13. dělostřelecký pluk „Jaselský“ je dělostřelecký útvar Pozemních sil Armády České republiky určený k poskytování přímé či všeobecné palebné podpory mechanizovaným útvarům při vedení všech druhů bojové činnosti. Jednotky 13. dělostřeleckého pluku se několikrát podílely na zahraničních misích (Kosovo, Irák, Afghánistán, Mali, Slovensko, Litva). Současným velitelem pluku je plukovník generálního štábu Ing. Jan Cífka, který prostředí, ve kterém působí, velmi dobře zná. Od skončení studií na VVŠ PV ve Vyškově v roce 1992 postupně prošel všemi velitelskými a štábními funkcemi, a to na úrovni dělostřelecké baterie, oddílu a pluku, včetně velitelství pozemních sil a sekce rozvoje sil MO. Absolvoval také čtyři zahraniční operace a velel praporu Operačních záloh KFOR. Plukovníka Cífku jsme požádali o rozhovor, ve kterém jsme hovořili nejen o aktuálních výzvách, modernizačních procesech a zavádění nových schopností týkajících se našich dělostřelců.

Vzhledem k protibaterijní palbě je v současných konfliktech jedna ze zásadních schopností mobilita. AČR si vybrala děla CAESAR s podvozkem 8x8 od domácího výrobce. Nabízí oproti původní francouzské konfiguraci 6x6 podvozek 8x8 nějaké výhody? Existují v tomto ohledu například již zkušenosti z ukrajinského bojiště?

Máte pravdu, že při výběru houfnice CAESAR jsme kladli zásadní důraz na výběr strojového podvozku, a to zejména proto, že Armáda České republiky preferuje jednotnost vozidlové platformy. Další z důvodů je, že Tatra je spolehlivá a produkuje ji národní výrobce. Za mě má Tatra lepší jízdní vlastnosti a lepší průchodivost terénem než francouzský podvozek. A pokud jde o ukrajinské bojiště – víme, že dnes tam působí dánské houfnice CAESAR 8x8, které dánská strana věnovala jako dar ukrajinské armádě. A jaké jsou s nimi zkušenosti? Je velmi těžké odpovědět, protože nemáme zásadní výstupní data a zkušenosti ukrajinských dělostřelců v této oblasti.

Při výběru houfnice CAESAR se na veřejnosti diskutovalo zejména o poloautomatickém systému nabíjení, kdy obsluha pracuje mimo vozidlo, mimo pancéřovanou kabinu. Jaké výhody tento systém přináší?

Rozumím tomu, že byly spory o to, jestli je houfnice CAESAR relevantní dělo, které by mělo být ve výzbroji Armády České republiky. Pro tento velice zásadní výběr byla zpracována studie proveditelnosti, která porovnala veškeré dostupné parametry posuzovaných děl dle stanovených kritérií, a v závěrečném vyhodnocení ukázala, že nejvhodnější dělostřelecký prostředek pro AČR se jeví 155mm ShH CAESAR, a to vzhledem k posuzovaným a dosaženým schopnostem a plánovaným finančním prostředkům resortu MO ČR. 155mm ShH CAESAR 8x8 CZ dosahuje veškerých schopností standardně vyráběného děla v současnosti ve světě. Je vysoce mobilní s velkou průchodivostí v terénu. Přesnost střelby pak řeší fakt, že dělo má konstrukčně upravenou délku hlavně 52 ráží. Houfnice má standardní ráži 155 mm, což byl jeden z požadavků na standartní ráži NATO. CAESAR je také schopen vystřelit širokou škálu dělostřelecké munice, což je pro soudobé bojiště klíčové. Má schopnost vést palbu s jednotným dopadem v cíli. A v neposlední řadě se bude houfnice vyrábět v ČR po provedení vojskových zkoušek a zavedení.

Já bych se zeptal přece jen na ten poloautomatický systém nabíjení a práci obsluhy mimo kabinu.

