Z bezpečnostního hlediska dnes žijeme od konce druhé světové války v bezprecedentní době, která bezpochyby má své historické příčiny a je třeba se na ní dívat v kontextu vývoje bezpečnostních krizí za poslední dvě dekády. Co se týče mezinárodní bezpečnostní situace, tak pokud se podíváme na krize na Blízkém východě, teroristické útoky, které byly spáchány, je zjevné, že se bezpečnostní situace za posledních dvacet let zhoršovala. S ohledem na geografickou polohu těchto bezpečnostních – válečných krizí, evropské země žily v relativním bezpečí a klidu bez hlubšího uvědomění si příčin, a hlavně reakcí, na postupně zhoršující se bezpečnostní situaci.

Obrat nastal v roce 2014 po anexi Krymu, kdy došlo k reálnému vojenskému obsazení území Krymu a postupnému zhoršování bezpečnostní situace na východě Ukrajiny a k vyhrocování vztahu Ruska s Ukrajinou. Evropská reakce na anexi Krymu spočívala v přijetí ekonomických sankcí vůči Rusku, které se však s odstupem času minuly účinkem. V návaznosti na historicky nastavené vazby s Ruskem a ekonomické fungování Evropy nejen směrem k energetickým zdrojům, ale i k dalším strategickým komoditám, se Evropa začala dostávat pod tlak, vyplývající z nastavené závislosti na těchto vazbách. Diplomatická řešení této situace absolutně ztroskotala 24. února letošního roku a západní Evropa si uvědomila, že dosud nastavená cesta řešení této ukrajinské krize je slepou uličkou. V České republice, ale i v ostatních evropských zemích, došlo k procitnutí v oblasti bezpečnosti a obranyschopnosti a uvědomění si dalších konsekvencí z hlediska posílení schopností jednotlivých armád členských zemí EU. Vyvstaly otázky, jak na tuto situaci reagovat, jak zvýšit a zajistit obranyschopnost a modernizovat dosud víceméně udržované profesionální armády zemí EU včetně té naší. Najednou zmizely otázky potřebnosti navýšení obranných rozpočtů a dlouhé diskuze o pořizování vojenského vybavení pro armády, jak tomu bylo v minulosti, kdy resorty obrany byly na prvním místě při škrtech. Evropa musí čelit novým výzvám a hrozbám, a to včetně terorismu, který nevymizel. Mimo jiné by se také měla Evropská unie snažit o to, aby měla více zodpovědnosti a stala se tak silnějším globálním hráčem.

Evropské státy si uvědomily potřebu nést zodpovědnost za vlastní obranu. Německo, Polsko, Itálie, Finsko a mnoho dalších členských států nyní plánuje vynakládat miliardy eur na vojenské účely, navzdory původním mírovým, ekologickým či oživovacím popandemickým plánům. Zásadní obrat se uskutečnil v Německu, které po ruské invazi na Ukrajinu slíbilo výrazně navýšit výdaje na obranu s tím, že ihned vydá sto miliard eur a následně bude plnit 2% závazek NATO. Polsko chce zdvojnásobit počet vojáků, Finsko posiluje vzdušnou obranu. Řecko a Itálie nakupují nové zbraně.

Foto: Evropské státy si uvědomily potřebu nést zodpovědnost za vlastní obranu. Německo, Polsko, Itálie, Finsko a mnoho dalších členských států nyní plánuje vynakládat miliardy eur na vojenské účely, navzdory původním mírovým, ekologickým či oživovacím popandemickým plánům. (ilustrační foto) | Shutterstock

Ruská invaze na Ukrajinu nezpůsobila jen volání po modernizaci a dozbrojení nejen české armády, ale utvrdila západní země ve zdůraznění nutnosti modernizace, zvyšování schopností a v dozbrojení svých armád s ohledem na zajištění svrchovanosti a svobody.

