby letadlových lodí); čistě pozemní verze F-35A, o kterou má zájem AČR, se potýká s relativně nejmenším penzem technických potíží.

Prakticky až do roku 2021 zněly úvahy o pořízení těchto náročných letounů pro Vzdušné síly AČR jako sci-fi. Do explicitní zmínky, že tyto stroje Lockheed Martin může nabídnout i České republice, se zdálo nejpravděpodobnějším řešením pokračování v projektu Gripen, s nímž se Armáda České republiky za uplynulých dvacet let dokonale sžila. Spolu s výrazným navýšením obranného rozpočtu, a nepochybně i pod dojmem ruského útoku na Ukrajinu v únoru 2022, vláda ovšem učinila zásadní rozhodnutí a do letošního října má MO prostor k vyjednání podmínek případné akvizice. Jestliže dosud byla za největší zbrojní zakázku v historii samostatné České republiky označována akvizice pásových BVP v hodnotě cca 52 miliard, pořízení 24 nadzvukových letounů ji předčí dvojnásobkem, byť samozřejmě i v tomto případě jde o částku rozloženou na řadu let dopředu, konkrétně podle známých výstupů z dosavadních jednání do deseti let.

Je-li řeč o BVP, případně dalších akvizicích, jejich podstatným kritériem dlouhodobě je maximální možné zapojení českého obranného průmyslu. Jde o požadavek běžný ve všech zemích, který má své zásadní důvody v podobě jednak ekonomického přínosu, jednak, a to je patrně důležitější, v podobě rozvíjení schopností a kapacit domácího průmyslu, které jsou jedním ze základních podmínek soběstačnosti a obranyschopnosti země. Zatímco však v případě sebepokročilejší pozemní techniky typu systémů protivzdušné obrany má český průmysl mnohé co nabídnout a má nezpochybnitelné zkušenosti, nadzvukové bojové letouny vyráběl naposledy v sovětské licenci na přelomu 60. a 70. let. A je-li řeč o F-35A, problémem komplikujícím významné zapojení českých firem do zakázky, je také fakt, že se Česká republika dosud nepodílela na jeho vývoji, subdodavatelské řetězce existují, sériová výroba probíhá, a současně jde o systémy, který podléhají z pochopitelných důvodů přísnému utajení. Nelze jednoduše očekávat, že by se na zakázce za úhrnem přes 100 miliard korun domácí průmysl mohl podílet řádově v desítkách procent, jako je to obvyklé a žádoucí v případě pozemní techniky, a i vyšší jednotky procent budou v tomto ohledu úspěchem.

Přesto samozřejmě je průmyslová spolupráce jedním z důležitých témat vyjednávání: "Hodlám předložit paní ministryni návrh souboru kvalitních a konkrétních projektů průmyslové spolupráce mezi výrobcem letounu Lockheed Martin a českými společnostmi. Jsem si vědoma toho, že rozsah a kvalita nabízené průmyslové spolupráce pro ČR bude rovněž jedním z kritérií, na jejichž základě bude vláda o možném pořízení letounů 5. generace rozhodovat," řekla po návratu z USA začátkem dubna šéfka vyjednávacího týmu MO Blanka Cupáková. Návrh kontraktu má být Spojenými státy předložen v průběhu léta.

Podmínky pro zapojení do subdodavatelského řetězce jsou z americké strany podle výstupů z jednání mimořádně přísné. Memorandum o porozumění s Lockheed Martin má podepsaná dosud jediná česká společnost, výrobce kabelových svazků a elektromechaniky Ray Service. O další spolupráci mezi Lockheed Martin a českými společnostmi pak probíhají jednání, které by měly vyvrcholit podepsáním memorand na veletrhu IDET. Systémy letounu, s nímž armáda počítá na čtyři desetiletí dopředu, samozřejmě procházejí dalším vývojem, a možnost zapojení se do tohoto procesu by pro český průmysl byla nepochybně atraktivní a přinesla by schopnosti, které by bylo možné využít při následné modernizaci letectva. Další příležitost pro český obranný průmysl v souvislosti se zakázkou mohou nabídnout tzv. nepřímé offsety, resp. zapojení firem do jiných projektů, které dodavatel F-35 rozvíjí - problémem je, že tato podpora je v Evropské unii nedovolená, a bude zřejmě třeba její vhodnou formu projednat s Evropskou komisí.

O samotné pořizovací ceně letounů se jednání prakticky nevedou, protože je stejná pro všechny zákazníky, a představuje v současnosti částku přibližně 80 milionů dolarů za kus; a 24 kusů tedy vychází na bezmála 41 miliard korun. Zbytek částky pak tvoří náklady spojené se školením a výcvikem pilotů i pozemního personálu, simulátory, munice, servis letounů, a také úprava nezbytné pozemní infrastruktury. V tomto ohledu přitom nejsou pořizovací náklady zásadním způsobem odlišné od možných alternativ včetně švédských letounů Gripen E, a například investicím do letišť a zázemí, aby byly schopné přijímat letouny F-35, by se Česká republika nevyhnula ani v případě, že vláda nakonec zvolí jiný typ - musíme být schopní přijímat a odbavovat letouny spojenců, a jak bylo řečeno, v roce 2030 by Lightningů II mělo v Evropě létat již na pět stovek. V první řadě půjde o novou vzletovou a přistávací dráhu čáslavského letiště.

Kromě maximálního možného zapojení domácího průmyslu, kde je třeba nenasazovat růžové brýle a nesrovnávat jeho míru s jinými, běžnějšími, projekty v oblasti zejména techniky pro pozemních síly, bude pro úspěšnou integraci F-35A do výzbroje českého letectva zásadní především zodpovědné naplánování provozních výdajů, které mohou mít potenciál obranný průmysl významným způsobem zatížit a omezit/zpomalit možnosti rozvoje schopností v jiných oblastech. A také nepominout modernizační projekty, které ostatním složkám armády umožní efektivní komunikaci a plné využití schopností F-35A. Bez maximálního využití tohoto potenciálu by šlo skutečně jen o drahou hračku. "Neviditelnost", skvělé situační povědomí pilota a ohromující výsledky v simulovaných soubojích s jinými typy, kde F-35 údajně dosahuje 20 sestřelů na jedinou vlastní ztrátu, nejsou hlavním přínosem ani kvalitou letounu, který je především informačním uzlem pro vícedoménové operace a multiplikátorem nasazených sil.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, idf.il, lockheedmartin.com