Při pohledu na dnešní stav českého tankového vojska se jeví poněkud absurdní, že to není tak dlouho, kdy české, resp. československé tankové vojsko patřilo k nejsilnějším na světě. Někdejší ČSLA, armáda bývalého Československa, totiž disponovala cca 4500 tanky! V počtu tanků vůči počtu vojáků, ale i proti počtu obyvatel státu jsme patřili mezi světovou špičku, na druhé místo hned za Izrael. A i když později, v rámci evropských odzbrojovacích smluv docházelo k redukci početních stavů, přesto československé tankové vojsko zůstávalo mimořádně početné. Nutno ovšem říci, že vydržování tak mohutné armády se stalo jedním z důvodů ekonomických obtíží tehdejšího socialistického Československa.

Značnou část tohoto vojska přitom tvořily tanky T-72. Ty se měly stát páteřním a postupně jediným typem tanku – obdobně, jako v dalších státech Varšavské smlouvy.

Foto: Tank T-72 | army.cz

Důležité je, že tanky T-72 v bývalém Československu nejenže sloužily, ale také zde byly na základě sovětské licence vyráběny – a to ve slovenském podniku ZŤS Martin. Nešlo navíc jen o tento závod v Martině, na licenční výrobě tanku T-72 se podílela i celá řada subdodavatelských firem z celého Československa. Významné je i to, že tanky T-72 bývalé Československo také rozsáhle exportovalo, ať již do dalších armád Varšavské smlouvy, různých spřátelených, především arabských zemí atd. Akvizice a licenční výroba tanků T-72 tak byla jedním z nejvýznamnějších vyzbrojovacích počinů bývalého Československa.

Do dalšího osudu tanků T-72 ovšem významně zasáhly události spojené s listopadem 89, pádem komunistického režimu, a především rozdělení společného státu a s ním i ztráta výrobních schopností tanků T-72.

Tanky T-72 se staly základním typem tanku i v nové Armádě České republiky, kdy AČR převzala po bývalé ČSLA celkem 540 tanků T-72. Je dobré připomenout, že AČR tehdy předpokládala, že pouze vyřadí zastaralé tanky T-54/55 a tanky T-72 bude provozovat prakticky v plném jejich počtu. Vzhledem ke zkušenostem z války v Perském zálivu ale bylo rozhodnuto část tanků T-72 zmodernizovat.

Foto: Tank T-72 | army.cz

Bohužel, projekt modernizace tanků T-72 se zrodil do poněkud nešťastné doby, kdy armáda měnila jednu koncepci za druhou. Týkalo se to i tankového vojska. Postupně se měnila podoba modernizovaného tanku T-72 – a to až do finální verze T-72M4CZ, která byla oproti prvním verzím výrazně dokonalejší, ale také dražší. Mnohem horší ale bylo to, že se neustále měnil, resp. snižoval počet tanků, které měly projít modernizací. Původně se totiž počítalo s modernizací 300- 400 tanků. Tento nerealistický počet byl redukován na 180 či 140 tanků, až se nakonec zastavil na počtu pouhých 30 modernizovaných tanků. Redukce objednaných kusů ale jen částečně snížila celkovou částku určenou na modernizaci. Jednotková cena modernizovaného tanku tak byla neobyčejně vysoká.

Právě z těchto důvodů byl projekt modernizace tanků T-72 na verzi T-72 M4 CZ často kritizován. Někdy se dokonce poukazuje na fakt, že takto modernizovaný tank T-72M4 CZ vyšel na prakticky stejnou cenu jako nákup nového západního tanku. Tyto odsudky ovšem poněkud zapomínají na fakt, že samotná cena nového tanku tvoří jen část nákladů, které by byly nutné pro takovou akvizici.

Foto: Tank T-72M4CZ | CC BY-SA 4.0

Na druhou stranu je nutno konstatovat, že modernizované tanky T-72M4CZ se v AČR osvědčily. Problémem ale je, že od provedení této modernizace se do těchto tanků prakticky vůbec neinvestovalo, což je poněkud v rozporu s praxí celé řady vyspělých armád, které svou obrněnou techniku modernizují vždy zhruba po deseti letech. Důsledkem je dnešní stav, kdy z modernizovaných tanků T-72 M4 je k dispozici jen menší část – a armáda se musí spoléhat na nemodernizované T-72. Je ale nutno podotknout, že tento stav není výsledkem nějaké nekoncepčnosti AČR (koncepce rozvoje AČR s tanky počítá), ale spíše nízkého zájmu politické reprezentace, která po dlouhou dobu nebyla ochotna alokovat na rozvoj ozbrojených sil dostatečné prostředky a výdaje na obranu udržovala na úrovni 1% HDP, stačící sotva na základní přežití. Dnes se ale situace bohudíky mění. Nabízí se proto otázka – jak dál s českým tankovým vojskem, a jak dál naložit s tanky T-72?

Jak dál? Má smysl znovu modernizovat tank T-72?

Předně je nutno říci, že moc jiných možností nezbývá. I v případě, že by se AČR rozhodla pro nákup nějakého nového tanku (a vyčlenila na to dostatek financí), nebylo by možno takovou akvizici uskutečnit ze dne na den. Nějakou dobu by také trvalo, než by nové tanky byly vyrobeny, než by byly pro ně vycvičeny osádky, než by se vybudovalo technické a logistické zázemí. Tento proces přitom může trvat i několik let!

Obdobně složité by to bylo i v případě, že by se AČR rozhodla pro leasing tanků. I tak by bylo nutno vybudovat technické zázemí, logistiku atd.

Za takové situace je nutné přinejmenším prodloužit životnost tanků T-72. Je ale poněkud nesmyslné, aby AČR provozovala tanky v jejich současné podobě, pro kterou navíc chybí potřebné komponenty. Alespoň minimální modernizace je proto téměř nutností. Není proto otázkou, zda tanky T-72 modernizovat, ale spíše jak tyto tanky modernizovat.

Právě zodpovězení otázky způsobu modernizace tanků T-72 je zásadní. Jedině tak se lze vyvarovat chyb, které byly spojeny s modernizací T-72 M4CZ.

Foto: Tanky T-72M4CZ | CC BY-SA 4.0

Pokud se AČR rozhodne pro nákup nějakého nového tanku – ať již tanku Leopard 2 či nějakého jiného typu – a tank T-72 bude sloužit jen jako jakýsi záložní, doplňkový tank (sloužící např. jen u Aktivních záloh), pak by stačilo u něj provést jen velice omezenou, méně náročnou a tedy i levnou modernizaci. A samozřejmě je otázkou, zda mají být modernizovány jen tanky T-72 M4 CZ, anebo mají projít modernizací i původní, nemodernizované T-72.

Pokud se ovšem AČR rozhodne nový tank nenakupovat a tank T-72 pro ni bude představovat i nadále hlavní, jediný typ tanku, pak by ovšem bylo nutné provést nějakou zásadnější, rozsáhlejší modernizaci. I takové modernizační programy jsou na dnešním trhu k dispozici, pro příklad lze uvést polské typy PT-16 a PT-17. Je ale nutno dodat, že tyto modernizační programy jsou poměrně drahé, a rezignovala na ně i samotná polská armáda. Pokud by se pro některý z těchto programů AČR rozhodla, nesla by riziko prvního a možná i jediného zákazníka.

Stejně tak klíčovou otázkou je i to, jak dlouho by ony modernizované tanky měly sloužit. Pokud by měly tanky T-72 sloužit jen kratší dobu, pak by asi nemělo smysl je nějak zásadněji modernizovat a postačovala by jen nějaká minimální modernizace. Oproti tomu pokud by měl tank T-72 sloužit ještě delší období – ať už jako tank hlavní či jen jako tank doplňkový - pak by se již vyplatila modernizace rozsáhlejší.

Podobných otázek by se ovšem dalo najít mnohem víc. I na tom je vidět, že problematika modernizace tanku T-72 je složitější, než se může na první pohled zdát. Případná modernizace by tedy měla být dobře promyšleným mixem kroků, které by tanku T-72  přinesly ty vlastnosti a schopnosti, které AČR skutečně potřebuje.

Přesto je ale zřejmé, že nějakou modernizaci tanků T-72 by Česká republika realizovat měla. Už třeba proto, že tuto modernizaci může Česká republika, resp. AČR provést vlastními silami. Česká republika totiž i dnes disponuje významným know-how a výrobními schopnostmi, spojenými s tankem T-72. Existují zde hned dvě společnosti, zabývající se touto problematikou.

První společností je Vojenský opravárenský závod (VOP CZ) v Novém Jičíně. De facto státní podnik, spadající pod resort obrany.

S tanky T-72 má VOP CZ bohaté zkušenosti, kdy již za socialistického Československa tento závod realizoval opravy tanků. VOP Nový Jičín také provedl zmíněnou modernizaci tanků T-72 na verzi T-72M4CZ. A přestože samu modernizaci T-72 M4CZ lze vnímat jako silně diskutabilní, pro VOP Nový Jičín byla klíčová.  Díky této modernizaci VOP Nový Jičín získal jedinečné zkušenosti, zároveň díky tomu dokázal udržet celou řadu kvalitních odborníků. Právě toto know-how je mimořádně cenné, a dodnes se na něm dá stavět. VOP Nový Jičín proto má i dnes rozsáhlé kapacity pro opravy, ale i modernizaci tanků T-72.