Pokud se zaměříme na budování obrany Evropské unie, je dobré říci, že to není jen o tom, že budou jednotlivé vlády investovat více, ale především efektivně. Problémové jsou zejména duplikace investic a překážky při zadávání zakázek. Evropská unie čelí dlouhodobě problémům, které spočívají v nedostatku politické vůle a konsenzu či koordinaci aktivit ve spolupráci se Severoatlantickou aliancí.

Z pohledu reakce unijních vlád na změněné bezpečnostní prostředí je přelomovým dokumentem Strategický kompas, který je výsledkem spolupráce a společného úsilí unijních zemí o posílení bezpečnosti, obrany Evropské unie a nastavení priorit. Prakticky se jedná o první čistě bezpečnostní a obrannou strategii Evropské unie, která obsahuje konkrétní plán, jak pokročit a posílit unijní schopnosti a dává si za cíl lépe čelit stávajícím i novým výzvám v oblasti bezpečnosti a obrany. Kompas pokrývá všechny aspekty bezpečnostní a obranné politiky a tvoří jej čtyři pilíře: jednat, zajistit bezpečnost, investovat a rozvíjet partnerství.

Dále se jednoznačně ukázala potřeba dobře vybavených armád jak z pohledu kvality, tak kvantity a potřeba nakupovat nejen pro aktivní užívání armádou, ale také do skladových zásob. Pokud by tyto nákupy probíhaly v koordinaci s členskými státy, bylo by nutné zásadně navýšit využívání hlavního nástroje Stálé strukturované spolupráce PESCO, a to zejména proto, aby členské státy rozvíjely své schopnosti rychle a efektivně.

V současné bezpečnostní situaci hrají velkou roli také kybernetické a hybridní útoky, kterým je nutné čelit koordinovaně. Česká republika by se během svého předsednictví měla soustředit na dopracování souboru opatření, který dovolí členským zemím společně reagovat na hybridní působení a hrozby, jedná se tzv. EU Hybrid Toolbox.

Česká republika je členem Severoatlantické obranné aliance a její bezpečnost je založena na kolektivní obraně. Každý jednotlivý člen NATO musí pracovat na zvyšování schopností a modernizaci svých armád, aby byl v případě rizik schopen zajistit dostatečné odstrašení od případného napadení.

Na jedné straně rostou ambice Evropské unie v oblasti obranné politiky a na straně druhé roste nutnost návratu k teritoriální obraně v rámci NATO. Jedním z úkolů je zajistit koordinaci spolupráce Evropské unie a NATO, zejména v oblasti komunikace a výměny informací. Rozvoj struktur v oblasti Společné bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie by měl však probíhat v souladu se strategickými záměry NATO.

Ve světle současné bezpečnostní krize stojí Armáda České republiky před velkým úkolem. Na dramaticky měnící se bezpečnostní situaci bude třeba reagovat i změnou strategických dokumentů České republiky, kdy dochází a bude docházet ke změnám požadavků na armády jak na alianční úrovni, tak na úrovni národní.

S ohledem na současnou situaci je otázka povinnosti a odpovědnosti současné vlády dokončení námi nastartované modernizace, a tím pádem vybudovaní těžké brigády, pořízení nových pásových bojových vozidel a tanků, které jsou páteřní technikou těžké brigády. 

V současné době vnímám bezpečnostní situaci a zajištění obranyschopnosti České republiky jako nezbytné. Je nutné pořídit novou moderní těžkou techniku, která by byla schopná čelit konvenčním krizím tak, jak je vidíme na Ukrajině. Je třeba neustále pracovat na tom, abychom měli profesionální, moderní a robustní armádu, která zajistí obranyschopnost naší země před případným válečným konfliktem, ale současně je třeba pracovat na rozvoji našich bezpečnostních složek, které zajišťují naši vnitřní bezpečnost zvláště před hybridními hrozbami či terorismem.

Foto: Mgr. Lubomír Metnar | PSP

Mgr. Lubomír Metnar

Lubomír Metnar byl od června 2018 do prosince 2021 ministr obrany ČR, předtím od prosince 2017 do června 2018 zastával funkci ministra vnitra ČR a v letech 2013 až 2014 byl náměstek ministra vnitra ČR.