Je veřejným tajemstvím, že nákup nové techniky pro Armádu ČR dlouhodobě provázejí problémy. Vojáci zatím marně čekají na nové vrtulníky nebo radary. Kritické hlasy z řad odborné a laické, ale i politické veřejnosti zaznívají také v souvislosti s právě započatým tendrem na nákup bojových vozidel pěchoty. A když už si AČR konkrétní techniku vybere, tak jejímu zařazení do „služby“ předchází v nejednom případě velmi trnitá cesta. 

To je mj. případ bojového vozidla Perun, určeného pro speciální síly. Jedná se o výhradně český výrobek, vyvinutý a vyrobený v přeloučské firmě SVOS, dlouhodobě se specializující právě na balisticky a protiminově chráněná vozidla. Domácí původ je zásadní, neboť pokud by byl pořizován výrobek ze zahraničí, došlo by nutně k jeho prodražení přinejmenším o finance za licenci a za obchodní zastoupení, které navíc odcházejí do zahraničí Od věci rovněž není skutečnost, že o toto vozidlo je zájem v zahraničí a domácí reference výrobcům významně pomáhají. Například Perun byl jedním z mála českých zbrojařských výrobků, které si podrobněji prohlédl švédský ministr obrany Peter Hultqvista na výstavě IDET 2019.

Foto: Bojové terénní vozidlo Perun 4x4

U vozidla Perun zpočátku nic nenasvědčovalo, že by testování měly provázat problémy. Koncem první poloviny roku 2018 se uskutečnily kontrolní zkoušky, které potvrdily, že vozidlo splňuje podmínky zadání. Po úspěšných kontrolních zkouškách byl pak Perun propuštěn do vojskových zkoušek, které začaly koncem července 2018. Zlom nastal v říjnu téhož roku, kdy byly vojskové zkoušky přerušeny. Podle našich zdrojů komise požadovala uskutečnit ověřování parametrů, které nebyly předmětem vojskových zkoušek, a to nestandardním způsobem. Do konce června 2019 se proto neuskutečnila ani jedna zkouška, přestože bojové vozidlo bylo k jejich provedení připraveno, což výrobce opakovaně deklaroval. Na vozidle navíc provedl na vlastní náklady větší množství úprav na přání uživatele a na základě jeho dodatečných požadavků. Jednalo se v prvé řadě o rozšíření balistické ochrany nad rámec požadavků původní specifikace i uzavřené kupní smlouvy. Tyto úpravy zvýšily bezpečnost osádky, uživatelskou hodnotu vozidla a pochopitelně i hmotnost. A právě hmotnost Komise pro vojskové zkoušky paradoxně používá jako hlavní a v podstatě jediný závažný argument proti vozidlu Perun, ačkoli uživatel – tedy vojáci - o tyto úpravy sám požádal!

Foto: Zdolávání terénu

Místo vojskových zkoušek nastala vleklá korespondenční válka mezi výrobcem a Sekcí vyzbrojování a akvizic MO ČR.

Výrobce si v souvislosti se vzniklou situací vcelku logicky klade mnohé otázky. Například co je příčinou „problémů“ vozidla, které úspěšně absolvovalo kontrolní zkoušky, na kterých se podíleli zástupci uživatele (jako členové komise pro kontrolní a později vojskové zkoušky), kteří technické parametry vozidla v těchto zkouškách odsouhlasili? Zcela nepochopitelně pak stejní lidé v následných vojskových zkouškách tyto parametry naopak začali rozporovat a přicházeli stále s novými nestandardními požadavky.

K zamyšlení rovněž je, proč ministerstvo obrany, které ústy svého ministra slibuje podporu domácího zbrojního průmyslu, v této situaci stojí za prací Komise pro vojskové zkoušky, jejíž činnost vykazuje vážné nedostatky a směřuje více či méně zjevně k tomu, aby česká zbrojovka neuspěla. V této souvislosti pak stojí za zmínku, že se v kuloárech, ale i v některých médiích, hovoří o britském bojovém vozidle Supacat jako „protiváze“ a možné náhradě Peruna. A to i přesto, že Supacat se do tendru na vozidlo pro AČR nepřihlásil. Požadavek MO ČR na nové bojové vozidlo pro speciální síly totiž kromě jiného stanovil takovou úroveň balistické a protiminové ochrany vojáků, které žádný typ z modelové řady Supacat nedosahuje a z technického hlediska dosahovat nemůže.

Foto: Supacat HMT 400 Jackal | Wikimedia Commons

A v neposlední řadě – jedná se v případě bojového vozidla pro speciální síly o ojedinělý postup, který má naprosto konkrétní příčiny? Anebo jde o v AČR, respektive MO, zavedenou praxi ve výběru a hodnocení nové bojové techniky? V každém případě bude nesporně zajímavé sledovat, jak budou probíhat kontrolní a vojskové zkoušky nových bojových vozidel pěchoty, jejichž výrobci jsou renomované firmy (a nikoliv česká zbrojovka) s ohromným politicko-ekonomickým vlivem a zástupem špičkových právníků. Je přitom zřejmé, že tento obří tendr bude v centru daleko větší (i mediální) pozornosti, a nejen z hlediska možného korupčního potenciálu, jako v případě obrněných transportérů Pandur.