Tomáš Pojar je poradcem vlády pro národní bezpečnost. Jeho úkolem je zajišťování spolupráce a koordinace činnosti státních orgánů v oblasti obrany a bezpečnosti. Od roku 1995 působil v nevládní humanitární organizaci Člověk v tísni, po dvou letech se stal jejím ředitelem. Od roku 2005 působil na Ministerstvu zahraničních věcí ČR jako náměstek ministra pro dvoustranné vztahy a 1. náměstek pro bezpečnostní otázky, záležitosti EU a bilaterální vztahy s evropskými státy. V letech 2010 až 2014 zastával pozici velvyslance České republiky v Izraeli. Věnuje se také pedagogické činnosti. V letech 2014–2022 byl prorektorem soukromé vysoké školy CEVRO Institut. Tomáše Pojara jsme si pozvali do dalšího dílu našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY, ve kterém jsme se zabývali nejen bezpečnostními otázkami či aktuální situací na Ukrajině.

Video: Rozhovor s poradcem vlády pro národní bezpečnost Tomášem Pojarem / CZ DEFENCE

Ve funkci poradce vlády Tomáš Pojar působí již více než 8 měsíců a podle něj je k tomu ještě potřeba započíst období příprav, což už je dohromady více než jeden rok. „Myslím si, že to, jakým způsobem jsme reagovali na válku na Ukrajině, jakým způsobem jsme zvládli evropské předsednictví, že mluvíme směrem k zahraničí jednotnějším hlasem jakožto český stát, se snad dá trochu přičíst i této nové funkci a koordinaci, která probíhá v zásadě dennodenně. Jsou to společné porady s dalšími resorty, ale i mezi námi a Kanceláří prezidenta republiky ČR, a to jak v dobách prezidenta Zemana, tak v dobách prezidenta Pavla. A myslím, že je to znát. Když víme, co chceme a říkáme to jednotně na různých úrovních, tak máme daleko větší šanci toho dosáhnout nebo přesvědčit všechny ostatní strany, že to myslíme vážně a že nás mají brát vážně,“ říká Tomáš Pojar, mezi jehož dosavadní pracovní zásluhy patří mimo jiné například letní návštěva ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v České republice. V této souvislosti nás zajímalo, kdy nastane vhodný okamžik začít jednat o mírových otázkách, pokud tedy tento okamžik vůbec nastane. Podle Tomáše Pojara Ukrajina ví, že dříve či později se bude muset vyjednávat, ale snaží se dobýt maximum svého území zpět, v čemž jí máme podporovat. „Ve chvíli, kdy Ukrajina sama dojde k přesvědčení, že nastal již ten čas, kdy je možné jednat s Ruskem o míru nebo třeba jenom o příměří, tak ji i v tom máme podpořit. Ale nemělo by to být tak, že by to bylo jednání pod nějakým diktátem. Sami jsme koneckonců mnichovský diktát také zažili. Říkám to zejména proto, že takový diktát stejně nemá žádného dlouhého trvání. Ukrajince musíme maximálně podpořit v jejich obraně, což děláme. Zároveň pak v určitou chvíli podpoříme jejich vyjednávání. Ale musí si to řídit oni sami. Musejí vědět, že nastal čas vyjednávání a samozřejmě k tomu potřebují tu druhou stranu,“ vysvětluje Tomáš Pojar.

Spolu s délkou trvání války na Ukrajině, s její vysokou intenzitou a růstem pomoci České republiky Ukrajině jsou patrné i obavy, zdali je tento směr udržitelný. „Já myslím, že to je udržitelné. Nevím, jestli je udržitelný ten růst, ale současná intenzita určitě udržitelná je. Samozřejmě v danou chvíli je to méně o zbraních, které má naše armáda ve skladech, byť tam ještě něco je a čekáme, až dostaneme nové zbraňové systémy, abychom ty starší mohli vyřadit, respektive posunout na Ukrajinu,“ nastiňuje Tomáš Pojar a pokračuje: „Je to více o tom, co společně s dalšími zeměmi dáváme dohromady. Jakým způsobem sháníme financování pro české firmy, aby mohly zvyšovat produkci, což se v mnoha případech daří, a tím pádem můžeme na Ukrajinu posílat zbraně, které potřebují.“

Pomoc České republiky Ukrajině je více než hmatatelná a rozhodně nebyla zanedbatelná již od počátku. „Za těch prvních 500 dní války odtud v průměru každý den odjelo jedno dělo nebo jedna houfnice, tank či raketomet – prostě jeden kus těžké techniky a zároveň 10 000 kusů středních až větších nábojů. To je úctyhodné množství a my v tom chceme pokračovat, protože si myslíme, že je to potřeba. Myslíme si, že to je dobře nejenom pro Ukrajinu, ale i pro nás, protože Ukrajinci bojují částečně také za nás a drží Rusko dál od nás. Zároveň si myslím, že to je obrovská příležitost pro český průmysl, který se té příležitosti chopil a my ho v tom budeme podporovat,“ vysvětluje poradce vlády ČR pro národní bezpečnost.

