Sekce logistiky Ministerstva obrany je pro celkové fungování a efektivitu ozbrojených sil velmi důležitá. Zajišťuje totiž všechny logistické procesy, které jsou nezbytné pro podporu vojenských operací, výcviku, administrativních funkcí a krizového řízení, jako je například koordinace mezi jednotlivými složkami armády, strategické plánování a rozhodování, zajištění podpory a zásobování, údržba vojenské techniky, příprava na krizové situace, optimalizace řízení zdrojů, podpora výcviku a operací či spolupráce s mezinárodními partnery. Ředitelem Sekce logistiky Ministerstva obrany je generálmajor Robert Bielený, se kterým jsme si povídali v rámci našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY.

Video: Rozhovor s ředitelem Sekce logistiky MO genmjr. Robertem Bieleným / CZ DEFENCE

Bez logistiky, a to se asi shodneme, nemůže fungovat armáda. Jak byste krátce představil práci Sekce logistiky Ministerstva obrany?

Sekce logistiky, stejně jako sekce komunikačních informačních systémů nebo sekce rozvoje, je pro Armádu České republiky důležitá. V sekci logistiky já jako majetkový hospodář zodpovídám za zadání podkladů pro pořízení veškerého materiálu, kromě toho, který spadá pod sekci komunikačních informačních systémů. Cokoliv se pořídí, musí projít sekcí logistiky. Jsem rád, že máme v podřízenosti Agenturu logistiky, kde jsou manažeři, kteří pro armádu pořizují veškerý materiál, ať už se jedná o munici, výstroj, nebo upevňovací materiál. Tito lidé zpracovávají specifikace, kterých je ročně více než tisíc. Stejné je to pro veškerý servis. Zodpovídáme také za koordinaci požadavků na nemovitou infrastrukturu a řešíme samozřejmě i mobilizační zásoby. Takže záběr je obrovský – od operační logistiky, plánování, přes mobilizační zásoby, nemovitou infrastrukturu a veškeré služby. 

Mění nové alianční Capability Targets nějakým způsobem zaměření logistiky? 

Jsou to cíle výstavby, které pro nás nejsou překvapivé. V souvislosti s tím, co se děje za posledních deset let především na východ od nás, se v rámci Aliance zásadně zvyšují požadavky na existenci jednotek, což je náročné. V posledních cílech je největší tlak na prostředky ochrany vzdušného prostoru a nové jednotky logistiky.

Proč se u armádních nákupů postupuje metodou zadávání veřejných zakázek? Proč se častěji nenakupuje takzvaně napřímo?

Za prvé hospodaříme s financemi státu a musíme dodržovat zákon o veřejných zakázkách. Z toho jsou odvozena interní pravidla v rámci každého resortu. Tento zákon musí dodržovat i obce a každý státní úřad. Výjimku máme maximálně v tom, že některé součástky, které se dají zdůvodnit jako naprosto bezpodmínečně nutné pro obranu státu, jako je například tank, můžeme zadávat napřímo na dodavatele. To se však netýká třeba servisních smluv nebo munice, protože munici vám může vyrobit několik dodavatelů. Takže musíme dodržovat zákon a podle něho jednat. A stejné je to, pokud se bavíme o výstroji a výzbroji. Všechno prostě musí jít cestou veřejné zakázky, která je v otevřeném nebo maximálně v užším výběrovém řízení.

Jak moc vám to komplikuje život?

My jsme si ta pravidla, podle kterých musíme postupovat, nevymysleli. Na druhé straně si ani nemyslím, že by bylo správné, abychom zvýhodňovali jednu firmu před druhou jen proto, že si ji vybereme, že se nám zdají její výrobky třeba pocitově či vizuálně lepší, protože ve finále musí každý výrobek projít ověřováním jakosti, kde jsou důležité dané standardy, protože pokud bychom jakost neověřovali, máme pak problém s reklamacemi. Ověřování jakosti u výstroje děláme třeba kvůli odírání materiálu. Když se budeme bavit o obyčejných rukavicích, i u nich musí být ověřené, že vydrží to, co po nich požadujeme. Ověřování jakosti je naprosto důležité, abychom se vyhnuli zbytečným reklamačním řízením, protože v době reklamace by se daný materiál u vojáků musel stáhnout a oni by ho neměli k dispozici. Avšak jsou produkty, jako například polní obuv, která projde všemi zkouškami a následně u ní dochází k rozlepování, což však může být zapříčiněno i špatným zacházením.