Poloautomatický systém nabíjení je konstrukčně koncipován tak, aby spolehlivě zabezpečil plynulé nabíjení jednotlivých druhů střel a samospasitelných prachových modulů. Musím podotknout, že tempo střelby samohybné houfnice je šest ran za minutu v první minutě. Následně se tempo střelby snižuje, a to v závislosti na vycvičenosti obsluhy a množství zásob vezené munice v houfnici. Dalším faktorem je fakt, že střílející dělostřelecký prostředek v palebném postavení, může být snadno odhalitelný prostředky průzkumu protivníka, a proto je v soudobém bojovém použití dělostřelectva žádoucí setrvat v prostoru při plnění palebného úkolu co nejkratší dobu, bavíme se o třech až čtyřech minutách. Obsluha houfnice, pokud neplní palebný úkol, plní jiné činnosti v kabině houfnice anebo v blízkém perimetru, jako je například vlastní obrana nebo maskování. Při plnění palebného úkolu vylézá ven a připravuje houfnici a munici ke střelbě, kdy tato činnost obsluze trvá do jedné minuty. V závislosti na vydaném palebném úkolu a stanovené spotřebě munice obsluha provádí střelbu, která zpravidla trvá jednu až dvě minuty. Po skončení střelby obsluha převede houfnici do pochodové polohy a odjíždí mimo prostor palebných postavení k plnění dalších úkolů.

Platí, že stávající houfnice vz. 77 DANA budou vyřazeny a uloženy ve skladech jako součást mobilizační rezervy? Spekuluje se totiž, že by DANY mohly sloužit v AZ. Jakou formou by pak byla udržována schopnost tyto stroje v budoucnu efektivně nasadit (držení munice, náhradních dílů, vycvičenost)?

Spekulaci nepotvrzuji. Po komplexním přezbrojení dělostřelectva AČR, a bavíme se i o aktivních zálohách, 152mm ShKH vz. 77 budou převedeny pro mobilizační zásobu AČR, a to včetně munice a náhradních dílů. S tím, že jednotka aktivních záloh 13. dp bude přezbrojována jako poslední, nové houfnice CAESAR dostanou v roce 2027. Pokud jde o udržení vycvičenosti, to je problém. Stávající profesionální obsluhy, včetně aktivních záloh, jsou vycvičeny a splňují odborné požadavky, avšak postupem času bude schopnost obsluhy „sto padesát dvojek“ klesat. Tím neříkám, že ji ztratí, ale bude se s přibývajícím časem snižovat.

Armáda si vybrala moderní systém řízení palby Adler III CZ. Jak postupují práce na jeho integraci do českého prostředí?

V roce 2022 došlo k výběru automatizovaného systému řízení palby Adler III CZ. Ihned po výběru byla ustanovena expertní skupina pro realizaci, zavedení a integraci ASŘP do AČR, která je složená z odborníků dělostřelectva AČR a VTÚ s.p. jako národní integrátor, který veškerá zadání AČR cestou Sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany ČR realizuje. Integrační práce běží, ale to je standardní proces u všech těchto systémů. V příštím roce začneme s integrací do informačního systému velení a řízení pozemních sil. Následně Adler nainstalujeme do jednotlivé techniky, která je již pořízena – jako třeba průzkumný prostředek LOV-Pz nebo radiosondážní vozidlo RT-20. Pokračovat pak budeme v rámci pořízení samohybných houfnic CAESAR, a to ve spolupráci s francouzskou stranou a dodavatelem systému Adler III. Zatím práce probíhají v souladu s harmonogramem, který jsme nastavili. Ještě je třeba podotknout, že k automatizovanému systému řízení palby byly v roce 2020 a 2021 vybudovány učebny, a to v plné verzi v posádce Jince a pak na Univerzitě obrany a na Vojenské akademii Vyškov v redukovaných verzích pro potřeby přípravy, školení a kurzů operátorů automatizovaného systému řízení palby.

Kromě houfnic CAESAR čekají v budoucnu pluk i další změny ve výzbroji. Můžete nám sdělit, s čím vším se v rámci modernizace útvaru počítá a jakým způsobem se rozšíří dosavadní schopnosti 13. dělostřeleckého pluku?