Foto: V tomto díle našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY jsme si popovídali s poradcem vlády pro národní bezpečnost Tomášem Pojarem | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Pozice bezpečnostního poradce je ve formátech aliančních vlád standardní pozicí, proto je důležité, aby tito lidé spolu komunikovali, a to nejen v případě podpory Ukrajiny, ale také v otázkách příměří, míru a poválečné spolupráce. „Já myslím, že mír dříve či později nastane. Možná nastane spíše později, před tím snad bude nějaké příměří. A samozřejmě pro nás bude důležité, kde bude linie příměří. Z našeho pohledu, čím bude dál od našich hranic, tím lépe. Pro nás bude dobré, když východní Ukrajina bude kontrolovat co největší část svého území. Ale uvidíme, kde to nastane a jak to bude. Koneckonců válka začala z tohoto pohledu v roce 2014, takže příští rok tomu bude 10 let, kdy došlo k okupaci jak Krymu, tak částí Doněcké a Luhanské oblasti na východě. Pro Ukrajince bude důležité se v době příměří začít věnovat prosperitě a bezpečí, budování a rozkvětu té části Ukrajiny, kterou budou mít pod svojí kontrolou. A tato část Ukrajiny pak bude nepochybně moci vyjednávat o vstupu do Evropské unie i Severoatlantické aliance,“ uvažuje Tomáš Pojar.

Zeptali jsme se, zdali lze vůbec Rusko zastavit mírovými rozhovory? „Rusko je možné zastavit pouze silou. Smlouvami nebo dohodami ho zastavit nelze, protože ty Rusko nectí, respektive nectí je ve chvíli, kdy se mu zlíbí, nebo když se mu zdá, že je výhodné je přestat ctít. O Ukrajině bylo sjednáno Budapešťské memorandum a Rusko ho pošlapalo. Rusko chce vždycky více. Takže tam je to jednou Dněpr, jednou celá Ukrajina, pak hovoří o celé střední Evropě. Prostě Rusko je imperiální mocnost, ruská duše je duše impéria a impérium se musí z podstaty rozpínat. Může se rozpínat neúspěšně, ale to pnutí tam musí být, protože ve chvíli, kdy přestane, tak si myslím, že imploduje a stát končí,“ míní Tomáš Pojar, který dodává: „Pro vstup do EU nebo Severoatlantické aliance a pro užší spolupráci s Ukrajinou není bezpodmínečně nutné, aby Ukrajina kontrolovala každý centimetr svého území. Koneckonců Německá spolková republika vstoupila do EU i do Severoatlantické aliance. Východní Německo (NDR) bylo přitom tehdy součástí sovětského bloku a přesto to fungovalo. A mimochodem to byl stabilizační prvek v době studené války. Naštěstí západní část byla tou vítěznou částí, takže zvítězila svoboda – nikoliv sovětský teror a totalita,“ uzavírá poradce vlády ČR pro národní bezpečnost Tomáš Pojar.

Foto: „Rusko je možné zastavit pouze silou. Smlouvami nebo dohodami ho zastavit nelze, protože ty Rusko nectí, respektive nectí je ve chvíli, kdy se mu zlíbí, nebo když se mu zdá, že je výhodné je přestat ctít,“ říká poradce vlády ČR pro národní bezpečnost Tomáš Pojar (ilustrační foto) | Shutterstock

Ve válce na Ukrajině se stále více objevují vlivy dalších silných států a ekonomik, byť ne úplně prvoplánově, kdy podpora Ruska nebo naopak Ukrajiny může období boje buď významně prodloužit nebo zkrátit. „Mnozí se z toho samozřejmě snaží těžit. Írán jednoznačně podporuje Rusko a snaží se budovat poměrně silnou alianci s Ruskem. S Čínou je to daleko složitější, ta v zásadě lavíruje. Čína nechce mít Rusko sražené na kolena, zároveň vidí, že tato válka není prospěšná pro světový obchod, a tedy ani pro prosperitu Číny. Čína se současně dívá na možné precedenty na vlastním území, na vlastní historii a takové to ukrajování území souseda. Každá země se na to dívá s ohledem na vlastní zkušenost. S ohledem na to, jak moc se to konkrétně té dané země dotýká, jak vysoké s tím má náklady – ať už s uprchlíky, nebo jde o jiné ekonomické náklady,“ konstatuje Pojar. Válku si však podle něj nepřeje nikdo. „Ale když už je, tak se každý snaží co nejlépe manévrovat, aby bylo výsledkem války posílení vlivu, a ne oslabení vlivu každého aktéra, tedy mezinárodních vztahů,“ říká Tomáš Pojar, který zároveň upozorňuje na úlohu Turecka, jako člena Aliance. „Turecko podporuje Ukrajinu poměrně silně, a to vojensky i vývozy ukrajinského obilí do světa. Turecko zároveň vyjednává s Ruskem a přesně hraje takovou hru, aby z ní nakonec vyšlo posíleno, aby mělo lépe rozdané karty než před invazí. A ze svého pohledu to, myslím, nedělá špatně. Byť samozřejmě Turecko také do určité míry umožňuje obcházet sankce a my se o tom musíme s Tureckem zcela vážně bavit. Musíme se otevřeně bavit o tom, kde spolu souhlasíme a souzníme a kde naopak ne. Musíme argumentovat a nesmíme strkat hlavu do písku,“ popisuje situaci poradce vlády ČR pro národní bezpečnost.

S Tomášem Pojarem jsme v rámci rozhovoru dále probírali problematiku dezinformací a jejich vlivu na českou společnost. Probrali jsme také globální a územní změny, které může válka na Ukrajině přinést a hovořili jsme i o tom, jak se změnila pozice České republiky v rámci Evropy i Aliance poté, co se mezi prvními jasně postavila na stranu napadeného státu. Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.

Zdroj: CZ DEFENCE