Útok střelce, který se odehrál 21. prosince na půdě Filozofické fakulty v Praze a jehož obětí jsou desítky mrtvých a raněných, se stal jednou z nejsmutnějších kapitol v celé novodobé historii České republiky. Svou tragičností, svým lidským rozměrem představuje událost, která přesahuje rámec běžného zločinu, a která tak nutí k hlubšímu zamyšlení. Mnohého občana totiž napadá otázka, zda by se takový útok nemohl opakovat, a zda by jeho obětí nemohl být i on sám či někdo z jeho blízkých.

I proto již dnes tento útok vyvolává celou řadu diskusí. Častá je otázka, nakolik je takováto událost záležitostí pouhého „pomateného jedince“, a nakolik je výrazem celkového stavu společnosti. Diskutováno je také to, zda bylo možno takovému útoku zabránit, a jak se případně vyvarovat dalším obdobným útokům. V návaznosti na to se (i vzhledem k tomu, že tento útok byl spáchán legálně drženou zbraní) objevují i další otázky, např. zdali by se nemělo omezit právo na pořízení, vlastnění či nošení legálně držené zbraně nebo zdali má vůbec smysl, aby občané měli možnost držet palnou zbraň, která se může stát potenciálním vraždícím nástrojem? Kritiku navíc umocnil fakt, že k útoku z 21. prosince 2023 útočník nepoužil pistoli, jakou si běžně pořizují občané ČR pro svou obranu, ale výkonnou samonabíjecí pušku AR-15 ráže .308 Win (7,62 × 51 mm), která se od armádních útočných pušek liší jen tím, že má poloautomatickou funkci, tj. nemůže střílet dávkou, a má omezenou kapacitu zásobníku.

Stejné otázky, jako se v posledních 3 týdnech intenzivně řeší v České republice, jsou již nějaký čas diskutovány i ve Spojených státech amerických, ve kterých k takovýmto útokům dochází mnohem častěji a kdy prakticky po každém takovémto útoku šíleného střelce pozůstalí obětí vyvíjejí snahu výrazně omezit či zakázat legálně držené zbraně, a tím údajně předejít dalším obdobným zločinům. Obvykle jsou tyto snahy provázeny i příslušnými politickými a legislativními aktivitami, vedenými převážně zástupci Demokratické strany. Zatím žádná z těchto snah nedosáhla určitého výsledku v podobě zákazu zbraní, protože vždy naráží na právo občana vlastnit a nosit palnou zbraň, které je zmíněno i v samotné ústavě USA a které má v americké společnosti značnou společenskou podporu. Přesto i tyto diskuse vedené v USA s takřka s železnou pravidelností pro nás mohou být značným poučením, a mohou nám tak pomoci zodpovědět zásadní otázku – bylo by správné zakázat legální nošení zbraní?

Zastánci omezení či dokonce zrušení práva vlastnit legálně drženou zbraň obvykle poukazují na velký počet lidí, kteří jsou každoročně zabiti legálně vlastněnými zbraněmi. Nejde přitom jen o útoky s vysokými ztrátami na životech podobné tomu, jaký se odehrál 21. prosince 2023, což byl bohudíky ojedinělý exces. Jedná se hlavně o různé individuální vraždy způsobené použitím palné zbraně, kdy střelec často jedná v afektu či náhlém pomatení smyslů. Podle tvrzení některých zastánců omezení či zrušení práva legálně vlastnit zbraň takovémuto zločinu stát nejenže nedokázal zabránit, ale naopak mu dokonce napomohl tím, že dovolil vrahovi legálně vlastnit vražedný nástroj. Podle těchto nesmyslných hlasů se vlastně stát na takovémto zločinu podílí, a proto by měl zajistit, aby k takovýmto zločinům páchaným legálně drženou zbraní již nedocházelo, nejlépe prostřednictvím omezení či úplného zákazu legálního vlastnictví palných zbraní.

Tato idealistická myšlenka na první pohled vypadá lákavě. Praxe však doposud vždy ukázala, že takovéto myšlenky jsou nesmyslné. Aktivisté, kteří prosazují zrušení práva legálně vlastnit zbraň, si totiž neuvědomují jeden základní fakt a to ten, že vraždy a zločiny vedené legálně drženou zbraní představují pouze menší část těchto trestných činů. Hlavně zkušenosti ze zahraničí (jako např. již zmíněné USA) ukazují, že zločinů spáchaných ilegálně drženou zbraní je výrazně více, obvykle jde o mnohonásobky.

A právě fenomén spáchaných zločinů za pomoci ilegálně držených zbraní by omezení či zákaz legálního držení zbraní nijak neřešil. Naopak se dá říci, že takovýto akt by zločinnost páchanou ilegálně drženými zbraněmi mohl naopak umocnit, protože by vzal běžným lidem právo se prostřednictvím legálně držené palné zbraně případně bránit. Použití legálně držené palné zbraně totiž může být pro občana jedinou cestou, jak si v některých situacích zachránit holý život. Pokud jedince např. napadne hlouček chuligánů, kteří mu chtějí ublížit, pak se člověk nemůže primárně spoléhat na okamžitou pomoc policie (není to ani možné) a danou situaci musí často řešit okamžitě, tedy rovnou na místě. Stejně tak nemůže být řešením útěk – padesátiletý člověk jen těžko uteče partě dvacetiletých mladíků. Jedinou cestou jak zabránit útoku se tak jeví právě pohrůžka legálně drženou palnou zbraní či v krajní nouzi její použití.

