Dvakrát do roka ožívají parky vojenské techniky mimořádným ruchem. Technici jednotek a řidiči kolových i pásových vozidel se svými osádkami připravují vojenskou techniku a materiál na sezónní provoz.

Foto: Technici jednotek a řidiči kolových i pásových vozidel se svými osádkami připravují vojenskou techniku a materiál na sezónní provoz. | Ministerstvo obrany ČR

„Nikomu z vás nemusím vysvětlovat, že stará bevka patří do šrotu,“ zdůraznil na nedávném velitelském shromáždění náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Aleš Opata. Nicméně i tato technika, dokud nebude nahrazena novou, musí stále sloužit a plnit úkoly. Ještě více to platí u hranického 71. mechanizovaného praporu, který je i v letošním roce stále zařazen do Sil rychlé reakce NATO. K případnému nasazení musí být připraven i s plně bojeschopnou technikou. Stojí to však značné úsilí.

Letošní příprava na letní provoz je u praporu u konce. Celkem šest týdnů bylo vyčleněno na takzvané „přechody“. Po administrativě a vstupních prohlídkách se vojáci dali do práce, aby ošetřili techniku a materiál a připravili je na specifické podmínky provozu v letním období. „Bévépéčka jsou starší než vojáci, kteří s nimi cvičí a ošetřují je,“ zmiňuje technik 1. mechanizované roty rotmistr Roman Šima.

Foto: Do prací se zapojuje celá osádka vozidla | Ministerstvo obrany ČR

„Jejich údržba a ošetřování je stále složitější a zabírá více času. Musíme podrobně kontrolovat všechny skupiny vozidel jak na podvozkové části, tak u zbraňových systémů a odstraňovat zjištěné závady. Samozřejmostí je doplnění provozních kapalin i řádné promazání mazacích míst. Naštěstí jsou řidiči „srdcaři“ a navzájem si při řešení problémů vypomáhají. Často se stává, že nad nějakou závadou dumá až deset techniků. I díky tomuto nadšení je všechna technika provozuschopná,“ dodává rotmistr Šima.

Bojové vozidlo pěchoty 2 je další modifikací z řady BVP, konstrukčně vycházelo z bojového vozidla BVP-1. Jedná se rovněž o lehké bojové obojživelné pásové vozidlo s vysokou pohyblivostí a pancéřovou ochranou. Průchodivost terénem je zkvalitněna použitím jiného typu kolejových pásů a úpravou tlumičů podvozku. Vozidlo je určeno ke zvýšení mobility a palebné síly pěchoty, k její ochraně na bojišti, k ničení různých pancéřovaných cílů, včetně tanků a bojových vrtulníků a živé síly protivníka. BVP-2 v naší armádě slouží již od konce 80. let a jejich náhrada za modernější BVP je nutná.

Foto: Údržba a ošetřování BVP je stále složitější a zabírá více času | Ministerstvo obrany ČR

V souvislosti s výše uvedeným jsme se zeptali tiskového informačního důstojníka 71. mechanizovaného praporu, kpt. Radka Hampla, na následující otázky:

Co vše se ošetřuje, případně opravuje na BVP v rámci přechodů a běžné údržby?

Ošetřuje se veškerá výbava, výzbroj a výstroj vozidla. Opravují se nátěry vozidla, opravují nebo vyměňují poškozené nebo opotřebené součástky. Je to soubor úkonů popsaných v předpise Tank-26-7. Počínaje vyčištěním kukel osádky až po opravu nátěru na spodní straně podvozku.

Základní údržba je prováděna 1x za 14 dnů. Tato údržba je prováděna řidiči a zahrnuje kontrolu všech soustav vozidla, jejich těsnost, funkčnost a úplnost. Dále se pak kontroluje promazání vozidla dle mazacího plánu.

Příprava techniky na sezonní provoz (PTSP) sestává z přípravy korby, úpravy přívodu vzduchu do motoru, přípravy palivové, chladící a vzduchové soustavy, přípravy podvozku, přípravy čistícího zařízení pozorovacích přístrojů. Dále se pak jedná o přípravu zařízení požární ochrany, přípravu výbavy vozidla, kontrolu elektrického spouštěče, ošetření akumulátorů, ošetření nátěru a odstranění závad vstupní kontroly. PTSP na zbraních se provádí samostatně.

Jak dlouho trvá v průměru práce na jednom BVP v rámci přechodů a běžné údržby?

Je to závislé na počtu vojáků, kteří pomáhají. Měla by se podílet kompletní osádka, ale vzhledem k vytíženosti vojska v kurzech a jiných aktivitách provádí přípravu převážně jen řidič a střelec. U každého BVP je to velice individuální vzhledem ke stáří vozidel a jejich používání. Může to zabrat 1 týden ale také 2 měsíce. Běžné údržby po použití atd. se dají zvládnout za 1 až 2 dny.

Čas na provedení PTSP je dle předpisu 300 minut, v reálu však tato činnost vyžaduje dvojnásobný čas. Tuto údržbu vykonává 1 osoba. Běžná údržba – základní údržba – je pak prováděna 1x za 14 dnů a čas na její provedení je dle předpisu 240 minut. Tuto údržbu vykonávají 2 osoby.

Stačí tato běžná údržba nebo probíhají i mimořádné opravy. V jaké frekvenci? Co je nevíce poruchové?

Běžná údržba jen prodlužuje životnost všech dílů a tím i celého BVP. Záleží na kvalitě, s jakou se provádí. Každý stroj se jednou porouchá.

Mimořádné opravy probíhají neustále. Technika se používá na výcvik a s tím přichází i opotřebení součástek, jako jsou například ložiska, pásy, pojezdová kola ale také vzhledem ke stáří vozidel dochází i k větším opravám, jako je výměna motoru.

Motory BVP mají předepsáno, že se u nich má provádět generální oprava nebo nálezová oprava po ujetí 7000 km nebo po 10 letech a některé mašiny už mají najeto 10000 km a stále jedou. O stáří vozidel se nemusím ani zmiňovat. Kolik lidí má doma veterána?

Běžná údržba rozhodně nestačí, důvodem je především stáří techniky. Mimořádné opravy probíhají u útvaru, vojskových opravců a mimo-vojskových opravců a jejich četnost je proměnlivá, avšak v posledním období je stále častější. Nejvíce poruchové jsou motory, které jsou stavěny na určitý počet km do generální opravy. Tyto generální opravy nejsou v posledních letech prováděny.

Jaká je situace v dodávce náhradních dílů? Je jich dostatek i v případě, že se nákup nových BVP opozdí?

Situace s náhradními díly je zatím celkem udržitelná. Alespoň co se týká těch hlavních, jako jsou už zmiňovaná pojezdová kola atd. Jsme poslední brigáda na BVP a z předchozí doby je ještě ve skladech dostatek základních zásob, avšak i ty se zmenšují.

Problémy jsou pak spíše u vozidel speciálních, jako je BVP-VPV (vyprošťovací pásové vozidlo), nebo některá modernizované vozidla a jejich modifikace se speciálními nadstavbami, kterých je v armádě málo. Speciální výbava, kterou tyto vozidla mají, není v zásobách armády a už se ani nedají sehnat v civilu, a proto je jejich oprava velice nákladná a zdlouhavá.

Některé díly se musí nechat vyrobit u specializovaných firem. Jaké jsou skutečné stavy v armádních skladech nevím. Většina náhradních dílů je však nedostupná. Veškeré opravy jsou prováděny v omezeném množství právě z důvodu nedodání náhradních dílů.