Vezmu to trošku obšírněji. Samozřejmě proces už je nastartovaný, do konce roku 2030 by mělo dojít ke komplexnímu přezbrojení 13. pluku na nové prostředky, včetně zavedení automatizovaného systému řízení palby Adler III CZ. Mezi prostředky, které již byly pořízeny, patří průzkumné prostředky LOV-Pz, radiosondážní vozidlo RT-20 na podvozku Iveco. Nyní běží proces přebírání obrněných vozidel TITUS MKPP, který komplexně nahradí veškeré platformy vozidla Praga PV3S. Tento proces bude probíhat do konce roku 2023. V dalších letech pak bude probíhat výměna již zmiňovaných houfnic DANA na nové prostředky CAESAR. A k tomu budou pořizována muniční vozidla, kdy budou nahrazovány Tatry 815, které slouží u stávajících houfnic a které budou převedeny spolu s houfnicemi DANA pro mobilizační potřebu. Dále obdržíme vozidla velitelů čet na vozidlové platformě Iveco. V neposlední řadě přibydou rekognoskační vozidla pro rekognoskační družstva baterií, která nahradí stávající již zastaralá vozidla UAZ 452 T2. Samozřejmě dojde k technickému zhodnocení radiolokátorů ARTHUR, tzn. i tyto radiolokátory budou propojeny s automatizovaným systémem řízení palby. Dojde ke kvalitativnímu i kvantitativnímu navýšení schopností dělostřeleckých jednotek, a to v oblasti poskytování palebné podpory a propojitelnosti k jednotkám NATO na soudobém válčišti. Budou plně nahrazeny zastaralé prostředky velení na všech místech velení v rámci brigádních úkolových uskupení. Do těchto vozidel bude implementován automatizovaný systém řízení palby dělostřelectva Adler III, který zabezpečí plnou automatizaci procesů řízení palby a koordinaci palby dělostřelectva AČR. Dojde k propojitelnosti s ostatními jednotkami dělostřelectva NATO.

Zmínil jste radiolokátory ARTHUR, jak bude tento systém fungovat po přezbrojení na houfnice CAESAR? Tyto radiolokátory doposud nedokázaly naplno využít svůj potenciál.

Radiolokátor ARTHUR používáme již od roku 2006, a to plně. Není to nějaká hračka. Jednotku radiolokátorů ARTHUR využívají dělostřelecké oddíly v rámci vyčleňování do brigádních úkolových uskupení díky senzorům, které se používají při plnění úkolů ke zjišťování střílejících dělostřeleckých a minometných baterií nepřítele a při provádění protibaterijních paleb. Jediný problém tkvěl v tom, že nebyl procesně propojitelný do stávajícího automatizovaného systému řízení palby ASPRO. To se však změní. Jak jsem již zmiňoval v minulé odpovědi, i tento radiolokátor bude začleněn do architektury dělostřelectva a automatizovaný systém řízení palby bude implementován do tohoto radaru. Dojde k plné automatizaci řízení palby a koordinace. Zkrátí se časová intence při vyžadování a řízení palby pomocí radiolokátoru a bude zabezpečen přenos všech dat a informací o cílech v reálném čase.

V současné době dochází u pluku k přebírání nových vozidel TITUS ve verzi MKPP (místo koordinace palebné podpory). Jaké schopnosti a na jaké stupně velení, řízení je toto vozidlo u vašeho pluku určeno?

Ano máte pravdu, v těchto týdnech přebíráme vozidla TITUS MKPP, do konce roku dostaneme kolové obrněné vozidlo spojovací (KOVS, pozn. redakce) a kolové obrněné vozidlo velitelsko-štábní (KOVVŠ, pozn. redakce). Vozidla, která jsem právě zmínil, jsou prostředky zabezpečující podporu velení a řízení v rámci dělostřeleckých oddílů na místech velení oddílů.

Vozidla TITUS ve verzi MKPP jsou určena pro dělostřelecké prvky, které zabezpečují řízení palby u palebných baterií a dělostřeleckých oddílů a koordinační prvky, které jsou vyčleňovány na místa velení mechanizované brigády a mechanizovaného praporu pro realizaci koordinace palby. TITUS MKPP plně nahradí již morálně zastaralá vozidla PV3S na prvcích velení, řízení palby a koordinace palby dělostřelectva. Vozidla TITUS splňují vysoké požadavky na mobilitu, balistickou ochranu a jsou vybaveny nejmodernějšími komunikačními technologiemi a spojovacími prostředky, které zabezpečí veškeré požadované přenosy dat. Vozidla jsou plně digitalizovaná.