Nelegálně držené zbraně jsou přitom problémem horším, než se může na první pohled zdát. Už jen to, že si někdo pořídí zbraň v rozporu se zákonem, nám napovídá, že takový člověk má vyšší tendenci použít zbraň k protizákonnému jednání – loupežnému přepadení, zabití či vysloveně teroristickému jednání, jako byl právě útok z konce letošního roku. K nelegální zbrani se dá navíc dostat někdy až překvapivě snadno, a to díky černému trhu se zbraněmi. Je však nutno říci, že s existencí černého trhu se zbraněmi se nepotýká jen Česká republika, ale prakticky všechny země světa a žádný stát, žádný systém doposud nedokázal tento fenomén zcela vymýtit.

V souvislosti s útoky za pomoci palných zbraní se často řeší i otázka, zdali by nestálo za to zúžit dosavadní spektrum zbraní, které si může občan - držitel zbrojního průkazu -  legálně pořídit, ať již pro svou sebeobranu, či ze sportovních důvodů. Především po událostech z 21. prosince 2023 se konkrétně řeší otázka, zda je správné, aby si občané mohli legálně pořídit tak výkonné zbraně, jako je již zmíněná útočná puška AR-15, případně obdobné pušky odvozené od armádních zbraní.

Zodpovězení otázky, zdali by neměly být zakázány, případně omezeny zbraně odvozené od útočných pušek, by však měla předcházet důkladná analýza oproštěná od emocí, a to včetně zjištění, kolik trestných činů bývá takovýmito zbraněmi spácháno (je to minimum). Zločinec resp. terorista si obvykle pořídí nějakou běžnou pistoli, kterou lze snadno nosit a snadno ukrýt. Naprostá většina legálních držitelů samonabíjecích pušek si je velmi dobře vědoma jejich účinnosti, proto se jejich užití na svoji případnou obranu spíše vyhýbá, a se svými zbraněmi chodí střílet pouze na příslušné střelnice za účelem rekreační střelby či již zmíněného zlepšení manipulace se zbraní včetně střelby.

Již dopředu je nutno počítat s tím, že budoucí debaty o držení útočných pušek budou poznamenány řadou iracionálních argumentů. Pro některé lidi je už určitým „problémem“ vlastní označení těchto zbraní coby útočné pušky, což u mnoha laiků evokuje představu, že tyto zbraně jsou určeny pouze k útoku. Pojem útočná puška je přitom uměle vytvořený vojenský termín pro zbraně používající náboj střední velikosti, nacházející se někde mezi běžným pistolovým nábojem a výkonným puškovým nábojem. V žádném případě to tedy nevypovídá o charakteru či použití těchto zbraní. Ty mohou být použity, stejně jako ostatní palné zbraně, k obranným účelům, ke sportovní či rekreační střelbě.

Po událostech z 21. prosince 2023 se také objevují názory, že je třeba více lustrovat zájemce o držení zbrojního průkazu za účelem zabránění, aby se palné zbraně dostávaly do rukou psychicky labilních lidí, případně lidí inklinujících k nějakému extremismu apod. Jednou z údajných cest, jak toho dosáhnout, jsou povinné podrobné psychologické testy, které by odhalily osobnost budoucího majitele palné zbraně. 

V současné době psychotesty podstupují jen ti žadatelé o zbrojní průkaz, u kterých má lékař v rámci povinné běžné zdravotní prohlídky pochybnosti o jejich duševním zdraví. Ministerstvo vnitra je zatím spíše proti povinným psychotestům, a to hlavně z důvodu, že v ČR se nachází více než 316 tisíc držitelů zbrojních průkazů a mohlo by tak dojít k zahlcení systému. Každopádně je otázkou, nakolik případné povinné psychotesty skutečně spolehlivě odhalí psychicky labilní a jinak potenciálně nebezpečné jedince a sníží (úplná eliminace rizika je nereálná) tak riziko podobných případů jako byl ten z konce letošního roku.

Také volání po striktním omezení celkového počtu palných zbraní u jednotlivých držitelů zbrojního průkazu či registrování/ohlašování tzv. podezřelých nákupů na základě určitého počtu pořizovaných zbraní je naprosto nesmyslné, neboť se jedná o velmi individuální záležitost. To, že si držitel zbrojního průkazu v krátké době pořídí např. 4 palné zbraně, zpravidla vůbec nic špatného či rizikového neznamená. Každé posouzení „podezřelého nákupu“ by tak mělo být řešeno individuálně zkušeným prodejcem zbraní od něhož si držitel zbrojního průkazu zbraň(ě) kupuje.

Obdobně jako u řešení jiných citlivých problémů je i ohledně tématu získání zbrojního průkazu a legálního držení zbraní jasné, že by měla být na místě určitá uvážlivost a důraz na racionalitu. Nemělo by se podléhat laciným populistickým výkřikům, neboť jakákoliv chyba v takto citlivé oblasti by se nám mohla do budoucna ošklivě vymstít, což by v dnešní, z bezpečnostního hlediska složité době, nebylo dobré.

Zdroj: BBC, Policie ČR