Česká republika každoročně vyváží vojenskou techniku na Blízký východ a do severní Afriky v hodnotě okolo 24 miliard korun. Nejnovější údaje švédského think tanku SIPRI o obchodu se zbraněmi ukazují, že v posledních pěti letech připadala na Blízký východ čtvrtina celosvětového dovozu vojenské techniky. Na severní Afriku pak další přibližně dvě procenta. Prostřednictvím bilaterální obranné spolupráce s tamními zeměmi Česká republika přispívá k dosažení vlastních i spojeneckých zahraničněpolitických cílů.  

Blízký východ a severní Afrika jsou vzájemně propojeny geograficky, historicky i vojensky. Často jsou rovněž ovlivňovány stejnými regionálními konflikty a bezpečnostní dynamikou. Proto se oba regiony často považují za jeden celek (MENA - Middle East and North Africa). Podíl Blízkého východu na celosvětovém dovozu zbraní vzrostl mezi lety 2005-2009 o 61 %, v letech 2015-2019 a 2020-2024 pak dle think tanku SIPRI z různých důvodů poklesl o 20 %. Vzhledem k objemu očekávaných dodávek však téměř jistě zůstane významným importérem vojenské techniky. Podíl severní Afriky na celosvětovém dovozu zbraní je mnohem menší a mezi lety 2015-2019 a 2020-2024 poklesl o 62 % v důsledku klesajících importů ze strany Alžírska a Maroka.

Čtyři z deseti největších světových dovozců zbraní v posledních pěti letech se nacházejí v oblasti MENA: Katar (třetí), Saúdská Arábie (čtvrtá), Egypt (osmý) a Kuvajt (desátý). Největší zájem mají v regionu o vojenská letadla (43 % z celkového importu v letech 2020-2024), námořní plavidla (20 %) a rakety (16 %). Po úderných schopnostech bojových letounů na dlouhé vzdálenosti je mezi místními zeměmi, stejně jako v jiných částech světa, velká poptávka. V regionu však také rostou obavy o bezpečnost v námořní oblasti, což se odráží v pořizování fregat Egyptem, Izraelem a Katarem, zatímco nákup značného množství munice pro PVO odráží složitost zabezpečení vzdušného prostoru.

V rámci zemí Blízkého východu lze samostatně vyčlenit Radu pro spolupráci arabských států v Zálivu, jejíž členové se v letech 2020-2024 na celosvětovém dovozu zbraní podíleli dvaceti procenty. Ačkoli je Katar druhým nejmenším členským státem, v letech 2020-2024 byl s podílem 23 % největším dovozcem zbraní na Blízkém východě. Rozsáhlé vyzbrojování Kataru probíhá na pozadí rostoucí regionální nejistoty a napětí ve vztazích se sousedy, které v letech 2017-2021 vyvrcholilo blokádou země z iniciativy Saúdské Arábie. 

V těsném závěsu za Katarem se co do hodnoty dovezené vojenské techniky umístila Saúdská Arábie, přestože se mezi lety 2015-2019 a 2020-2024 její import snížil o 41 %. Z pozice největšího světového dovozce zbraní v letech 2015-2019 Rijád v letech 2020-2024 poklesl na čtvrtou příčku. Tuto sestupnou tendenci SIPRI přičítá cyklické povaze zbrojních zakázek: jakmile systémy vstoupí do služby, nějakou dobu se používají, než dojde k objednávce a nakonec dodání náhrady. To může způsobit dočasné výpadky v dodávkách. Saúdská Arábie také investuje do vlastního zbrojního průmyslu v rámci své vize pro rok 2030 (Saudi Vision 2030). Je však nepravděpodobné, že v dohledné době skončí její závislost na dovozu. 

