Vývoj a používání vzdušných bezpilotních prostředků je jedním z charakteristických rysů konfliktů prvních desetiletí 21. století. Ačkoli původní úloha dronů na bojišti spočívala v průzkumu a sledování, tyto systémy se začaly stále častěji používat k útočným operacím. Přibližně od roku 2013 se na trhu objevily volně dostupné bezpilotní letouny, které tuto technologii rozšířily mezi nestátní aktéry a teroristické organizace typu Islámského státu. Dnes musí s rizikem útoku prostřednictvím nebo za podpory široce dostupných dronů počítat každý vrcholný politik či vůdce.

Vyprávět by o tom mohl například venezuelský prezident Nicolás Maduro i znovuzvolený americký prezident Donald Trump. Nicolás Maduro přežil dronový útok v roce 2018 a při loňském útoku na Donalda Trumpa bezpilotní letoun útočníkovi sloužil k průzkumu cílové oblasti. Válku na Ukrajině, která se počátkem roku 2022 rozšířila na plnohodnotnou mezistátní válku, pak můžeme označit za určitou revoluci ve využití malých jednoduchých vzdušných bezpilotních systémů pro útočné operace. Nahrazení mnohem větších zařízení menšími tak předznamenává rychle přicházející éru levných a účinných cílených likvidací. Na druhou stranu střední taktické bezpilotní letouny budou na moderním bojišti stále hrát svou významnou roli. 

Dosud nejúspěšnější zemí v „chirurgicky přesném“ zabíjení nepřátelských vůdců za pomoci bezpilotních letounů jsou Spojené státy. Téměř legendární drony MQ1-Predator a MQ-9 Reaper se střelami AGM-114 Hellfire vyráběné společností General Atomics se vyznamenaly během Washingtonem vedené války proti terorismu. Jejich přičiněním došlo k zabití Ajmana az-Zaváhirího (vůdce al-Káidy po smrti Usámy bin Ládina), Anwara al-Awlakiho (džihádistického propagandisty a občana USA) a Kásima Sulejmáního (íránského generála a strůjce protiamerických útoků na Blízkém východě). 

Vládní program USA zaměřený na cílené zabíjení se v minulosti opíral o velké systémy, které k provádění úderu používaly stejné rakety a munici podobně jako pilotovaná letadla. Tyto druhy dronů však byly kvůli technologické pokročilosti a jejich pochopitelné absenci na volném trhu mimo dosah nestátních aktérů. Příchod malých a relativně levných civilních bezpilotních letounů umožnil téměř všem lidem, skupinám, hnutím a organizacím na světě začít tato zařízení rovněž používat. 

Revoluce přišla v roce 2013, kdy se na trh dostala kvadrakoptéra DJI Phantom čínské společnosti SZ DJI Technology. Prakticky okamžitě je začal ve svých operacích nasazovat Islámský stát. Zpočátku šlo o průzkum a nahrávání útoků pro propagandistické účely, nejpozději v roce 2016 se ovšem jejich využití posunulo k plnění útočných misí. V případě malých dronů, typicky kvadrakoptér s rotačními vrtulemi, operátor na cíl buď shodí munici (granát či minometnou střelu), nebo zaútočí formou kamikadze. Dron v takovém případě vletí do cíle nebo do jeho blízkosti a odpálí se přiblížením či nárazem („First-person view“ neboli drony s pohledem z první osoby). Islámský stát si osvojil obě možnosti útoků bezpilotními letouny.

Používání malých dronů islámskými teroristy na Blízkém východě se stalo takovým problémem, že je v roce 2017 jeden z tehdejších amerických velitelů označil za jednu z největších hrozeb, s nimiž se jeho velitelství potýkalo. Islámský stát přitom nebyl jediným nestátním aktérem, který bezpilotní letouny využíval. Jemenští Hútíové v roce 2019 například použili Íránem dodané systémy Qasef-2K k útoku na vojenské vedení (konkrétní osoby) mezinárodně uznané jemenské vlády. 

Mimo Blízký východ došlo k nejvýznamnějším pokusům o cílené zabití (podle některých právních výkladů eufemismus k pojmu „atentát“) za použití bezpilotních letounů v roce 2018 ve Venezuele a v roce 2024 ve Spojených státech. Prezident Maduro vládne Venezuele od roku 2013, kdy nahradil svého socialistického předchůdce Huga Cháveze po jeho smrti na rakovinu. Své nepřátele z řad politických oponentů neváhá zavírat do vězení a navíc podporuje radikální levicové polovojenské gangy (colectivos) k obtěžování a vraždění odpůrců „socialismu“, nemluvě o speciálních jednotkách FAES (Fuerzas de Acciones Especiales de la Policía Nacional Bolivariana) využívaných jako vládních eskader smrti. Tyto aktivity získaly Madurovi spoustu nepřátel ve vlastní zemi. Dne 4. srpna 2018 se někteří prezidentovi odpůrci pokusili o jeho fyzickou likvidaci prostřednictvím dronů naložených výbušninami. Dva drony DJI Matrice 600 s plastickou trhavinou C4 vzlétly směrem k Madurovi, když měl projev před příslušníky venezuelské národní gardy. Ani jeden z dronů se nedostal tak blízko, aby mu ublížil. Sedm přítomných gardistů však utrpělo zranění. V tomto případě šlo o neúspěšný útok ve stylu kamikadze, protože drony explodovaly předčasně, než dosáhly svého cíle. Není známo, jakým způsobem došlo k odpálení jejich nákladu.

Druhým případem byl pokus o zabití nyní znovuzvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa. Dron tehdy sehrál pouze průzkumnou roli. Systém firmy SZ DJI Technology jen mapoval oblast, kde měl Trump během dne později promluvit. Samotný útok provedl odstřelovač, jímž vypálená střela nastávajícího prezidenta jako zázrakem minula.

Oba tyto pokusy dokládají technologický pokrok, jenž v posledních letech učinily malé bezpilotní letouny s omezenými útočnými schopnostmi. Lze očekávat, že brzy budou představovat mnohem větší nebezpečí pro politické představitele na celém světě. Jak uvedly internetové stránky Militant Wire, drony se nebudou při budoucích útocích na vedoucí představitele států a nestátních aktérů omezovat na průzkumné činnosti. 

Zkušenosti s využitím bezpilotních letounů k tomu dramaticky rostou od ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Malé drony se na bojišti masivně využívají k útočným operacím a nejvýraznější novinkou se stalo nasazení FPV dronů při útocích ve stylu kamikadze. Ve spolupráci s operátory systémů, které používají kamerové DJI zařízení pro sledování a průzkum, ukrajinské a ruské síly létají s bezpilotními letouny naloženými raketovými granáty, minometnými střelami a improvizovanými výbušninami. Základní taktika jejich použití připomíná taktiku odstřelovačských týmů, které k vyhledávání a útoku na cíle vyžadují součinnost pozorovatele a střelce. 

Ukrajinsko-ruská válka rovněž vedla ke změně priorit Armády České republiky (AČR) ohledně budoucí akvizice bezpilotních letounů. Až do roku 2023 Praha směřovala ke koupi několika pokročilých taktických dronů (nejpravděpodobněji šlo o trojici izraelských systémů Heron 1 společnosti Israel Aerospace Industries) v hodnotě 2,7 miliardy Kč. Předloni v květnu ovšem AČR nákup odložila ve prospěch 200 menších letounů v kategorii Micro/Mini. Již dnes využívá část českých pozemních sil průzkumný RQ-12A Wasp a u vybraných útvarů nalezneme také kvadrakoptéry Vážka A, průzkumné drony RQ-11 Raven a RQ-20 Puma či miniaturní vrtulníky Black Hornet 3. U speciálních sil se lze navíc setkat s minidronem Skylark I-LE od izraelské firmy Elbit Systems.

Dosud největším dronem v AČR je od roku 2015 MQ-27 ScanEagle americké společnosti Insitu (dnes vlastněné Boeingem). Česká republika tyto systémy získala v roce 2015 darem od Spojených států za účast ve válce proti terorismu. Vojskové zkoušky bezpilotních letounů Češi provedli přímo v Afghánistánu. K nejvýznamnějším částem tohoto dronu patří kamera pro denní i noční vidění stejně jako řídící jednotka pro předávání získaných informací v reálném čase. 

Šíření cenově dostupných a snadno pilotovatelných FPV dronů spolu s větším počtem kvalifikovaných operátorů, které generuje ukrajinsko-ruská válka, patrně předznamenává budoucnost cílených likvidací. Již nyní jsou bezpilotní letouny k pokusům o zabití předních politických představitelů, jako v případě Nicoláse Madura a Donalda Trumpa, využívané. Největší překážkou pro použití těchto systémů se tak pravděpodobně stane schopnost útočníka získat a bezpečně pracovat s vhodnou výbušnou náloží. Tato hrozba se výrazně zvýší v případě masivního rozšíření autonomních a poloautonomních dronů, které si svůj cíl budou hledat bez nutnosti zapojení operátora.

Zdroj: Militant Wire, University of Southern Denmark, Czech Air Force