Co vše se bude muset u pluku měnit a modernizovat s příchodem nové techniky?

To je složitá otázka, ale pokusím se na ní odpovědět. Za prvé budeme muset změnit myšlení, přístup a odpovědnost všech velitelů a vojáků, protože jsme byli zvyklí na analogové prostředky a zastaralé prostředky jako jsou PV3S, UAZ, Land Rovery, a nakonec i zastaralé houfnice 152 mm. Tím, že pořídíme nové prostředky – efektory, které jsou plně autonomní, digitalizované, musí samozřejmě dojít i ke změně přístupu k novým formám a metodám přípravy velitelského sboru a vojáků samotných. Za druhé se v Jincích budou stavět nové garáže, a to hlavně pro 48 houfnic CAESAR. Výstavbou také bude vybudováno garážové stání již zmiňovaných vozidel TITUS, samozřejmě je to spojeno i s novými prostředky dělostřeleckého průzkumu na vozidlové platformě pásových POV CV90, kdy budeme u pluku mít 10 kusů a jeden vyprošťovací prostředek. V rámci budování fyzické bezpečnosti bude technickými prostředky a kamerovým systémem zabezpečen park techniky. To jsou všechno výzvy, které budeme muset zvládnout v horizontu let 2023–2028. Veškerá výstavba je koncipována do našich současných prostor, kdy vlastníkem všech dotčených pozemků je MO ČR.

V jaké fázi je připravovaná akvizice samohybných 120mm samohybných minometů a kdy lze očekávat definitivní rozhodnutí o tom, jaký typ AČR zvolí?

V tuto chvíli se zpracovává studie proveditelnosti, která je de facto u konce. Studie proveditelnosti jednoznačně ukáže, jaký typ minometu by to měl být. Určitě ráže 120 mm, otázkou je, na jakém podvozku, jestli bude zvolen pásový, kolový či obojí. Pokud jde o samotnou akvizici, samozřejmě je to všechno o tom, jestli budou dostupné dostatečné finanční prostředky. Studie proveditelnosti poskytne zásadní odpověď na to, jaký typ minometu by měl být zvolen a na jakém podvozku by měl být umístěn.

Na ukrajinském bojišti se opět ukazuje, že dělostřelectvo je „bůh války“ a na moderním bojišti má svou nezastupitelnou roli. Vyhodnocujete si pro vlastní potřeby nasazení dělostřelectva na ukrajinském bojišti ve smyslu lessons learned?

Dnešní zkušenosti z ukrajinského konfliktu ukazují, že dělostřelectvo je stále jedním z nejvýznamnějších aktérů ve vedení bojové činnosti, a patří k nejvýznamnějším prostředkům ničení na soudobém válčišti. Samozřejmě dochází k propojení s moderními prostředky, jako jsou drony, které lze využít k navedení palby a vyhodnocení jejího účinku v cíli nebo prostředky elektronického boje, které jsou schopny lokalizovat nepřítele pomocí vyzařovaní radiostanic nebo mobilních telefonů. Při střetnutí technologicky vyspělých armád v konfliktu vysoké intenzity jaký dnes vidíme na Ukrajině, je působením dělostřelectva způsobena drtivá většina ztrát. Pracujeme hlavně s otevřenými zdroji a samozřejmě máme i nějaké vlastní informace. Na Ukrajině je ohromné množství různých platforem a různých modifikací dělostřeleckých prostředků, od stávajících ruských, ukrajinských, po československé výroby a dalších, včetně dodávaných prostředků ze Západu, jako jsou třeba PzH 2000, CAESAR 6x6 nebo 8x8 a další. Dělostřelectvo prokázalo schopnost poskytovat palebnou podporu vždy a za jakýchkoliv podmínek. To znamená ve dne, v noci, za různých meteorologických podmínek. Takže ano, vyhodnocujeme. A vyhodnocujeme i určité možnosti propojitelnosti bezpilotních prostředků, a to z hlediska zjišťování cílů, vyhodnocování paleb a provádění průzkumu jednotlivých cílů, které se dostávají přes různé aplikace. Identifikovali jsme také informace, které se týkají munice. Na Ukrajině je použito ohromné množství munice jednotlivých ráží s určitými účinky v cíli, ale zaznamenali jsme i schopnost provádět střelbu s jednotlivým druhem munice z hlediska zaměnitelnosti. To je pro nás důležitá informace. Když to převedu do normální řeči, např. v rámci ráže 152 mm se vystřelí munice, aniž by byla provedena certifikace a kvalifikace munice na ten konkrétní prostředek.

