Dosud nejvýraznější třetí stranu bojující v ukrajinsko-ruské válce představovali Severokorejci, avšak stále důležitější roli hrají i jedinci původem ze Střední Asie. Právě o jejich nábor do armády se pracovníci ovládající místní jazyky pokoušejí již na ruských imigračních úřadech. Mezi hlavní lákadla patří vstupní bonus, relativně vysoký plat a zrychlená cesta k získání ruského občanství. Středoasijským pracovním migrantům ovšem začínají otevírat dveře také evropské země, čímž rozkládají regionální geopolitickou závislost na Rusku.  

Akutní nedostatek pracovních sil se Moskva snaží řešit zvyšováním migrace z pěti středoasijských států, bývalých součástí Sovětského svazu. Rusku podle deníku Izvestija jen loni chybělo 4,8 milionu pracovníků, což významně ovlivňuje hospodářský růst. S větším množstvím pracovních příležitostí se zároveň zvyšuje riziko nasazení v ukrajinsko-ruské válce, protože se úřady snaží migranty získat do armády jako vojáky nebo pomocný personál. Od poloviny minulého roku začali Rusové používat stále sofistikovanější metody náboru. Středoasiaty stále častěji oslovují v mešitách, na ubytovnách nebo přímo na imigračních úřadech. 

Kreml svou kampaň rozšířil s cílem přilákat zahraniční pracovníky i ruské občany příslibem peněz a dalších výhod. Náboráři v ulicích ruských měst rozdávají mužům brožury, v nichž slibují počáteční jednorázovou platbu ve výši 240 000 rublů (asi 57 000 Kč), po níž bude následovat plat až 420 000 rublů (100 000 Kč) měsíčně. Prezidentský dekret z letošního ledna cizincům navíc slibuje urychlenou naturalizaci. Ruský pas mají získat pouhý měsíc po podání žádosti, pokud se zároveň zaregistrují k vojenské službě. „Nemusíte čekat pět let, abyste se stali ruskými občany. Místo toho můžete podepsat smlouvu o vojenské službě na šest měsíců nebo až na jeden rok výměnou za urychlené získání občanství pro sebe a své rodiny,“ uvedl jeden z ruských náborářů.

Na dodržování podmínek urychlené naturalizace dohlíží Vyšetřovací výbor Ruské federace. Aleksandr Bastrykin, jeho předseda, společně s pracovníky svého úřadu odhalil 30 000 migrantů, kteří v nedávné době získali ruské občanství a do vojenské evidence se zapsat se nenechali. 10 000 z nich již našlo svou cestu na frontu nebo na Ruskem okupovaná ukrajinská území. „Začali jsme uplatňovat ustanovení ústavy a našich zákonů. Ti, kteří obdrželi občanství, musí své údaje nechat vložit do vojenského registru a v případě potřeby se zúčastnit zvláštní vojenské operace [ruské oficiální označení pro ukrajinsko-ruskou válku, pozn. autora],“ řekl v červnu Bastrykin na Petrohradském mezinárodním právním fóru. Vyšetřovatelé „...dosud dopadli více než 30 000 osob, které získali občanství, ale nepožádali o zapsání svých údajů do vojenského registru. Asi 10 000 z nich již bylo posláno do zvláštní vojenské operační zóny.“

Další migranty ze Střední Asie přesvědčují ke vstupu do armády v záchytných centrech, kde jsou ze strany vojenských náborových důstojníků vystaveni nátlaku. „Důstojník nám řekl: ‚Jste deportováni a do Ruska se nemůžete vrátit nejméně pět let. Pokud ale budete souhlasit se vstupem do ruské armády, vaše trestní rejstřík bude opět čistý, dostanete dobrý plat a už po šesti měsících se stanete ruskými občany,‘“ sdělil jeden ze zadržených novinářům ze Svobodné Evropy. Ačkoli jeho nabídka náborového důstojníka nepřesvědčila, někteří další o ní „vážně uvažovali“, protože „vrátit se do Tádžikistánu bez peněz, bez práce a bez budoucnosti je skoro stejně špatné“.

Cesta do ukrajinsko-ruské války vede také přes vězení. V září 2022 navštívil dnes již zesnulý Jevgenij Prigožin, tehdejší vlastník soukromé vojenské Wagnerovy skupiny, vězení v Tambovské oblasti. „Slíbil všem, kteří podepíší smlouvu a vrátí se živí, výplatu 175 000 rublů měsíčně (do celkové částky 1,2 milionu rublů), vymazání trestního rejstříku a udělení ruského občanství. Asi 700–800 vězňů souhlasilo a já jsem se rozhodl připojit, abych se vyhnul vězení,“ řekl jeden z bývalých vězňů původem z Uzbekistánu. Loni v lednu byl zraněn do ramene, když vylézal ze zákopu. „Probudil jsem se v nemocnici, kde jsem ležel asi 50 dní, a 17. února 2023 jsem odešel. Za to jsem dostal 600 000 rublů.“ Na konci léta mu bylo také uděleno ruské občanství.      

Rusko hostí miliony migrantů ze Střední Asie a dalších zemí bývalého Sovětského svazu, kde je v posledních třech desetiletích velkým problémem nezaměstnanost. Většina přistěhovalců se drží dál od široce odsuzované války, kterou Kreml vede proti Ukrajině. Předpokládá se však, že mnoho stovek nebo tisíců jich přijalo práci na ukrajinských územích okupovaných Ruskem. Zatímco většinou pracují pro ruské stavební firmy, o život jich pravděpodobně přišlo několik desítek až stovek. Navzdory klesající hodnotě ruského rublu, zmenšujícímu se trhu práce a dalším důsledkům války zůstává Rusko pro středoasijské pracovníky klíčovou destinací.

Migrace do Ruska představuje pro většinu migrantů ze Střední Asie vyzkoušenou a nejdostupnější možnost, jak si najít práci. Alternativní destinace v Asii, na Blízkém východě a v Evropě se ovšem pro středoasiaty hledající zaměstnání stávají stále atraktivnějšími. Pod hrozbou odvodů do armády a nucených prací na okupovaných ukrajinských územích se někteří z nich, zejména ti s dvojím občanstvím a ruskými pasy, dočasně vracejí do zemí původu a hledají jiné cílové země. Desetitisíce jich hledají štěstí v Evropě, která se pro občany Střední Asie začíná otevírat.  

Vídeňský think tank ICMPD (International Centre for Migration Policy Development) zmiňuje jako příklad britskou politiku, která využívá středoasijského momentu hledání alternativ k ruskému pracovnímu trhu. Více než čtvrtina všech dočasných pracovníků v zemědělství, kteří se účastní britského programu pro sezónní pracovní migranty, pochází ze Střední Asie. V rámci tohoto programu mají občané Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu možnost požádat o šestiměsíční pracovní vízum na pozice v zahradnictví a drůbežářství. Přibližně 6 000 sezónních pracovníků z Kyrgyzstánu v loňském roce se svými žádostmi o dočasné pracovní povolení uspělo a pracovalo v zemědělském sektoru Spojeného království. Během prvních sedmi hodin online náboru pro sezónu 2024 se do programu přihlásilo více než 26 000 Kyrgyzů.

Roste také počet středoasijských pracovních migrantů v EU. Na Litvě se počet přistěhovalců z Uzbekistánu zvýšil z 1 800 v roce 2023 na 9 700 v roce 2024. Počet státních příslušníků Kyrgyzstánu ve stejném období rovněž vzrostl z 2 000 na 6 600. Podobně i v Bulharsku představovali v roce 2023 občané Kyrgyzstánu největší skupinu sezónních pracovníků, když jich bylo registrováno přes 2 000. V roce 2022 Polsko registrovalo téměř 5 000 migrujících pracovníků z Uzbekistánu a přes 3 000 z Kazachstánu. Jejich počet bude v následujících letech velmi pravděpodobně dále narůstat.

Další státy Evropské unie, zejména v zemích s rostoucím nedostatkem pracovních sil ve střední a východní Evropě, mohou politickými opatřeními migrační trasy rovněž ovlivnit. Také Česká republika potřebuje vzhledem k demografickému vývoji přísun pracovní síly, ať už pro sezónní práce nebo pro klíčová průmyslová odvětví. Země jako Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, a především Německo se Střední Asií spolupracují na bilaterální úrovni, ovšem poptávka po práci ze strany středoasiatů v současné době převyšuje počet nabízených volných pracovních míst. Berlín dnes umožňuje pracovat v německých zemědělských podnicích pouze gastarbeitrům, kteří jsou občany západního Balkánu, Gruzie a Moldavska. Rozšířením programu na občany středoasijských států by ale mohl přesměrovat migrační tok z Ruska do Evropské unie, což může následovat Česká republika a další členové EU. Přestože diverzifikace legálních tras pracovní migrace není univerzálním řešením závislosti Střední Asie na ruském hospodářství, zůstává důležitým geopolitickým a vlivovým nástrojem, který lze proti Rusku využít.

Zdroj: Eurasianet, Svobodná Evropa, ICMPD, Interfax, Izvestija