Mají vojáci všichni stejný nárok na všechny součástky, nebo se to nějak liší?

Podle stávající vyhlášky mají všichni vojáci z povolání nárokově všechny součástky a všichni vojáci v aktivní záloze mají všechny součástky vypůjčené. A tohle změní nová vyhláška o bezplatném proviantním zabezpečení a bezplatné výstroji, která není, jak se uvádí, jenom výstrojní vyhláška. Tato vyhláška zajistí, že dostanou všichni stejně, ať už jsou to vojáci v činné službě nebo vojáci v aktivní záloze. Vojáci dostanou věci týkají se vojenských stejnokrojů, které máme zavedené a mimo to dostanou ještě sportovní oděv. Žádná vyhláška nám však nezajistí jednodušší systém pořizování při dodržení zákona a abychom měli veškerý materiál, který potřebujeme, protože je tam spousta proměnných. S výrobci máme velké problémy v dodržování jakosti a v plnění termínů a dodávkách materiálu. Když pak například u batohů nebo vest dojde ke zpoždění řádově v letech, nikoliv v měsících, tak budeme s daným výrobcem buď trpěliví a budeme u zakázky, kterou jsme odpracovali dva roky předtím, než jsme se dostali do vojskových zkoušek, s výrobcem dělat nápravná opatření, i kdyby to mělo trvat rok, zkontrolujeme proces ověřování jakosti a následně součástku dodáme nebo druhou variantou je odstoupit od smlouvy a začít znovu.

Jak je to s případnou reklamací výstrojních součástek, které již vojáci obdrželi?

Ty věci můžeme samozřejmě reklamovat vždycky, tedy i v případě, kdy jsme materiál převzali do užívání a ono se ukáže, že nesplňuje podmínky, i když byl testovaný. V praxi to znamená, že veškerý daný materiál musíme od vojáků stáhnout a reklamovat. Možná to někoho překvapí, ale v době probíhající reklamace nemůžeme vypsat novou zakázku a koupit jiný materiál. Musíme strpět všechny kroky do konce reklamačního řízení.

Nová výstrojní vyhláška je v současnosti velké téma. Jakým procesem si ještě projde, než bude přijata?

Vyhláška, o jejíchž výhodách jsem již hovořil, bude platit od prvního července. V tuto chvíli je v posledním kole připomínkového řízení uvnitř resortu. Já si myslím, že tam už budou jen drobné připomínky. V březnu pak půjde do meziresortního připomínkového řízení a v dubnu by měla jít na posouzení a odsouhlasení na úřad na Legislativní radu vlády. Poté vyhláška vyjde v platnost.

Jaký je nyní stav nového maskovacího vzoru pro naši armádu MAD21?

Proces stále běží, očekávám, že po všech schváleních, nejpozději do poloviny příštího roku, budeme mít nový maskovací vzor. Podle něho pak můžeme zadávat nový polní stejnokroj. Už teď máme připraven nový polní stejnokroj podle nového střihu. Zakázka je zadaná, ale zpozdila se s kontraktorem více, než bychom si představovali. My jsme byli připraveni, abychom to v roce 2025 vydali vojákům, ale zakázka se posunula, takže první uniformy budou u vojáků na jaře roku 2026.

Je nějaký rozdíl v postupech, když si armáda objednává například tanky oproti nákupu čepic?