Dovoz zbraní dalších dvou států Perského zálivu mezi lety 2015-2019 a 2020-2024 prudce vzrostl: Kuvajtu (+466 %) a Bahrajnu (+898 %), čímž se Kuvajt stal 10. a Bahrajn 23. celosvětově největším světovým dovozcem zbraní. Bezpečnostní úvahy Bahrajnu souvisejí s regionálním napětím, zejména s ohledem na Írán, a také s vnitřním pnutím. USA považují své vztahy s Bahrajnem za prostředek k posílení své moci a stability v oblasti Perského zálivu a v roce 2017 obě země prodloužily dohodu o obranné spolupráci, poprvé podepsanou v roce 1991, o dalších 15 let.

Spojené arabské emiráty (SAE) jsou sice v letech 2020-2024 jedenáctým největším dovozcem zbraní na světě, ale ve srovnání s lety 2015-2019 zaznamenaly pokles dovozu zbraní o 19 %. To bylo pravděpodobně způsobeno stažením z války v Jemenu, i když Abú Dhabí v zemi nadále nepřímo podporuje své spojence (podobně jako v Libyi, Somálsku a Súdánu). Jak uvádí SIPRI, využívá k tomu „mnohovrstevnaté sítě násilných nestátních aktérů, finančníků, obchodníků, politických představitelů a vlivných osobností s cílem vytvořit předmostí v zemích, které mají strategickou hodnotu pro emirátské národní zájmy“.   

Mimo Perský záliv patří k významným dovozcům zbraní na Blízkém východě ještě Izrael (patnácté místo na světě). V letech 2015-2019 a 2020-2024 zůstal import zbraní do židovského státu stabilní a ve velké míře závislý na vojenské pomoci z USA. Válka v Gaze po 7. říjnu 2023 a následné vojenské akce v Íránu, Jemenu, Libanonu a Sýrii stimulují izraelskou poptávku po obrněných vozidlech, raketách, řízených bombách a vojenských letounech.

K blízkovýchodním státům se obvykle řadí také Egypt, i když geograficky (pomineme-li Sinajský poloostrov) náleží spíše k regionu severní Afriky. Mezi lety 2015-2019 a 2020-2024 Káhira snížila dovoz vojenské techniky o 44 % a namísto třetí příčky mezi celosvětově největšími dovozci zbraní nově obsadila příčku osmou. V letech 2015-2019 tvořila více než polovinu egyptského dovozu zbraní letadla, především ruská a francouzská bojová letadla a ruské bojové vrtulníky. V letech 2020-2024 tvořily téměř dvě třetiny lodě, včetně velkých válečných lodí z Francie, Itálie a Německa. Nejvýznamnější egyptský dovoz v posledním desetiletí odráží zaměření na posílení úderných a námořních schopností na dlouhé vzdálenosti. K tomu došlo v souvislosti s napětím a spory ve východním Středomoří, válkou v sousedním Súdánu, napjatými vztahy s Izraelem a zapojením do války v Libyi.

Kromě Egyptu patří k největším dovozcům zbraní v severní Africe Alžírsko a Maroko. Mezi oběma sousedy panuje dlouhodobé napětí spojené s konfliktem o Západní Saharu. Alžírsko bylo v letech 2020-2024 až 21. největším dovozcem zbraní na světě a oproti období 2015-2019 import poklesl o 73 %. SIPRI tento trend spojuje podobně jako u Saúdské Arábie s cyklickou povahou zbrojních zakázek. V letech 2020-2024 se na alžírském dovozu zbraní podílelo téměř polovinou (48 %) Rusko, následované Čínou (19 %) a Německem (14 %). Ruský export vojenské techniky do Alžírska se oproti období 2015-2019 snížil o 81 %. Nejvýznamnější importované výrobky v posledních pěti letech představovala obrněná vozidla (33 %), letadla (29 %) a lodě (21 %). Maroko dováží o poznání méně zbraní (obrněná vozidla, rakety, letadla), v letech 2020-2024 převážně z USA (64 %), následované Francií (15 %) a Izraelem (11 %). Polovinu dodaných raket tvořily zásilky z Izraele, z 55 dodaných letadel pak 19 bezpilotních ozbrojených zařízení Rabat získal od Turecka. 

