Nepozorovaně proplavat kolem nepřítele, sjet divokou řeku nebo zachránit tonoucího – to je jen zlomek toho, co se učí na kurzu vojenského plavání. Instruktoři 15. ženijního pluku tentokrát měli na starosti 9 vojáků ze všech koutů České republiky. Během jednoho týdne museli zvládnout vyškolit nebo přezkoušet nové instruktory, i zaučit úplné nováčky. 

Foto: Ovládání plavidel v proudu na divoké vodě | Ministerstvo obrany ČR

Stejně jako na jiných kurzech, i vojenské plavání vychází nejprve z teorie, kterou následuje praxe. „Projdeme si celou publikaci vojenského plavání a pak pokračujeme v bazéně v Hluboké nad Vltavou, kde každého účastníka nejprve čeká vstupní přezkoušení,“ popsal začátky náročného týdenního programu řídící zaměstnání praporčík Tomáš Němec z oddělení bojové přípravy 15. ženijního pluku. Vojáci tak musí uplavat 300 metrů volným stylem, 25 metrů pod vodou, odtáhnout figurínu na vzdálenost 200 metrů a vydržet pod vodou po nádechu 30 vteřin. „Pak už následuje samotný nácvik záchrany nebo dopomoci indisponovanému plavci a hlavně se pořád trénuje plavání, protože jde především o dobrou fyzičku,“ doplnil praporčík Němec.

Kromě plavání si účastníci kurzu vyzkouší i ovládání plavidel, jako je kajak, kánoe nebo raft. Naučí se vysvlékat z oblečení přímo ve vodě a také zvládnout pořádné peřeje. „ Divoká voda byla pro mě úplnou novinkou. Sjížděli jsme ji nejen na raftech, ale i samostatně jen ve vestách a helmě. To byla zážitková jízda. Důležitá je poloha těla - mít nohy před sebou, abyste se mohli případně odrážet od překážek a zůstat nad vodou,“ přiblížil svoje pocity z výcviku na umělém kanále v Českém Vrbném poručík Adam Altrichter ze 151. ženijního praporu. Zároveň dodal, že si poprvé vyzkoušel také záchranu s „házecím pytlíkem“ nebo sebezáchranu odvalováním z nejsilnějšího proudu.

Foto: Překonávání vodní překážky broděním | Ministerstvo obrany ČR

Protože se jedná o výcvik ve vojenském plavání, trénuje se i se zbraní, v oblečení s batohem a v maskování. „Nejhorší je studená voda a tma. Když jsme měli noční plavání a našim úkolem bylo uplavat 1 km úplně potichu bez jediné vlnky či bublinky, bylo to náročné více na psychiku než na fyzičku. Vidíte před sebou ten most, který se ne a ne přiblížit,“ vylíčil zážitek většiny účastníků kurzu nadporučík Adam Jirásek ze 102. průzkumného praporu, který si obnovoval instruktorskou licenci. Jak sám dodal, samotné plavání je základ, ale není to pouze o tom. „ Tento kurz je více o komplexnosti. Musíte se naučit skoky do neznámé vody, brodění, záchranu tonoucího a všechno třeba v 15stupňové vodě. Můžete být skvělý plavec, ale kurzem nakonec neprojdete, protože je to taky hodně o hlavě.“

Foto: Skok do neznámé vody kročným způsobem | Ministerstvo obrany ČR

Vojenské plavání má několik stupňů odborností. Začíná se základním kurzem, na kterém účastníci získají základní dovednosti a proniknou do problematiky vojenského plávání. Pokračuje instruktorský kurz, kde se vojáci navíc seznamují i s metodikou, tzn., jak danou problematiku vysvětlil, předvést a naučit. Nejvyšším stupněm je vedoucí instruktor speciální tělesné přípravy vojenského plavání, který jako jediný může udělit osvědčení instruktora.

Foto: Skryté plavání za dne | Ministerstvo obrany ČR

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR