V záplavě nových fenoménů a technologií na moderním bojišti se i v oblasti zpravodajství začaly projevovat revoluční metody zapojující civilní obyvatelstvo do shromažďování informací. Jedním z nových zpravodajských fenoménů je tzv. crowdsourcové zpravodajství (z anglického Crowdsourced intelligence). Tomuto konkrétnímu fenoménu se do budoucna bude zapotřebí významně věnovat, neboť nabízí neopomenutelný zdroj zpravodajsky relevantních poznatků a informací. Právě proto se mu ve svém aplikovaném výzkumu Ústav zpravodajských studií věnuje.

Moudrost davů jako jeden z nových zpravodajských fenoménů

Crowdsourcové zpravodajství po vzoru tradičních zpravodajských zdrojových prvků (disciplín), kterými jsou například zpravodajství z otevřených zdrojů využívající akronym OSINT (z anglického Open-source intelligence) nebo zpravodajství z lidských zdrojů HUMINT (z anglického Human intelligence), pro crowdsourcové zpravodajství využívá akronym CROSINT. 

Co si však pod pojmem crowdsourcing představit? Z obecného pohledu se jedná o model distribuovaného řešení problému, který využívá kolektivní znalosti (internetových) skupin s cílem pomoci organizaci se specifickým úkolem. Též bývá označován jako „wisdom of the crowds”, kdy právě toto označení slouží v některých případech k českému překladu „moudrost davů“. Crowdsourcový proces musí splňovat čtyři následující faktory:

• Žadatel má úkol/požadavek, který je potřeba splnit nebo chce s jeho plněním pomoci.
• Dav ochotný úkol/požadavek dobrovolně vykonat.
• (Online) prostor/prostředí umožňující plnění úkolu a interakci mezi žadatelem a davem.
• Spolupráce je vzájemně výhodná pro žadatele i dav.

Fungování crowdsourcingu prezentuje následující obrázek jednoduchého modelu crowdsourcingu. Žadatel vznáší veřejnou výzvu v určitém prostředí (prostoru). V případě zpravodajského využití není proces veřejnou výzvou podmíněn. V online prostředí jsou davem typicky uživatelé sociálních sítí, v off-line prostředí se pak jedná o civilisty, kteří informace shromažďují v reálném světě. Dav se obecně skládá z jednotlivců, kteří díky svým schopnostem, lokalitě nebo technologickým možnostem mají přístup k požadovanému řešení problému (informaci). Agregační platformou se míní shromaždiště informací z různých zdrojů. Pro crowdsourcové zpravodajství je agregační platformou zpravodajský proces.

Může se zdát, že crowdsourcing je využíván výhradně v internetovém online prostředí. Ovšem není tomu tak, a to zejména v okamžiku, kdy se zaměříme na využití crowdsourcingu během shromažďování informací v prostředí ozbrojeného konfliktu. Důležitá je tedy pouze existence „prostředí“ (ať již online nebo off-line) umožňujícího plnění úkolů a interakci mezi zainteresovanými stranami. Důležité je dodat, že pro interakci mezi stranami bude s největší pravděpodobností zapotřebí internetové připojení nebo alespoň mobilní signál. Online prostředí však zcela jistě nemusí být základní potřebou pro plnění stanoveného úkolu (v tomto případě shromažďování informací v terénu).

V čem se odlišuje?

CROSINT je v určitých ohledech příbuzný zpravodajským disciplínám OSINT a HUMINT. Na příbuznost s OSINT poukazuje fakt, že všechny informace získané crowdsourcingem jsou shromažďovány, produkovány nebo distribuovány jednotlivci ve veřejně přístupném prostoru. To, že crowdsourcové poskytování dat a informací je v reálném světě realizováno člověkem, pak svědčí o příbuznosti s HUMINT.

Avšak stěžejním rozdílem je jednání, při kterém jsou zpravodajské úkoly převáděny a určeny přímo skupině potenciálních zdrojů (civilistů). Shromažďování je převáděno na skupiny nacházející se mimo strukturu bezpečnostních organizací státu – civilisté nejsou příslušníky zpravodajských služeb ani jiných zpravodajsky orientovaných státních institucí (včetně zpravodajských částí vojenských štábů).

