O 43. výsadkovém pluku z Chrudimi jsme již v našem pořadu CZ DIALOGY hovořili s tehdejším velitelem brigádním generálem Jiřím Líbalem, který dnes velí 4. brigádě rychlého nasazení. Současným velitelem 43. výsadkového pluku je podplukovník Petr Matouš, kterého jsme mohli nedávno vidět zápasit na charitativním galavečeru Fighters for Veterans. Tato akce na podporu našich válečných veteránů nakonec přinesla do Vojenského fondu solidarity úctyhodných 751 043 korun. Výsadkáři na sebe vždy dokázali náležitě upozornit nejen svými bojovými výsledky a schopnostmi, ale také právě různými akcemi, jako je zmíněný projekt Fighters for Veterans, o kterém jsme si mimo jiné v rámci dalšího dílu pořadu CZ DIALOGY povídali právě s podplukovníkem Petrem Matoušem.

Video: Rozhovor s velitelem 43. výsadkového pluku pplk. Petrem Matoušem / CZ DEFENCE

Příprava na galavečer trvala Petru Matoušovi skoro rok, kdy poslední tři měsíce byly podle něj velmi intenzivní. Matoušovým soupeřem byl profesionální UFC zápasník David Dvořák. Celou akci pak mohli lidé sledovat také v přímém televizním přenosu. „Spousta lidí si myslela, že to bude komedie. Nebyla to komedie. Na Davidu Dvořákovi bylo ale vidět, že nešel v prvním kole do souboje úplně naplno. Jinak by to byl asi rychlý proces. On je opravdu top sportovec,“ vzpomíná Petr Matouš a doplňuje, že pokud by z této unikátní události měla vzniknout tradiční akce, muselo by se provést několik změn, kdy v úvahu připadá například zapojení zahraničních účastníků nebo zařazení jiného druhu sportu.

Jako někdejší zástupce velitele 43. výsadkového pluku zná podplukovník Petr Matouš chod tohoto manévrového prvku do nejmenších podrobností. Jak sám říká, při předávání velení se nemusely vést žádné dlouhé řeči a doporučení. Předání pak proběhlo netradičně, a to skokem. „Původně jsme spolu chtěli skočit do vody z letadla nebo z vrtulníku. Nicméně ten den byly seskoky zrušeny, takže jsme spontánně sedli do auta a jeli jsme na Seč, kde však byla Sečská přehrada bohužel vypuštěná,“ vzpomíná Petr Matouš a dodává, jaké měli pocity, když z původní hloubky pro seskok na úrovni 9 metrů bylo nakonec více než 12 metrů: „Pan generál dostal na památku nůž Cháron a jeho úkolem bylo, aby ten Cháron udržel při seskoku v ruce.“ Nicméně při nárazu na vodní hladinu se nůž ztratil. „Naši potápěči ho ale v noci našli a ráno mu ho připravili na stůl,“ doplňuje Matouš.

Důležitým parametrem pro rozvoj schopností 43. pluku je Koncepce výstavby Armády ČR 2035, která zadání pro fungování pluku nemění, spíše se jedná o modernizaci výzbroje. „Výsadkový pluk má být tvořen jako rychlá mobilní síla. Především se mluví o lehkých útočných vozidlech, která budou doplněna. Za mě musím říct, že na tom už pracujeme dlouho. Samozřejmě je to i o zbraních, a tam nás pořád tlačí bota. Potřebujeme přezbrojit těžké kulomety a granátomety na západní typy. Pravda je, že nákup lehkých útočných vozidel se vleče, marketingový průzkum byl zadán již v roce 2020,“ říká v rozhovoru pplk. Petr Matouš, který věří, že výsadkáři nakonec všechny komplikace zvládnou. „My jsme Češi, tudíž si vždycky poradíme. Pro nás je priorita zbraň a vozidlo, ať už to bude cokoliv,“ dodává velitel 43. výsadkového pluku. Posun nákupů pak podle Matouše nebude mít na schopnosti jednotky vliv. 

Velkým poučením a školou v rámci bojové taktiky je, stejně jako pro jiné útvary naší armády, válka na Ukrajině. U výsadkářů se jedná zejména o jejich využití, kdy sporné nasazení výsadkových jednotek na ruské straně podle Matouše není žádným překvapením. „Dá se čekat, že v prostředí, kde je silná protivzdušná obrana, bude využití výsadkářů trošku jiné. Pokud výsadkové jednotky, ať už jsou nasazeny jakýmkoliv způsobem, nemají za sebou dostatečnou logistiku a podporu, tak v podstatě na bojišti nemají moc dlouhou výdrž,“ říká velitel 43. výsadkového pluku a dodává: „My se na to díváme, analyzujeme a podle toho samozřejmě i upravujeme náš výcvik. Ale musím říct, že to není jediný konflikt, ze kterého čerpáme. Nechtěl bych dopadnout tak, jako v Afghánistánu, že jsme všechno přesměrovali na takzvanou afghanizaci.“

Válka na Ukrajině však změnila dosavadní výcvik, protože vojáci nejsou zvyklí na tzv. velkou válku a na klasický útočný boj, obranný boj, boj na zdrženou a další věci, které se nyní ukazují jako základ. „My jsme byli zvyklí na malé expediční sbory. Ale mindset vojáků, a především velitelů jednotlivých rot, jsme museli vrátit k tomu, aby se připravovali na velký manévrovací boj a na komplexní činnost. V takové situaci velitel roty dostane spoustu dalších prvků kolem sebe, které musí využívat a bojovat s nimi. Jinak je na bojišti samozřejmě velmi složité přežít,“ říká pplk. Matouš.