Na Ukrajině vidíme vysokou efektivitu raketového dělostřelectva v podobě nasazení systémů HIMARS či raketometů domácí konstrukce RM-70 Vampire. Salvové raketomety však byly v roce 2010 z výzbroje AČR vyřazeny. Obnovil byste opětovně tuto schopnost v AČR, respektive počítá dělostřelectvo s obnovou raketometů ve střednědobém či dlouhodobém horizontu?

Na to neexistuje jednoduchá odpověď. V době, kdy se raketomety vyřazovaly, jsem byl ve funkci velitele oddílu, a svoji kariéru jsem začal jako velitel raketometné baterie 122mm salvových raketometů vzor 70 Grad. Je to zbraň vysoce kvalitní a žádaná, což ukázal i konflikt na Ukrajině. Obě dvě strany, které proti sobě bojují, použily jednotlivé druhy těchto salvových raketometů, a to jak sovětské výroby, tak české výroby, jako třeba raketomety Vampire. A pak jsou raketomety a raketové systémy, které jsou určeny pro střelbu na větší vzdálenosti. Například raketomety HIMARS mají možnost střílet jak na kratší vzdálenosti, tak i do operační hloubky. Podle mého názoru by bylo asi žádoucí, kdybychom raketomety znovu zavedli. Není to však jednoduché, protože spolu s pořízením těchto prostředků to znamená vybudovat také infrastrukturu, kde budou raketomety umístěny a bylo by také potřeba opětovně vycvičit obsluhu, upravit organizační struktury, zabezpečit logistickou podporu životního cyklu. Je třeba mít také k tomu adekvátní průzkumné prostředky, které budou schopny identifikovat cíl, popsat jej a přenést ho do systému řízení palby. Aktuální situace nás bude nutit k tomu, abychom do budoucna o raketometech přemýšleli.

Logistické zabezpečení a podpora se ukazuje jako jedno ze zásadních parametrů boje, má to vliv i na taktiku?

Ano, samozřejmě že má, protože munice, pohonné hmoty, voda apod. se musí k jednotkám a bojovým prostředkům dostat co nejrychleji z logistických zásobovacích center tak, aby jednotky měly všeho dostatečné množství pro vedení bojové činnosti a mohly tak splnit zadané úkoly. Takže to je velice komplikovaný a složitý proces. Štáby na jednotlivých stupních velení plánují ve všech fázích operace logistickou podporu a doplňování jednotek materiálem, včetně odsunu poškozené techniky a odsunu raněných do týlového prostoru operace. Logistické jednotky mají také schopnost oprav výzbroje a techniky v poli, která byla poškozena a není potřeba vyšší úrovně oprav.

Zavedením nového zbraňového systému budou velitelé i vojáci v rámci přeškolení na stejné výchozí čáře. Jaký bude systém přípravy?