V případě HUMINT je hlavním rozdílem absence dimenze utajování u shromažďování i druhu získaných informací. Taktéž není limitován na interakci „jeden na jednoho“ (operační důstojník versus agent/zdroj). Shromažďování informací tedy provádí skupina osob, ovšem shromážděné informace nejsou typicky utajovaného charakteru. Informace jsou civilisty umisťovány na sociální sítě, kde jsou následně vytěžovány zpravodajskými složkami. 

V případě OSINT pak chybí zejména pasivní shromažďování informací, protože informace, kterou přisuzujeme k OSINT, pochází tradičně ze zdroje nezávislého na procesu shromažďování informací. Takový zdroj by ve své podstatě měl čekat na své vytěžení. V případě CROSINT shromažďování informací probíhá intencionálně s cílem tyto informace shromažďovat a následně sdílet.

CROSINT kombinuje lidský rozměr HUMINT s viditelnou dimenzí OSINT. Jeho součástí je oslovení nespecifikovaně objemné skupiny lidí s cílem, aby takto oslovená skupina poskytla informace, které nejsou utajované, ale mohou být považovány za citlivé. Kvalita výsledného příspěvku pro všezdrojovou analýzu se v tomto případě odvíjí od celkových schopností zapojeného davu. Klíčovým aspektem crowdsourcingu v kontextu zpravodajského procesu je decentralizace procesu shromažďování a získávání informací, kdy touto decentralizací se myslí přesun shromažďování informací mimo struktury státního bezpečnostního aktéra.

Crowdsourcing ve zpravodajství neboli CROSINT definujeme jako: Model distribuovaného shromažďování informací, který využívá kolektivního potenciálu (internetových) skupin nacházejících se mimo zpravodajské struktury, s cílem decentralizovat fázi shromažďování a zpracování informací ve zpravodajském procesu. 

Využití moudrosti davů ve zpravodajském procesu

Výzkum Ústavu zpravodajských studií došel k závěrům, že crowdsourcing může být během zpravodajského procesu využit na všech úrovních velení a řízení (strategické, operační i taktické), a to během fáze shromažďování a zpracování surových dat, vedle tradičních zdrojových prvků pro následnou všezdrojovou analýzu. Na všech těchto úrovních probíhá zpravodajský proces buď samotnými zpravodajskými službami, nebo na nižších úrovních zpravodajskými součástmi velitelských štábů.  

Jeho postavení ve zpravodajském cyklu je znázorněno na následujícím obrázku. Fáze plánování a řízení představuje stanovení požadavků na informace, které je potřeba získat využitím crowdsourcingu. Fáze shromažďování a zpracování se přímo týká činnosti skupiny osob podílejících se na crowdsourcingu.

Utilizace crowdsourcingu civilního obyvatelstva během zpravodajského procesu je vhodná zejména během výběru vojenských cílů (z anglického targeting) pro následné vedení úderu konvenčními vojenskými prostředky. Crowdsourcing je možné využít i k vedení úderů nekonvenčními útoky – kybernetické a psychologické.  

Proces může mít podobu monitorování sociálních sítí, kdy jsou sledovány zájmové příspěvky nebo textové konverzace uživatelů na základě stanovených vzorců. CROSINT využívá masovosti těchto příspěvků – tedy i masovosti uživatelů sociálních sítí. Velkou příležitostí je využití různých příspěvků od různých uživatelů o stejném zájmovém objektu – to umožňuje informace navzájem ověřit. Pokud mají být využity k úderu ve fyzické doméně, je zapotřebí je lokalizovat a nezávisle ověřit během analýzy informací všech zdrojových částí. 

Limitujícím faktorem je časový horizont aktuálnosti příspěvků na sociálních sítích, kdy moment zveřejnění nezaručuje aktuálnost příspěvku. Právě zachycení příspěvku v době zveřejnění je ideální variantou, ale pokud se příspěvek nepodaří zachytit včas, tak se časová limitace crowdsourcingu ještě prohlubuje, informace již nemusí být ke stávající situaci na bojišti nebo poloze cíle aktuální.  

Z těchto důvodů je nutné crowdsourcová data ověřit jinými zdrojovými prvky během následné všezdrojové analýzy. Možný je i opačný postup – ověřit informace ostatních zdrojových prvků crowdsourcingem. Řešením aktuálnosti je standardizace crowdsourcového procesu, kdy aktér, který může být státního i nestátního charakteru, poskytne civilnímu obyvatelstvu možnost (kanál), přes kterou informace sdílet. 