Máme jasně stanovená pravidla, kdy musíme popsat technické podmínky, například na kravatu, čepici či rukavice, za kterých je pak produkt vyrobený a pak probíhá kontrola v rámci ověřování jakosti a dohled nad výrobou. Rozdíl ve specifikaci a pořizování kravaty nebo tanku je však bohužel minimální. Rozdíl je jen v tom, že pro tu kravatu máme infrastrukturu již hotovou, protože ji máme ve výstrojním skladu. Pro tank musíme například ještě upravit vrata od garáží, nebo postavit celé garáže a musíme k tomu zabezpečit servisní podporu, tedy náhradní díly, opravy a vyškolené lidi. Tam už je ten rozdíl markantní. Čas na to, abychom si řekli, co chceme a pořídili to, je v podstatě stejný, rozdíl je pak jen v době trvání výroby tanku oproti výrobě kravaty. Celkem máme zhruba osm set výstrojních součástek a na každou jednu výstrojní součástku musíme udělat specifikaci majetku a na každou provádíme veřejnou zakázku.

Existuje podle vás nějaké jednodušší řešení?

Takhle je stanovený zákon, takhle jsou nastavená pravidla, aby nedocházelo k zneužívání prostředků. Já to nekomentuji, my jsme vojáci a musíme hrát podle pravidel, které nám někdo stanovil. A nemá význam tady nad tím plakat. Samozřejmě, že se bavíme se sekcí ekonomickou i s finanční správou a tak dále, tedy s lidmi, kteří jsou těmi gestory po překlopení zákona do těch našich interních normativních aktů a oni také dělají, co mohou, abychom ta pravidla zjednodušili, ale zatím nic takového není.

Pojďme k ověřování jakosti. V jakých fázích výběrového řízení nastává ověřování jakosti a jak moc vám to komplikuje život při pořizování součástek?

V rámci výběrového řízení, například u batohů či balistiky, musíme ověřit, otestovat, že dodaný vzorek splňuje parametry, které požadujeme. Pak se kontraktoři ucházejí o danou zakázku a soutěží se na cenu. Jakmile je podepsaná smlouva, musí být dodán sériově vyrobený referenční vzorek v požadovaných velikostech, který testujeme ve vojskových zkouškách. Po vojskových zkouškách kontraktor začne sériově vyrábět, kdy z naší strany zase probíhá dohled nad výrobou a ověřování jakosti. To je proto, abychom se vyhnuli tomu, že se pak budeme dohadovat s kontraktorem při reklamacích, protože on reklamaci neuzná a nakonec skončíme u soudu a materiál nebudeme používat.

Ve veřejném prostoru se hovoří o tom, že si vojáci některé součásti oděvu a výstroje často nakupují sami za své peníze. Je šance, že v budoucnu armáda bude tyto nákupy proplácet?

V nové vyhlášce budeme mít to, co dnes existuje pro ženy-vojákyně, kdy je nevhodné, aby se některé součástky, jako například obuv k služebnímu stejnokroji nebo k vycházkové uniformě, pořizovaly centrálně, protože se jedná o individuální věci. To chceme rozšířit, což nám nová vyhláška od 1. července umožní. Jdeme cestou například sportovních bot, sportovních kraťasů nebo trenek, sportovních trik, případně dalších součástek. Vždycky jsou však stanovená určitá pravidla. I pro ženy je stanoveno, že bota musí být černá, že kramflek musí být maximálně vysoký určitý počet centimetrů, aby tam některá nechodila v devíticentimetrových jehlách a jiná chodila v piškotu. U některých součástek však nemůžeme ustoupit z centrálního pořizování. Například polní obuv musí splňovat určité standardy. Vojáci si za adekvátní paušální obnos za odsloužený rok mají koupit kvalitní součástku, avšak kde máte záruku, že si koupí kvalitní součástku? Že si nekoupí součástku, která stojí polovinu ceny? A pak si voják například zlomí kotník, protože měl špatnou obuv. My máme zodpovědnost za to, abychom těmto věcem předcházeli. U pořizování součástek musíme také zachovat určitou zaručenou jednotnost, protože když si velitel nechá například nastoupit prapor, tak tam opravdu nechce mít padesát typů čepic. U sportovní obuvi nebo sportovních součástek si jisté rozdíly naopak umím představit. Jsme vojenská organizace, máme stejnokroje a ty součástky stejnokroje proto musí být stejné. Mohu však říct, a o tom se budeme bavit s vrchním praporčíkem, že u některých součástky, které budou vhodné a nemají vliv na zdraví vojáka, se bude dávat paušál tak, aby si je vojáci mohli pořídit sami, ale rozhodně to nebude například batoh nebo balistická ochrana jako přilba nebo něco podobného.