S tím souvisí i další velmi důležité téma, a to rekrutace. Armáda za poslední rok udělala mnoho kroků v rámci své prezentace a oslovení potenciálních rekrutů, avšak optimální personální naplněnost je dlouhodobou výzvou téměř pro všechny útvary Armády ČR. Výsadkáři by však v této záležitosti mohli mít určitou výhodu. „Obecně v armádě je rekrutace problém. My nemáme naplněnost takovou, jakou si představujeme, proto vytváříme určité kampaně, snažíme se oslovit influencery, mluvit s lidmi, jezdit do škol, zvát je i k nám na útvar, což je taková novinka,“ vysvětluje pplk. Matouš. Výsledky se podle něj postupně lepší, avšak objevuje se jiný problém, kterým je odchod ze služby do civilu. Výsadkáři v rámci rekrutace neustále vymýšlejí nové způsoby, jak potenciální uchazeče ke vstupu služby u 43. výsadkového pluku motivovat. Nároky pro vstup k výsadkářům jsou stále stejné, mění se však forma motivace v rámci výběrového řízení. „Když jsme dělali výběrová řízení před x lety my, tak nás každý chtěl dostat z kola ven. Rozdíl je teď ten, že se snažíme motivovat naše nové příslušníky u výběrového řízení k tomu, aby to výběrové řízení dodělali,“ říká pplk. Matouš. 

Výsadkář se v boji musí spoléhat především sám na sebe, proto i využití tzv. moderních technologií je poměrně omezené. V současnosti výsadkáři využívají drony a možná překvapivě 3D tisk. „Tým z Univerzity obrany s námi jezdí na cvičení a už máme normálně 3D tisk v poli. Pokud něco potřebujeme rychle vytisknout, tak jsme schopni si během cvičení nebo nasazení pomoct a 3D tisk udělat. Pokud bychom se bavili o vyspělých technologiích, třeba o umělé inteligenci a podobně, tak s tou my zatím nepracujeme,“ říká pplk. Petr Matouš. Mezi moderní technologie se určitě počítají navigační systémy a další zaměřovací přístroje, které používají specialisté z průzkumu nebo odstřelovači. U ostatních rot nebo komand však nenajdete ve výbavě vojáka nic výjimečného. 

Když už bylo zmíněno komando, zajímalo nás, proč u výsadkářů mají komanda a ve zbytku armády jsou družstva. „My máme družstvo také. To komando je v zásadě rozšířená rota. Rozdíl není v tom, že bychom neměli družstva nebo čety. My máme klasické družstvo a klasické čety jako jinde, akorát rota má samostatnou vlastní podporu, má tam určitý malý prvek dronů a zpravodajskou podporu, je rozšířená, a proto se nazývá komandem jako taková úderná síla,“ vysvětluje velitel 43. výsadkového pluku.

Tvrdí se, že výsadkáři jsou pevně semknutá komunita, která nekončí ani odchodem do civilu. Výsadkáři pak skoro vždy po odchodu z aktivní služby dále pokračují u aktivních záloh. „U nás jsou aktivní zálohy naprosto úžasné. Musím říct, že naplněnost je přes devadesát procent. Kolikrát mě to až zaráží, jak velcí srdcaři to jsou,“ říká pplk. Matouš. Není tak žádným překvapením, že záložáci ze 43. výsadkového pluku jsou často nasazováni v misích NATO. „My máme naše zálohy na dvojí použití. Můžeme je použít jako páté komando samostatně, ale na druhé straně je taky potřebujeme pro to, abychom doplňovali naše síly v případě nějakých ztrát nebo dalších potřeb. Používáme je naprosto standardně na cvičeních. Implementujeme je už i mezi profíky, což jsme v minulosti zas tak často nedělali. Jezdí s námi na zahraniční cvičení. Je to naprosto běžné a velice dobře se implementovali do našich struktur,“ dodává pplk. Matouš.

Zeptali jsme se, co je pro profesionálního výsadkáře nejčastější příčinou, že odejde do civilu? „Velmi často to bývá zdraví, ale taky jsou to odsloužené roky. Není to jenom o tom, aby skákal padákem, ale je to i spousta dřiny a potu v lese. Nosí opravdu těžké batohy. Výcvik není jednoduchý a prostě to nemůže dělat člověk donekonečna,“ říká pplk. Petr Matouš.

V rámci rozhovoru s velitelem 43. výsadkového pluku jsme se dále bavili o tom, co výsadkářům ve výzbroji schází, zdali už probíhá výcvik s novými vrtulníky H-1, jak se výsadkáři těší na nové transportní letouny C-390 Millennium nebo jaké má podplukovník Matouš jako velitel pluku ambice do budoucna. Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.

Zdroj: CZ DEFENCE