Výkonnost českého zbrojního průmyslu není dána jen výrobní kapacitou nebo schopností obstarat si zvýšené množství potřebného materiálu, důležitým momentem je fungování bankovního sektoru, který podnikatelským subjektům umožní standardní podnikání s využitím běžných finančních operací, jako je platební styk nebo úvěr. Bohužel vnitřní pravidla jednotlivých bank tuto jinak zcela běžnou praxi znemožňují. Na vině je takzvaná ESG taxonomie, která obranný průmysl zařazuje do sociálně neudržitelného průmyslu. Situace na Ukrajině sice přinutila Evropskou komisi, aby tuto politiku začala přehodnocovat, nicméně současná realita je stále postavena na individuální šikovnosti, velikosti a tlaku firem na příslušné bankovní domy. Problematika je ale mnohem širší. Nejen o potížích zbrojařů, ale také o pojmech národní obrana, ekonomické nástroje státu či síla zbrojního průmyslu jsme hovořili v dalším díle našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY s hlavním ekonomem J&T Banky Petrem Sklenářem.

Video: Rozhovor s hlavním ekonomem J&T Banky Petrem Sklenářem / CZ DEFENCE

Národní obrana je pro ekonoma pojem, na který se může dívat dvěma úhly pohledu. Ten první vychází z politické ekonomie: „Je to jeden z definičních znaků státu. Je to vlastně definice národních priorit existence státu, plnění funkcí státu a zajišťování potřeb, který stát svým občanům může dávat se všemi výhodami, které toto přináší,“ říká Petr Sklenář, který doplňuje, že to druhé hledisko je čistě ekonomické. „Národní obrana je ideální veřejný statek, kde je jeho spotřeba nedělitelná a nerivalitní. To znamená, že když nám oběma stát poskytuje veřejnou obranu, tak ji dostáváme oba stejně. A to, že ji spotřebovávám já, není na úkor vás. Což je rozdíl vůči jiným veřejným statkům, který stát poskytuje,“ vysvětluje Sklenář. Ve třicetileté historii České republiky se bohužel odráží evropský trend označovaný jako mírová dividenda. „To znamená, že budování obranné armády v Evropě je prostě přežitek a že bychom neměli vydávat peníze daňových poplatníků na tyto statky, že efektivnější je dávat je na něco jiného. Ale minimálně ten poslední rok přinesl ukázku toho, že pohled je klamný. Je to spojeno se základní funkcí státu,“ říká Sklenář a varuje, že pokud bychom na tento moment rezignovali, pak rezignujeme na stát jako takový.

Dobrým příkladem proměny tohoto vnímání je pak vznik a průběh rusko-ukrajinské války. „První věc byla, že nejenom v České republice, ale obecně v celé Evropě docházelo k trvalému poklesu výdajů na obranu, až se vlády tvářily, že je armáda nějaký přežitek, který táhneme a ještě jej nějakou dobu budeme financovat,“ hodnotí Sklenář, podle kterého s tím souvisel i přístup k investicím a financování. „K čemu dochází poslední rok, je razantní změna a přenastavení celého paradigmatu, jak máme následující dekádu fungovat. Zatím je to ve fázi, řekl bych, jako kvas těsta. Na jednu stranu se vlády zavazují k tomu, že budou výrazně zvyšovat výdaje na obranu. Berou to jako součást toho, že chtějí hrát třeba nějakou větší roli, což je pro nás ještě viditelnější třeba v případě Polska,“ říká Sklenář. Zvyšují se minimální požadavky a podle Petra Sklenáře dochází k renesanci zbrojního průmyslu nejen na Západě, ale i na globální úrovni. „A druhá věc je, že se tady pořád neztratily některé negativní přístupy ke zbrojnímu průmyslu, protože EU paradoxně v okamžiku zahájení války na Ukrajině oficiálně zahájila proces stanovení sociální taxonomie, kde je pořád stanoveno, že zbrojní výroba může být považována za společensky nepřijatelnou nebo společensky škodlivou, jako výrobu, která by měla být z ekonomiky eliminována,“ vysvětluje hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář.

„A tady by bylo ještě důležité si říct, že se díváme na zbrojní průmysl trochu zúženě. Je tady řada firem, které pracují ve zbrojním průmyslu a mají zakázky jak pro armádní, tak pro civilní sektor,“ říká Sklenář a dodává: „Roční vývoz zbrojní výroby u nás je na úrovni 20 miliard korun ročně, což je asi půl procenta celkového exportu. Pro srovnání vývoz aut za měsíc je 40 miliard. Na druhou stranu dochází k velké renesanci, protože za posledních 10–15 let objem narostl zhruba na čtyřnásobek.“ Obecně se podle Petra Sklenáře ke zbrojnímu průmyslu v předchozích 25 letech nepřistupovalo dobře. Jde to nazvat jako útlum, přežívání. V posledním roce jde však o razantní renesanci. „Máme tady firmy, které poskytují čistě armádní výrobu. A je jedno jestli jde o firmy, které poskytují zbraně jako třeba Česká zbrojovka nebo vybavení jako Prabos nebo třeba i firmy, které vznikly úplně na zelené louce, například Primoco poskytující bezpilotní prostředky, které měly mít uplatnění primárně v civilním sektoru. Ale ta změna, ke které dochází za poslední rok, samozřejmě přináší i zakázky ze zbrojního průmyslu nebo ze strany armád. Ta firma, která začala na zelené louce má dneska roční tržby kolem půl miliardy euro,“ poukazuje Sklenář. Toto období s sebou nepřináší pouze renesanci českého zbrojního průmyslu, ale také jeho expanzi do zahraničí. „Třeba Česká zbrojovka, která koupila americký Colt, CSG zas koupil výrobce malorážní munice v Itálii. Takže je vidět, že tady byla, řekněme, už před válkou na Ukrajině nějaká renesance zbrojního průmyslu. No a dneska bych řekl, že se dostáváme na úplně jinou úroveň,“ říká Petr Sklenář.