Zmínil jste mužské a ženské provedení výstroje. Bude se to nějak do budoucna více řešit v rámci Armády ČR?

Co se týče výstroje, polních stejnokrojů, tam už to částečně funguje. U vycházkových nebo služebních stejnokrojů to je jednoznačné. Pokud se však někdo ptá, jestli bude speciální neprůstřelná nebo balistická vesta jenom pro ženy nebo speciální přilba pro ženy s tím, že to takhle funguje v některých státech NATO, tak já říkám, že to funguje možná ve Spojených státech, která má ale milion vojáků na rozdíl od nás, kde jich máme zhruba pětadvacet tisíc. Takže v malé armádě to tak rozhodně nefunguje a my pořizujeme tento materiál jako unisex.

Co když si voják pořídí například batoh nebo balistickou vestu řekněme přes internet a pak ji používá v práci?

My, když kupujeme například batoh, tak jednou z disciplín při vojskových zkouškách je patnáctikilometrový pochod s tímto batohem. Na takové ověření při běžném nákupu však nemá voják nárok. Když půjde do obchodu, tak mu nedají vzorek a neřeknou „tady si to vyzkoušej na 15 km, pak se vrať a řekni nám, jestli si ho bereš nebo ne“. Dále u batohu ověřujeme, že na něm nejsou úchyty, které mohou způsobit zachycení a zranění vojáka. Takže některé součástky, které mají vliv na funkčnost daného celku a ergonomii pohybu vojáka, budou pořizovány vždycky centrálně. A navíc potřebujeme, aby byly součástky v požadované kvalitě, když mají být, jako například batoh, užívány pět let.

Máme ještě bodový systém. Proč se nenakupuje uniforma jako u americké armády?

My dnes bodový systém nemáme a myslím si, že je to správně. U americké armády vojáci nakupují v takzvaných PX. A co je PX? Je to výstrojní středisko, respektive výdejní místo, kde si voják koupí součástku, na kterou dostává paušál, ale ta součástka je zavedená, on si nemůže jít do toho PX jako do nějakého obchodu. Ta součástka je zavedená, vyrobená konkrétním výrobcem, který byl vybraný, je odzkoušená. V USA je kvůli dostupnosti v každém státě několik PX, protože tam mají vojenské základny. Ale my jsme v České republice, nemáme takovou rozlohu, možná ani takovou velikost jako jeden jednotlivý stát ve Spojených státech. My máme výstrojní střediska naturálního odívání, které jsou jak na Moravě, tak v Čechách, kde si vojáci mohou součástku vyzvednout nebo si ji dokonce budou moci objednávat elektronicky.

Jak jsou na tom zásoby ve výstrojní skladech, které jste zmínil? Je všeho dostatek?

Nemůžu říct, že bychom měli všechny součástky pro každého vojáka, ale děláme na tom. Kolují fámy, že jako první dostávají součástky štáby. Je to opravdu nesmysl. Dostali jsme dva a půl tisíce batohů, které šly ke třem útvarům 4. brigády rychlého nasazení a na velitelství brigády rychlého nasazení. Všechny tři prapory dostaly batohy pro všechny vojáky. Takže tyto nové batohy, které přišly na podzim, jsou dnes již u útvarů, nikoliv ve štábu. Žádný štábní důstojník kromě velitelství pozemních sil je nedostane. Stejnokrojové výstroje je nakoupený dostatek i pro aktivní zálohy. Je to nároková součástka, má určitou životnost, říkáme tomu střední doba užití, podle které probíhá obměna.