Následující obrázek detailněji zobrazuje postavení CROSINT ve zpravodajském procesu jako možného zdrojového prvku v tvorbě finálního produktu všezdrojovou analýzou. Je ho možné využít pro získání informací, které nelze získat organickými zdrojovými prvky. CROSINT je postaven na stejnou úroveň s tradičními zdrojovými prvky zpravodajské organizace.

Všudypřítomnost v soudobých konfliktech

Potenciál crowdsourcingu ukázala celá řada soudobých ozbrojených konfliktů. To ÚZS vnímá a svým výzkumem se zaměřuje na výskyt tohoto fenoménu v nich. Mezi první případy, kde bylo možné pozorovat využití crowdsourcingu v ozbrojených konfliktech, patří občanská válka v Libyi, která probíhala v roce 2011 a občanská válka v Sýrii, která v určité míře stále probíhá již od roku 2012. 

Oba zmiňované konflikty eskalovaly v návaznosti na kontext událostí Arabského jara – tedy událostí, které byly ve všech zemích, kde propukly, provázeny značným využitím sociálních sítí. Protestující využívali sociální sítě ke vzájemné komunikaci, proto bývají události Arabského jara také označovány jako Twitterové nebo Facebookové revoluce.  

V Libyi spojujeme crowdsourcing zejména s intervencí vzdušných sil Severoatlantické aliance do občanské války, kdy NATO využívalo informací od civilistů, zejména jejich příspěvky na sociálních sítích, k vedení vzdušných úderů na pozemní cíle. Příspěvky civilistů, ať textové nebo audiovizuální, obsahovaly informace o pozicích vojenských jednotek Kaddáfího režimu. Tyto informace byly na příspěvku přímo uvedeny nebo daný příspěvek obsahoval skryté informace umožňující lokalizovat místo jeho pořízení.

V Sýrii byl crowdsourcing využíván syrskými rebelujícími skupinami. Rebelové využívali spřátelené civilní obyvatelstvo i obsah sociálních sítí k získání povědomí o pozicích jednotek prezidenta Bašára Asada. Metody v tomto případě suplovaly tradiční zpravodajské zdrojové prvky povstaleckých skupin. Mimo to byl crowdsourcing využit humanitárními organizacemi k vyšetřování válečných zločinů.

Ve velkém měřítku se crowdsourcing civilistů objevil během počátečních týdnů ruské invaze na Ukrajinu, kdy ukrajinské ozbrojené síly v prvních etapách války využily tento způsob shromažďování informací do té doby v nezaznamenaném rozsahu. Ukrajina vytvořila systém kanálů umožňující civilnímu obyvatelstvu sdílet informace z terénu se státními strukturami. Ukrajina celý proces jako první standardizovala. Využití těchto metod, zejména jejich standardizace, měla signifikantní vliv na ukrajinské vojenské úspěchy na počátku invaze. Ukrajina na základě informací od civilistů prováděla vojenské údery na pozice invazních sil. Mimo vojenské využití je tento druh informací aktivně využíván během vyšetřování válečných zločinů páchaných ruskými vojáky.

Stejně tak je možné pozorovat crowdsourcing civilního obyvatelstva v probíhající válce Izraele s Hamásem. V současné době je nejrozšířenější formou tzv. crowdsourcového ověřování faktů u příspěvků na sociálních sítích. Můžeme však předpokládat, že crowdsourcing civilního obyvatelstva nebo jeho aktivity na sociálních sítích je využíván jak izraelskými ozbrojenými silami, tak i teroristy z hnutí Hamás, podobně jako u příkladů výše.

Závěrem

Zpravodajský potenciál nabízený civilním obyvatelstvem se projevil a projevuje v různé míře ve všech soudobých ozbrojených konfliktech. Projevy zapojení civilního obyvatelstva mohou mít různou podobu. Tyto projevy se vždy budou odvíjet od kontextu konkrétního ozbrojeného konfliktu. Největším hybatelem, který umožňuje rozvinutí těchto projevů, jsou moderní technologie, zejména připojená (k internetové síti) elektronická zařízení. Enormní rozvoj chytrých mobilních telefonů napříč světovou populací i tam, kde v minulosti přístup k nim byl značně omezen, umožňuje civilistům fungovat jako senzor monitorující aktuální situaci na bojišti. Civilisté shromažďující tyto informace se nacházejí mimo struktury státní (zpravodajsky orientované) instituce i mimo struktury ozbrojených sil. Zpravodajské složky se tímto způsobem decentralizují a „outsourcují“ shromažďování a získávání informací.