(Dez)informační kampaně Ruské federace na územích cizích států společně se zahájením války na Ukrajině zdůraznily bezpečnostní hrozby plynoucí z informačního působení cizích mocností na území jednotlivých států. Ukázalo se, jak šíření (dez)informací (které urychluje a zároveň umožňuje větší dosah existence sociálních sítí) výrazně ovlivňuje smýšlení daného obyvatelstva ve smyslu vnímání dané velmoci, která je zdrojem těchto kampaní. Mezi velmi schopné manipulátory, na které bychom si měli dát pozor, bezesporu patří již zmíněné Rusko či Čínská lidová republika.

Foto: Mezi velmi schopné manipulátory, na které bychom si měli dát pozor, bezesporu patří již zmíněné Rusko či Čínská lidová republika. | Shutterstock

Velmoci za použití informační propagandy často využívají na území cizích států tzv. soft power, která je založená na získání sympatií obyvatel a politiků, s cílem rozšířit pole působnosti a vlivu v daných státech, popřípadě v celých regionech. (Dez)informační kampaně mají za cíl získání větší moci, ať už politické nebo ekonomické, a celkové získání a upevnění co nejsilnější pozice ve světové politice, která by měla potenciál umožnit dané velmoci nabytí statusu hegemona. Stát se politickým hegemonem a oslabit tak pozici, kterou momentálně mají Spojené státy americké, je cílem nejen Ruské federace, ale i dalších států, které však (na rozdíl od Ruska) nepoužívají tak očividnou agresivní a nepřátelskou politiku a rétoriku. Místo toho využívají nástroje již zmíněného soft poweru, které jim bez násilí a nátlaku nabízí možnost získání a upevnění vlivu a moci v určených regionech. Jedním z těchto státu je Čínská lidová republika, jejíž informační operace (především v ekonomické, politické, kulturní, ale i akademické sféře) jsou v rámci soft poweru patrné i ve Střední Evropě včetně České republiky, a to v rámci čínské iniciativy 17+1 (Iniciativa Spolupráce Čína – střední a východní Evropa, známější jako 16+1 a od roku 2019 jako 17+1, byla formálně založena ve Varšavě v roce 2012 pod patronací tehdejšího čínského premiéra Wen Ťia-paa).

Od roku 2013, po nástupu současného čínského prezidenta a generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany ČLR Si Ťin-pchinga, se čínská zahraniční, ale i domácí politika změnila a svým nynějším způsobem vedení vyvolává mezi Čínou a ostatními demokratickými státy či mezinárodními institucemi tenzi. V tomto duchu se také změnilo vnímání iniciativy 17+1 (dříve 16+1), jejíž hlavním cílem bylo navázat lepší vztahy a spolupráce mezi Čínou a státy Východní a Střední Evropy a která vešla v platnost za předchozí čínské vlády. V současné době však kvůli otevřenější a agresivnější zahraniční politice Číny, obsahující revisionistické tendence s cílem získání většího vlivu Číny v mezinárodním prostředí, se na tuto iniciativu již nepohlíží tak jako v roce 2012. Její existence naopak do jisté míry šíří obavy, jelikož představuje hrozbu pramenící ze získání většího vlivu Číny v Evropě, který by mohl ohrozit nezávislost jednotlivých evropských států. Výše zmíněné obavy podporuje i fakt, že po založení čínské iniciativy Belt and Road Initiative v roce 2013 (Ta se zaměřuje na spolupráci mezi Čínou a převážně státy ve Střední a Jihovýchodní Asii, a vybudování nové Hedvábné stezky) se iniciativa 17+1 postupem času stala její součástí. Prostřednictvím těchto iniciativ se však Čína snaží získat sympatie daných států prostřednictvím nabídky převážně ekonomických prostředků, jejichž konečné získání následně zaváže a de facto připoutá dané státy k Číně ve formě závislosti, a to nejen na jejím kapitálu.

V rámci iniciativy 17+1 byla na poli bilaterálních vztahů mezi Čínou a Českou republikou hlavním prostředníkem ekonomické čínské diplomacie společnost CEFC, která byla později usvědčena z rozsáhlé politické korupce a následně byla odhalena jako finanční podvod. Tento incident je jedním z příkladů, proč tato ekonomická diplomacie nemá v rámci zemí Evropské unie velký úspěch. Čína tak spíše iniciativu 17+1 využívá jako záminku pro navazování přátelských vztahů se státy Evropské unie, a to ve všech společenských vrstvách, aby si získala všeobecné sympatie občanů prostřednictvím budování přátelského a pozitivního image s cílem následné podpory týkající se navazování bližších spoluprací s Čínou. Tuto strategii realizuje také za pomocí přiblížení čínské kultury skrz kulturní a akademickou sféru.

V České republice je úroveň spolupráce mezi Čínou mimo jiné ovlivněna aktuální politickou situací. To zpravidla znamená, že když jsou u moci levicové strany, je Česko více otevřeno ke větší a intenzivnější spolupráci s Čínou. Pravicové strany pak nezbytné spolupráce a dobré diplomatické vztahy s Čínou vyvažují občasnou kritikou, hlavně co se týká oblasti lidskoprávní agendy, jako je situace etnické menšiny Ujgurských obyvatel v čínské provincii Sin-Tiang, nebo situace týkající se Tibetu či Taiwanu, na jejichž území si Čína klade nárok. 

Zdroj: jstor.org, amo.cz, sinopsis.cz