Za poslední dva roky, tedy za roky 2023 a 2024, jsme uzavřeli 50 smluv na 350 součástek. A na každou tu součástku z těch 350 musíte udělat specifikaci. Některé jsme pak sloučili do jedné smlouvy, protože třeba vycházkový stejnokroj, má několik součástek, je jich více než dvacet, takže na každou jsme udělali specifikaci a pak je sloučili, protože to je schopen dodat jeden dodavatel – od kravaty až po kalhoty a blůzu. A v roce 2025 uzavřeme další smlouvy tak, abychom měli do konce roku 2026 v čtyřletých rámcových smlouvách podchycený veškerý výstrojní materiál, tedy všech těch 800 součástek. Ať už jsou to nárokové náležitosti, nebo jsou to ty součástky, které vojákům půjčujeme, to jsou například batohy nebo balistické přilby. A na to jsou již alokovány finanční prostředky. V roce 2024 jsme za výstrojní součástky utratili dvě miliardy korun. To stejné utratíme v roce 2025 i v roce 2026 a v následujících letech, tak jsou ty smlouvy postavené. Je potřeba říct, že v minulých letech jsme peníze neměli. Díky této vládě a díky paní ministryni nyní peníze v centrálních běžných výdajích máme. Před třemi lety jsme však na tyto součástky měli pouze jednu třetinu peněz, které máme dnes, takže jsme nemohli adekvátně pořizovat. V roce 2023 jsme vyspecifikovali součástky, které jsou nové a nezbytné. V roce 2024 pak byly uzavřeny smlouvy a začalo plnění v řádu 10 000 kusů. Letos bude nakoupených dalších 10 000 kusů, takže dané součástky budou pro každého vojáka u bojové jednotky. A v roce 2026 je dostanou i štáby.

Jsou nějaké země, ze kterých nechcete, aby výrobky pocházely, resp. se vyráběly?

Pokud to neohrožuje bezpečnostní zájmy České republiky, nemůžeme omezovat kontraktory, kde produkt vyrobí. Ale musíme, a to plníme, provádět dohled nad výrobou a ověřovat jakost. To je naše právo. Pokud se jedná například o vozidlo, které obsahuje elektroniku, tak tam je stanovena podmínka, že elektronika nesmí být vyrobena v Číně. Když na to přijdeme, tak to samozřejmě s kontraktorem řešíme, že porušil pravidla smlouvy. U čepice však nemůžeme omezovat výrobce, i když je to český kontraktor, který například vyrobí část součástek v Číně nebo kdekoliv jinde mimo Evropu. V tom ho omezovat nemůžeme.

Co byste řekl těm, kteří říkají, že jsme všechno poslali na Ukrajinu a pro naše vojáky toho moc nezbylo?

Že to není pravda. Věřte náčelníkovi generálního štábu, věřte generálnímu štábu. My zodpovídáme za bojeschopnost armády i za tu případně mobilizovanou armádu. Takže co darujeme na Ukrajinu, je materiál, který je nebo byl v mobilizační zásobách a zároveň víme, že dostaneme novou techniku. Pokud víme, že dostaneme CV90 a v tuto chvíli máme 7. brigádu vybavenou BVP-2, tak jsme mohli darovat vozidla BVP-1 včetně munice a náhradních dílů, protože BVP-2 půjdou do mobilizační zásob. A takhle jsme to dělali i s tanky či jakoukoliv další součástkou.

Je ještě něco, co můžeme na Ukrajinu poslat? 

Takový materiál je a my však tyhle věci velmi citlivě zvažujeme, protože rozsah materiální pomoci, která šla směrem na Ukrajinu, byl opravdu velký, ať už z hlediska techniky, munice nebo náhradních dílů.

Pojďme nyní k uniformě vzor 97. Na sociálních sítích si můžeme od vojáků přečíst časté stížnosti na střih i na to, že se v tom vojáci potí? Co vy na to?

Neříkám, že je tato součástka ideální. Byla zavedena v roce 1997 a někteří vojáci naší armády v té době nebyli ještě ani na světě. Každopádně služební i vycházková výstroj vz.97 je určena jen pro výjimečné situace a nejedná se tak o výstroj, kterou bychom měli běžně měli. Souhlasím, že ta kvalita oděvu i ta látka je dávno překonaná, ale takto byl tehdy stanovený standard a dokud nebude nový služební stejnokroj, tak to musí kontraktor šít podle zadané specifikace, tedy ve stejné kvalitě ze stejného materiálu. Já jsem strávil v rámci aliančních jednotek, aliančních velitelství, ať už v zahraničních operacích nebo v rámci v rámci velitelství NATO, víc než deset let. A pokud někdo říká, že například belgický nebo holandský voják má uniformu z jiného materiálu než my, tak to není pravda.

Jak je na tom dostupnost různých velikosti například u balistických vest. Je pravda, že voják, který je vysoký téměř dva metry, má stejně velkou balistickou vestu jako voják, který měří metr šedesát?

Naprostý nesmysl. My máme zavedených několik velikostí balistické vesty – od S až po 3XL. A na základě komunikace s veliteli útvarů, kteří nám řeknou požadované velikosti, jsou pak tyto položky objednané. Stejný postup je nyní u nové balistické vesty, která bude do AČR dodaná.

Neustále se řeší nové technologie, které zvyšují schopnosti armády. Jak se to týká logistiky?

Už dneska si některé útvary partyzánským způsobem pořídily 3D tiskárny. K této technologii v budoucnu vydáme standard, což znamená, že budeme centrálně pořizovat stejné typy tiskáren, protože je jasně dané, co se na tom útvaru, na té první úrovni, které my říkáme úroveň praporu, může tisknout. Ať už se jedná o přípravky k výcviku, přípravky k opravám nebo náhradní díly, tak to všechno si můžeme vytisknout a mnohdy i levněji, když na to nepotřebujeme žádnou homologaci. Ale musíme mít k tomu zavedenou digitální knihovnu, proto jsme již přijali určitá opatření. Logistické orgány si pak budou moci pomocí 3D tiskáren vybrané položky vytisknout. Chceme realizovat inovace například i pro opravárenské specialisty, ale musíme na to najít finance. Přestože se finanční situace zlepšila, stále nemáme dostatek peněz k tomu, abychom spoustu věcí zrealizovali. Jde to krok za krokem, to se nedá prostě změnit za čtyři roky. Chceme například to, co dneska mají lékaři, že si ve virtuální realitě nacvičíte opravu určité součástky a pak danou součástku reálně vyměníte vozidle. Zároveň chceme mít elektronické katalogy náhradních dílů a součástek včetně návodů. Tohle všechno musíme zavést.

Když jsem nastoupil na funkci, tak jsem byl opravdu v němém úžasu, že u letecké techniky máme funkční inženýrskou leteckou službu, ale u pozemní techniky nic takového nemáme. Teď to musíme zavést, což bude vyžadovat lidi, software, koncept, jakým způsobem budeme sbírat data z techniky, třeba i za pomoci algoritmů umělé inteligence. Jde o to objednávat náhradní díly cestou majetkových manažerů směrem na kontraktory, abychom je měli pro tu běžnou zásobu „just in time“. A pak jde o to, abychom měli i operační zásoby připravené na válku, takže i to jsou nové technologie. Dalším tématem je robotizace

Dnes je na Ukrajině naprosto běžné, že si jednotka s sebou veze zásoby na nějakém pozemním robotickém prostředku. Na to však musíme mít lidi a potřebujeme inovační hub, kde budeme komunikovat se startupy a musíme mít k tomu podmínky, abychom se mohli beztrestně bavit s kontraktory, což taky není jednoduchá věc.

Pane generále, děkuji za rozhovor a ať se daří.

Děkuji mockrát a na závěr bych chtěl říct jednu důležitou větu, že válečníci mluví o strategii a stratégové řeší logistiku.