I kvůli tomu byl podniku VOP Nový Jičín nedávno přidělen úkol revitalizace stávajících tanků T-72 M4 české armády. Tato revitalizace má jen omezený rozsah, rozhodně nepředstavuje modernizaci, která by se mohla rovnat ruské modernizaci T-72B3. Přesto má tato revitalizace obrovský význam. Díky ní bude moci AČR překlenout současné složité období – do doby, kdy se definitivně rozhodne o podobě českého tankového vojska. Je ale otázkou, zda by nebylo vhodné na program revitalizace T-72 navázat dalším, rozsáhlejším programem, který by dál umocnil schopnosti tanku T-72 a prodloužil jeho životnost. Schopnost realizovat takový program VOP Nový Jičín evidentně má.

Foto: T-72 M4 CZ, hlavní bojový tank AČR | army.cz

Druhým hráčem na českém zbrojním trhu je společnost Excalibur army, resp. její závod ve Šternberku. I tato společnost má know-how a technologie vztahující se k tanku T-72.

Velkou výhodou společnosti Excalibur představuje fakt, že této firmě se podařilo v minulých letech exportovat určité množství tanků T-72 do Iráku a do Nigérie. Pravda, nešlo o nijak modernizované tanky, tanky zde prošly jen generální opravou a celkovou revizí. I přesto díky tomu společnost Excalibur Group získala bohaté zkušenosti a dál rozvinula své schopnosti.

Na tyto úspěchy navázala společnost Excalibur army nedávno představeným tankem T-72 Scarab. Tank T-T2 Scarab představuje poměrně nenáročnou, ale přesto velmi pragmatickou konstrukci. Tank T-72 byl při ní osazen přídavným pancéřováním, které se stává u tanků T-72 takřka standardem. Byly instalovány nové pozorovací a zaměřovací přístroje, nebyl ale použit nový systém řízení palby (lze jej ale instalovat). De facto jde jen o velmi umírněnou, na druhou stranu racionální a především finančně nenáročnou modernizaci. Zkušenosti ČR, ale i jiných států ovšem ukazují, že takovéto modernizace jsou životnější než radikální, ale příliš komplikované a finančně náročné modernizace.

Foto: T-72 Scarab | EA

Tank T-72 Scarab ovšem představuje primárně exportní typ. Zajímavý by ale mohl být i pro samotnou Armádu České republiky. Případně by od něj mohla být odvozena nějaká další, obdobná verze – a to plně na základě požadavků AČR. 

To, že na území České republiky jsou hned dvě firmy, které mají potřebné know-how a technologie spojené s tankem T-72, je mimořádně důležité. A je to možná ještě důležitější než ony samotné tanky T-72.

Je třeba si uvědomit, že pro společnost, která by případnou modernizaci tanků realizovala, by takovýto projekt znamenal obrovský posun – technologický, myšlenkový. Na tuto modernizaci by mohly navázat další projekty, další modernizace, případně i vývoj další obdobné vojenské techniky. Pokrok by to znamenalo i pro Českou republiku jako takovou. Je velmi nepravděpodobné, že by Česká republika někdy znovu získala schopnost výroby tanku, to by ostatně ani nebylo účelné. Přesto nárůst schopností České republiky v oblasti tankové techniky má svůj význam.

Již dnes, v době míru, se totiž v Evropě projevuje citelný nedostatek tankových výrobců. Schopnost výroby tanků si dosud uchovala pouze Francie a Německo – a i ty při vývoji nového evropského tanku raději spolupracují.

Lze si ale klást otázku, jak by se tento evropský deficit schopností projevil v případě nějakého zásadnějšího, byť třebas jen lokálně omezeného konfliktu. Jak by probíhaly dodávky hypotetického nového „evropského tanku“, jak by probíhaly dodávky náhradních dílů, ale i prvky technického zázemí. Jak by probíhaly dodávky i další obrněné techniky, např. dnes často zmiňovaných BVP. Zkušenosti z konfliktů v Sýrii a na Ukrajině přitom ukazují, že i relativně zastaralý tank dokáže svou údernou silou nedostatek moderních zbraňových systémů alespoň částečně vyvážit. Fakt, že Česká republika disponuje technologiemi a know-how k tankové technice – byť k tanku již zastaralému – je proto významnější, než se může na první pohled zdát.