Význam aktivní zálohy v Armádě České republiky neustále roste, proto jsme do dalšího pokračování našeho pořadu CZ DIALOGY pozvali kapitána Jana „Sullyho“ Heřmánka. Ten je již 14 let vojákem v aktivní záloze u bojového útvaru 7. mechanizované brigády AČR. Kromě toho od roku 2022 aktivně pomáhá na Ukrajině, je předsedou známého spolku Team 4 Ukraine. Probírali jsme tak nejen cíle a priority v budování Aktivní zálohy AČR, ale hovořili jsme také o praktických zkušenostech při poskytování pomoci bojující Ukrajině.

Video: Rozhovor s velitelem mechanizované roty AZ kpt. Janem "Sullym" Heřmánkem / CZ DEFENCE

Budování aktivní zálohy je v obecné rovině doplněním Ozbrojených sil České republiky, resp. Armády České republiky. Aktivní zálohu můžeme rozdělit na dvě základní skupiny. „Jedny jsou jednotky teritoriálních sil pod velitelstvím teritoria. Další jsou potom přímo u jednotek pravidelné armády, kde plní funkci podle toho, co jejich organická nebo domovská jednotka plní u teritoriálních sil,“ přibližuje Sully. Primárně záložáci plní úkoly týkající se ochrany objektů důležitých pro obranu státu, doplnění policie, pomoci při živelných pohromách či obrany vlastního teritoria. „U naší jednotky jsou ty úkoly de facto dva. Jeden je založit další mobilizační prapor. A ten druhý, stejně důležitý úkol, je doplnit prapor o další 4. roty nebo doplnit bojové ztráty praporu,“ vysvětluje v rozhovoru Heřmánek. 

V rámci otázky týkající se rekrutace jsme se dozvěděli, že každá jednotka se svým způsobem snaží dělat si rekrutaci sama, proto jsme se zaměřili na 7. mechanizovanou brigádu, pod kterou kpt. Heřmánek slouží. „Cílíme na vysokoškolské studenty. Cílíme na lidi 30 plus, kteří už vědí, co od života chtějí a chtějí nějakým způsobem zase přispět zpátky společnosti. Primárně to jsou lidé, kteří mají vlastenecké cítění, chtějí být platní a nevybrali si třeba dobrovolný hasičský záchranný sbor. Armáda nebo zbraně jsou jim bližší,“ vysvětluje Heřmánek. Základem je komunikace prostřednictvím různých zájmových skupin na sociálních sítích, ale zejména na různých veřejných akcích, kterých se AČR účastní, jako jsou Bahna, Cihelna a další. „Tady s lidmi mluvíme o tom, co aktivní záloha dělá, jak služba probíhá, jaký je účel služby a podobně. Ale je to stále nedostatečně komunikované téma a my mnoha lidem musíme vysvětlovat, co to vlastně aktivní záloha je a jakým způsobem funguje. Nejjednodušší popis, jaký lidem říkám já, je, že to je de facto práce v armádě na částečný úvazek,“ doplňuje Sully.

Zajímalo nás, zdali mají u aktivní zálohy stejnou výzbroj a výstroj jako u profesionálních vojáků? „Je a není. My u nás na praporu máme výzbroj stejnou jako naši profesionální kolegové, ale tabulkově máme přidělené jenom některé zbraně. Máme vlastní pušky a pistole. Ty máme přidělené, jak se říká, na hlavu. Bohužel ale v tabulkách pro aktivní zálohy nejsou napsané třeba kulomety, protitankové střely, přesné pušky a další zbraně, které také používáme. Reálně to znamená to, že nám prapor pokaždé, když cvičíme nebo jsme nasazeni, musí půjčit zbraně ze svých vlastních zdrojů, a to nám činí komplikace. Tímhle způsobem zatěžujeme prapor v jeho běžném fungování,“ popisuje Heřmánek. „Už to jsou zhruba čtyři roky, co se na nových tabulkách intenzivně pracuje, a to na různých stupních velení. Má se změnit jak struktura jednotky, ale hlavně se tam má přidělit i technika a zbraně. V našich tabulkách totiž chybí i přepravovací technika, jako jsou kupříkladu Tatry 815 a podobně. Zase si to musíme půjčovat od jiné jednotky,“ vysvětluje tuto problematiku velitel mechanizované roty AZ. 

Aktivní záloha působí nejen jako součást Armády České republiky, ale nachází se v armádních strukturách mnoha států. Nejde však o nějaký jednotný systém. Každý stát si stanovuje vlastní postup a pravidla. Také naše armáda, i když se mohla inspirovat jinými zahraničními příklady, šla svou vlastní cestou. „Máme bohužel českou cestu, některé věci jsou u nás lepší, některé jsou horší. Já preferuji se spíše inspirovat tím, co už funguje a snažit se tak kopírovat funkční věci než hledat vlastní cesty,“ říká Heřmánek a doplňuje, že takovým příkladem může být například Finsko, přestože jsou Finové specifičtí v tom, že jejich aktivní zálohy jsou založeny na základní vojenské službě, dost jiné než si pamatujeme my a jak si většina občanů ČR představuje. „Tam je to prestižní záležitost, společnost je nastavená úplně jiným způsobem. Jejich záložáci poté, co absolvují základní vojenskou službu, pravidelně povinně cvičí v menších intervalech, ale v mnohem větších intervalech pak cvičí dobrovolně,“ srovnává Heřmánek.

