Letošní již devátý ročník Svatováclavského poháru se uskutečnil atypicky až v září, nicméně byl příhodně ukončen na Den české státnosti, kdy pohár, v podobě svatováclavského kalichu, putoval k 601. skupině speciálních sil do Prostějova. „SVPčko“, jak se této soutěži mezi střelci říká, mělo i letos několik unikátů, které tuto ojedinělou akci staví do zcela jiné roviny. Např. návštěva vrchního praporčíka Sil rychlé reakce NATO CSM Harleyho Uphama otevřela do budoucna možnosti daleko vyšší zahraniční účasti, či účast velitele 8. průzkumného praporu podplukovníka Neimma zas nabídla prohloubení spolupráce s jednotkami Bundeswehru. Návštěva 1. zástupce náčelníka Generálního štábu genpor. Hlaváče pak dokreslila nejen význam celé akce, ale přenesla soutěž pod záštitu strategického velení Armády České republiky. 

Video: Svatováclavský pohár 2023 – „No luck, all skill“ již po deváté / CZ DEFENCE

Jiné datum, stejná soutěž

Atypické datum letošního Svatováclavského poháru bylo dáno tím, že jeden z hlavních tvůrců závodu vrchní praporčík 4. brigády rychlého nasazení nadpraporčík Michal Baka se až koncem června vrátil po více jak roce za Spojených států amerických, konkrétně z El Pasa, kde studoval na US Army Sergeant Major Academy. Nutno podotknout, že kratší čas na celkovou přípravu soutěže se nikterak nepodepsal na kvalitě závodu, ba naopak, i letošní ročník byl zas o něco propracovanější než ten loňský a je více než obdivuhodné, jak tým lidí okolo hlavních organizátorů dokáže neustále hledat nápady a inovace pro výcvik.

Třebovice, odraz soudobého bojiště

Využití dronu pro akvizici cíle, boj v zákopech, minová pole, střelba z kořistních zbraní, použití granátů – prostě vše, co v současné době vystihuje moderní bojiště a konflikt, bylo letos postaveno před soutěžící střelce „Svatováclaváku“. Unikátní, 380 metrů dlouhá střelecká položka, si kladla za cíl nejen prověřit střelecké dovednosti, ale také ukázat, jak fyzická zdatnost ovlivňuje tu střeleckou, či jak je složité řešit situaci v reálném prostředí bez komunikace a situačního postřehu. Jednalo se o opravdu unikátní střeleckou situaci, která svým rozsahem i délkou překvapila snad úplně všechny.

Využití dronu pro navádění na cíl bylo další velice zajímavou položkou, jelikož pohled z bezpilotního prostředku na situaci byl zrcadlově otočen oproti střelci, což znamenalo, že pro úspěšné určování postavení nepřítele muselo být použito orientačních bodů a ne jen pravé a levé strany střelce nebo pozorovatele. Na podobném principu byla sestavena další položka, ve které hlavní roli sehrála dvojice KBVP Pandur, v nichž soutěžící začínali tím, že na monitoru velitele byl zobrazen cíl v ploše, na který musel po sesednutí vést kolega, který byl ve druhém Panduru, palbu. Než však došlo k setkání týmu, museli oba střelci řešit jiný terčový manévr, což na ně kladlo nároky pro zapamatování si cíle kolegy po delší časový úsek a uchování této informace i po řešení jiného terčového manévru. Střelba z Pandurů na z armády již vyřazený pásový podvozek MTLB, pak celou tuto položku posouvala ještě více k realitě.

Díky nápaditosti realizačního týmu došlo také k vytvoření jednoduchého, avšak velice působivého, balančního mechanismu, který v další položce imitoval rozněcovač protipěchotní miny. Cílem této položky byla extrakce spolubojovníka po zranění minou právě z minového pole. Syrovost prostředí a zaměření se na dovednosti v boji, které se odlišují od dovedností z dob operací globálního boje proti terorismu, bylo hlavním cílem, této položky, který si organizační tým pro tuto střelnici vytyčil. Soudě podle ohlasů ze soutěžních týmů, byl tento cíl splněn, ba dokonce překročen, jelikož soutěžícím daná položka poskytla možnost načerpat vlastní zkušenosti a ukázala, jak moc je potřeba upravit a rozšířit současný výcvik ve střelecké přípravě. Zejména pak sedm týmů z Německa velice ocenilo jednotlivé položky, ze kterých si domů odvezli mnoho poznatků a zkušeností pro implementaci do vlastního výcviku.