Ve velmi krátkém horizontu následujících let budeme muset realizovat masivní přeškolení veškerého velitelského sboru a obsluh určených k velení a obsluze samohybné houfnice, a proto budou organizovány kurzy v Jincích a ve Vyškově. Za tímto účelem jsou již částečně některé kurzy prováděny ve VeV-VA Vyškov. Systém přípravy pak bude členěn do dvou etap. První proběhne masivní přeškolení velitelského sboru a obsluh, technického personálu, a to ve velmi krátkém časovém horizontu, aby byla především zabezpečena kontinuita schopností poskytovat palebnou podporu v souladu s CT 2021. Druhá etapa bude realizována cykleně a plánovitě ve VeV-VA pro realizaci doplňování personálu u jednotek dělostřeleckých oddílů po provedeném masivním přeškolení v dalších letech. Očekáváme, že na konci roku 2025 dojde k dodání komplexního simulátoru pro výcvik velitelů děl a obsluh pro 155mm ShH CAESAR, který bude umístěn do posádky Vyškov. Tento simulátor je mobilní a snadno přemístitelný do jiných prostor, jako je například posádka Jince (kde bude vybudováno místo pro jeho dočasné umístění a používání). Další učebny jsou již vybudovány, patří mezi ně učebny ASŘP. Učebny byly vybudovány v posádkách Jince, Brno a Vyškov. Jsou plně připraveny na instalaci nového ASŘP Adler III CZ a tento  proces již probíhá. Na učebnách budou prováděny kurzy i samotný výcvik jednotlivých velitelských struktur a operátorů dělostřelectva.

V současnosti se stále více mluví o „digitalizaci bojiště“. Co to znamená pro dělostřelce?

Digitalizace komunikace je jedním z prvních předpokladů vzájemné interoperability v rámci NATO. Dělostřelectvo AČR tím, že zavede automatizovaný systém řízení palby Adler III do všech prostředků, naplní jednu z priorit rozvoje schopností. Adler III CZ systém, ale bude plně integrovaný do BVIS / OTS VŘ PozS. Tím bude dosaženo sdílení dat mezi dělostřelectvem a ostatními druhy vojsk. My se teď nacházíme na půl cesty přechodu z analogových prostředků na digitalizované. Tím, že dostaneme nové prostředky velení a řízení TITUS KOVS, KOVVŠ, MKPP a automatizovaný systém řízení palby, je v rámci procesu velení a řízení jednotek na úrovni brigáda, prapor, oddíl propojitelnost reálná. Bude k dispozici stálý obraz operací a vůbec veškerých činností, které jednotky vykonávají, bude snímáno komplexně bojiště. V podstatě digitalizace pro nás znamená hodně, a to v celém spektru činností, které děláme. Takže nám to určitě pomůže.

Digitalizace je jedna věc, lidé jsou věc druhá. Jak jste na tom v současné době s personální naplněností a kdo vám nejvíce chybí z hlediska profese nebo odbornosti?

Pluk je v tuto chvíli naplněný zhruba na 61 procent, což není moc, ale úkoly plníme a zabezpečujeme v plném rozsahu. Pro mě jako pro velitele je zabezpečení personálu prioritní a velmi důležité, proto se snažíme, aby služba v Jincích byla atraktivní a dávala vojákům jistotu a možnosti rozvoje. Vojáci jsou vysíláni do zahraničních kurzů a v roce 2024 budeme zabezpečovat dvě mise do Litvy a dvě mise na Slovensko, což je pro vojáky lákadlo a ti chtějí být do těchto ZO zařazeni. Značně se zintenzivnila medializace 13. dp a atraktivita služby v posádce Jince, a to vzhledem k pořizované technice a materiálu (155mm ShH, TITUS MKPP, LOV-Pz, ASŘP, přezbrojení na nové typy ručních zbraní BREN 2 a pistole P-10), ale i výstavbou nových objektů v parku techniky (pro nově pořizovanou techniku), výstavbou nového stanoviště dozorčího parku a provedením rekonstrukcí kuchyňského bloku a služebních budov pro jednotky. Od minulého roku jsme se také zapojili do stipendijního programu MO, a již se dostavily první výsledky v podobě zájmu o službu v posádce Jince. Posádka Jince je místo, kde se dobře slouží, je zde standartní obslužnost do okolních měst (Příbram, Hořovice, Plzeň, Beroun, Praha). I okolní prostředí posádky a krásy Brdských hor vše umocňují. V posádce je dostatečný prostor pro sport, v roce 2020 byl dostavěn úplně nový sportovní areál s multifunkčními sportovišti pro kolektivní sporty. Propagace pluku a dělostřelectva je realizována i u okolních obcí a měst, kde se podařilo navázat velmi dobré vztahy a jinecký pluk je vnímán velmi kladně. A jaké profese nebo funkce nám u pluku chybí? Jedná se o odbornosti spojovací, obsluhy děl, řidiče jednotlivých typů vozidel.