Funkčním řešením pak může být to, které je ve Velké Británii či Spojených státech v rámci Národní gardy. „Tam to cvičení probíhá podobně intenzivně, většinou spíše o víkendech, je tam i několik delších cvičení. Ale ten výcvikový čas je tam využívaný efektivněji,“ říká Sully s odkazem na administrativu Armády ČR, které je tolik, že to zabere několik dní výcvikového času, včetně tzv. in processingu, který je u nás zdlouhavější než například ve zmíněné britské armádě.

Samostatnou kapitolou je pak kombinace civilního zaměstnání a služby v aktivní záloze. „Tady spousta zaměstnavatelů neví, co to aktivní záloha je a proč je to v něčem blahodárné i pro firmu. V čem se ten člověk zlepšuje a jaký to má přínos pro daného zaměstnavatele. Zároveň spousta zaměstnavatelů ani neví, jaká jsou omezení a povinnosti. Zatím je to primárně na daném záložákovi, aby se zaměstnavatelem komunikoval a vysvětloval,“ popisuje Sully zaměstnaneckou problematiku záložáku a zároveň upozorňuje na fakt, že z krajských vojenských velitelství přichází zaměstnavatelům záložáků výčet výcviků, na které může být záložák povolán v následujícím půlroce. „Tam jsou napsaná všechna cvičení, většinou pro celou jednotku, tedy včetně těch cvičení, na která nemusí být záložák povolán. Když to pak zaměstnavateli přijde, a daný záložák mu to nevysvětlí, má zaměstnavatel pocit, že ten člověk de facto v té firmě nebude,“ upozorňuje Sully.

Vztah zaměstnavatele a z vojáka v aktivní záloze ovlivňuje také celkové relativně nízké povědomí o aktivní záloze jako takové. „V naší společnosti to není jako ve Finsku, kde se to bere jako prestiž, nebo ve Spojených státech či Anglii. Zaměstnavatelé tak často komplikují život vojákům v aktivní záloze, nechtějí je pouštět na cvičení, případně jim to nějakým způsobem znepříjemňují. Je to o tom, že naše společnost je nějak nastavená, a teprve v posledních letech si uvědomuje, že armáda je důležitá a že obrana je skutečně, jak říká náčelník generálního štábu, záležitostí všech, nejen úzké skupiny profesionálů,“ upozorňuje velitel mechanizované roty AZ.

V rozhovoru jsme se také dotkli projektu Team 4 Ukraine, ve kterém kapitán Heřmánek působí již léta. Spolek vznikl v roce 2014 v reakci na obsazení Krymu Ruskem. Původní koncept pomoci se věnoval pomoci s rozvojem ukrajinské policie. Věnoval se také monitoringu hybridních útoků Ruska na Ukrajinu, a jakým způsobem pomoci Ukrajině, pokud jde o kyberbezpečnost. „Tak to tehdy začalo, v prvních letech, kdy jsme to tady v Evropě brali jako nějaký lokální konflikt tam někde, který se nás příliš netýká,“ popisuje nynější předseda spolku Team 4 Ukraine. Vypuknutí války na Ukrajině v roce 2022 pak činnost spolku významně změnilo. „Z nějaké dejme tomu poradenské činnosti a vzájemné výměny informací se to od února 2022 změnilo v intenzivní charitativní a humanitární činnost a podporu ozbrojených sil Ukrajiny, aby byli schopni se ubránit agresorovi tak, aby co nejvíc vojáků i civilistů válku přežilo. Už od prvních dnů invaze jsme začali vozit sanitky a humanitární materiál pro civilisty, ale větší částí je pomoc ozbrojeným silám Ukrajiny. Jde o zásobení materiálem, který jim chybí, případně i nějakým výcvikem a dalšími věcmi,“ shrnuje předseda spolku. Team 4 Ukraine veškerý materiál dodává přímo koncovým uživatelům, ať už na frontové linii nebo těsně v zápolí. „Nikdy jsme nevyužívali překladišť, nějakých distribučních center a podobně. Vždycky to vozíme těm, kdo to na konci využívají,“ přibližuje Heřmánek. Takováto těsná spolupráce vyžaduje vysokou míru vzájemné důvěry, která se musí vybudovat, což však podle Sullyho netrvalo dlouho, protože Ukrajinci již měli zkušenosti se spolkem od roku 2014. „Měli jsme známosti na české ambasádě v Kyjevě, měli jsme známosti přímo na generálním štábu ukrajinské armády, měli jsme kontakty v Doněcku a podobně. Takže my jsme tam spíše už jen nabalovali na to, co existovalo,“ shrnuje Jan Heřmánek.

Pokud se chcete dozvědět další informace, například jak se záložákům daří sladit jejich civilní zaměstnání s výcvikem v armádě, jaké je finanční ohodnocení vojáků v AZ, nebo jak se kapitán Heřmánek vůbec dostal ke službě v aktivní záloze, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.