Další země švédský think tank neuvádí, protože v posledních letech neuskutečnily žádnou významnou zakázku na nákup vojenské techniky. Pro Českou republiku se nicméně důležitým zákazníkem může stát Irák. AERO Vodochody totiž Bagdádu v roce 2014 prodaly dvanáct cvičných letounů L-159 a přinejmenším některé z nich prošly v roce 2022 na základě smlouvy o poprodejní podpoře modernizací. Iráčané využívají L-159 nejen k výcviku, ale i k útokům na pozice Islámského státu. Pokračující teroristická hrozba na Blízkém východě proto představuje příležitost pro český obranný průmysl, což se AERO Vodochody snaží využít nabídkou letounů L-39NG (Skyfox) iráckému letectvu.

V blízkovýchodním regionu má ovšem z pohledu Prahy prioritu udržení strategického partnerství s Izraelem. „Izrael je naším nejbližším partnerem na Blízkém východě,“ zdůraznila při své poslední návštěvě židovského státu ministryně obrany Jana Černochová. Česká republika stojí po teroristických útocích 7. října 2023 pevně na straně Izraelců a je ochotna mu poskytnout zbraně, ochranné prostředky i munici. Oba státy navíc spolupracují na mnoha vyzbrojovacích projektech (především česká akvizice 3D radarů EL/M-2084 / MADR a protiletadlových systémů SPYDER). Podle ministerstva obrany má rovněž velký potenciál projekt izraelské společnosti ELBIT s pražskou firmou LPP na vybudování centra výroby bezpilotních prostředků na českém území. „Vynikající politické vztahy mezi oběma zeměmi usnadňují posilování obchodní spolupráce, přičemž kombinace izraelských nejpokročilejších technologií a obchodních schopností s českou tradicí inženýrství a strategickou polohou v srdci Evropy mohou oběma stranám přinést vynikající výsledky, a to především, a nejen v oblasti obranného průmyslu,“ sdělila ministryně Černochová.

Vojenskou spolupráci mezi Českou republikou a oblastí MENA ovlivňuje také ukrajinsko-ruská válka. Česká společnost Excalibur Army (součást skupiny Czechoslovak Group) například zmodernizovala několik desítek tanků T-72B marocké armády, které začátkem roku 2023 putovaly na Ukrajinu. Maroko získalo stovky tanků T-72 (148 tanků T-72, 136 tanků T-72B a 12 tanků T-72BK) v letech 1999-2000 z běloruských skladů za účelem vytvoření „ruské“ obrněné brigády na severu země, která měla bránit zemi proti hypotetickému alžírskému vpádu. 

Úspěch českého obranného průmyslu na Blízkém východě a v severní Africe bude určovat regionální a celosvětový geopolitický vývoj. V zájmu Prahy je jistě bezpečnostní a politická stabilita tamních států důležitá, k čemuž Praha může přispět dodávkami zbraní pro boj proti terorismu. Jisté riziko v tomto ohledu představuje dodržování lidských práv a stav demokracie v cílových zemích, což české úřady může motivovat k zamítnutí vývozu vojenské techniky. Téměř jistě ovšem zůstanou nadále pevné česko-izraelské vztahy, což dokládá dominantní postavení židovského státu mezi regionálními dovozci českých zbraní (v hodnotě asi 837 milionů korun v roce 2023). Praha bude rovněž usilovat o import munice či zbraní z oblasti MENA (podobně jako v případě marockých tanků T-72), pokud tím pomůže Ukrajině v obraně proti agresivnímu ruskému vpádu.

Zdroj: SIPRI, Ministerstvo průmyslu a obchodu, MENA Defense, Ministerstvo obrany ČR