Celkově bylo na střelnici Třebovice nachystáno sedm denních a čtyři noční položky, které byly plněny jak na živé světlo, tak s prostředky nočního vidění.

Jablonec, inovace a adaptabilita

Druhá střelnice, kde se nacházelo celkem 11 položek pro den a 10 položek pro noc, byla postavená odlišně, a to hlavně z důvodu prověření soutěžících v co největším spektru taktických námětů. Letos se účastnily i týmy z Policie České republiky, konkrétně speciální pořádková jednotka Jihomoravského kraje, zásahové jednotky Středočeského kraje, Jihomoravského kraje a Útvar rychlého nasazení (URNA). Na střelnice Jablonec se tak prolínala střelba z vozidla, situace na záchranu rukojmích nebo eliminace cíle vysoké důležitosti, a to vše s ohledem na různorodost startovního pole.

Různorodost soutěže ovlivnil také fakt, že v organizačním týmu byly zástupci speciální pořádkové jednotky a zásahové jednotky Severočeského kraje. Na Jablonecké střelnici jste tak na jedné položce stříleli v zastavěném prostoru z vozidla a hned v zápětí jste museli dozásobit palební postavení minometů minometnými střelami. Na další položce jste zas v „low profile“ operaci eliminovali cíle vysoké důležitosti střelbou z pušky pro přesnou střelbu a v zápětí jste již na čistě mechanická mířidla stříleli ze střech či krovů domů. Využita tak byla široká paleta všeho, co patří do střeleckých dovedností ozbrojených sil.

Pomyslnou třešničkou na dortu byla střelba ze člunů, které zapůjčilo Centrum podpory speciální sil. Snaha o propojení komunity na vázání spolupráce potrhuje i to, že URNA PČR zapůjčila samopaly MP7 a rozšířila tak portfolio zbraní, které si soutěžící mohli zkusit a zároveň si prověřit svou dovednost se zbraní, se kterou normálně netrénují.

Noční část se pak soustředila výhradně na střeleckou dovednost při střelbě se světlem. S ohledem na roční podnebí panovaly v prostoru střelnice mlhy a bylo tak nemožné zaručit regulérnost podmínek po celou část nočních střeleb. 

Každý chce vítězit, ale málokdo má vůli pro vítězství trénovat

Vítěze letošní soutěže jsme již prozradili v úvodu (601. skss). Na druhém místě skončili chlapi z Centra podpory speciálních sil a třetí místo ve velké konkurenci nakonec obsadili příslušníci 42. mechanizovaného praporu z Tábora.

Na Svatováclavské poháru se ale vyhlašují i další dvě místa, jelikož podle slov organizátorů skončit v první pětce je prokázání obrovských kvalit bojovníka. Na čtvrtém místě skončil tým z URNy a paté místo obsadili příslušníci Vojenské policie. Nejlepší jednotlivec byl operátor z 601. skupiny speciální sil před oběma příslušníky z Útvaru rychlého nasazení Policie České republiky.

Letošní novinkou byla odměna pamětní střeleckou kartou, která slouží jako vizitka téměř dokonalých střeleckých dovedností. I to je snaha sblížit střeleckou komunitu a budovat vlastní tradice. 

Jednotlivec není nic

Objektivně musíme přiznat, že letošní ročník byl zase trochu jiný a opět posunul pomyslnou laťku o něco výše. Velké díky patří organizátorům i partnerům soutěže, podpoře velitelů a všem, kdo vidí přesah této akce. Ne vždy je vše vidět na první pohled, třeba jako setkání vrchního praporčíka sil rychlé reakce NATO se zraněným veteránem 42. mechanizovaného praporu, které v průběhu Svatováclavského poháru proběhlo, kdy došlo i k předání mince za výtečnou práci.

Ne vždy je vidět také fakt, s jakou důmyslností se jednotlivé položky připravují. Pokud se však jednou dostanete k možnosti tohle všechno vidět a zažít na vlastní kůži, vidíte smysl a přesah této akce.

Snaha o inovaci, progres a připravenost k plnění úkolu je vždy na prvním místě a Svatováclavský pohár jako soutěž je pouze prostředek, který je k tomu všemu využíván. Energie celé akce vás uchvátí a pohltí a stejně jako soutěžní týmy také my se velice rádi vracíme, jelikož Svatováclavský pohár je o lidech, přátelství a otevřené mysli.

Již nyní se usilovně pracuje na jubilejním 10. ročníku a nám nezbývá než organizátorům popřát hodně zdaru při přípravách této ojedinělé akce mezinárodního a meziresortního měřítka.

Zdroj: SvP