Nedávné výročí ukončení 2. světové války připomíná osudy válečných hrdinů včetně dosud žijících válečných veteránů. Zejména v posledním období se pak ve veřejném prostoru hovoří také o novodobých válečných veteránech, kteří působili např. v zemích bývalé Jugoslávie, v Iráku či v Afghánistánu. Válečným veteránům se v rámci resortu obrany věnuje Odbor péče o válečné veterány a válečné hroby MO ČR, který od roku 2022 vede plukovník Robert Speychal. On sám má v rodině dvě generace válečných veteránů, a proto může své osobní zkušenosti dobře využít také pro svoji práci. Právě plukovníka Speychala jsme pozvali do dalšího dílu našeho pořadu CZ DIALOGY.

Video: Rozhovor s ředitelem Odboru péče o válečné veterány a válečné hroby MO ČR plk. Robertem Speychalem / CZ DEFENCE

Zajímalo nás, jak se vlastně z vojáka stane veterán, protože voják se jím nestává automaticky po skončení své služby, ale musí, podle zákona 170/2002 Sb., požádat o osvědčení. Jak říká plk. Speychal, přesné číslo válečných veteránů není známé, i když samozřejmě podle archivních dokumentů by se dal počet veteránů dohledat. Odbor však eviduje ty, co si požádají. „Těch je 16 435, a to v různých věkových kategoriích – od devadesáti let až po pětadvacetileté. Kromě toho ještě evidujeme druhoválečné veterány. Těch je bohužel už jenom 72. Když jsem v listopadu 2022 nastupoval, bylo jich 123. Ta historická paměť a přímé napojení odchází,“ říká ředitel odboru péče o válečné veterány a válečné hroby a připomíná, že z žijících druhoválečných veteránů jde o ty nejmladší, kteří se zapojili až ke konci války.

Pro pochopení péče o válečné veterány je potřeba vnímat skutečnost, že to neznamená jen starost o veterány 2. světové války, kdy je poskytována strava, lázeňská péče a příspěvek na dovolenou. „Když je někomu 95 let, tak do lázní už skoro nepojede. Strava ještě možná, ale bohužel zatím nemáme dovážkovou službu. Když nemá jídelnu někde poblíž, tak tam nepůjde a na dovolenou už taky asi nejezdí,“ upozorňuje na potřebu změny v péči o veterány plukovník Speychal. Paradoxně tyto tři základní benefity nejsou podle Speychala schopni často čerpat ani mladší veteráni, kteří jsou buď daleko, nebo již nejsou v dobrém zdravotním stavu.

„Máme novodobé válečné veterány, kteří sloužili v jednotkách UNPROFOR, ale pak nebyli dál vojáci. Sloužili půl roku nebo rok a poté pracovali v běžných občanských zaměstnáních,“ popisuje Robert Speychal. V praxi to znamená, že tito veteráni pracují zpravidla v dělnických nebo méně placených profesích, což jim neumožnuje čerpat pomoc armády, kdy například nemohou odcestovat na dovolenou či lázeňský pobyt, protože nemají na cestovní výdaje. Přitom příspěvek je až 25 000 korun. Revize v systému péče o veterány je tak velmi aktuální.

Silným momentem pro válečné veterány je osobní setkávání. V České republice existuje hned několik spolků, které srazy válečných veteránů organizují. „Jmenujme ty největší – Československá obec legionářská a Svaz válečných veteránů. Existují ale i novější menší spolky, které mají velmi aktivní činnost, jako je třeba Spolek veteránů na Vysočině, a ty bychom rádi podporovali,“ říká v rozhovoru plk. Speychal.

V rámci existujících dotačních programů je možné poskytnout mimo jiné prostory tří komunitních center, která mohou sloužit i dalším zcela novým veteránským spolkům. „Připravujeme program, kde je budeme vzdělávat, takže se nemusejí bát, rádi jim s tím pomůžeme. Mohou založit spolek, my jim pak můžeme poskytnout dotaci a chystáme i spoustu zajímavých možností,“ doplňuje ředitel odboru péče o válečné veterány a válečné hroby.

S aktivním zapojováním válečných veteránů pomáhá také Agentura pro podporu válečných veteránů. Ta má za úkol ve všech krajích České republiky soustředit svou pozornost právě na válečné veterány. „Vzniknou taková malá kontaktní centra, aby měli veteráni i nějaké pevné místo. Teď zahajujeme projekt společně s agenturou personalistiky. V některých krajích bude sloužit dohromady rekrutační centrum společně s kontaktním centrem pro válečné veterány. Letos vznikne v Liberci. Doufáme, že vznikne i ve Zlínském kraji, možná v Pardubicích. V příštím roce pak vznikne velké komunitní centrum v Táboře, které se už plánovalo dlouho,“ popisuje snahy o zlepšení práce s válečnými veterány plukovník Speychal. Podstatou je, aby bez ohledu na to, kdy tato centra v daných částech ČR vzniknou, již existoval aktivní kontakt. „Musíme nastavit péči o novodobé veterány, která je obvyklá v západních státech. Proto musíme dostat naše lidi do krajů okamžitě. A je jedno, jestli tam je kontaktní centrum, nebo jestli je tam židle v kanceláři. Důležití jsou lidé,“ říká plk. Speychal. 

V případě komunikace s veterány jde i o vytvoření důvěry v rámci komunikace. „To je základ, většina novodobých veteránů na tohle nebyla zvyklá. Je teď na nás vybudovat si důvěru. Systém jsme zahájili na začátku ledna. Na naše pracovníky se nabalily až hrůzostrašné případy, které nikdo léta neřešil. Veteráni se dozvěděli, že je tady někdo z ministerstva obrany, kdo o ně má zájem a pomohlo to,“ oceňuje zlepšení práce s veterány plk. Speychal.

Inspirací v poskytování péče o válečné veterány může být třeba Polsko, Holandsko, Nizozemí a v určitém směru i Velká Británie, kde je velké množství charitních organizací. Například Nizozemí má obecně kvalitní sociální systém, a tak došlo k propojení s Netherlands Veterans Institute. „To je zajímavý projekt, který by jednou mohl být i tady. Nizozemské ministerstvo obrany založilo společně se šesti veteránskými společnostmi jednu organizaci, která se jmenuje Netherlands Veterans Institute, a tu financuje. Postavili k tomu i díky darům speciální centrum blízko Haagu. Je tam online centrum, online pomoc, psychologická pomoc a tak dále. Ale zároveň má nizozemská armáda také asi 250 sociálních pracovníků. To jsou lidé, kteří už na vojenských útvarech zachycují problémy na té nejnižší úrovni, aby se dále nerozvinuly,“ říká plk. Speychal.

Jak jsme zmínili již v úvodu, iniciátorem vstupu mezi veterány musí být sám voják, který si podá žádost. Zajímalo nás, zdali by tento krok neměl suplovat stát, což by v daném případě znamenalo legislativní změny. „My jsme to začali dělat spíše pozitivní formou. Začali jsme veterány vyzývat na různých akcích a setkáních, kde máme formuláře a rovnou nám to tam vyplní. Dále chystáme poměrně zásadní novelu zákona o válečných veteránech,“ říká v rozhovoru plk. Speychal a prozrazuje některé paradoxy, které je potřeba podchytit. „Například kdybyste zahynul v misi, tak nemůžete být válečný veterán, protože musíte požádat vy osobně. Chceme také rozšířit možnosti péče, protože benefity jsou bohužel exaktně vyjmenovány v zákoně, a my těch 25 miliónů korun nesmíme použít na cokoliv jiného,“ vysvětluje ředitel odboru péče o válečné veterány a válečné hroby.

Právě prováděcí detaily by se měly přenést do vyhlášky, kterou může ministerstvo obrany měnit podle toho, jak budou použité prostředky naplňovat potřeby péče o veterány. Důležitou změnou je pak širší cílená pomoc, která není svázána nějakými dalšími předpisy. „My v současné době třeba ani nevíme, kdo zemřel, protože nemáme přístup do centrální evidence obyvatel. Ministerstvo obrany sice dostalo teď povolení, ale jenom kvůli mobilizaci, a to jenom do šedesáti let věku. A my potřebujeme samozřejmě ten přístup širší, takže i to je jeden z důvodů, proč chceme změnit zákon,“ vysvětluje plukovník Speychal.

Sám ředitel Odboru péče o válečné veterány a válečné hroby MO ČR plukovník Robert Speychal má mezi svými předky dva válečné veterány. Jeho dědeček byl nejdříve rakousko-uherský voják, následně ruský legionář a jeho otec byl členem odbojové skupiny Zpravodajská brigáda, což byla protiněmecká zpravodajská organizace fungující na území Prahy a v jejím okolí v období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1940–1945. Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.

Zdroj: CZ DEFENCE