Foto: V tomto díle našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY jsme si popovídali s hlavním ekonomem J&T Banky Petrem Sklenářem | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Expanze českých zbrojařů do zahraničí je určitě zajímavým trendem. Nejde však o postupné opouštění evropského trhu a odchod do bezpečnějších destinací? „Je to vynucené. První věc je, že jsme měli předtím českou vládu, která neměla potřebu dostatečně vyzbrojovat armádu. Pak tady máme kapacitu zbrojního průmyslu a jsme relativně malá otevřená ekonomika, která je závislá na exportu. Velkou část naší průmyslové výroby vyvážíme. Takže z tohoto hlediska mě ten poměr nepřekvapuje. Dá se očekávat, vzhledem ke změně priorit české vlády k české armádě, že zakázky pro domácí užití budou přibývat. A nebude to jenom o exportu. Druhá věc je, že vzniká velká poptávka všude v Evropě, téměř všude na severní polokouli, což je pro nás příležitost se i na tomto poli uchytit. A význam zbrojního průmyslu bude velmi pravděpodobně dál narůstat,“ odhaduje ekonom Sklenář.

Přesto, zejména v této nestabilní době, by mělo být klíčové, aby výrobci měli vše tzv. po ruce. Podle Petra Sklenáře je to širší problém, který způsobil mimo jiné covid a to, co následovalo potom, tzv. deglobalizace, kdy firmy začaly zjišťovat, že je nutné nemít jenom nejlevnější výrobu, ale i jednoduchost a stabilitu dodavatelského řetězce, tzn. snaží se ho zkrátit, aby byl silnější. Některé dodávky firmy převážejí z druhé strany světa, třeba z jihovýchodní Asie do Evropy nebo na Balkán či do blízkého okolí Evropy. „Netýká se to jenom zbrojního průmyslu, ale obecně průmyslu jako celku. Co je druhá věc, že poslední rok a půl do toho vstupuje geopolitika. To znamená, že je důležité také přesně znát, odkud dodávky přichází. Aby to byla řekněme nějaká spřátelená země. To, co se třeba dneska řeší jako nejsložitější bod pomoci Ukrajině, je dělostřelecká munice. My máme kapacity na to jí vyrábět, ale nemáme dostatek surovin, abychom mohli naplnit veškeré výrobní kapacity. A jeden z těchto problémů je, že některé ty komponenty – tuším bavlna – se dováží z postsovětských republik a z Číny. To znamená, že jsme závislí na těchto dodávkách. Podobně je to s celulózou. Je to vlastně sklízení mírové dividendy, z druhé strany podinvestovanost v rámci celého řetězce,“ upozorňuje ekonom Petr Sklenář.

Foto: Dnes se řeší jako nejsložitější bod pomoci Ukrajině dělostřelecká munice. Podle Petra Sklenáře máme kapacity na to jí vyrábět, ale nemáme dostatek surovin, abychom mohli naplnit veškeré výrobní kapacity. (ilustrační foto) | U.S. Army

Potřeba modernizace armád a s tím spojené navyšování zbrojní výroby s sebou přináší potřebu hledání finančních zdrojů. Například v sousedním Německu vznikl obranný fond. Ten kromě 2 % HDP výdajů na obranu bude akumulovat prostředky pro rychlé pořízení techniky a rychlého opětovného dosažení připravenosti a bojové úrovně armády. „V tomto bych Německo pochválil, že si vše jasně definovalo a hledá nejefektivnější cesty. Řeklo, že má hrubě nefunkční armádu z hlediska bojeschopnosti – skoro dvě třetiny vojenských helikoptér nejsou schopny bojového nasazení. U letadel to nebylo o moc lepší. A stejně tak asi třetina bojové techniky a vozové techniky je v podobném stavu. A tak si v Německu řekli, že si vedle zvýšení peněz na obranu ustanoví speciální fond, kam dají 100 miliard eur ročně (po dobu pěti let, pozn. redakce), jehož cílem bude vrátit armádu na bojeschopnou úroveň. Vedle toho Němci nadále zvyšují klasické výdaje na obranu, které jsou řádově na úrovni šedesáti miliard eur. Cílem je vybavit techniku bez ohledu na ostatní věci. To mi dává smysl, je jasně stanoven cíl a jeho užití, pak to může fungovat přes ten fond a je to potom efektivnější. Armáda by obecně měla mít podobný fond, ale je nutno si stanovit priority, čeho chci dosáhnout a kam se chci dostat, protože Němci si řekli, my chceme za pět let mít nějakou armádu na nějaké úrovni a pak v tom pokračovat,“ uzavírá ekonom Petr Sklenář.

Pokud se chcete dozvědět, jak se staví Evropská unie k taxonomii, zda a jak splní Česká republika 2 % HDP výdajů na obranu, kolik peněz z této částky zůstane tady u nás, jak je to se schopností českých firem ohledně zapojování do průmyslové spolupráce a jestli to je v rámci nákupů reálný požadavek, pusťte si celý rozhovor s hlavním ekonomem J&T Banky Petrem Sklenářem v úvodu tohoto článku.

Zdroj: CZ DEFENCE